HISTORKY

 RADY 

VYKOPÁVKY

ZAHRADA

OBLÍBENÉ

  ARCHIV  

Zajistěte si zasílání e-mailu vždy, kdy dojde k aktualizaci Ahasweba :

Fotografováno 22.12.1999 v 21.00 hod na logii proti obloze s bleskem digitálním fotoaparátem Olympus model C-1400L s rozlišením HQ. Výřez, drobný retuš, text a zmenšení provedeno programem Microsoft Image Composer 1.5. Vše ve formátu JPG od samého počátku až do konce.

Při fotografování byly problémy, protože aparát odmítal použít blesk, jelikož to bylo v téměř absolutní tmě a jeho automatika ostření a spouštění blesku se neměla čeho zachytit. Pravdou je, že sám jsem toho v hledáčku příliš neviděl. Nakonec jsem musel středem mířit na zlatou kouli, což jej přimělo k zaostření a k akci. Jak je vidět, někdy je příliš mnoho automatiky na závadu.

Původní rozměr snímku byl 1280 x 1024 pixelů o velikosti 285 kB. Po úpravách je rozměr včetně stínu okolo 532 x 421 pixelů o velikosti 72 kB. Publikován je obrázek po 52% kompresi programem JPEG Optimizer verze 2.02 o velikosti 31 kB.

Borovice, ze které je předmětná větev, vyrostla na naší zahradě a je ve věku 15 let. Roste ráda a rychle a v posledních dvou letech pod ní roste nebývalé množství klouzků klasického žlutého typu a řada dalších "prašivek", které jsem blíže pomocí atlasu hub raději neidentifikoval, protože co kdybych je uznal za jedlé a nakonec by to nebyla pravda. A otravu houbami jsem si již jednou v mládí prodělal, a to mě stačí. Klouzky rostou v trávě, která se seká jen dvakrát do roka, tak jak to má být. Žádné mydlení každou neděli, to houby nemají rády.

Z této a ještě několika dalších větví budu zítra vyrábět umělý přírodní vánoční stromeček napícháním větví do kmene, který máme již několik let patřičně provrtaný. Loni byl smrkový, letos má premiéru jako borovice. Jistě by bylo stylovější oslavit Vánoce pod tou skutečnou borovicí, která právě teď stojí obklopena zasněženou zahradou strážena dvěma smrky. Ale dostat tam celou rodinu je nemyslitelné, hlavní výmluva je namířena proti neuvěřitelné zimě, což je ale opravdu jen výmluva. Protože když pořádně rozfajruju kamna až sníh ze střechy teče, je tam jako v lázni.

Zejména moje drahá žena protestuje, ačkoliv údajně několik dní v týdnu skáče do Vltavy. Pravda je, že jsem tam s ní nikdy nebyl a na vlastní oči ji nespatřil, jak brázdí ráno v sedm hodin zátoku pod mostem Inteligence v Braníku. Ráno spím spánkem spravedlivých a před devátou mě nikdo z domu nedostane. Ale jak tak o tom přemýšlím, asi se na tajnou kontrolu jednou přece jen vydám. Co když tam s kamarádkami či kamarády z jogy ve skutečnosti posedí v restauraci na ranní kávě a pak všichni doma vykládají o svých nadlidských schopnostech přežívat v ledové vodě.

Papež vyjádřil lítost nad upálením Jana Husa. Prezident Václav Havel vysoce hodnotí to, že hlava katolické církve Jan Pavel II. vyjádřila lítost nad upálením českého reformátora Jana Husa. "Má to historický význam, který ovlivní duchovní klima v naší zemi v dalších desetiletích," řekl prezident v sobotu při své návštěvě v Římě. Papež tak učinil v pátek při příležitosti mezinárodního sympozia, které se zabývalo odkazem českého reformátora. Papež při přijetí jeho účastníků řekl: "Dnes, v předvečer velkého jubilea, cítím povinnost vyjádřit hlubokou lítost nad krutou smrtí Jana Husa a z toho plynoucí ranou, která se tak rozevřela v myslích a srdcích českého národa a která byla zdrojem konfliktů a rozdělení." Dále ocenil Husovu mravní odvahu tváří v tvář protivenství a smrti, tedy jeho chování na kostnickém koncilu v roce 1415, který ho odsoudil jako kacíře k trestu smrti upálením.

Podle mého názoru toto papežovo gesto nic nezmění na tom, že český národ bude i nadále trvat na svém spíše odmítavém postoji ke katolické církvi, jejíž církevní i světští představitelé učinili tomuto národu mnoho zlého a téměř nic dobrého.

Vzpomeňme v tento vánoční čas na to, jak a proč byl Jan Hus upálen. Svědectví o tom podal Petr z Mladoňovic ve svém latinském spise O UMUČENÍ M. JANA HUSA:

Když pak se modlil, jak již připomenuto, spadla mu s hlavy ona potupná koruna pomalovaná třemi ďábly; pohleděv na ni, pousmál se. A někteří z žoldnérů kolem pravili: ,,Ať mu ji dají znovu na hlavu, aby byl upálen spolu s ďábly, svými pány, kterým sloužil.'' Povstávaje na rozkaz katův s místa, kde se modlil, zvolal hlasitě a zřetelně, takže i jeho přátelé dobře ho mohli slyšeti: ,,Pane Ježíši Kriste, tuto strašlivou, potupnou a krutou smrt pro tvé evangelium a pro kázání slova tvého chci poslušně a pokorně podstoupiti.''
 
Nato byl veden kolem okolostojících; napomínal je a žádal, aby nevěřili, že se jakýmkoli způsobem držel článků přičítaných mu křivými svědky, že je kázal neb jim učil. Pak byl svlečen ze svého oděvu a přivázán ke sloupu provazy tak, že byl k tomu sloupu uvázán rukama nazad,) a když byl obrácen tváří k východu, řekli někteří z okolostojících: ,,Ať nestojí obrácen tváří k východu, protože je kacíř; obraťte jej k západu.'' Tak se i stalo. Když pak ho přivazovali za krk jakýmsi začerněným řetězem, podíval se naň a s úsměvem pravil katům: ,,Pán Ježíš Kristus, vykupitel můj a spasitel, tvrdším a těžším řetězem byl spoután; já bídný nestydím se nésti tenhle, pro jeho jméno jsa svázán.''
 
Onen sloup byl pak jako tlustý kůl, skoro na půl kroku široký; na jednom konci jej zaostřili a zatloukli do země na oné louce. Pod nohy Mistru podložili dvě svázané otepi dříví. Přivázán ke sloupu, měl ještě na nohou střevíce a jedno pouto. A takové otepi dříví, proložené slámou, kladli mu i kolem těla, jak stál, až k bradě; bylo toho dřeva na dva vozy neb káry.
 
Než však hranice byla podpálena, přišel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu, a s ním syn nebožtíka Klema a domlouvali mu prý, aby si ještě zachoval život a aby odpřisáhl a odvolal někdejší svoje kázání a učení. On však pohlížeje k nebi hlasitě odpověděl: ,,Bůh je mi svědkem, že co se mi křivě připisuje a z čeho mne křiví svědkové obvinili, tomu jsem nikdy neučil ani toho nekázal, nýbrž mou přední snahou při kázání i při všech mých činech i spisech bylo, abych jen mohl odvrátit lidi od hříchů. A v té pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil i kázal podle výroků a výkladů svatých doktorů, dnes s radostí chci zemříti.'' A uslyševše to, ihned onen maršálek spolu se synem Klemovým zatleskali rukama a odešli.
 
Nato katové pod ním zapálili; a Mistr hned hlasitě jal se zpívati nejdříve ,,Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi'', potom ,,Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou'', a dále ,,Jenž jsi se narodil z Marie Panny''. A když tak potřetí začal zpívati, v tom vítr vmetl mu plamen do tváře; i modle se v duchu pohyboval rty a hlavou, a tak duši v Pánu vydechl. Co umlkl, bylo viděti, že se hýbe, dříve než vydechl duši, asi tak dlouho, jak by bylo lze rychle odříkati dvakrát neb nejvýš třikrát Otče náš.
 
Úplný text naleznete na web.telecom.cz/zavodsky/hus.htm.

Přídavek pro hudebně nadané rodiny: kdo zpívá z listu, zvládne to jako nic, ostatní musí trochu zkoušet. W.A.Mozart: Pane, daruj lidem pokoj.

Home