| Pamětník
počátků dějin počítačů a internetu komentuje |
| nejméně jednou týdně aktuální události kolem nás |
|
|
|
|
|
Znáte Product Key vašich woken?Dnes necháme tu zatracenou politiku plavat. Nepochybuji o tom, že máte řádně zakoupená wokna a že znáte příslušnou kombinaci písmen a číslic pro jejich instalaci či aktivaci. Možná, že jste ale koupili lehce jetý počítač s nainstalovanými wokny včetně instalačního balíku na pevném disku, ale příslušný klíč nemáte. Nebo jste tento veledůležitý klíč někde založili. Pak se vám bude určitě hodit pro případnou novou instalaci woken free prográmek Windows Product Key Viewer od firmy RJL Software, Inc. Po rozbalení staženého souboru winproductkey.zip do složky, kterou si můžete určit, spusťte program winproductkey.exe a získáte informace o vašem operačním systému. Příklad z mého počítače: A pozor, dnes je poslední den pro podání daňového přiznání. Pokud vám je dělá daňový poradce, pak máte ještě čas. Politická schizofrenie v Ústavním soudu.Osm z patnácti soudců Ústavního soudu kritizuje zákon, na jehož základě vznikl Ústav pro studium totalitních režimů (ÚpSTR). Vadí jim hlavně to, že v radě a vedení ústavu nemohou pracovat bývalí členové komunistické strany. Někteří dokonce považují za nevhodný celý zákon a vyslovili se pro jeho zrušení. Své argumenty nyní zveřejnili v takzvaných odlišných stanoviscích k nálezu, jímž těsná většina soudu nedávno zamítla návrh 57 poslanců ČSSD na zrušení zákona. Ústavní soud návrh skupiny poslanců ČSSD projednal s tímto výsledkem (cituji z Nálezu Ústavního soudu): I. Ustanovení § 7 odst. 9 zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, se ve slovech „řádně nebo“ ruší dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů.
II. V ostatním se návrh zamítá. Někteří soudci Ústavního soudu ale v závěru Nálezu uvedli svoje námitky. Nejzásadnější výhrady k zákonu vyjádřili předseda soudu Pavel Rychetský a soudce Jan Musil. Podle obou právníků měla být norma zrušena. Ústav podle nich vznikl vysloveně na politickou objednávku a své proklamované vědecké poslání pouze předstírá. "Ve skutečnosti jeho činnost neskýtá žádné záruky objektivního vědeckého poznání," uvedl Musil. Zejména Rychetský ve svém vyjádření uvádí, že vyloučením bývalých komunistů z účasti na práci Ústavu se mu jeví zákon jako protiústavní. Soudce Vojen Güttler je toho názoru, že by v Ústavu měli mít možnost pracovat i bývalí komunisté. Podobný názor mají i soudci Jiří Nykodým a Pavel Holländer. Eliška Wagnerová označuje za "Neskutečně lehké krácení politických práv ve jménu demokracie..." fakt, že podmínkou pro práci v Ústavu je nestranickost kandidátů. Soudce Jan Musil totéž označuje za "Porušení svobody práva sdružovat se v politických stranách a hnutích.". Proti podmínce nestranickosti se ohrazují i soudci František Duchoň a Vladimír Kůrka. Celkem tedy osm soudců Ústavního soudu z patnácti nesouhlasí s jeho rozhodnutím, ačkoliv nejméně jeden z nich musel hlasovat pro onu výše uvedenou směšnou kosmetickou změnu zákona, kterou ale jen potvrdili jeho správnost. Jejich právní schizofrenie nevyplývá evidentně z ničeho jiného, než z jejich osobní snahy si zachovat svoje posty i po případné politické změně ve vládě a v parlamentu. Nepochybně tím naznačili, že by případně mohli za jiné politické situace zajistit zcela opačné rozhodnutí a zmíněný Ústav pro studium totalitních režimů zrušit jako neústavní. Někteří ústavní soudci v čele soudruhem Rychetským, bývalým komunistou a současným členem ČSSD, tak dokazují, že jsou připraveni na nástup komunistů a socanů do vlády. Nejspíše by rádi v naší zemi vybudovali reformní socialismus, o který je připravili neurvalí soudruzi z Varšavské smlouvy vpádem "spřátelených armád" v roce 1968. Svět se ale snad přece jen trochu mění a mráz z Moskvy snad postupně zatlačí globální oteplování. Důkaz o postupu této globální změny hrozící ekologickou a společenskou katastrofou jsem pro vás nalezl na internetu. Přeji krásný sluneční den, jaro skutečně přichází. SOCIALISMUS PRO 21. STOLETÍ.Pod tímto názvem byl vypracován politology KSČM materiál popisující cestu, kterou se hodlají čeští komunisté dobrat zpět moci v tomto státě. Zda se jedná o materiál podvracející samotné základy naší společnosti, to nechť posoudí jiní odborníci ministerstva vnitra specializovaní na extrémistická hnutí a politické strany. Pokud se vám natolik obrací žaludek, že nemáte na to si přečíst celý tento úchvatný dokument, nabízím vám několik zvláště pěkných pasáží, některé jsem i zvýraznil tučně. V případě náhlé nevolnosti raději ihned opusťte tuto stránku. Cituji: Potenciální revoluční fronta se rozšiřuje o účastníky různých sociálních hnutí, alterglobalisty, o ochránce životního prostředí, o přemýšlivé intelektuály, o revoluční mládež, o zastánce sociálního státu a o další skupiny osob, z nějakého důvodu nespokojených se stavem věcí za kapitalismu. Přestože většina z nich nemusí mít a ani nemá socialistické cíle a stranictví se i záměrně vyhýbají, svou činností kapitalismus objektivně oslabují. Mnohé z nich prostá logika vývoje posléze dovede k přesvědčení, že svých cílů mohou dosáhnout jenom při celkové změně společenského řádu. Politický postup socialisticky orientované vlády bude bezpochyby obtížný. Bude muset být koordinován s postupem vlád dalších stejně orientovaných zemí, aby nedocházelo k nežádoucí ekonomické, ale i politické migraci; bude muset čelit odpůrcům socialistického vývoje stejně jako těm, kteří ho budou chtít zbrkle urychlit; bude se muset vyrovnávat s dezinformacemi a politickými kampaněmi, s cílevědomou manipulací i s živelnými tlaky v zahlcených informačních sítích. Nebude však diktaturou proletariátu v žádné z jejích dosud realizovaných podob; bude demokratickou vládou většiny, obhajující zájmy této většiny a snažící se tuto většinu vést k politické aktivitě, k pochopení vlastní zodpovědnosti za svůj život. ...Po odstranění monopolu soukromého kapitalistického vlastnictví bude možno: V těchto podmínkách zmizí třídy s nesmiřitelnými zájmy, příslušníci všech tříd budou vtahováni do nových společenských vztahů a budou se vyrovnávat s celospolečenským zájmem. Tento proces vývoje k socialismu bude mít i své mezinárodní souvislosti, bude možný jedině ve velkém nadnárodním měřítku. Vyžaduje koordinovanou činnost mezinárodní levice a komunistického hnutí. Půjde o vzájemně se doplňující procesy evoluce a revoluce propojené demokratickou cestou uskutečňování. Celý dokument na serveru KSČM najdete zde. Doufám, že jsem vám nezkazil začátek dnešního dne. Cílem bylo vás přinutit k závazku, že v příštích volbách skutečně půjdete volit. Doufám, že nikoliv právě KSČM nebo ČSSD. Paroubek se chystá na převzetí moci.Delegace ČSSD vedená Paroubkem se chystá do Ruska. Socani tam hodlají navázat užší styky s vedením poněkud zvláštní politické strany Spravedlivé Rusko, která se chystá vstoupit do Socialistické internacionály. Paroubek se chystá k rozhovorům i dalšími ruskými politiky, bližší údaje neposkytl. "Rádi bychom znali jejich názor na plán vybudovat u nás protiraketovou základu nebo na Evropskou unii. Jejich stanoviska jsou důležitá pro to, abychom mohli formulovat zahraniční politiku, až budeme vládní stranou," vysvětlil Paroubek poněkud překvapeným novinářům. "Naším cílem je, aby tady (v Česku) nebyli ani američtí, ani ruští vojáci," vysvětlil svoji originální "zahraniční" politiku šéf ČSSD. Ruskou politickou stranu Spravedlivé Rusko založil teprve před rokem Sergej Mironov, předseda Rady federace (horní komory ruského parlamentu). Kromě kladení důrazu na sociální problematiku a umírněně levicové kritiky stávající moskevské vlády se ale od Putinova Jednotného Ruska příliš neliší: důraz na bezpečnost, pořádek a silné vedení; velebení národních tradic a všemožná chvála Putina. Podle komentátora Kozlova se tudíž nabízí vysvětlení, že Mironov vytvořil stranu s kremelským požehnáním coby fiktivní opoziční sílu, jež ubere podpory komunistům. Je tedy logické, že Paroubek ve straně Spravedlivé Rusko vidí svého politického partnera, který mu snadno umožní třeba i neoficiálně komunikovat s Putinem a s jeho nástupcem Medveděvem. Paroubek tak pokračuje ve své politice založené na truc akcích (viz jeho návštěvu v Sýrii) a doufá, že jeho halasně proklamovaný odpor proti radarové základně jej vynese v příštích volbách opět do funkce předsedy vlády. Když k tomu přidá zrušení poplatků u lékařů, záchranu stravenek, dar 6000 korun důchodcům, progresivní sazbu daní podle výše platu, minimální daně pro živnostníky a zavedení registračních pokladen, má volební vítězství v tomto státě malých melouchářů, hrabivců a závistivců v kapse. Na vrch mu doporučuji přidat podporu všech ekologických požadavků strany zelených a může vládnout s tichou podporou komunistů i bez lidovců. Ty by si získal jedině akceptováním finančního vyrovnání se s církvemi, což mu dobře nejde přes jeho socdemácký pysk. I když by lidovci možná oželeli i ty peníze pro církve, kdyby Paroubek strčil nějakou tu podporu navíc zemědělcům, třeba aby přestali pěstovat cokoliv a jen dvakrát do roka posekali trávu. Co jsme komu udělali, že nám pánbůh Paroubka naděliti ráčil? Inu, boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A za blbost už náš národ mnohokrát tvrdě zaplatil. Míním tím blbost deroucí se na povrch opakovaně při každých parlamentních volbách. Komunistický svaz mládeže je zrušen ale žije dál.Městský soud v Praze rozhodl, že ministerstvo vnitra zrušilo Komunistický svaz mládeže (KSM) v souladu se zákonem. Soud tak zamítl žalobu KSM na ministerstvo, ve které členové svazu žádali, aby soud rozhodnutí ministerstva zrušil. Verdikt zatím není pravomocný, lze proti němu podat kasační stížnost. Ministerstvo vnitra rozpustilo KSM v říjnu 2006 kvůli programu, v němž svaz uváděl, že se bude snažit o odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským. To podle ministerstva bylo v rozporu s ústavou a Listinou základních práv a svobod a také neslučitelné se základními demokratickými principy. "KSM stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu a o nastolení ekonomických - odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským - a společenských – zavedení socialistické demokracie - podmínek pro budování socialismu, jako prvního stupně k vytvoření společnosti komunistické, jejíž vybudování je konečným cílem. Navzdory soudnímu potvrzení rozpuštění KSM se o víkendu 22. – 23. března v Praze uskutečnil 8. sjezd této organizace pod heslem „Komunisté v čele boje za práva většiny mládeže, mír a socialismus!". Podle předsedy KSM Milana Krajči se KSM chce dál bránit snaze o své zrušení. Jakmile obdrží rozsudek soudu, který potvrzuje, že ministerstvo vnitra svaz rozpustilo v souladu se zákonem, podá proti němu kasační stížnost. Existence KSM dokazuje jeden fakt: když se člověk narodí, je jen prázdná nádoba. A záleží na tom, kdo jej vychová a co mu do jeho prázdné hlavy někdo nalije. Když je nemluvně ponecháno v pralese, vyroste z něj opice či vlk, když vyroste v rodině zloděje, bude z něj s největší pravděpodobností zloděj. Když se dostane v pubertě do špatné party, může z něj být i člen KSM. Tento spolek pubescentů je řízený členy KSČM, kteří mazaně využívají i tradiční odpor mládeže k autoritám, zejména pak k vlastním rodičům, úřadům, škole. Vytvořit v nezralém prázdném mozku iluzi o společenské změně vedoucí k lepšímu životu je snadný úkol. V minulosti to předvedli dokonale Němci výchovou mládeže v oddílech Hitlerovy mládeže, dnes se na mládež zaměřil pomocí podobných metod v Rusku i Putin v mládežnickém hnutí Naši. Otázkou zůstává, zda pokusy o zrušení KSM nevedou jen k jeho větší popularizaci mezi mládeží, jejíž jistá část hledá jakoukoliv platformu, ve které by mohla vyjádřit svůj odpor ke všemu a všem kolem sebe. A hlavně se zůčastnit boje s režimem, který právě vládne, být napaden policií a ocitnout se na obrazovkách televizí a stát se tak hrdinou v očích svých soudruhů. Vzpomeňte si v této souvislosti i na srdceryvné příběhy bývalých mladých komunistů, kteří "věřili" a později "procitli", aby pak proti komunismu bojovali, ponejvíce hubou a perem, jako na příklad spisovatel a dramatik Kohout, který se dodnes vyprávěním o svém "procitnutí" docela slušně živí. Smysluplné by tedy bylo podobná hnutí nalevo i napravo ignorovat, nevěnovat jim pozornost v médiích. Proto se na tomto místě zavazuji, že již více o KSM psáti nebudu. Venku sice opět poletuje sníh, ale jaro je už za dveřmi, prý se od čtvrtka začne opravdu oteplovat a nastane čas dělat něco smysluplného. Například zasít zeleninu a květiny a čekat na ten zázrak, který předvádí příroda každé jaro. Smrtící delirium rychlosti.Včera se na D1 zase děly věci a tentokrát to překonalo všechny dosavadní havárie a kolapsy dopravy na této "páteři" naší osobní a hlavně nákladní dopravy. Už jsem o poměrech na české dálnici D1 psal. Rád bych k tomu dodal jedno: řidiči bez výjimky při jízdě na dálnici podléhají mystické náladě plynoucí z opojení rychlostí a mají stále pocit, že nejedou tak rychle, jak by se jim líbilo. Bez ohledu na stav vozovky a vlastnosti svého vozu z něj mačkají maximum a upadají do jakéhosi deliria hypnotizováni zdánlivě bezpečnými mírnými oblouky a více méně kvalitním povrchem dálnice. V tomto pocitu téměř nadlidské božské nadřazenosti ztrácejí naprosto reálný pohled na svoje schopnosti, na možnosti automobilu a zcela odvrhují myšlenky na stav povrchu vozovky. Automobil se božsky spíše vznáší nad povrchem dálnice a to i v situaci, kdy je jím čirý blyštivý led. Ovšem jen do chvíle, kdy se objeví potřeba náhle přibrzdit či se snad dokonce něčemu vyhnout. V tom okamžiku se stává automobil jen hříčkou rychlosti a zejména odstředivých sil. Je pozdě a řidiči jen s vytřeštěnými zraky stojí na obou pedálech a křečovitě se drží volantu očekávajíce náraz. "Bylo to děsné, nedalo se nic dělat", sdělují pak přeživší národu do televizní kamery. Dá se s tím snad něco dělat? Nepochybně ano. Zcela k ničemu jsou webové kamery, které s velkým nákladem zavedlo Ředitelství silnic a dálnic ČR. Jak je vidět ze včerejška, neorientovali se podle nich ani provozovatelé autobusových linek, kteří by podle naivního předpokladu tvůrců tohoto systému měli svoje autobusy případně odklonit na vedlejší silnice, natož snad řidiči soukromí. Všichni se bezmyšlenkovitě vrhli do sněhového a ledového dobrodružství, řada z nich na letních pneumatikách, které si na základě nabádání dopravních "odborníků" přezuli ve snaze ušetřit pár litrů benzinu. I když zpozorovali, že začíná jít do tuhého, neodbočili z dálnice, nazapíchli to raději někde v motorestu. Potřebovali totiž zcela neodkladně být za dvě hodiny v Praze, Brně či ještě někde dál a tak se řítili zcela dobrovolně jako hovada do záhuby v naději, že snad nějaký zázrak povrch dálnice zamete a do sucha vysuší. A tak se na tomto i na jiných úsecích našich dálnic budou dít podobné masové srážky do té doby, než dojde k instalaci variabilních značek a výstražných světel omezujících rychlost přesně podle povahy povrchu vozovky a podle viditelnosti. A také regulující automaticky odvedení osobní dopravy mimo dálnici či zastavení nákladní dopravy v případě havárií. Samozřejmě za trvalé přítomnosti policie v úsecích, o kterých už každý pitomec přece ví, že tady se dějí ty nejhorší bouračky. Do té doby je lepší sedět doma na zadku nebo jet vlakem a ponechat dálnice těm šíleným řidičům mezinárodní nákladní dopravy. Stejně si dálnice už dávno převzali a chovají se na nich skutečně, jako by jim patřily. Doufám, že nikdo z vás tam včera na D1 či jinde nebyl a že si všichni užijete Velikonoce ve zdraví a dobré náladě. Vojenské základny na cizím území jsou zárukou míru.Češi by v případě ruských kontrol na radarové základně, která by jako součást protiraketového deštníku mohla vyrůst na českém území, měli mít podle Američanů možnost kontrolovat základny v Rusku. Je to jeden z amerických návrhů předložených při úterním jednání ministrů obrany a zahraničí Spojených států a Ruska v Moskvě. Američané tím světu nabízejí zcela novou koncepci mezinárodní politiky schopné zabezpečit trvalý světový mír. Dovolím si ve smyslu zmíněného návrhu pohled do nedaleké budoucnosti: státy by budovaly na územích cizích států vojenské základny vybavené radary a raketami všeho druhu schopné zasáhnout jakékoliv zbraňové systémy ve vzduchu, ve vesmíru i na zemi či na moři. Samozřejmě by taková základna byla pod kontrolou nejen hostitelské země, ale i dalších států, které by o to požádaly. Tento ozbrojený mír by zajistil, že by každý pokus o narušení vojenské rovnováhy byl v zárodku odhalen a zneškodněn. Tedy něco jako studená válka všech proti všem. Hospodářsky slabé státy by si pochopitelně nemohly podobné nákladné investice dovolit a stály by tak trochu stranou od úsilí směřujícímu k udržování světového míru. Přesto by mohly tyto státy vysílat svoje kontrolory do vojenských základen cizích států a získávat tak alespoň kontrolu informační. Aby personál této celosvětové sítě vojenských základen neupadal do nebezpečné apatie, probíhaly by trvale simulované útoky z náhodně zvolených základen na jiné podle vzoru celosvětových online hráčských sítí. Podobná simulovaná cvičení jsou stejně již dnes součástí výcviku všech armád. Můj návrh má bohužel jeden významný háček: co dělat v případě, kdy se některý ze států rozhodne obsadit vojensky území jiného státu například pod záminkou svržení tamějšího nedemokratického režimu nebo kvůli zajištění strategických ložisek nafty nezbytných pro šťastný a demokratický život vlastních obyvatel. Doufám, že i tento problém schopní američtí politici a diplomaté brzy vyřeší k všeobecné spokojenosti a konečně všude zavládne celosvětový mír. K tomu nám dopomáhej Adonáj, Hospodin, Alláh, Buddha i všichni svatí. Na vážné téma - eutanázie.Protože ještě dnes stále bojuji s tou ohavnou londýnskou chřipkou, která je zřejmě multikulturním produktem, na který nemám žádné obranné látky v těle, přináším vám pouze krátký příběh od čtenáře Vladimíra L. Nevím, zda tuto scénku, která by slušela nějakému televiznímu sitcomu, skutečně zažil, či si jí snad vymyslel, ale pomohla mě poněkud rozveselit a zbavit mě ranní chmury. Tady je: Včera jsme s mojí ženou vedli trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích.
Přišla řeč na eutanázii. K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal: Nechci, aby jsi mě nechala žít v takovém stavu, kdybych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni ty mašiny co mě drží naživu. Abych vám přinesl i dnes něco k zamyšlení nad stavem vašeho počítače, zkuste zpytovat vaše svědomí, zdali máte vaše nejdůležitější osobní soubory, jako je pošta či nenahraditelné fotky z dovolené na Bahamách, dostatečně zálohované. Já si například maily z Outlooku zálohuji z USB flešky na druhý nesystémový disk pomocí zajímavého free prográmku B-Cup XP. Ten těsně před vypnutím počítače vyzálohuje vše, co jsem mu poručil v jeho ovládacím panelu. Stáhněte si jej na na domovské stránce autorského týmu MX-3, kde najdete i podrobný popis. Doporučuji jej použít v režimu zrcadlení. Přeji vám krásný, i když chladný den a dávejte si pozor na náledí ve vyšších polohách. Nestarejte se, holoubkové, Evropa svoji smlouvu mít bude.Naši milí zákonodárci budou prý příští týden projednávat ratifikaci nové smlouvy o Evropské unii. Referenda netřeba, vůli lidu známe, říkají. Není ale až tak moc nová, ta smlouva. Ve skutečnosti se jedná o původní "Ústavu EU", která byla po několika nezdařených pokusech o přijetí v referendech některých států EU odmítnuta a poté bruselským aparátem přepracována do tzv. Lisabonské smlouvy. Naprosto trestuhodná je podoba, v jaké byla tato "nová" smlouva předložena jednotlivým státům k ratifikaci. Rádi byste si ji přečetli, holoubkové? Text ale obsahuje pouze změny původního textu. Pro ilustraci malá ukázka z úředního věstníku Evropské unie a to hned ze samotného začátku textu: 1) Preambule se mění takto: Je vám to už jasné? Žádný jiný oficiální text Lisabonské smlouvy nebyl administrativou EU zveřejněn a tak naši volení zástupci mají hlasovat o její ratifikaci, aniž by celý text kdy četli. Nemusíte se obávat, nebude jim to dělat žádné potíže, jsou na takový postup již dávno vycvičeni. Neustále totiž projednávají texty českých zákonů obsahující stejné formulace jako "se mění takto: bod b) se ruší, za slovo pytel se vsouvá "prázdný" a tak podobně. Zvedají pracky nikoliv podle svého osobního přesvědčení o správnosti textu zákona, ale podle toho, co jim nahlásí předseda jejich poslaneckého klubu, který to dostane befelem od sekretariátu strany. To, čemu se říká parlamentní demokracie je ve skutečnosti docela obyčejná a sprostá diktatura několika lidí, kterým se podařilo na krátkou dobu díky blbosti voličů uchvátit moc ve státě. Tento postup také vysvětluje množství zákonodárných zmetků a příval novel, které se zpotvořeniny, zvané hrdě zákony, snaží spravit či spíše záplatovat poté, co jim daný paskvil omlátí média o palici. Ale zpět k Lisabonské smlouvě, která není pouhou lokální zpatlaninou, již lze snadno smést novým hlasováním v českém kocourkovském parlamentu. Děsivé na tom je, že tento nejdůležitější dokument EU již podepsal místo českého prezidenta jakýsi Mirek Topolánek, i když zcela nepochybně nečetl její text v podobě, které se říká konsolidovaná, tedy v našem případě text odvrhnuté ústavy EU pozměněný podle textu smlouvy Lisabonské. Nejspíše to nečetl vůbec. A nemohl to nepodepsat, když jej do Bruselu pozvali. Přece to podepsali všichni. Stejně to fungovalo v minulém století s Moskvou. Poté, co se objevily v médiích reakce na "pozměňovací" formu dokumentu, který má být ratifikován členskými vládami aniž fyzicky existuje, se teprve v lednu objevilo v českém parlamentu konsolidované znění Lisabonské smlouvy vytvořené podomácku českou institucí zvanou Parlamentní institut jako "Neoficiální konsolidovaná verze Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy". Znamená to snad, že zákonodárci budou hlasovat o ratifikaci veledůležitého dokumentu na základě jakési neoficiální verze zpatlané kdesi v Parlamentním institutu? Takové nebezpečí ale nehrozí: naši milí posranci a senilátoři to odklepnou, aniž by se namáhali nějakým čtením. Prostě jako za starých časů, tedy těch komunistických. Nové časy jsou přece ve znamení socialismu, kterému se bude po jeho zhroucení říkat bruselský. Důkazem o arogantosti bruselské administrativy je odpověď na sugestivní fiktivní dotaz neznámého fiktivního občana (metoda "otázku si položím sám") Proč není smlouva čitelnější? uveřejněná na serveru europa.eu, oficiální hlásné troubě EU:
Změny zakládajících smluv EU se vždy prováděly prostřednictvím pozměňujících smluv, které obsahují pouze změněná ustanovení. Tak tomu bylo v případě Jednotného evropského aktu i Maastrichtské, Amsterodamské a Niceské smlouvy. Lisabonská smlouva používá tutéž metodu. Dvě hlavní smlouvy EU se budou nově jmenovat „Smlouva o Evropské unii“ a „Smlouva o fungování Evropské unie“. Obě smlouvy budou na stejné úrovni. Přestávám se v tom orientovat: tzv.Lisabonská smlouva jsou jen dodatky a změny "Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu", která byla zamítnuta v referendech ve Francii a Nizozemí. Nakonec vzniknou jakési dvě nové smlouvy, které se ale nebudou podepisovat ani ratifikovat. To tak, holoubkové. Chtěli byste text dopředu? Až bude "dodatková" Lisabonská smlouva-nesmlouva ratifikována a platná, pak si ty nové dvě smlouvy bude moci každý v klidu přečíst. Nemýlil jsem se: opravdu je to bruselský socialismus. Jen mě mrzí ta krásná modrá barva na vlajce. Rudá by byla výstižnější. Jenže oni se už poučili, jdou na to sofistikovaně. Je to také důsledek toho, že jsou mnohem lépe placení než komunističtí vůdcové v minulém století. Vzhůru, soudruzi, vzhůru do boje za novou socialistickou Evropu. Už se těším na budoucí život ve Svazu evropských socialistických republik. Už teď to funguje lépe, než komunistické panství budované Sovětským svazem. A naši parlamentní hlasovací automati to mají snadné: jejich institut jim vše předžvejkal, aby nevypadali před televizními kamerami při hlasování zmateně. Jak se dělá kanál na YouTube.com.Před cestou do Londýna jsem pátral na internetu po informacích o tomto podle některých nejšpinavějším městě na světě, podle jiných o městě s nejkrásnějšími parky. Celkem náhodou jsem při tom narazil na vzorovou ukázku toho, jak se dá YouTube.com využít pro oficiální propagaci. Britská královská rodina se pomocí řady videosnímků prezentuje na internetu v kanálu The Royal Canal. Najdete tady nejen snímky o princi Williamovi, ale i archivní záběry z historie nebo záběry z královské kuchyně. Napadlo mě, zda využívá služby YouTube podobným způsobem nějaká politická strana. A objevil jsem hned dvě australské politické strany: Australian Democrats a
AUSTRALIAN LABOR. Naši politici se zatím k vytvoření oficiálních kanálů svých politických stran nedostali, ale na YouTube najdete výsledky lidové tvořivosti zaměřené například na KSČM. Z neuspořádaného seznamu je patrné, že se členové KSČM snaží propagovat svoji milovanou stranu pomocí snímků z demonstrací proti antikomunismu, proti USA, proti všem. Odpůrci a nepřátelé komunistů také nezahálejí a tak se na internetu odehrává oficiálně nevyhlášená mediální bitka. Možná, že například záznamy Jakešových projevů pomohou generaci, která komunistický režim nezažila na vlstní kůži, pochopit, jaká to byla doba. "Ty vole to je nešťastník. Takový hovado v čele státu snad neměl nikdo. Proč má tato země takový štěstí na politický debily," poznamenal kdosi po zhlédnutí projevu soudruha Jakeše. No vidíte, a přece se pořád najde kolem 15ti procent voličů, kteří by rádi viděli vedoucí představitele KSČM ve vládě. Doufám, že výše citovaný komentátor půjde v příštích volbách volit. Protože poměr politických stran v parlamentu neodpovídá skutečným postojům občanů tohoto státu. Je to bohužel výsledek stranické disciplíny členů a sympatizantů KSČM, kteří se vždy dostavují k volebním urnám. Odpůrci komunistů bohužel velice často volit nejdou a po volbách žasnou společně v hospodě, kolik že se najde idiotů toužících po návratu komunistů k moci. Doufám, přátelé, že k nim nepatříte. Tedy k těm nevoličům, samozřejmě. Jak přetáhnout poštu z webmailu do Outlook Expressu?Následující návod je určen pro ty z vás, kteří si pořídili konečně domů počítač a rádi by v něm měli veškerou přijatou i odeslanou poštu, kterou zatím řešili pomocí webmailu neboli službě, kterou poskytuje zdarma řada serverů, například Atlas.cz a další. Je to sice jednoduché, ale poněkud pracné.
Připadá vám to poněkud šílené? Ale funguje to. Pokud jde o adresář mailových adres, který jste měli na webmailu, žádná elegantní cesta není. Můžete jej jedině zkopírovat z webové stránky (Ctrl+A, Ctrl+C, Ctrl+V)a ručně z něj udělat soubor typu CSV, kde jsou jednotlivé údaje odděleny čárkou. Podrobnosti si už získejte sami pomocí následujícího cvičení:
Doufám, že jsem některým z vás pomohl, jak na to. Krásný den dnes mít nebudu, skočil na mě ten svinský britský chřipkový bacil, kterému jsem tam 14 dní odolával. Plyne z toho jeden vědecký závěr: jeho inkubační doba je 14 dní. Doufám, že se do pondělí natolik zberchám, abych vám přinesl něco ke čtení. Pohled 14 dní zpátky.Poslední dva dny jsem listoval několika deníky, které dorazily do naší poštovní schránky za uplynulých čtrnáct dní mého pobytu v Londýně. Odebíráme jen čtvrteční vydání MFDnes a občas koupíme lidovky. Sice jsem se pokoušel sledovat, cože se děje u nás doma důležitého, ale jak víte z mých Londýnských listů, měl jsem jiné starosti. Děly se tu opravdu převratné věci, alespoň podle jmenovaných deníků. Topolánek předal jakousi osobní Topolánkovu medaili za statečnost Josefovi Mašínovi, Irglová dostala Oscara a Klaus jí neblahopřál, Topolánek jednal v USA o radaru a o nové podobě víz do USA, za což dostal vynadáno z Bruselu. Firma Sodexho Pass zaplatila 100 tisíc eur jednomu grafickému studiu za lobování v parlamentu pro zachování jejího výnosného byznysu, máme nedostatek psychiatrů pro narůstající počet lidí s duševními poruchami a kachny březňačky začaly předčasně hnízdit, aby tak vyvrátily Klausovo tvrzení, že žádné globální oteplování se nekoná. Naše milá Džamila Stehlíková se vydala do boje za práva homosexuálů na adopce dětí, policie bude měnit barvu svých aut a střih uniforem a už nechce asistovat při udržování pořádku na fotbalových stadionech. Polovina dováženého vepřového je masný odpad, ČEZ na nás za loňský rok vydělal 42,8 miliardy korun čistého zisku a Miloš Čermák protestuje v lidovkách proti zákazům pití alkoholu na veřejnosti (asi si rád na lavičce přihne). Hledal jsem nějaké pozitivní zprávy, ale naše noviny jsou ekonomicky závislé na přinášení negativních, až katastrofických zpráv. Čtenáři prostě milují, když se mohou dočíst o neštěstí druhých a libovat si, že jim se vyhnulo. A nejraději vášnivě v hospodě diskutují o tom, zda je správné cvičit lovecké psy na živých liškách. Zaujala mě zpráva, že Islandská firma Nordic Partners kupuje Polívkovu oblíbenou společnost Hamé, předního českého výrobce paskvilu zvaného paštika Májka. Když si to dáte do souvislosti s dovozem nekvalitního vepřového, dojde vám, že se nejspíše jedná o velice dobrý kšeft, prodávat takové hnusy. V ČSA zahájili poněkud opožděný novoroční výprodej a prodali pět boeningů za půl miliardy, aby si je vzápětí pronajali. Zřejmě další akce směřující k maximálnímu snížení ceny akcií této státní firmy před očekávaným prodejem ČSA nějaké společnosti sídlící v zapadlém paneláku kdesi na sídlišti. Kde je ,sakra, něco pozitivního? Snad tohle: lidé přestali kupovat nové lyže a provozovatelé lyžařských areálů "krvácejí", i když se snažili vyrábět technický sníh. Ekologové si ale zatím nepovšimli faktu, že se tento sníh vyrábí z nedostatkové pitné vody obohacené navíc chlorem, který jistě při jarním tání horské přírodě nijak neprospěje. Zelení jsou ale nadšeni faktem, že se v Praze bude zanedlouho platit za parkování úplně všude. Jak prohlásil jeden zelený mladík jménem Rut, parkování zdarma je vlastně dotace majitelům aut a to je třeba zlikvidovat. Ano, tudy vede cesta k likvidaci těch nenáviděných automobilů, které vlastní každá rodina. Vezměme si příklad z Japonska, kde si v některých městech nemůžete koupit automobil, pokud nemáte potvrzení, že jej máte kde zaparkovat. A do toho ten zatracený emigrant Kaplický hrozí Praze soudem, pokud se na Letné nepostaví jeho prapodivný barák pro knihy, které nebude v blízké budoucnosti nikdo číst. Není ale všechno tak beznadějné: ceny průmyslového zboží klesají, především mobilů, televizí a automobilů. Inu není divu, každý to už má a tak se budou nejspíše za chvíli prodávat analogové televize za jednu korunu, jen aby se uvolnily sklady pro ty digitální a prodaly se set-top-boxy. No nic, tahle revize českého tisku mě málem dostala do deprese. O emigraci do Británie ale zatím neuvažuji. Panují tam úplně stejné, ne-li horší poměry. Politici před volbami slibovali voličům referendum o nové evropské smlouvě a teď si na ten slib nemohou zaboha vzpomenout. Krade se tam stejně jako u nás, bez parkovací placené karty se nechytnete ani na předměstí a do centra Londýna musíte zaplatit nekřesťanské peníze. Autobusy jsou sice skvělé, zvláště ty patrové, ale nemají tam vůbec jízdní řády. Když jsme naposledy jeli z centra, náš autobus předjel na stanicích na znamení dva busy téhož čísla! To se přece u nás stát nemůže. A pivo je tam tak drahé i pro Brity, že když si dají večer tři kousky, považuje se to neuvěřitelné vyhození si z kopýtka. Takže se dívejte kolem sebe s optimizmem, třeba něco pozitivního najdete. Například že i když vám vichřice vzala střechu nad hlavou, je ale konečně dnes čistý vzduch a dá se docela dobře dýchat i v Praze. Poděkování od prezidenta Václava Klause.Po mém návratu do rodné domoviny na mě čekalo v poště (té starodávné papírové) překvapení: poděkování od prezidenta za blahopřání, které jsem mu poslal mailem po jeho zvolení. Poslal jsem mu totiž 18.února mail s tímto zněním:
K rukám pana prezidenta Václava Klause. A tady je písemné poděkování s vlastnoručním podpisem Václava Klause (ověřeno grafologem), které jsem zcela nečekaně obdržel poštou: 
Inu, asi si řeknete, zase jeden, co provozuje rektální alpinismus. Myslete si co chcete, já jsem přesvědčen, že ze dvou kandidátů (Bobo nepočítám) byl Klaus tím lepším. Určitě by se v našem pidistátě našel i lepší prezident, ale nikdo to nechce dělat nebo se bojí prohry. Prostě nejsou lidi. A poctivý čtenář mých článků si jistě pamatuje, že jsem kdysi v dětství hrával s Klausem kuličky na Jiřího náměstí a chodil do stejného dětského klubu Československé církve husitské. Takže dostat kartičku od Klause ve mě dnes budí sentimentální vzpomínky. Bylo by skvělé, kdyby se mezi vámi, mými čtenáři našel někdo, kdo by se chtěl stát příštím prezidentem a skutečně se jím stal. Buďte dobří a užívejte si krásného dne. Londýnské listy 12 - ještě jeden pohled zpět.
Londýnské listy 11 - vzhůru do pubu a odlet.
Londýnské listy 10 - autobusy a škola.
Starší vnuk se právě vypravil s tatínkem do školy, ze školy jej vyzvedne maminka. Chodí do první, či spíše do nulté třídy soukromé základní školy, ačkoliv je mu necelých pět let! Nějak se v britském školství zatím příliš neorientuji, je to prý ale normální, nejedná se o nějakou zvláštní školu českého ražení pro zaostalé či Romy, ale o součást britského systému "socializace dětí." Zatím se učí abecedu a čísla, také psát, číst ještě ne. Je to v rámci otcovy rodinné irské tradice katolická škola - doufám, že ho to v budoucnu nezavede do nějakých náboženských či politických sporů a anglikány! Zaujaly mě ale jeho knížky pro domácí čtení. Je to v podstatě slabikář (A firs alphabetical dictionary) vytvořený řadou autorů textu, ale jediným kreslířem jménem Alex Brychta. Zdali je to autor českého původu netuším, ale knížky jsou vydané nakladatelstvím Oxfor University Press a používá je většina škol prvního stupně. Alex Brychta je nepochybně v Británii proslavený autor, protože jen na Amazonu najdete ohromujících 1363 publikací s jeho ilustracemi. Doufám jen, že od doby napsání článku Bůh ochraňuj britskou školu!od Daniela Táchy se cosi v britském školství změnilo. A už dost psaní, jdu zazdít ten krb, pýchu Británie. John se nechal nenápadně slyšet, že přece krb slouží také k větrání - to ano, odvádí studený luft proudící netěsnými okny, která jsou vlastně netěsná schválně, jinak by byl krb nehořel. Ovšem krby už nehoří dávno a tak i tento v přízemí bude zazděn. Abych alespoň trochu ospravedlnil ten barbarský čin, použiji originální "brick" z doby královny Viktorie, které jsem nalezl napůl zasuté v rohu zahrady. Jako malta poslouží zbytek tmelu na lepení obkládaček, který zde zanechali polští řemeslníci - nikoliv polští obkladači. Tak jak zmrvili obklad v kuchyni bych dokázal i já. Přestalo pršet a vyšlo slunce, bude klasický jarní londýnský den. U vás doma se nic zvláštního dít nebude, jen prezident podepíše slib, že nás bude příštích pět let ochraňovat a nám sloužit. Bůh ochraňuj Česko! Londýnské listy 9 - konečně v centru města!
6.3.2008 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.] Pokračování seriálu o Londýnu zde, předchozí díl zde. Londýnské listy 8 - zdejší pivo a HOMEBASE není nic pro mě.Právě jsem posnídal "Greek style natural yogurt", což je jediný zdejší jogurt, který se nejen podobá našemu "Hollandia jogurt bílý selský", dokonce jej překonává chutí i tučností. K tomu "Greek brot", který je s olivami a trochu se blíží našemu středovýchodnímu pojetí chleba. Je ovšem nezřízeně drahý a prodává se jako delikatesa. Co je typická anglická snídaně nevím a ani vědět nechci. David odešel do školy a před tím se do sebe pokoušel dostat něco z toho podivného sypání ptákům a dětem: Weetabix Organix (LOW FAT, LOW SUGAR, HIGH IN FIBRE, WHOLEGRAN). Energii to v sobě nemá skoro žádnou a když už se tím cpou matky, nechápu, proč tím krmí děti. Hlavně, že je na tom napsáno "organic". Koneckonců, kdyby snídal chleba, měl by ho i jako sendvič (trojúhelníkový vynález karbaníka lorda Sandwiche), tak proto ta změna z krabice. Ještě malá poznámka k britskému pivu: tak především zde žádné nepiju. Hned první den jsem ze zásob pána domu otevřel pivo značky Spitfire Premium (2,39 libry!!!), které se v kombinaci s umělou hmotou vydávanou za anglický chleba projevilo jako dokonalý dietetický prostředek na čištění střev a kanalizace. Porovnal bych to snad jen se slovenským pivem značky Šariš, na které mám podobné vzpomínky z let šedesátých minulého století. Co vaří dnes, nechám na posouzení současníkům, sám to riskovat nebudu. Takže piju Budweiser z Českých budějovic (1,2 libry) a je mi blaze. Platit za Guinness Beer 6 liber mi přijde uhozené. Tady někde vidím vysvětlení pivních nájezdů ubohých Britů do našich hospod.
Důvěra k občanovi je zde veliká. Bez předložení průkazu přebírám doporučenou poštu a balíky nejen pro pána domu, ale i pro sousedy. Stačí uvést libovolné jméno a podepsat se na obrazovce terminálu. U nás doma mě známá pošťačka nevydá ani doporučený dopis pro manželku zřejmě v obavách, aby nebyl milostný a ona by tak způsobila rodinný rozvrat. Dnes se chystám po nabytí včerejších zkušeností s autobusovou dopravou na cestu do opravdového centra Londýna metodou z konečné na konečnou a zpět. Držte mě proto palce, ať se v tom velkém městě neztratím. Jsem přece jen z malého města zvaného Praha. Londýnské listy 7 - Crouch End.
4.3.2008 10:10 [Trvalá adresa tohoto článku.] Pokračování seriálu o Londýnu zde, předchozí díl zde. Londýnské listy 6 - odpadky, Kenwood a zima.
Dnes se nám tu ochladilo a jen díky plynovému central heating se neklepeme jako ratlíci. Nejsme totiž tak otužilí, jako staří londýňané, kteří vystačili s jednoduchými stahovacími katastrofálně profukujícími okny a jedním krbem. Většina stěn a stropů je tady totiž z prken a omítnutého rákosu, i když dnes tuto kombinaci nahradil sádrokarton. Tepelná akumulace ale není žádná a tak je v takovém londýnském domě jako u nás na chatě: když topíte, je to ucházející, když ale přestanete, zachvátí vás zima a pomůže jen anglický svetr (vynalezen právě zde jako obrana proti ukrutné zimě) a skotský pléd (převzat od podrobeného národa). Nebo rovnou zalézt do postele (převzaté od frantíků). Tam se ale právě teď nechystám. Čeká mě instalace jednoho magnetického zámku, konzole na závěs a až přijde David ze školy, společné rytí na zahrádce. Je už pravý čas na sázení brambor, což je v Johnově rodině tradice pocházející z druhé světové války, kdy nebylo co žrat, jak říkáme u nás v Čechách. Nashle zítra. | ||||||||||||||
 Home Některé odkazy na cizí internetové adresy použité v tomto čísle nemusí s ohledem na časový odstup od jeho vydání fungovat.
|
|||||||||||||||
Cituji z jednoho 
Jsem zase docela rád doma. Největší předností Prahy je fakt, že se tu domluvíte bez problémů česky a také česká měna nemá tak šílené kombinace mincí. S angličtinou je to tady sice horší, ale zkuste se v Londýně domluvit česky. Ačkoliv českých turistů i neturistů je v Londýně docela dost. Malý příklad: klečím si tak na zemi u nejnovějšího uměleckého díla vystaveného v hlavní "turbinové" hale 
Včera jsme konečně zašli do tradiční londýnské hospůdky neboli pubu 
Vraťme se ke včerejšku: potřeba různých součástek, pilky na dřevo a těsnění do dveří mě přivedla na myšlenku navštívit údajný ráj kutilů zvaný 
Britský premiér Gordon Brown se pro deník Daily Mail dal slyšet, že on a jeho vláda donutí obchodníky k zásadnímu omezení v rozdávání igelitových tašek v případě, že se jich nevzdají dobrovolně sami. V rozhovoru novinářům prozradil, že v jejich domácnosti využívají v domě ve Skotsku k ohřevu teplé vody solární panely a že samozrejmě třídí odpad pro recyklaci. Postěžoval si ale, že se mu doma hromadí igelitky, ve kterých mu ze supermarketu chodí dodávky s nákupy. Braun a jeho žena Sarah se zřejmě nedopracovali k poznání, že se zdarma získané igelitky dají použít do odpadkových košů místo prodávaných pytlíků na odpad. Braun naopak zřejmě podlehl tlaku výrobců těchto pytlíků, kterým jeho pronásledování obchodníků přinese zvýšení prodeje. Místo toho by měl tlačit na výrobce potravin, aby snížili množství často nesmyslných obalů z plastů. Britové třídí domácí odpad pro nás nezvykle přímo před svými domy, tedy před těmi typickými řadovými, jedno až třípatrovými domečky, lemujícími londýnské ulice pro nás v poněkud nezvyklém množství, zejména v severní části města. Před každým domem jsou kromě popelnic na směsný odpad také modré plastové bedny, do kterých se sype zcela netříděně papír, plechovky a plasty. Městský zaměstnanec obsah beden odváží do třídícího centra. Tak v tomhle jsme alespoň v Praze a větších městech o krok před londýňany. Domácí kuchyňský šuplík máte na přiložené fotce. Je v něm i bedýnka na bioodpad, který se sype na zahrádce do kompostéru.
Včera jsme byli s Johnem a Davidem "na výletě". Vyrazili jsme do jednoho z mnoha městských parků, do