Kdybych... aneb boj o trůny.

Říkáte si: to je ale podivný název článku. Inu, co se dá dělat, mě to připadá jako příhodný začátek úvahy o předvolebním boji našich politiků. Tonu v úžasu nad propagačními letáky: TOP09 s fajfkou (propagace kouření?) nebo obsáhlými elaboráty, např lidovci perlící v záhadných Pražských listech, které přistávají bez ohledu na nálepku Nevhazujte neadresnou reklamu v naší poštovní schránce. Rovněž amatérské pokusy o policejní výslech kandidujících politiků pořádané televizními krásnými slečnami ve mě vyvolávají vlny rozpaků nejen nad kladenými otázkami, ale zejména nad dementními bláboly zkoušených obětí.

A tu si říkám to kdybych: to já, kdybych byl onou krásnou televizní slečnou, kladl bych docela jiné otázky: jaký máte majetek, vážený/vážená, kolik máte dětí a kolik dluhů, jak je rozlehlá vaše rodina či rodinný klan, absolvoval jste protialkoholní léčbu, co vás vede k tomu sloužit lidu jako politik a vládce nad masami?

A od těžce zkoušeného politika či kandidáta na něj bych očekával pravdivou odpověď: Ano, přátelé: jsem naprosto neschopen se uživit jako podnikatel a neovládám ani žádné poctivé řemeslo, díky kterému bych mohl spokojeně žít i se svou rodinou. V minulých letech jsem se zasloužil o krach několika různě velkých firem a připravil o práci desítky či stovky poctivých lidí, kteří důvěřovali mým schopnostem. Nebo: nikdy jsem se neživil jako samostatná osoba, od mládí jsem vyrůstal díky svým konexím uprostřed partajního života a snadno jsem podvodně získal vysokoškolské vzdělání pomocí svých přátel. Jsem zcela neschopný spravovat své finance, jsem zadlužený několika miliony, rozvedený platící nehorázné alimenty a tak se stát poslancem či dokonce ministrem je pro mne jediná alternativa, jinak budu muset spáchat sebevraždu. Případně bychom v tomto televizním vysílání nazvaném Hra na pravdu před volbami mohli slyšet: jsem neléčený alkoholik a narkoman, sexuální maniak zcela závislý na mladých roštěnkách, moje oblíbené místo odpočinku je kasino a kromě toho hraji na burze s penězi vypůjčenými od přátel.

Možná by takový upřímný a otevřený výlev vyvolal soucit u řady voličů, kteří by konečně pochopili, že volby jsou vlastně něco jako pořádání humanitární sbírky určené pro záchranu životů našich zcela zoufalých spoluobčanů politiků. Najdou se ale i tací, kteří nabízejí atraktivní náměty: jeden navrhuje jistou skupinu nepohodlných spoluobčanů kamsi vystěhovat po vzoru britských či francouzských politiků, kteří tak docela nedávno založili dnes prosperující státy jako je Austrálie - dřívější "externí" britská věznice - nebo samotná Severní Amerika i Kanada využívaná původně pro podobný účel. Škoda, že neslýcháme nic o pracovních úspěších zejména těch služebně starších, kteří by nám ve víru předvolebního klání například připoměli, že "to jsem byla právě já, která se zasloužila o zisky fotovoltaické mafie a že to byla moje strana, která za příslušný zákon hlasovala".

Jistě by v takovém televizním pořadu byla spousta příležitostí pro vytváření krásné infografiky zobrazené na pozadí, která by dokreslovala profil právě hovořícího politika textem "zasloužil se o krach pražského dopravního podniku, dohodil zakázku firmě přítele své bývalé manželky či je jednatelem firmy prodávající registrační pokladny". Nic takového si Česká televize nedovolí, protože proč by si nadělala spoustu nepřátel z lidí, kteří by mohli v budoucnu neblaze zasáhnout do životů "nezávislých" televizních pracovníků, nemluvě o lavině soudních žalob, kterou by taková "informatika" vyvolala. Jen občas se snaží moderátoři vyslýchaného politika nachytat při lži, když mu z archivu přehrají to, co řekl před jistou dobou a je to v rozporu s tím, co právě tvrdí dnes. Bohužel, bylo by to velice pracné a tedy i nákladné pořídit takové vše vypovídající osobní profily všech politiků ucházejících se o naše hlasy.

Protože jsem v rozpacích, komu dát hlas - pokud vůbec půjdu volit - pokusil jsem se najít odpověď pomocí racionálních metod moderní informatiky na serveru Volební kalkulačka, kde jsem po použití všech tří možností přes Rozšířený názorový test pro volby 2013 dospěl k 81 procentní shodě se Stranou soukromníků České republiky. V předvolebních průzkumech nezískává tato strana ani nutných 5 procent pro vstup do sněmovny. Je to celkem jasné: živnostníci a jim podobní samostatně se živící občané bohužel nejsou ochotní zvednout zadek a jít volit. "Je nás milion, volme sami sebe," je heslem strany, která se orientuje na živnostníky. A proč je počet jejích voličů o mnoho nižší? "Já si to vysvětluju tak, že většina živnostníků je tak zavalena prací, že se lecos dozví až pozdě," odpověděl si sám sobě předseda Strany soukromníků České republiky a zároveň její lídr v Plzeňském kraji Rostislav Senjuk ve volebním Interview Daniely Drtinové v ČT.

Takže, přátelé, patříte-li mezi ty, kteří se živí vlastním úsilím zejména v malých a rodinných firmách či jako osamocení OSVČ, víte už koho volit. VOLTE ČÍSLO 10 !!!
18.10.2013 18:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.