Podvodná lékařská kampaň končí.

Jak očekávali občané tohoto státu, kteří mají v hlavách mozek a nikoliv slámu, lékaři kvapem odvolávají svoje podvodné výpovědi v obavách, zda se budou moci vrátit zpět na svá teplá místa ve státních nemocnicích, která samozřejmě ani ve snu nechtěli opustit. Jejich kolegové v soukromých lékařských zařízeních celou dobu tohoto "protestu" proti státní zvůli očekávali se zájmem, zda se "odcházejícím" lékařům podaří vyrazit z ministerstva zdravotnictví nějakou tu kačku navíc. Uzavírali mezi sebou sázky o výši "příplatku v nouzi", kterou buřiči získají. Je škoda, že nakonec ministr zdravotnictví i vláda podlehli strachu z neexistující hrozby nemocnic bez lékařů a rozhodli se pustit chlup. Pro politiky to nebylo nijak těžké, z cizího se dává lehce, zvláště když částku dvou miliard ročně přidali lékařům z peněz zdravotních pojišťoven.

To je ovšem snadno možné označit za státem provedenou loupež za bílého dne, protože budou o tyto peníze zkráceny prostředky na léky, provoz a vybavení nemocnic a nevím co ještě. Nebo jsou zdravotní pojišťovny tak bohaté, že nevědí co s penězi, které je pro ně stát tahá každý měsíc z kapes pracujících občanů? Politici si ovšem poradí: mají v plánu ztrojnásobit povinné minimální zdravotní pojištění, které musí platit živnostníci v situaci, kdy jsou na pokraji bankrotu. A pod rouškou důchodové reformy vytáhnou z kapes občanů včetně důchodců další peníze zvýšením DPH i u léků.

Pozitivním přínosem odchodu neodchodu našich státních lékařů je možnost zbavit se neužitečných či dokonce neschopných lékařů včetně opilců. Těm podle uzavřené dohody odborů s vládou nejsou ředitelé nemocnic povinni vzít výpověď zpět a mohou je tak ponechat, aby si své nové zaměstnání sehnali sami. Pro nás všechny by bylo nejlepší, kdyby si je právě tito "lékaři" našli v zahraničí.

Závěr doktorské revolty je jasný: na jejich vyšší platy musí přispět každý z nás bez ohledu na to, co si o tom myslí. Takový je zákon života v dokonale organizované společnosti lidských mravenců. A musíme si ještě říkat, že se máme lépěji než ti ubozí Američané, pro které se jejich milý, dnes již většinou národa nepodporovaný prezident snaží vybojovat jednotné a povinné zdravotní pojištění, které jsme si u nás dobrovolně a prozíravě zavedli sami již za dob vlády našich milých komunistů.

Znovu si dovolím na tomto místě poznamenat, že zdravotní péči budeme mít i v budoucnosti jen takovou, kolik na ni ze svých těžce či lehce vydělaných peněz neradi dáme. A také kolik si ještě dále doplatíme, protože kdyby se všechny náklady, které nás lékařská péče včetně léků stojí, zahrnuly do zdravotního pojištění, bylo by to příliš nápadné. Takhle můžeme mít pocit, že na daních a pojištění odevzdáme nedobrovolně do společné kasy zhruba jen polovinu mzdy. Ty různé doplatky a nadstandardy včetně DPH a spotřební daně jsou tu také proto, aby bylo možné zkasírovat i ty zatracené důchodce. Jinak bychom jim museli ty důchody ještě více snížit a to by nebylo politicky únosné.

Jsem si plně vědom toho, že pokud jsou mezi mými čtenáři lékaři či jejich rodinní příslušníci, že po dnešku už výplody mého chabého ducha nadále číst nebudou. Inu, co se dá dělat. Takový je tvrdý ale krásný život v té kapitalistické, téměř svobodné společnosti, o které jsme snili v dobách zvaných totalitními. Vám, kteří zůstanete, přeji krásný sluneční den a buďte dobří.
22.2.2011 10:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.