Výstava Amedeo Modigliani: málo obrazů.

Přiznám se, že jsem podlehl touze spatřit na vlastní bulvy dílo tohoto světoznámého malíře a sochaře a utratil celých 120 korun za snížené vstupné do dvou výstavních sálů pražského Obecního domu. Neměl jsem to dělat. Tento "projekt", jehož ideu přinesla ředitelka Galerie Vernon paní Monika Burian Jourdan a expozice samotná pak vznikala pod kurátorským vedením italské kurátorky paní Sereny Baccaglini, je všechno jiné, než přehlídka díla Amedea Modiglianiho (1884-1920). Ten se nejspíše obrací v hrobě a jediné, co by jej mohlo potěšit, je fakt, že zde vystavené originály a jedna kopie byly pojištěny u pojišťovny Generali na 1 miliardu a 135 milionů korun. Amedeo zemřel velmi mladý ve věku 35 let na tuberkulózu, nemoc chudých a byl by jistě rád, že se jeho dílo stalo tak obdivovaným u investorů do umění.

V chabě osvětlených dvou sálech najdete v jednom z nich velkoformátové zvětšeniny dobových fotografií umělce, jeho přátel a snímků ateliérů na stěně jedné, naproti pak řadu jeho velmi nezřetelných kreseb. Nenechte se překvapit instalací kávových konvic a kuchyňských robotů v rozích sálu, je to prezentace či spíše reprezentace jednoho ze sponzorů výstavy, firmy DéLonghi.

V sále druhém pak převažuje a září několik skvělých obrazů Františka Kupky, v koutku se krčí pár opravdových Modiglianiho obrazů a jedna kopie. Důvodem k netradičnímu zahrnutí Kupkových obrazů do výstavy o Modiglianim byl fakt, že se oba zcela náhodně účastnili Podzimního Salonu v Paříži v roce 1912. Podle kurátorky výstavy Sereny Baccaglini byli Modigliani a Kupka dva "velcí novátoři umění s podobnými životními cestami a jejich spojení je nové, magické a vzrušující". Faktem ovšem je, že na Salonu v roce 1912 vystavoval Modigliani svou sochu, v Obecním domě nespatříte ani jednu a to, že Kupka měl na Salonu 1912 ve stejném sále tři abstraktní obrazy, bylo nepochybně dílo náhody. Neexistují totiž žádné důkazy o tom, že by se tito dva umělci znali.

Kuriózní je cena, za kterou se Modiglianiho socha "Tete De Caryatide" (hlava ženy z vápence) vystavená právě v roce 1912 na Salonu, prodala právě loni. Byla vydražena za 43.185.000 euro. Ano, celou 1 miliardu 55 milionů korun získali dědicové firmy Monoprix. V obchodu s uměním se opravdu točí velké peníze a díla Modiglianiho jsou dobrou investicí.

Něco mě na této výstavě kromě Modiglianiho obrazů ale skutečně chybělo: malířovy kalhoty potřísněné barvou, několik autentických nedopitých lahví absintu, nějaký ten hašiš a spodní prádlo jeho milenek rozložené na posteli, ve které realizoval své neřestné představy a ve které také zemřel. Tak snad až příště, až se paní kurátorka Serena Baccaglini ještě více odváže.
14.1.2011 12:10 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.