HISTORKY

 RADY 

VYKOPÁVKY

ZAHRADA

OBLÍBENÉ

  ARCHIV  

Zanechte vší naděje! Válka je lidskou přirozeností. Je to přímý důsledek toho, že je člověk na jedné straně sice vybaven mozkem o trochu kvalitnějším, než většina zvířat, ale na druhé straně mu zůstal nepřekonatelný pud bojovat o svoje místo na této zemi. Tak jako zvířata vymezují svůj životní prostor a nemilosrdně o něj bojují, tak i člověk žijící ve smečkách bojuje o území, na kterém chce žít. Pokud snad chcete namítat, že zvířata neválčí, pak se mýlíte. Samci mezi sebou svádí nemilosrdné boje, které vedou k výběru těch geneticky nejkvalitnějších určených k rozmnožení druhu. Zvířata organizovaně žíjící ve smečkách bojují společně proti jiným smečkám ve snaze zachovat území svého loviště jen pro obživu svojí smečky. Je tedy možné docela dobře tvrdit, že člověk vede války právě proto, že je ještě stále spíše zvířetem. Konec konců, každý muž je docela polichocen, když slyší od své milované "TY ZVÍŘE!!!"

V každém člověku jsou dvě poloviny. Jedna, která z něj občas dělá onu božskou bytost zvanou nadneseně Homo sapiens, je jen velmi tenkou civilizační slupkou, produktem intelektuálního sebezušlechťování druhu. Druhá je nadaná zuřivou agresí zvířete, která okamžitě převládne, pokud se ztratí společenský tlak který běžně vyvíjí represivní dohled nad dodržováním toho, čemu říkáme pravidla civilizované společnosti. Byla kdysi neznámo kým formulovaná do biblického desatera, později neuměle rozpatlána do hromady vesměs nesrozumitelných zákonů od římského práva až po dnešek.

Jednotlivec má ovšem trvale tendenci bojovat o svou naprostou svobodu, nerespektovat ona pravidla a zákony mu připadá velmi příjemné, cítí se pak pánem nad svým jednáním. V americké společnosti je to ona tradice "vzít zákon do svých rukou", nečekat na zdlouhavé pomalé a záludné cesty oficiálního práva a jednat ihned, teď. Má to malou nevýhodu v tom, že se často na větvi houpá ten nesprávný jedinec. Ale na to se nelze ohlížet, když se kácí les, lítají také třísky. To je nakonec názor i našeho současného mezinárodně uznávaného humanisty, prezidenta Václava Havla, který tento názor v duchu evropských tradic prosazuje i v případě vedení nevyhlášených válek.

Z tohoto "racionálního" zkráceného postupu realizace spravedlnosti se již v dávných dobách vyvinul způsob řešit konflikty pomocí souboje. Je to kultivovanější forma bezhlavé bitky, ve které by zbytečně umírali i ti, kteří nejsou ve sporu zainteresováni a ocitli se jen náhodou na místě, kde se konflikt odehrává. Jak rozkošný pohled na dav, který se rozestoupí, aby udělal místo dvěma soupeřům, kteří pak tasí své kolty. V lepším případě zůstává na zkrvavené podlaze či zaprášené ulici ležet ten zlý, odporný zbabělec. Pak se oslaví vítězství pravdy a zákona. V opačném případě nastává období nadvlády zločinců nad těmi spravedlivými. A ti čekají na to, kdy přijde pomoc ve formě povolané vojenské jednotky zvenčí. Někdy pomoc přijde, jindy to trvá mnoho let, někdy pomoc nepřijde nikdy.

Ve středověké Evropě nakonec museli souboje často vedené z malicherných důvodů, jako je čest ženy, křivý úsměv a podobně, zakázat. Docházelo totiž k postupnému vymírání elity národa poněkud nepřirozenou cestou. K té rychlosti významně přispěl vynález kordu, který je velice vhodným a šikovným prostředkem pro likvidaci protivníka. V Americe se sice klasické souboje z dob dobývání Západu už nepěstují, ale zastřelit svého protivníka v sebeobraně je bez zvláštních problémů docela dobře možné. Stačí, když má ten, co zůstal ležet na zemi v krvi, v chladnoucí ruce nějakou zbraň, byť z ní nestačil vystřelit. V některých státech USA dokonce může být zastřelen bez varování každý, kdo vstoupil na soukromý pozemek či do domu bez souhlasu majitele.

Na otázku, proč se stále ještě i v dnešní tak civilizované době vedou války, je možné odpovědět zcela jednoduše: protože jsou k dispozici snadno přístupné zbraně. S holýma rukama by se těžko dělala genocida. Proto se v přírodě setkáváme s vyhlazovacími válkami jen zřídka, například u mravenců. Ale ti jsou vybaveni dosti dokonalými kusadly, zejména jejich vojáci specializovaní geneticky jen na strážení, útočení a zabíjení. Nebezpečnost existence moderních zbraní už pochopila řada politiků. Zbavit svět prostředků racionalizujících zabíjení je dosti dávný sen. Je v tom ale malý problém: odjakživa byl výroba a prodej zbraní velice snadný způsob obživy pro šikovné řemeslníky a obchodníky. A vývoj zbraní vede jasnou cestou: proti noži pistole, proti pistoli puška. Pak nastoupí kulomet, kanón, pancerfaust, bombardér, raketa s klasickou náloží a končí to bombou atomovou, vodíkovou či neutronovou. Na začátku leží jeden muž v krvi na podlaze saloonu, na konci můžeme tušit naši milou zeměkouli, jak se její trosky bezhlavě řítí vesmírem někam ke slunci.

Je to o agresi v člověku. Jak je snadné vyřešit spor pěstí místo slovní argumentací. Tak vznikli hrdinové. Jsou to ti, kteří dokázali holou pěstí zabít vola či zlomit vaz divokému kanci, vést národ do vítězné války. A jsou předmětem zbožňování, obdivu davu, který rád vzhlíží k autoritám. Všiměte si, že dav nebývá fascinován nějakým intelektuálním výkonem. Stále platí, že pašák je ten, který vsítil rozhodující branku, poslal k zemi soupeře či se vřítil v sebevražedné rychlosti v automobilu do cíle. Je to tím, že takový "hrdinský" výkon je snadno pochopitelný, dá se změřit, je navíc viditelný. Na vítězi šachového boje je spíše zajímavé, kolik za tu výhru inkasoval milionů. I na politikovi jako jakémsi pochybném vůdci, který neposlal nikoho k zemi ani neskočil nejvýše ze všech, je nejzajímavější, jak se šklebí při projevu, zda má pleš nebo si barví vlasy, kolik měl milenek, zda není na chlapečky a kolik si nahrabal.

Nejoblíbenější politik naši doby na domácím popelišti je Petra Buzková, kterou dokonce její vrchní šéf označil za neschopnou a línou, která skutečně nic pozitivního pro své voliče neudělala. Je to ale docela slušně vyhlížející dáma mezi těmi ostatními babami, občas se docela vlídně usmívá a má krásné dítě, o které se docela jistě dobře stará ona či placená chůva. Nikdo neví, co skutečně pro tento národ a stát udělala, ale všichni ji milují. Konec konců i v té tolik obdivované Americe se stal guvernérem jednoho státu komický zápasník, svalnatý wrestlingový borec, majitel jednoduché mysli a širokého úsměvu.

Proč si myslíte, že je tak neoblíbený náš pan Macek? Hlavně proto, že tak špatně vypadá, protože má zvláštní nápady a prý také kradl, i když se mu nic ani v akci čisté ruce nedokázalo. Doporučil bych mu, aby si nechal udělat v několika nenápadných etapách plastickou operaci obličeje a přestal tak strašit malé děti, ale hlavně voliče. Pak by si měl nasypat popel na hlavu s tím, že se skutečně nemístně obohatil ze státní kasy, i když v rámci tehdy platných zákonů, při jejichž tvorbě aktivně asistoval. Nějaký ten milion na dobročinné účely by se snad našel a s jeho IQ by z něj mohl být v brzku třeba i premiér.

Protože kdo bude premiérem, když pan Klaus míří na Hrad. Všimněte si, že se právě oni dva postavili proti dalšímu bombardování Jugoslávie. Je možné, že je to jejich vlastní názor, že se pomocí mozků a jednání třeba i pod nátlakem vojenské síly dá docílit víc než bezhlavým útočením pod vedením zelených mozků? Nebo je to jen chytrácká klička pro získání větší obliby? Pokud to myslí vážně, jsou bezmeznými optimisty, pokud jde o odhad možností jednat dříve, než dojde k téměř úplnému zničení kusu Balkánu, k vyhnání všech kosovských Albánců a zabití ještě mnoha civilních obyvatel, které vystupují v roli těch třísek. Nedá se nic dělat, prostě si Srbové vybrali špatného vůdce postiženého napoleonským komplexem. Miloševič je totiž trpaslík a takoví politici jsou vždycky nebezpeční.

A tak zanechte vší naděje, že se snad na běhu věcí něco změní. To by musel místo našeho druhu přijít nějaký jiný, který by se neřídil zákony naší nemilosrdné přírody. Ale pokud takový druh třeba odněkud přijde, bude to stejně beze všech pochyb znamenat totální zánik našeho druhu. To si ovšem neuvědomují dětinští nadšenci (projekt SETI), kteří se právě teď snaží za pomoci mnoha tisíc počítačů nalézt ve změti signálů přicházejích z vesmíru známku existence inteligentního života. Ti, kteří by na základě naší odpovědi mohli přijít, by disponovali takovou inteligencí a technologií, že by nás jako zajímavou raritu maximálně ponechali v několika exemplářích někde v akváriu. Zanechte vší naděje, bohové ani učenci nám nepomohou. Jsme v tom sami a lepší to nebude.

Rychlá smrt. Následující událost hovoří o lidské blbosti až povýšené nadutosti, se kterou se po našich lesích a polích procházejí nedospělci, hrající si rádi s flintičkami. Zřejmě nešťastnou náhodu se zastřelil nedávno dvacetiletý myslivec z Těrešova na Rokycansku, jehož mrtvé tělo našli rodiče v lesním porostu nedaleko vesnice. Mladý muž zemřel na následky střelné rány, která vyšla z jeho legálně držené brokovnice. "Myslivec odešel dopoledne z domova se psem krmit zvěř. Poté, co se domů vrátil pouze pes a štěkáním dával najevo, že něco není v pořádku, šli ho rodiče hledat. Syna však našli již mrtvého,"uvedl policejní mluvčí. Příčinou smrti byla zřejmě neodborná manipulace se zbraní.

V případě myslivců se jedná o komplex nadřazenosti nad ostatními "nemyslivci", který je primitivní nápodobou jednání šlechty. Jen ta měla v dřívějších dobách právo nosit zbraň a střílet ve svém revíru bez omezení. Když vidíte takového myslivečka, jak loká ze své placatice a vykračuje si rozšafně po vsi s dobrým pocitem, že je všemi sledován, jaký že je pašák s flintou a pán nad životy, pak se ani neustrnete, když si prožene díky vlastní blbosti hlavu kulí.

Ten pocit nadřazenosti, pašáctví je také jednou z příčin vedení válek. Povšimněte si v televizi, jak se natřásají a pózují všelijací ti revolucionáři, osvoboditelé, zbrojnoši, ochranky a žoldnéři. Čím je v jejich rukou větší bouchačka, čím je hlaveň delší, tím je z něj rázem větší chlap. Přiznám se, že jsem zatím nezjistil, zda to má kladný účinek i na ženy. Nemám totiž žádnou zbraň. Běda! Jak tak nad tím začínám přemýšlet, zdá se mi, že vlastně nejsem pořádný chlap...

Home