9.3.2002 - Myšlenka o sudetském lobbování v Bruselu, která se asi neujme.

Jana Pelcová - Evropsko-české fórum, výňatek z diskuze na téma "Dopady rozšíření EU na českou a německou společnost" v rámci třídenní konference "Česká a německá společnost před rozšířením EU" konané při společném setkání Mladých konzervativců a Junge Union ve dnech 20. až 23. 9. 2001 v Brně:
Když zjišťujete v Bruselu, jak moc silné lobby mají jednotlivé země například u Komise, tak zjistíte, že Maďarům tam pobíhá spousta podnikatelů, za spoustu zemí lobbují bývalí emigranti, a že za Českou republiku prostě nelobbuje nikdo. Nevím, jestli je to tím, že jsme se k emigrantům po jejich návratu zachovali tak, jak jsme se k nim zachovali, to že jsme jim řekli, že když tady tak dlouhou dobu nebyli, tak nemají nárok nás poučovat, ale faktem je, že v Bruselu jsme zůstali sami. Domnívám se, že kdybychom začali dialog s našimi bývalými spoluobčany, se sudetskými Němci, kteří jsou dnes velmi významnou politickou skupinou v Bavorsku, stejně tak jsou velmi významnou skupinou v rámci německé politiky, a nemluvím už vůbec o Evropském parlamentu, tak zjistíme, že jejich představitelům leží osud ČR na srdci. Proč by tedy oni nemohli být něčím jako českou lobby v Bruselu?
V následující diskuzi přítomní tuto myšlenku příliš nepodpořili. Záznam z diskuze ale obsahuje zajímavé názory na problematiku budoucího uspořádání Evropy v rámci EU, zejména názory na federalizaci EU prosazovanou zejména socialistickými vládami západní Evropy. Další informace o sdružení Mladí konzervativci najdete na www.konzervativci.cz

7.3.2002 - Je stále čas si změnit u Telecomu cenový program.

Jste-li připojeni na internet mimo špičku na Telecom v délce kolem 13 hodin měsíčně a máte málo ostatních hovorů, pak je pro vás výhodné si změnit cenový program na HOME INTERNET. Měsíční poplatek je 399 Kč a je v něm obsaženo 13 hodin surfování na internetu v denní době od 18:00 do 6:00 hod. Také se vám sníží sazba pro internet z 0,25 na 0,23 Kč/min. Ostatní sazby jsou stejné jako HOME INTERNET. Změnu služby můžete provést snadno on-line. Na této stránce použijte nejprve volbu Změna cenového plánu (vlovo žlutá) a pak volbu Cenové programy HOME. Na dalším formuláři je pro vás možná neznámý údaj Referenční číslo. Najdete jej na svém telefonním vyučtování hned vlevo nahoře. Jinou možností, jak provést libovolné změny, je použít formuláře, které si můžete stáhnout z internetu. Vyplněný formulář musíte poslat doporučeně, změna bude provedena od vašeho nejbližšího zúčtovacího období(najdete je také na vyúčtování).
Ve snaze si udržet zákazníky, kteří si nechali udělat telefon na letním bytě, zavedl Telecom novou službu Dočasné vypojení. Můžete si nechat telefon vypojit až na 6 měsíců, provedení je zadarmo. Po dobu vypojení budete platit jen 110 Kč měsíčně, dobu zapojení můžete zadat už při objednávce vypojení. Tuto službu musíte aktivovat z dané telefonní stanice zavoláním na číslo 0800 123456 nebo na číslo některého partnera Telecomu ze seznamu Telepoint.
A ještě jedna milostivá služba zadarmo: Zákazníci ČESKÉHO TELECOMU, kteří požádali po 1. prosinci 2001 o zrušení hlavní telefonní stanice, si ji mohou nechat znovu zapojit zdarma. Na základě výjimky, kterou se rozhodl udělit generální ředitel ČESKÉHO TELECOMU Přemysl Klíma, jim nebude u požadavků uplatněných do 30. dubna 2002 účtována běžná cena za zřízení telefonní stanice ve výši 3 500 Kč.
Že by pan generální ředitel dostal strach o zákazníky a o svoje prémie? Možná se jednou dočkáme i zlevnění telefonních sazeb. Pokud ale naši poslanci budou vydávat tak idiotské zákony, jako ten, co stanovuje termín pro zavedení možnosti volby jiného telekomunikačního operátora bez uvedení sankce, pokud termín nebude splněn, pak to nebude tak brzo, jak by se nám líbilo.

6.3.2002 - Veřejní činitelé staví své osobní zájmy před veřejné.

V průzkumu provedeném na Slovensku se 80 procent respondentů domnívá, že veřejní činitelé upřednostňují osobní záujmy před veřejnými. Nejvíce jich je podle názoru občanů ve vládě a v parlamentu.
To ale není žádný objev roku, je to přece docela normální, že se občan, který se dostane na výhodné místo, stará především o svoje zájmy, o svoje peníze, o to, aby na jeho funkci profitovala celá rodina, často i rozsáhlé příbuzenstvo. Poslanec si jako osobní tajemnici zaměstná svojí manželku či dceru a svému synovi zaopatří výnosné místo ve státním aparátě nebo v nějaké lobbysticky propojené firmě. Ministr zařídí synovi dotaci pro jeho podnikání, případně se zaslouží o přijetí zákona, který podporuje právě jejich rodinnou podnikatelskou specializaci.
Nechápu, co je na tom podivného a nemorálního. Chovají se tak přece všichni, je to přirozené a pokud by se tak některý činitel nečinil, byl by zralý na psychiatrické vyšetření. To, že se o tomto "zneužívání" veřejných funkcí a veřejných peněz stále píše, není nic jiného, než obyčejná závist občanů, kteří nemají tu odvahu se do podobného "podnikání" pustit. Svádějí to na svůj žaludek a ohánějí se morálkou, místo aby se vrhli do víru politického života a vybojovali si svůj flek na slunci. Jsou jenom líní nebo neschopní. To, že se někdo obohatí z veřejných peněz, není nic jiného, než projev jeho schopností zaopatřit sebe a svoji rodinu. Nedá se s tím vůbec nic dělat, jen je třeba občas někoho odsoudit do vězení, pokud nezná v tomto jinak běžném loupení míru. Pak by se totiž na některé nemuselo dostat.
Přesto se zdá, že v některých státech, jako je například Čína, nepomáhají ani popravy některých nenažranců. Podle předsedy vlády Ču Žung-ťi je celá země prolezlá korupcí do té míry, že kradou i ministři jeho vlády. Tomu ovšem říkám otevřená lidová politika. Mělo by se to zavést i u nás, aby náš předseda vlády takto otevřeně pohovořil o svých ministrech. Hned by se nám všem ulevilo, kdybychom věděli, na čem jsme.

6.3.2002 - Televize JOJ už začala na Slovensku jojikat..

Vysílání nové televizní stanice JOJ začalo 2.2.2002 ve 20:00 hodin zpravodajským pořadem Noviny. Po krátkém dokumentu o vzniku stanice následovala velkolepá zábavná šou Miss Universe Slovensko, kde kromě inteligentních a pohledných krasavic z celého Slovenska vystoupily také české a slovenské pop hvězdy. Pokud se chcete podívat, co se na JOJce vysílá, přepněte si na www.joj.sk.

6.3.2002 - Politická raketa Dostálová bojuje o anonymní porod.

Nejedná se o to, že by se snad ona sama chystala anonymně rodit, ale o návrh zákona umožňující ženám tzv.anonymní porod, při kterém nemusí uvádět v porodnici svoji totožnost a poté, co se svého dítěte zřekne, může dojít v krátké době k adopci tohoto nechtěného a zavrženého potomka, jak se dříve říkalo - parchanta. Svoji iniciativu zdůvodňuje zejména tím, že by se tímto zákonem odstranily nebo alespoň podstatně zmírnil výskyt případů, kdy matka svoje nechtěné dítě usmrtí a někde pohodí. Poslanci tento návrh zákona odmítli, ale statečná Dostálová se nevzdává.
Dokonce s tímto návrhem právě teď vstoupila do předvolební kampaně. Zdá se ale, že šlápla vedle, dokonce velmi vedle. Lékaři i právníci jsou poměrně jednotně proti. Anonymita rodících žen by přinesla značná rizika ze zdravotních důvodů. neexistovaly by žádné podklady o zdraví ženy a adopce dítěte by pak byla často složitá. Ženy, které dnes tajně porodí a poté zabijí své dítě, jednají v afektu. Takovému jednání by zákon podle názoru psychologů nezabránil. Tajné porody se dnes ve skutečnosti stejně odehrávají docela často: matka, často cizinka, s falešnými doklady nebo bez nich v porodnici porodí a druhý den uteče a dítě ponechá na pospas osudu.
Příliš se v této debatě ale zapomíná na samotné dítě. Přece hlavní otázkou je to, zda má narozené dítě právo na informaci o svém původu, národnosti, odkud vlastně pochází a kdo byli jeho rodiče. Sám se přiznám, že si nedovedu představit pocity dospívajícího dítěte, které na rozdíl od svých vrstevníků nezná svoje rodiče. Alespoň znalost matky, její totožnosti by mohla pomoci dítěti se orientovat ve světě, do kterého vstupuje. Lepší je snad vědět, že matka byla prostitutka a otec neznámý německý turista, než žít celý život v naprostém vzduchoprázdnu. Jistě, adopce je krásná a bohulibá věc, ale když se člověk dozví třeba až v dospělosti, že domnělí rodiče jsou jen adoptivní, může to převrátit jeho život víc, než kdyby vyrůstal u "strýčka a tetičky".
Možná, že nás poslankyně Dostálová připravuje svými návrhy na dobu, kdy se budou děti pěstovat v umělých líhních a nikdo nebude znát svoji matku, o otci ani nemluvě. Vybrané kvalitní ženy anonymně předají svá vajíčka a vybraní muži svoje čilé spermie. Pak bude konečně na světě blaze.

5.3.2002 - Co takhle losovat o to, kdo bude poslancovat?

Volební štáb Koalice (oficiální název dřívější Čtyřkoalice) vymyslel úžasnou věc: proč by měli voliči čekat, až jim vítězní socani darují 90 000 Kč na nové auto, když se mohou zůčastnit předvolební soutěže sbírání předvolebních letáků a vyhrát nové auto za 300 000 Kč. Madam Marvanové se to nelíbí a ráda by místo toho odměnila vítěze této absurdní soutěže spíše zahraničním zájezdem, asi nejlépe do Bruselu.
Celé je to povedená ptákovina, kterou může vymyslet jen úplný šílenec: sbírat letáčky, které by se naopak měly dostat mezi co největší množství potencionálních voličů!
Předvolební kampaň Koalice se také předvolební štáb pokouší organizovat přes přepracovaný server 4koalice.cz. Je na něm také uveřejněný opravdu skvělý návrh na předvolební billboard, který si dovoluji přetisknout. Uznáte jistě, že je natolik originální, že se nemůže žádné straně takovou bombu předstihnout. Zřejmě signalizuje, že ani jedna strana Koalice nebude po volbách v parlamentu nalezena. Což je i můj odhad.
A tak mám pro lídry Koalice a nejen pro ně, geniální návrh: proč pracně sestavovat kandidátky a vůbec se trápit s vyhledáváním "kvalitních" a "zkušených" politiků, když by se to celé dalo vyřešit celostátní loterií: kdo by si koupil los, zůčastnil by se slosování o místo v parlamentu a v senátu. Každý matematik vám potvrdí, že takto provedený náhodný výběr bude z 50 procent pravděpodobně reprezentovat tento národ. Devět psychologů z deseti vám potvrdí, že díky náhodnému výběru se dokonce sníží oproti současnému stavu pravděpodobnost, že budou vybráni psychopati, kariéristé a kleptokrati. A každý vědecký specialista na problematiku národní i mezinárodní politiky dá ruku do ohně za to, že takto vybraní politikové budou pro náš stát menším rizikem, než volba z osvědčených politických harcovníků. Z prodeje losů by se polovina peněz dala na zaplacení nákladů a na věcné výhry, které by se vylosovaly pro ty, kteří by nezískali poslanecký mandát. Druhá polovina peněz by se mohla věnovat na dobročinné účely.
Proto volám svoje předvolební heslo: Jedině volby losem jsou skutečně demokratické!!!

5.3.2002 - Vztahy s Maďarskem, Rakouskem a Německem jsou O.K.

Podle prohlášení našich vládních i opozičních politiků jsou bez ohledu na výroky našeho premiéra vztahy s Maďarskem, Rakouskem i Německem na nejlepší dosud dosažené úrovni. Když pohlédneme zpět do otevřené odporné tlamy minulé historie, kdy jsme jen tak tak unikli totálnímu vyhlazení z mapy Evropy, musím s nimi vřele souhlasit. Nevedeme žádnou válku s Maďarskem, nejsme pod rakouskou monarchistickou knutou a Němci byli díky tehdejším Spojencům v roce 1945 poraženi a nemohli tak dokončit svůj záměr nás zčásti vyhladit a zbytek přesídlit do Patagonie (nápad pana Bati).
Zkusme se krátce zahledět do doby dávno minulé, do událostí, které jakoby se snad ani nestaly. Však se někteří politici neustále pokoušejí tvrdit, že to či ono se nikdy nestalo, že to či ono ani nikdy nebylo. Zkusme začít rokem 1919, protože rok 1918 byl spíše komediálním převratem.
25. března 1919
Ministr Šrobár vyhlásil na Slovensku stanné právo jako reakci na vyhlášení Republiky rad v Maďarsku (21. března), která (vedená komunistou B. Kunem) nastolila v zemi diktaturu sovětského typu s nacionalistickými hesly (obnovení historických hranic Uher); hrozil maďarský útok. Již 20. března obdržela maďarská vláda nótu Dohody určující demarkační linii, podle níž se měli Maďaři stáhnout o dalších 50-80 km do vnitra země. Skončilo to útokem české armády, její prohrou a posléze ústupem Maďarů za Dunaj na základě mezinárodního nátlaku.
16. prosince 1921
Při návštěvě rakouského prezidenta Hainische a kancléře Schobera u prezidenta T. G. Masaryka v Lánech byla podepsána politická smlouva mezi Rakouskem a Československem. Potvrzovala vzájemnou záruku hranic a zásady neutrality. Byla uzavřena na 5 let; navazovaly na ni hospodářské úmluvy o pomoci Československa Rakousku (úvěr 500 milionů Kč)!!! Pomáhali jsme totiž zakládat rakouský stát, neboť ve Vídni měli zcela prázdnou pokladnu. Kde jsme my, porobený chudý národ vzali takovou na tehdejší dobu obrovskou sumu, to opravdu nechápu. Zdá se, že jsme se na rozdíl od Rakušanů v rámci Rakouska-Uherska snažili a opravdu jsme měli na tehdejší dobu velice slušně prosperující průmysl.
31. srpna 1929
Haagská konference jednající o německých reparacích (odškodnění za škody zaviněné Německem v první světové válce) snížila Československu tzv. příspěvek za osvobození; původní částka 750 milionů zlatých franků (12 miliard 750 milionů Kč) byla snížena na jednu čtvrtinu, tj. 3 miliardy Kč, která měla být Němci splácena Československu po dobu 37 let. Ovšem Němci na nás ušetřili a nepochybně nám nestačili zaplatit ani těch 810 milionů, které měli zaplatit za 10 let od roku 1929 do roku 1939, kdy nás zabrali.
2. října 1933
Představitelé německých turnerů založili nové sudetoněmecké nacionalistické politické hnutí - Sudetendeutsche Heimatsfront (Sudetoněmeckou frontu). Do nové organizace vstupovali zejména členové obou nacionálních stran, které byly 4. října t. r. zakázány. V čele stál K. Henlein, tiskovým orgánem byl deník Die Zeit. Jistě se jednalo jen o zcela neškodný národopisný spolek, jak svědčily jejich oblíbené bílé podkolenky a krátké kalhoty, turistické výlety a zpěv národních písní.
30. dubna 1934
Henleinova Sudetendeutsche Heimatsfront se přejmenovala na Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmeckou stranu), její bratrská strana na Slovensku nesla název Karpatendeutsche Partei (Karpatoněmecká strana). Hlavním představitelem byl vedle K. Henleina i K. H. Frank a ústředním tiskovým orgánem Die Zeit. Zpočátku působila mezi německým obyvatelstvem Sudet loajálně vůči ČSR, postupně však vystupovala se separatistickým programem autonomie Sudet a stávala se nástrojem rozbití republiky v souladu s expanzivními plány Německa. Součástí jejich programu byl i odsun Čechů a Židů ze Sudet.
12.-17. srpna 1936
K. Henlein jednal v Berlíně s A. Hitlerem a dalšími nacistickými funkcionáři; byl ujištěn jejich podporou. Jistě šlo o něco docela neškodného, například říšský příspěvek na nákup piva pro národní německé slavnosti na území Sudet.
20. února 1938
V říšském sněmu A. Hitler označil ochranu práv Němců žijících v Rakousku a v Československu za životní zájmy Německa a doslova prohlásil, že je odhodlán "osvobodit 10 milionů Němců" žijících v zahraničí.
11. března března 1938B V noci z 11. na 12. 3. 1938 německé vojsko obsadilo Rakousko - Anschluss Rakouska. Západní mocnosti na toto zásadní porušení versailské smlouvy odpověděly pouze formálními protesty. Hitler byl ve Vídni přivítán s nelíčeným nadšením.
28. března 1938
V Berlíně se konala porada A. Hitlera s K. Henleinem a K. H. Frankem, na níž říšský vůdce vyzval vedení Sudetendeutsche Partei, aby československé vládě kladlo "nepřijatelné podmínky". Z toho je jasně patrné, že Sudetští Němci žádnou pátou kolonou Hitlera nebyli, na takovou pitomost může přijít jen soudruh Zeman. Jen se snažili zcela veřejně klást "nepřijatelné podmínky".
24. dubna 1938
Na sjezdu Sudetendeutsche Partei v Karlových Varech K. Henlein vyhlásil osm požadavků své strany; karlovarské požadavky obsahovaly mj. uznání úplné rovnoprávnosti německé národní skupiny s českým národem, vytvoření uzavřeného německého národního území s německou samosprávou, zákonnou ochranu všech Němců žijících v ČSR, úplnou svobodu přihlásit se k nacistické ideologii. Henlein prohlásil tento program za minimální a naznačil tak, že usiluje o připojení požadovaného autonomního území k Hitlerově říši. Ještě k té koloně: pátou kolonou se přece nazývají ti, kteří konají tajně, ve skrytu ve prospěch vnějšího nepřítele. Henlein a jeho parta to ale přece dělali veřejně!
12.-13. září 1938
Henleinovci se pokusili po Hitlerově protičeskoslovenském projevu na sjezdu NSDAP v Norimberku o puč; nepokoje byly potlačeny a vedoucí činitelé Sudetoněmecké strany v čele s K. Henleinem uprchli do Německa. V pohraničí bylo vyhlášeno českou vládou stanné právo. To bylo od české vlády velice neslušné a hrubé, takhle tvrdě reagovat na pár neuvážených výkřiků někde v hospodě.
15. září 1938
V Berchtesgadenu se konala schůzka A. Hitlera s britským ministerským předsedou N. Chamberlainem; Hitler žádal odstoupení českého pohraničí s více jak 50 % německého obyvatelstva Německu. Britové neměli sebemenší chuť riskovat válečný konflikt s Německem kvůli nějaké bezvýznamné zemičce a také se jim nikdo nedivil.
16. září 1938
Československá vláda rozpustila SdP a na K.Henleina a K.H.Franka vydala zatykač. Však nám to hlavně K.H.Frank později vrátil i s úroky.
17. září 1938
Britská vláda přijala zásadu revize československých hranic. Tím nás opravdu Britové ujistili o svém otevřeném nepřátelství. Vznikl Sudetendeutschen Freikorps (Sudetoněmecký dobrovolnický sbor), teroristická ozbrojená organizace, kterou vytvořili henleinovci s pomocí německé armády. Jejím úkolem byly záškodnické akce v Sudetech. Zbraně pašovali z Německa. Asi jim šlo hlavně o lov bažantů.
29. září 1938
Z iniciativy britské a americké diplomacie a z podnětu Mussoliniho se sešla v Mnichově konference evropských velmocí: Německa (A. Hitler), Velké Británie (N. Chamberlain), Francie (E. Daladier) a Itálie (B. Mussolini) k jednání o německých požadavcích. Po půlnoci 30. září podepsali přítomní dohodu, která plně akceptovala německé představy. ČSR nebyla k jednání přizvána. Ono u nás tak známé heslo "O nás bez nás" se později použilo v mezinárodní politice vícekrát. Ti politici to ovšem říkali jinak: "O nich bez nich".
1. října 1938
Československá vláda ustoupila před ultimátem polské vlády (odevzdáno těsně před půlnocí 30. září) a souhlasila s odtržením značné části Těšínska (810 km2 zabralo Polsko, zůstalo 468 km2), části Oravy, Spiše, Kysuc a Šariše od ČSR. Hraniční smlouvy byly podepsány ve dnech 23. a 30. listopadu. Inu, říkejte si co chcete, ale Poláci se tehdy nezachovali jako slovanští bratři. Však na to zanedlouho tvrdě doplatili, když je z jedné strany zabrali Němci a z druhé Rusové.
1.-10. října 1938
Německá armáda obsadila pohraniční oblasti českých zemí. Němečtí vojáci byli vítáni sudetskými Němci s nadšením a hajlováním. České obyvatelstvo bylo nepřímými prostředky nuceno k vystěhování do vnitrozemí. Mohu sloužit příkladem rodiny přinucené se odstěhovat z Opavy. Jejich vilka byla zabavena a osídlena německými přistěhovalci. O tomhle odsunu Čechů ze Sudet se ale téměř nikde oficiálně nepíše ani nehovoří.
Pramen: Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI..
 
Lidoví kronikáři však přesto občas exodus Čechů ze Sudet zaznamenali. Tady máte záznam ze školní kroniky jedné základní školy na malém městě poblíž Brna (chystám o tomto městě delší materiál):
Tyto dějinné změny, při nichž český národ prožíval velkou bolest, utrpení i sklamání, dotkly se i naší školy. Po vyhlášení mobilizace vojska (23/9 1938) stěhovalo se mnoho rodin z měst na venkov. 15 dětí přibylo do naší školy. Po uklidnění poměrů se většinou odstěhovaly, ale přibyly nám děti uprchlíků ze Sudet, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Mnohé z nich navštěvovaly školu v několika místech, jak se se svými rodiči stěhovaly.
Uč. sbor jim věnoval hodně péče, aby zameškané dohonily.
Změny ve sboru učitelském. Mnoho učitelů ze Sudet, Slovenska a Podkarpatské Rusi vrátilo se do Čech a na Moravu. Aby mohli býti umístěni, vydala vláda nařízení č. 379 a 380 Sb. z.a n., kterými byly propuštěny některé vdané uč. a pensiováni uč. do 55, učitelky do 53 let. 31. ledna 1939 se dobrovolně vzdaly služby uč. Anna Hrubešová a uč. dom. nauk. Fr. Mervartová. Obě dostaly pochvalné uznání o.š.v. i zem. škol. rady.
Nebo záznam z Kaplice u Českého Krumlova:
10. října 1938 vstupuje do Kaplice německá armáda a v těsném sledu za ní kaplické jednotky Freikorpsu. Vstupují za nezměrného jásotu místních Němců. Předtím však bylo bezmála 562 Čechů vyhnáno z města. Odcházeli ve strachu o vlastní život a život svých blízkých. V pravém slova smyslu utíkali často jen s nejnutnějšími osobními potřebami a v některých případech se po nich i střílelo.