|
|
|
|
Londýnské listy 5 - omyl: jsem NANNY!Jak prohlásil John, moje péče o vnuky spíše zapadá do označení NANNY neboli chůva. Pravděpodobně pro mě zvolil tento název s ohledem na můj věk. Koneckonců, i nějaká postarší NANNY může mít vousy, že? A že prý mě dá doporučení do lepších rodin v Londýně a vydělám velké peníze. Mínil tím také moji přidanou hodnotu vyplývající z mé schopnosti nejen utírat dětem zadky, ale spravit kde co v domě. Protože za opravu vypínače odborným elektrikářem či nasazení upadlé kliky se tady platí nekřesťanské peníze, ostatně podobně jako u nás v Česku. Jelikož jsme ale nikdy nebyli impériem a nezvykli si mít barevné sluhy, komorníky, vrátné, majordomy, chůvy, komorné, kuchařky, zahradníky a domovníky, museli jsme se pak zvláště za komunistů naučit opravit kde co a ještě stále máme pověst kutilů schopných rozebrat třeba celou pračku, jen abychom našli knoflík, který v ní tak hrůzyplně chrastí. V Americe jsou Češi proslulí opravami aut a také rekonstrukcemi veteránů pro svoji schopnost improvizace. Nemá-li našinec po ruce nějaké nářadí, tak si ho prostě vyrobí, nabrousí či upraví. John odešel vydělávat peníze, moje dcera naspává co promeškala v noci a děti zírají v TV na krtečka, podle přání toho staršího v angličtině a já klepu tyhle listy. Není mi jasné, co může být v seriálu o krtečkovi anglicky, ale nejspíše i české "jé" či "ó" se řekne anglicky jinak. Důkladnost autorů je proto velice chvályhodná. V téhle rodině se totiž hovoří dvěma jazyky a to od samého počátku. Tatínek mluví na děti anglicky, maminka výhradně česky. S tatínkem ale hovoří anglicky, což velice snadno přepíná ten starší, který klidně vede dvojjazyčný hovor s oběma rodiči najednou, u dvouletého to není zatím k poznání, kdy vyjadřuje svoje názory na to, co se bude teď dělat, anglicky a kdy česky. Se mnou hovoří všichni česky, i když John umí ještě méně česky než já anglicky a tak občas musí dcera překládat, neboť já jsem na mluvenou angličtinu vyslovené dřevo. Často se známí ptají, zda to dětem nedělá nějaké potíže, zda z toho náporu na mozek snad nekoktají nebo zda se jim to neplete. V žádném případě se nic zvláštního neděje a David se se dvěma jazyky ve škole chlubí, i když sám o sobě prohlašuje, že je englišmen, koneckonců má přece britský pas. Potíže jsou jenom s přízvukem či spíše s hrozným českým r a ř. Podobně skvěle dvojjazyčně dopadla i moje neteř, která má dnes v dospělosti rozkošný vídeňský přízvuk. Mladší vnuk začal právě nespokojeně hýkat a tak jdu zkontrolovat obsah jeho kaťat. Mějte se krásně a až se do toho Londýna, který je všude kolem mě, konečně podívám, podám o tom svědectví. Londýnské listy 4 - jsem teď ópérák!Ano, přátelé, došlo na nejhorší. Oba vnuci marodí a nejhůře je na tom ten dvouletý. Všem kromě mě a otce teče z nosu, škrábe je v krku a zvláště ten nejmenší má velice zlostnou, případně lítostivou náladu. Všichni jsme nevyspalí a tak se střídáme v jeho kolébání a ošetřování jak se dá. Tady vás jistě napadá, jak je to s lékařskou péčí ve městě Londýně. Inu, nic moc. Tak především něco jako dětský lékař se tady vyskytuje snad jen v nemocnicích. Jinak má každá pojištěná rodina rodinného lékaře, který léčí všechny od nemluvňat po babičky. Má o své výhody - když marodí matka i dítě, vezmou to jedním vrzem a ušetří si tak jedno čekání. I když vlastně se tady u rodinného lékaře nijak zvlášť nečeká. Musíte se k němu totiž objednat minimálně den dopředu a pak to jde rychle. Že právě dnes už umíráte a nemůže to počkat? Ale neumíráte, jen si doma trochu poležte a zítra se vám dostane péče lékaře. V naší ordinaci úřaduje i léčí lékařka, ale má na výpomoc ještě další dva doktory, něco jako mladší lékaře. Takže ke kterému se právě dostanete záleží na tom, zdali se objednáte adresně k tomu svému a nebo je vám tak mizerně, že je vám to fuk. Poněkud zvláštní až někdy nepraktická je otevírací doba ordinace: od 17 do 20 hodin. Podrobnosti se mě nepodařilo zjistit, je ale nade všechny pochybnosti jisté, že zdejší lékaři pracují v nějaké poliklinice či nemocnici na plný úvazek a rodinného lékaře dělají jako melouch. Lze jen doufat, že to neodbývají podobně jako čeští meloucháři či dnes spíše ti bezprizorní rádobyřemeslníci. Abych byl ale spravedlivý, když se opravdu hroutíte či dítě tone v horečkách nad 38 stupňů, tak máte v uvedené ordinační hodiny šanci se s ním dostat k lékaři i bez objednání. Cítíte-li se na smrt, pak si stejně zavoláte záchranku. Jinak jsem v intervalech mezi kolíbáním a spaním slavil malé řemeslnické úspěchy: podařilo se mi opravit zapojení obdivuhodného nástropního vypínače osvětlení v koupelně, za který se tahá pomocí šňůrky. Je to prý v zájmu bezpečnosti, o kterou se tady opravdu velice dbá. Jen nějaký pitomec špatně utáhnul mosazný šroubek a drát jednou vedl a podruhé nevedl. Obtížné ale bylo nalézt v ponurém nízkém sklepě ty správné pojistky. Ačkoliv je koupelna i záchod vedle sebe v prvním patře, koupelna je zapojená přes pojistky patra třetího a WC pro změnu přes pojistky světla ve sklepě. Kdyby šlo o ten záchod, tak bych se bez baterky neobešel. Dalším vítězstvím byla instalace dvou sušáků a "smetáku" pode dveře do zahrady. Teď ale končím, protože nejmladší začíná lehce pobrekávat a jeho matka je v komatu po probdělé noci. Mějte se krásně a držte mi palce, ať to přežiju. Snad se toho Londýna někdy podívám. Mám naplánovanou galerii a Soho. Londýnské listy 3.Včerejší den opravdu za mnoho nestál: pro vnitrozemce byl dost nebývalý vítr ale nakonec přestalo pršet a tak jsem absolvoval s vnukem jen inspekci jejich typické londýnské zahrádky. Je ovšem poněkud širší a o dost delší, než bývá vidět v těch nekonečných seriálech o "výstavbě" či rekonstrukci londýnských zahrad na kanálu TV DEKO či jinde. Ale stejně jako v těch seriálech poněkud zanedbaná toužící po obnově. Překvapila mě ovšem třešeň v plném květu, což ani v těchto teplým golfským proudem omývaných krajinách prý není zcela normální. Zdálo by se, že náš milý prezident Klaus se přece jen trochu mýlí. Jenže on nikdy netvrdil, že se neotepluje. Jen je toho názoru, že lidstvo má na právě probíhající oteplování nepatrný vliv a jen se opakují cykly oteplování a ochlazování, o nichž máme z minulosti jen chabé informace, co je vlastně způsobilo. Jedno je ale jisté: kácení deštných pralesů v Jižní Americe má vliv na úbytek kyslíku v atmosféře a vyvolává to určitě i změny v chodu celosvětového počasí. Ovšem, co já o tom mohu vědět. Jedno ale Britům nelze upřít: přímo milují poctivou superkvalitu cizokrajných dřevin, které odedávna dováželi ze všech svých koloniálních držav a dovážejí je dodnes. A najdete z tohoto vzácného dřeva v Británii i jinde nejen nábytek, ale i veskrze nesmyslná podia či chcete-li, terasy na jejich zahrádkách. Jenže co mají dělat, když v Británii roste tak málo stromů, které by se daly na něco tak pomíjivého použít. A ty, co se na venkově najdou, jsou předmětem spíše uctívání a ochrany. Přece si nebudou kácet vlastní stromy, když se dají tak lacino koupit třeba právě v té Jižní Americe nebo v Africe. Tohle považuji za do nebe volající zločin a jsem rád, že u nás taková rozšířená praxe neexistuje. Zatím. Na trhu se vzácné dřeviny už objevily i v Česku, naštěstí jejich cena zatím brání širší spotřebě. Existence tohoto trhu ale naznačuje, že se najde dost bezohledných prasat (promiňte to slovo), které se na kácení pralesů podílejí už i u nás doma, jen aby měli v domě něco, co nemají sousedé. V Británii je to ale tradice, jak jsem už zmínil, pocházející z dob slávy Britského impéria: vyrabovat po celém světě všechno, co se dá dobře prodat. Na jedné straně touha po kvalitě, ale jak jsem už psal včera, ty londýnské domky i v těch lepších čtvrtích jsou spráskané jako provizoria z cihel do ulice a ze dřeva, rákosu a omítky nebo dnes ze sádrokartonu. V Česku by se každý stavebník zděsil, kdyby mu developerská firma chtěla prodat dům se zdmi tloušťky 15 cm bez venkovní omítky, s dřevěnými stropy a jednoduchými vytahovacími okny, kterými to profukuje až hvízdá meluzína. Po vnějších zdech se vinou různá potrubí včetně kanalizačních a když soused spláchne na záchodě, můžete při odpočinku na zahradě akusticky sledovat cestu jeho nadílky do městské kanalizace po fasádě až pod zem. Ale dost hanobení britských stavařů. Šetří se tu materiálem a je obvyklé, že při rekonstrukci domu z doby viktoriánské se pečlivě očistí vybourané cihly a použijí se zpět nebo se prodají. Přeji vám krásný den doma v Česku, tady svítí slunce, ale za chvíli může začít pršet nebo padat trakaře. Inu, jsem na nepříliš velkém ostrově. Londýnské listy 2.Moji přátelé jistě pochopili, že jsem se vypravil po dlouhém rozmýšlení za svoji dcerou a dvěma vnoučaty. Nejsem tady sice jako ilegální gastarbaitr, ale práce je tu dost. Dcera má byt po částečné rekonstrukci, ale spousta toho pro mě zůstalo k dodělání. Zeť jaksi nevyrostl s kladívkem a šroubovákem v ruce a je tak nějak britsky bezradný i pokud jde o takové věci, jako že nezvoní domovní zvonek. Přidělat na stěnu sušák na prádlo (ten jsem musel dovézt z Česka, nejsou tu k sehnání) je už naprosto nad jeho síly. Našel jsem v zapadlé krabici ve sklepě jakousi velmi historickou jednorychlostní vrtačku bez příklepu, jejíž kabel vlál napůl vytržený ze zástrčky. Takže dnešní díl bude o neuvěřitelné britské zástrčce, která mě připoměla moje poválečné dětské experimenty s mohutným a silným elektrickým proudem. Měli jsme tenkrát v domě na pražských Vinohradech úžasné porcelánové zásuvky, které v sobě skrývaly papírovou pojistku. Tu se mě dařilo velmi často spálit a tak jsem si osvojil nejen výměnu drátku v pojistce ale i celou výrobu pojistky z papíru a kousků staniolu. Za zásadní pokus z těch časů považuji výrobu vodíku a kyslíku pomocí dvou drátů napájených proudem 120 voltů zaražených ve špuntu a ponořených do mírně osolené vody. Již tenkrát ve čtyřicátých letech jsem chápal, že budoucnost má vodík a nikoliv nafta. Ale zpět k té skvělé britské zástrčce. Má totiž v sobě také pojistku, ovšem keramickou a naprosto důkladnou tříampérovou, jak je ostatně patrné na snímku. A velmi jednoduše se do ní připojují dráty, mnohem lépe než do těch našich. Britové velmi dbají na bezpečnost, protože i zásuvky mají vypínač a pochopitelně jsou k dispozici také plastové kryty bránící dětem strkat prsty či nějaké předměty dovnitř. Když ale nahlédnete do podpalubí britských řadových domků, budete upřímně zděšeni. Naleznete tam rozvaděče často pamatující královnu Viktorii a kabely jen tak různě vlající pod podlahou přízemí a mizící v temných skulinách dřevěných konstrukcí někam nahoru. Pro českého revizního technika by to byl strašidelný sen a nebyl by ochoten svoje kulaté razítko ani na chvíli vytáhnout z brašny. Prý se ale žádné zvláštní katastrofy nedějí právě proto, že když něco vybouchne, stane se to ještě před zásuvkou nebo při nejhorším v zásuvce. Bohužel britské technologické triky se nedají přenášet na evropskou pevninu, mají tady totiž zcela odlišné vidlice pocházející pravděpodobně z prvních návrhů pana Alessandro Volty nebo pana Edissona, který vynalezl právě tu pojistku, možná, že v tom má prsty i pan Nikola Tesla. A držte mě palec, dnes jdeme nakupovat do obchodu pro řemeslníky rawplugy, screwy, fine file, varnish paint for stair rail, fine pantbrush, emery paper, live conductor tester, isolation tape, door fiber seal a sash window lock. Jistě je vám jasné, co mě ještě v tom velkém maloměstě Londýně čeká. Londýnské listy 1.Příštích čtrnáct dnů se budu hlásit z Londýna. Pokusím se zcela svévolně a volně referovat o všem, co uznám za hodné pozornosti. Nejspíše to budou, jak poznamenal kdysi jeden můj čtenář, "pěkný kraviny". Inu což, když budou pěkný, tak to třeba budete i číst. V žádném případě nemohu překonat jednu moji příbuznou, která je se svým manželem a čtyřmi malými dětmi v Anglii jako žena lékaře v domácnosti už dva roky a má literární nadání popisovat v dopisech rodině neuvěřitelné příběhy, jež v této zemi prožívá. Moje postřehy budou veskrze přízemní. Nejprve jsem se ale musel vyrovnat s triviálními problémy, jako je anglická klávesnice a instalace mojí skrovné "kanceláře" sestávající z HTML editoru a FPT klienta. Jste-li v zahraničí a dostanete se k počítači s anglickými wokny, můžete být také zaskočeni špatným zobrazováním českých fontů v některých programech. Mně se to stalo v HTML editoru, ve kterém se sice naštěstí dá navolit font pro textový editor, ale když na počítači žádný český není, každá rada je drahá. Zachránil mě jeden sběratel českých fontů vystupující pod nickem Aleš, který shromáždil slušnou sbírku českých fontů. Stačil jeden Courier zvaný Cecour a editor začal psát hezky česky. Včera odpoledne jsem do Londýna pouze přiletěl s nízkorozpočtovou SkyEurope Airlines. Počasí bylo skvostné, v Praze 15 nad nulou, v Londýně stejně. V Praze slunce a jasno, v Londýně zataženo a déšť. Je to trapné, psát o vlhkém britském počasí, je to ale tady takový místní zvyk. Britové prostě mají v rámci své Splendid Isolation neboli "skvělé izolace" všechno tak nějak podle svého britského ducha. Nejděsivější je jízda po silnici vlevo: s tím se musíte rychle vyrovnat i jako pěšák, jinak bídně zahynete pod koly řidiče, který nechápe, proč se mu vrháte pod kola a díváte se přitom na úplně opačnou stranu. Další britskou specialitou jsou dva kohoutky na vodu studenou a teplou, které jsme odvrhli jako zaostalost již někdy před válkou, tedy tou druhou světovou. Pamatuji se dobře, že v takovém roce 1945 jsme měli i ve vaně míchací baterii sice se dvěma obyčejnými kohoutky, ale jen s jedním výtokem. Tohle v Británii najdete jen ve skutečně nových budovách. Jinak se myjí tím odpudivým způsobem, že si natočí do zašpuntovaného umyvadla obě vody v požadovaném poměru a pak se v tom cáchají. No není to děsivé? Je to ale ekologické, protože se tak spotřebuje méně vody. Moc jsem toho cestou z Lutonu autobusem a poté čistým a rychlým vlakem do Londýna neviděl. První dojem je, že se jedná o velkou vesnici promíchanou s továrnami. Centrum města kolem nádraží Kings Cross připomíná spíše hlavní ulici amerického městečka z roku 1900. Na nádraží pak stojí úžasná socha nadlidských rozměrů zobrazující vojáka, který se loučí se svojí ženou (milou?). Zvláště zadek té paní stojí za shlédnutí. Po jistém boji se mi podařilo tuto fotku stáhnout a zmenšit pomocí mě zcela neznámého Corel Paint Shop Pro. Zítra nashledanou. Ničivý účinek biopaliv na životní prostředí.Paradoxně na rostoucí nedostatek vody budou mít negativní vliv i "módní" snahy o boj s klimatickými změnami. Ty totiž problém s nedostatkem vody ještě urychlují. Příkladem jsou třeba biopaliva, která mají snížit spotřebu fosilních paliv, jako je ropa, a zpomalit tak globální oteplování. Jenže ta se vyrábějí většinou z obilnin. A při jejich pěstování se také spotřebuje obrovské množství vody. Třeba na jeden lit bioetanolu je v průměru potřeba asi 1000 litrů sladké vody. Na výrobu litru benzinu z ropy je třeba jen 2,5 litru vody. Více zde. Jak informuje iHned.cz, britský parlamentní výbor pro hodnocení životního prostředí vyzval tamní vládu, aby na využívání biopaliv uvalila moratorium. Zpráva výboru tvrdí, že jejich vliv na životní prostředí je záporný a pěstování zdražuje potraviny... ...Experti tvrdí, že negativní dopad biopaliv na životní prostředí a ceny potravin je nesporný. Odborník OSN na výživu Jean Ziegler kvůli tomu již v loňském roce vyzval k pětiletému odkladu biopaliv a označil jejich produkci z obilí za "zločin proti lidskosti" a "katastrofu pro chudé"... Jak je z uvedených citací z tisku patrné, nečeká nás po vyčerpání světových zásob nafty nic povzbudivého. Budeme sice jezdit v automobilech poháněných lihem, přitom ale o hladu a žízni. Jak se zdá, budeme si muset vybrat: cestování odnikud nikam nebo život bez dopravy s dostatkem pitné vody a potravin. Česko, společnost s ručením omezeným?Největší česká telekomunikační společnost Telefónica O2 si v loňském roce podle odhadů analytiků oslovených ČTK vydělala 9,5 miliardy korun. Podle analytiků však větší pozornost než samotné výsledky firmy budí očekávané zveřejnění výše dividendy. Podle odhadů by hrubá dividenda na akcii mohla pohybovat v rozpětí 42 a 45 korun. Jestliže byly v minulosti politickými rozhodnutími výše zmíněné skvěle profitující firmy zcela nebo v případě ČEZ částečně zprivatizovány, pak se musíme domnívat, že tato rozhodnutí byla učiněna na základě přesvědčení, že státní úředníci a státní vedoucí manažeři nejsou schopni kvalitně a efektivně takové firmy řídit a přinášet do státní pokladny nemalé zisky. Pokud takové důvody přijmeme jako pravdivé, pak se musíme děsit toho, jak nakládají s našimi penězi ti, kteří nadále ve státní správě pracují a rozhodují o utrácení veřejných peněz. Dovedeno ad absurdum, bylo by pravděpodobně nejvhodnější privatizovat celý stát a řídit jej podobně, jako kteroukoliv velkou národní či nadnárodní korporaci. Něco jako Česko, společnost s ručením omezeným nebo Česko, akciová společnost. Odpadly by nám pak i starosti s volbami politiků včetně prezidenta. Zdá se ale, že na začátku třetím tisíciletí nám nic takového nehrozí, i když někteří ekonomové či vědci tvrdí, že je již dnes řada států ovládána nepřímo nejen národními, ale především nadnárodními korporacemi. Takže k převzetí řízení státu zvaného Česko soukromými osobami či firmami už možná došlo, jen nám o tom zapoměli říct. Více pramenů k zamyšlení najdete zde. Proč jde Gates tak dolů s cenami?Nové doporučené koncové ceny, které se mohou lišit v závislosti na distributorovi, činí 2 250 Kč za Windows Vista Home Basic, 3 200 korun za Home Premium a 7 650 Kč za verzi Ultimate. A tak už dnes můžete koupit českou verzi Microsoft Windows Vista Home Basic CZ OEM za 1 764 korun. To je cena pro koupi s novým počítačem docela slušná a pravděpodobně si můžete nová wokna koupit i bez toho nového počítače za stejnou cenu. Příčiny tak razantního snižování cen jsou jasné: Windows Vista si můžete koupit bez obav prakticky jen s novým počítačem, protože váš starý miláček by to neutáhnul. Pokud chce tedy Microsoft udržet alespoň stávající hladinu tržeb, musel snížit ceny. Je to výhodné samozřejmě i pro prodejce počítačů, kteří se začali obávat, že díky docela dobře fungujícím Windows XP bude zájem o nové počítače klesat. Celý byznys tohoto sektoru je poháněn ve skutečnosti právě vývojem SW. Programátoři Microsoftu nové verze vyvíjejí pochopitelně na počítačích se stále vyššími parametry pod záminkou, že čím rychlejší počítač budou mít, tím dříve bude nový produkt na světě. Nezabývají se ani trochu nějakou optimalizací, pravděpodobně ji mají zakázanou a tak nové verze kynou, zabírají stále více místa na discích a v operační paměti. Stížnosti na pomalý chod aplikací se pak od uživatelů jen hrnou a není jiné řešení, než nakoupit nové superpočítače. Přitom naprosté většině uživatelů by stačil starodávný PC z roku 1995 vybavený diskem 2GB, pamětí 128MB a procesorem Intel 80386. Jako operační systém Windows 95, Internet Explorer 3.2 a pro práci Office 97 s nějakým účetnictvím nejlépe v DOSu. Taková zaostalost, řeknete si. Ale pro administrativu a řízení průměrné firmy by to i dnes dokonale stačilo! Jenže by nebyla práce pro miliony SW pracovníků a pro další miliony pracovníků ve výrobě HW. Celosvětová krize by ohrozila ekonomiku víc než nějaké patálie s hypotékami v USA. A tak vám nezbývá nic jiného, než stejně tak, jako se zbavujete svého starého auta i když vám stále ještě slouží, stejně tak musíte každé tři až čtyři roky dát do sběru svoje počítače a příslušné programové vybavení. Takové jsou zákony trhu, jehož jedním z významných motorů jsou vývojová pracoviště firmy Microsoft. Ať už se vám to líbí nebo ne. Nemáte rádi RealPlayer? Není divu, je to badware!"RealPlayer překročil linii – a stal se "badwarem". Populární multimediální přehrávač RealPlayer ve verzích 10.5 a 11 byl po dlouhých diskusích zařazen do kategorie „badware“ – špatný software. A jak takový může být do budoucna detekován antivirovými nebo antispywarovými programy. Důvodem se stala skutečnost, že ve verzi 10.5 vyskakují na uživatele bez varování reklamní okna (pokud se neregistruje), verze 11 zase instaluje do počítače bez varování a vědomí uživatele ovladač ActiveX (který navíc v systému ponechává i po případné odinstalaci). Bezpečnostní problém je např. v tom, že v systému zůstane komponenta, o které uživatel nemá ponětí a která se tak může stát případným rizikem", píše Tomáš Přibyl v článku Bezpečnostní perličky – leden 2008. Pokud chcete dát na jeho slova a hledáte raději starší verzi programu RealPlayer, najdete jej buď na forms.real.com nebo na serveru oldversion.com. Na posledně zmíněném místě najdete i řadu jiných památečních verzí, které se mohou hodit při reinstalaci nějakých starožitných počítačů použitých pro domácnost. Pro skutečné fajnšmekry je tu i Internet Explorer 1.0 nebo ve své době oblíbený Netscape 4.7. Nejste-li supermediálním zuřivcem, který může být bez extrabuřtů obsažených v poslední verzi RealPlayeru a obáváte se navíc jeho bezpečnostních rizik, odinstalujte nemilosrdně jeho verzi, kterou právě máte v kompu a nainstalujte si místo toho zajímavý produkt nazvaný Real Alternative, který jednak obsahuje kodeky pro mediální soubory RealMedia (*.rm *.ram *.rmvb *.rpx *.smi *.smil) a současně si můžete nainstalovat velice sympatický Media Player Classic, který bude tyto soubory přehrávat. A nejen tyto soubory, ale přehraje vám i film na DVD nebo uložený v adresáři na pevném disku. Aktuální verzi Real Alternative si můžete stáhnout
třeba na Codecguide.com. Pokud při instalaci nezvolíte instalaci Media Player Classic, nabídne se vám v dalším dialogu volba pro určení Windows Media Playeru jako výchozího pro přehrávání souboru RealMedia. On to, jak jistě víte, normálně neumí a právě balík Real Alternative jej to naučí. V závěru instalace si můžete upřesnit konfiguraci pro přehrávání RealMedia souborů, zejména rychlost vašeho připojení, případné nastavení proxy serveru a velikost vyrovnávacího bufferu. Přeji mnoho zdaru a dobrý zvuk i obraz. Modrý pták opět vzlétl jako fénix z rudého popela!Václav Klaus slavně zvítězil a pantáta Paroubek se svým amerikánem Švejnarem neuspěli. V třetím kole druhé volby Václav Klaus získal celkem 141 hlasů, Jan Švejnar 111 hlasů. Skoro mě bylo Paroubka líto, začíná ztrácet dokonce i svou potměšilou zuřivost a nejspíše se upíná ve svých zlotřilých myšlenkách do budoucnosti, kdy se po skončení druhé Klausovy pětiletky chystá kandidovat na prezidenta. Doufá, že se mu do té doby podaří zpacifikovat komunisty natolik, aby uznali, že v kapitalistickém státě musí vedoucí úlohu rudé síly hrát sociální demokracie. Chystá se také v příštích volbách do parlamentu vyhrát díky populistickým slibům o zrušení poplatků u lékaře, o zavedení milionářské daně nebo alespoň minimální daně pro ty zločinné živnostníky, které neminou ani registrační pokladny zrušené vládou pod vedením ODS. Počítá s tím, že tentokrát mu post předsedy vlády neunikne, protože na straně ČSSD a KSČM budou všichni ožebračení důchodci (pokud ovšem půjdou volit) a všichni ti, kteří jako otroci kapitálu dělají za mzdu a cítí se tak být součástí "vykořisťovaného lidu". Když jsem tak sledoval skóre obou kandidátů na prezidenta a vzpomínal na jazýček volebních vah potácející se při posledních parlamentních volbách kolem poloviny hlasů na levo či napravo, zdá se mi, že doba určená pro tak zvanou parlamentní demokracii skončila. Místo složitého a drahého hlasování lidu, který stejně odmítá přijít k volebním urnám, a místo lítého boje zkorumpovaných "zástupců lidu" je načase zavést jednoduchou metodu určení vítěze losem. Výsledek by byl naprosto nezpochybnitelný, žádné uplácení by se nemohlo konat a k moci by se tak dostávaly jednotlivé kandidující skupiny mocichtivých občanů zvané politické strany stejně náhodně a na střídačku, jako je tomu u dnešní metody volební. Na výsledek voleb by mohli občané sázet se stejným zaujetím, jako když utrácejí peníze za sazku či sportku. Místo rozsáhlých předvolebních průzkumů s nejistými výsledky doporučuji využití například programu Expert Lotto. Pravdou ale je, že by tím politický život ztratil cosi ze své živočišnosti, někdy až zvířeckosti. A o čem by proboha psali novináři a co by se propíralo od rána do večera ještě týden po volbách v televizi? Nejde o prezidenta, ale o příští vládní koalici.Je lhostejné, kdo bude dnes či příště zvolen za nejvyššího kladeče věnců, kdo vyhraje knoflíkovou válku. Ve skutečnosti se na srazu politiků na Pražském hradu tříbí předvolební a pozdější vládní koalice. Kdo půjde s kým začíná být jasné už před druhou volbou, která začne právě teď. Občané, kteří budou mít dostatečně silné nervy na sledování volebního cirkusu, spatří na vlastní bulvy politiky vyrovnané hezky v řadě ve dvou nesmiřitelných koalicích, které budou v příštích volbách do sněmovny usilovat o skutečnou politickou moc v tomto státě. Bude to vláda zatím ještě bez komunistů, kteří stejně jako dosud budou v parlamentu hlasovat podle toho, jak se jim bude hodit. Je to osvědčená metoda vypracovaná již před druhou světovou válkou geniálním banditou Gottwaldem, která jim přivádí i po tolika letech voliče k urnám. Zelenorudí zelení se pokusí být i v příští vládě, která bude podle nich socialistická. Svůj post si už prakticky zajistili svým brežněvovským polibkem s ČSSD. Jako vždy budou do poslední chvíle nerozhodní lidovci, kteří si pečlivě budují pozici politických neutrálů, kteří musí být v každé vládě bez ohledu na to, z jaké partaje je premiér. Možná podpoří ODS a pomohou církvím k penězům s rizikem, že budou obviněni pro kupčení s vírou. Možná podpoří paroubkovic Švejnara a budou obviněni, že obrali církve o peníze za příslib ministerských postů v příští vládě. Dosti ale věštění, cirkusoví klauni již nastupují do manéže. Jak právě prohlásil známý popleta Míla Vlček, schází se ve španělském hradě... Budou lidovci hlasovat pro Klause?Někteří komentátoři před volbou prezidenta obviňovali lidovce z obchodu o majetkovém vyrovnání s církvemi. Lidovci toto obvinění odmítali tak důkladně, že hlasovali pro přímou volbu a někteří z nich v první volbě svůj hlas Klausovi nedali. Před druhou volbou lidovci obracejí. "Na základně negativních zkušeností doporučujeme, aby naši volitelé prosazovali volbu tajnou, aby byla zachována důstojnost volby," řekl předseda Jiří Čunek. Lidovci budou chtít navíc hlasy sněmovny a senátu při hlasování sčítat, takže šance, že ODS prosadí tajnou volbu, je velmi reálná. Zkusme se podívat podrobněji na onen údajný obchod mezi ODS a KDU-ČSL. K 83 miliardám náhrady za majetek zabavený komunisty po roce 1948 došli experti odhadem majetku církví v roce 1948 oceněného současnými cenami. Výsledkem byla suma 135 miliard korun, od níž odečetli hodnotu majetku, který má být vrácen řádům v naturální restituci, zbývá 83 miliard. Včetně úroků, které budou činit 4,85 % ročně, by tak stát vyplatil církvím v průběhu příštích šedesáti let cca 270 miliard Kč. Roční splátka vychází na 4,275 miliardy Kč. Během prvních 20 let je plánováno tzv. přechodné období. "Církve budou muset přejít na jiný způsob financování. Stát jim proto bude přispívat podobně jako dnes (cca 1,3 miliardy korun ročně na platy duchovních a provoz), ale částka se bude každoročně snižovat o pět procent," doplnil informaci ministr kultury Václav Jehlička.(Pramen: Katolický týdeník). Platy všech zaměstnanců církví jsou vypláceny podle každoročního zákona o státním rozpočtu na základě nahlášeného počtu duchovních jednotlivých církví pro každý rok. Počet osob není nijak omezen a je dán jen požadavky vedení jednotlivých církví. Mezi státem placené osoby patří i osoby vykonávající pomocné práce včetně účetních a administrativy, tedy nikoliv jen duchovních. V nejnižší první platové třídě je plat bez odměn ve výši 9.340 korun, v šesté nejvyšší platové třídě končí plat na částce 32.900 korun. Například v Církvi adventistů sedmého dne je do 5.platové třídy zařazen každý, kdo vykonává "Činnost v církevní administrativě spočívající ve vedení a řízení oblasti nakládání s finančními prostředky a jinými materiálními hodnotami unie" (pramen NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 566/2006 Sb.
ze dne 6. prosince 2006), což znamená bez zvláštních odměn plat pro tuto funkci ve výši mezi 17.640 - 28.840 korun českých. Odměnu za vyšší výkon může církev duchovnímu poskytnout za vysokou kvalitu výkonu činnosti nebo její vyšší rozsah až do výše 50 % základního platu 12. platového stupně (je dán lety praxe) v platové třídě, do které je duchovní zařazen nebo za splnění mimořádného nebo zvlášť významného úkolu. Rudá komisařka Bobo, nová ikona KSČM nahradí Švorcovou!Komunisté se konečně pořádně odkopali! Podle prohlášení předsedy Filipa jdou do druhé volby s oslňující kráskou s řadou pravicových názorů Janou Bobošíkovou jako kandidátkou na první českou prezidentku. Nenechte se mýlit jejími dřívějšími pravicovými názory ani jejím dávno minulým členstvím v ODS. Absolvovala roku 1987 na obchodní fakultě Vysoké školy ekonomické a během studia pracovala ve volených funkcích SSM. Po získání inženýrského titulu studovala v letech 1988 až 1990 postgraduálně na národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické, kde byla posluchačkou oboru výuka ekonomických předmětů. Veřejnost jí objevila jako moderátorku a také jako redaktorku diskuzního pořadu "21" v České televizi. Slavně i neslavně se zapsala do historie vzpoury televizních pracovníků ČT na přelomu let 2000 a 2001. Více o její mediální kariéře najdete například na Wikipedii. Do Evropského parlamentu se dostala společně s Železným, se kterým se ale vzápětí názorově rozešla. Bobošíková je Xenou naší politické scény, která umí prohrávat ale vzápětí se dává do nelítostného boje a volí zbraně i názory na svět kolem sebe s cílem vyhrát. Nemá ráda šéfa Sudetoněmeckého landsmanšaftu Posselta, se kterým se na půdě EP chytla kvůli karlovarským oplatkám. Komunistům se také jistě líbí i fakt, že je Jana Bobošíková členkou parlamentní delegace EP ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU - Ukrajina. Stejně tak by jí podpořil Putin, kdyby mohl: Bobo je proti americkému radaru. "Slovo dalo slovo a za pár minut jsem byla mezi lidmi, které komunisté navrhují na prezidenta", říká europoslankyně Jana Bobošíková s oslňujícím úsměvem pro HN a pokračuje: "Já jsem svobodně myslící člověk. Kdyby se mi něco nelíbilo, tak se té šance můžu vzdát. ...Jsme ve fázi, kdy ostatní kandidáti by za hlasy komunistů dali mnohem více. Komunisté jsou legitimní politickou stranou. A vědí, že já nejsem levicově smýšlející člověk. A pane redaktore, odhoďme ty pokrytecké brýle: ve které parlamentní straně dnes nejsou bývalí komunisté? Já si vážím toho, že někdo, kdo má mandát od voličů, si myslí, že bych mohla být prezidentkou." Začíná snad nová studená válka? Nejspíše ano.Dva ruské bombardéry dlouhého doletu Tupolev 95 se v sobotu přiblížily velice těsně k americké letadlové lodi USS Nimitz a byly vzápětí zastaveny čtyřmi americkými stíhačkami F-18. Informoval o tom nejmenovaný představitel ministerstva obrany Spojených států. Podle něj Rusové přeletěli přímo nad lodí jakoby nacvičovaly bombardování lodi. Ke střetu bez použití palubních zbraní došlo jižně od Japonska. Šlo o první takový přelet ruských bombardérů nad americkou letadlovou lodí od roku 2004, kdy dosšlo k podobnému konfliktu ruských bombardérů s letadlovou lodí USS Kitty Hawk. Britská stanice BBC uvedla tento incident do souvislosti s napětím, který mezi Ruskem a USA existuje kvůli vyjednávání o umístění prvků protiraketového systému v České republice a Polsku. (Pramen zde). Tolik holá fakta. Rusové pod vedením Putina nesou velice těžce, že by nedaleko jejich západních hranic mě existovat americký obranný systém namířený proti raketám dlouhého doletu a domnívají se, že bude ve skutečnosti namířený proti Ruským raketám a že radar umístěný v Česku bude moci snadno monitorovat území Ruska. V tiskových zprávách se neuvádí, zda byly ruské bombardéry vyzbrojeny atomovými zbraněmi, ale jistě být takto vyzbrojeny být mohly, ať už to byly zbraně taktické určené pro úder na letadlovou loď nebo strategické určené k útoku na pozemní cíle. V každém případě může tento konflikt posloužit odpůrcům umístění radaru u nás stejně dobře jako těm, kteří jsou pro kontrolu vojenských aktivit Ruska. Záleží jen, kdo tato fakta použije pro svoje cíle účiněji. Faktem je, že načasování bylo dobré, protože uzavření dohody mezi ČR a USA je za dveřmi. Antiklaus Švejnar nevyhrál, Klaus prohrál o jediný hlas.Ačkoliv Klaus získal v sobotním veřejném hlasování ve třetím kole první volby 139 hlasů proti Švejnarovým 113, nezískal o jeden pouhý hlas nadpoloviční většinu přítomných poslanců a senátorů, kterých bylo celkem 278. Nehlasovalo 26 volitelů z 278 přítomných, z toho bylo nepochybně 23 komunistů. Ti tak za přispění ČSSD prosadili svoji taktiku vyhlašovanou již před volbami: nedovolit zvolení prezidenta v první volbě a ve druhé volbě přijít se svým kandidátem. Pokračování volby prezidenta, která zatím spíše připomínala schůzi rozzuřených akcionářů vytunelované banky, bude 15. února od 10 hodin. Politický kabaret a rvačka o trůn na pražském Hradě bude pokračovat, jak se zdá nejen s Klausem, ale i Švejnarem a jedním či možná několika kandidáty vhozených do ringu Španělského sálu komunisty. K hostině se přihlásila i známá bojovnice o Českou televizi a dnes europoslankyně Bobošíková, kterou někteří drsnější komentátoři označují za politickou prostitutku. Podstatné pro další vývoj prezidentské volby bude, zda se bude i nadále volit zvedáním pracek nebo zda prosadí ODS volbu tajnou, možná za podpory komunistů a třeba i lidovců. V každém případě bylo docela zábavné sledovat bláznivou Katku, jak kontroluje ve stoje se zdviženou pravicí, jak hlasují zelení, či jak si socani pořizují fotky dokumentující, že straničtí otroci zvedají pazoury podle pokynů zdivočelého zpoceného Paroubka. Ten vypadal tak, jakoby jej v příštím okamžiku měla klepnout pepka. Byl ale spokojen, že se mu podařilo v pátek zabránit třetímu kolu, protože bylo jasné, že by byl býval Klaus vyhrál. Paroubek ale i ODS měli pak celou noc na to, aby lovili v kalných vodách hlasy z tábora protivníka, i když bez valného výsledku. Teď získali ještě více času a pokud snad budete sledovat "slavnostní" volbu prezidenta i v pátek, máte se na co těšit. Zejména, pokud bude opět veřejná. To slovo ve mě vyvolává slovní spojení "veřejný dům" a je jisté, že se volba prezidenta v podání našich poslanců a senátorů podobá spíše bordelu. Je jen škoda, že nebude možné nahradit soudruha Vlčka při řízení schůze třeba šílenou madam Jílkovou. To by pak nemělo žádnou chybu! Dnešní prezidentská volba: mediální šílenství pokračuje.Estrádní politický konferenciér Václav Moravec se pokouší od samého rána na ČT24 vydolovat z nastávající volby prezidenta co se dá. Politici všech směrů jsou vyslýchání jakoby stáli před parlamentní či senátní komisí pro vyšetřování politických zločinů. Udatně kličkují a mlží stylem "jako první zahájím hlasování o tajné nebo veřejné volbě podle toho, jak se rozhodnu těsně před tím, než zahájím hlasování". Představa televizních komentátorů, že celý národ v těchto chvílích sedí bez dechu před televizními obrazovkami je veskrze mylná. Jistá část národa se dozví o výsledku dnešního volebního klání až u večerních televizních zpráv, spíše to vypadá, že většině národa je to, kdo bude prezidentem, zcela ukradené. Přesto existují občané, kteří sledují volbu prezidenta s napětím. Jsou to všichni ti, kteří si vsadili u sázkové kanceláře své peníze na výsledek voleb a doufají, že tímto jednoduchým způsobem vydělají rychlé peníze. Nejspokojenější by byli ti, kteří si vsadili v kurzu 1:4 na výhru Švejnara. Paroubek doufá, že "jeho" kandidát Švejnar vyhraje a v příštích parlamentních volbách jej pověří sestavením vlády poté, co koalice ČSSD+KSČM+Zelení+KDU-ČSL konečně převálcuje nenáviděnou ODS. Komunisté se těší na svůj první popřevratový vstup do vlády a přemýšlejí, které ministerstvo si vyberou. Představte si, kdyby to bylo ministerstvo vnitra nebo spravedlnosti! Příslib k obnovení moci ve státě by mohla už dnes získat. Stávající vládní koalice se už prakticky rozpadla a vypadá to, že ODS je ve svém boji za znovuzvolení Václava Klause osamocena. Jedinou nadějí na úspěch je tajná volba, při které by se na stranu ODS mohli přidat tajní Klausovi sympatizanti ze všech možných stran. Zprávy dnešního dne vypovídají cosi o Česku.Dnešní zprávy ať už v novinách nebo v televizi vypovídají roztomile o našem středoevropském rybníčku či spíše nočníku: zprávou číslo jedna je nepochybně zítřejší volba prezidenta. Události nabraly veskrze komický směr: volitelé (chtělo by se spíše říci zvolení voli) se už několikátý den dohadují, zda by se měl prezident volit tajně jako ve starém Řecku nebo zvedáním pracek jako v pionýrském oddíle při rozhodování, kam se půjde zítra na výlet nebo veřejnou aklamací se čtením jmen a hlasitým voláním "pro", "proti" nebo "zdržel se". Socani by rádi nahnali svoje vyděšené stádo volitelů do Vladislavského sálu a podrobili by je tam veřejné zpovědi, zda milují svého vůdce a proto budou volit svého pro ně dost nepochopitelného kandidáta, toho amerikána podstrčeného bandou "melounů" neboli zelených. Lidovci zoufale kličkují a snaží se vyvolat dojem, že jsou jak pro tajnou tak i pro veřejnou volbu z jednoduchého důvodu: aby i po příštích volbách si udrželi alespoň to jejich oblíbené ministerstvo obrany a nepřišli tak o zlatý důl. Bez ohledu na to, kdo vlastně vyhraje. Tahle tahanice možná oddálí termín volby prezidenta a vyvolá ústavní krizi, protože jak volit prezidenta, když nevíte jak. Za zprávu číslo dvě považuji nápad policejního prezidenta přebarvit policejní auta. Už nebudou zeleno-bílá, pravděpodobně proto, že tahle barva příliš připomíná Bursíkovu partaj. Na podzim by se na českých silnicích mohla objevit nová služební auta ve stříbrné metalíze a s modrým pruhem na boku. "Je už téměř jisté, že to tak bude," potvrdil informace MF DNES policejní prezident Oldřich Martinů. Nejspíše se chce zalíbit Topolánkovi a ještě pravděpodobněji má nějakého kamaráda, který spoléhá na dobrý kšeftík při přestříkání všech policejních aut. Já bych ten nápad ještě vylepšil: vybavit i policajty stříbřitými kombinézami s modrým pruhem a blikajícím modrým majáčkem na čepici. Kdyby se blbost prodávala, policejní prezident by si mohl otevřít velkoobchod. Zprávou číslo tři je nepochybně hláška, že Zuzanka Paroubková opouští po deseti letech řádného členství ČSSD, do které vstoupila, aby podpořila svého muže v jeho raketovém vzestupu. Zpropadený Šlouf řízený na dálku milovníkem becherovky z Vysočiny poradil podle Paroubka jeho bývalé manželce tento dramatický krok, aby její odchod vnesl zmatek do řad jeho věrných. Je to varování pro všechny politiky: hledejte si nové krásnější manželky jen tehdy, když ovdovíte. To platí i pro koulového krále Topolánka či pana soudruha Ratha. Berte si prostě příklad z krále Karla IV. I když tři zprávy dne by stačily, neodpustím si zmínit ještě jeden šílený nápad, se kterým přišla známá televizní NGO organizace zvaná Člověk v tísni. Agituje české turisty směřující na Kubu, aby si zahráli na mezinárodní agenty bojující proti kubánské diktatuře a přibalili si do kufru deset kilo léků všeho druhu, kteréžto jsou na Kubě nedostatkovým zbožím. Od člověků v tísni dostanete adresy, kam léky doručit. Doufám, že i rady, jak se dostat z kubánského vězení, kam se můžete snadno dostat. O tom, že nemá NGO Člověk v tísni jasno, jak proti Castrovi bojovat je patrné z faktu, že ještě před dvěma lety naopak přesvědčovali její aktivisti české turisty, aby na Kubu nejezdili, protože tam svými dolary podporují Castrův režim. Mluvčímu Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tomio Okamurovi se tahle divoká kampaň nezamlouvá. "Když jsem byl mladší, dělal jsem taky výkřiky do tmy. Tohle není věc, která by změnila situaci na Kubě. Navíc, jak chtějí turistům zaručit, že nebudou mít problémy s kubánskou policií," řekl serveru TÝDEN.CZ Okamura. Nápad s pašováním léků na Kubu zřejmě pochází od poslankyně EP Roithové, která se už loni na Kubu s léky odvážně vypravila zaštítěna nedotknutelností poslankyně evropského parlamentu. V každém případě je to příležitost pro dobrodruhy, kteří si chtějí zahrát na agenta tajné služby místo toho, aby se tam někde váleli na pláži či dováděli s kubánskými prostitutkami. Lineární alternátor, vynález Čechoameričana Horaka!James Horak, po prarodičích původem z moravské vesnice Olšiná, si ve Spojených státech a dalších 45 státech světa včetně České republiky, nechal patentovat nový převratný systém výběru poplatků za použití dálnic. Místo klasických amerických bran či evropských dálničních nálepek, se na vhodném místě nainstaluje do povrchu dálnice zařízení, které je obdobou kolejnice lineárního motoru používaného pro pohon rychlovlaků Maglev například v Japonsku. Je to vlastně obrácený použitý stator lineárního motoru, neboli lineární alternátor, využívající kinetické energie jedoucího automobilu, který je převážně ze železných kovů. Pohyb automobilu tak indukuje elektrickou energii, která je předávána do rozvodné sítě. Zpomalení, které se průjezdem takové linární brány způsobí, je natolik nepatrné, že jej řidič ani nezpozoruje. Zaplatí tak za průjezd dálnice zpomalením, které nahradí o pár centů zvýšenou spotřebou benzinu nebo nafty. Poplatek je navíc přímo úměrný hmotnosti vozidla, respektive hmotnosti oceli, použité pro stavbu vozidla. Bystrý čtenář si jistě uvědomil, že nejmenší poplatek tak zaplatí majitel vozidla postaveného převážně z umělých hmot a hliníku. Použití umělých hmot však skončením výroby německého Trabanta z linek automobilek vymizelo a k výrobě aut se používá především ocel, která je snadno recyklovatelná a přitom účinně chrání cestující při případné srážce. Systém je navíc spravedlivý, protože se platí za skutečný vjezd na dálnici. Kdo víc jezdí, víc zaplatí. Stát získává mýtné z prodeje vyrobené elektrické energie. Vynález potomka českých předválečných emigrantů tak dokazuje, že kromě Mendela, Křižíka, Kaplana a dalších, je schopen náš národ opět zásadně ovlivnit civilizační pokrok. Vynález nabízí i další využití nejen pro výběr poplatků. Jestliže se lineární alternátor nainstaluje například pod táhlým klesáním, za kterým následuje omezená rychlost nebo v místě, kde silnice vstupuje do města, může alternátor kolonu aut zbrzdit přesně na povolenou rychlost a odčerpat tak jejich kinetickou energii, aniž by řidič musel použít brzdy. Řidič ušetří za opotřebení brzd a pneumatik, stát získá energii a tím prostředky pro údržbu silnic a dálnic a zvýší se tak i bezpečnost silničního provozu. Tady se využití geniálního Horakova vynálezu stává objevem nového zdroje ekologicky získávané elektrické energie. Těžké tahače se často řítí s kopce s rozžhavenými brzdami - tomu udělá lineární alternátor konec. Uvidíme, jak brzy se tato technologie zavede i na našich dálnicích a rychlých komunikacích. Vynálezce dále pracuje na aplikaci lineárního alternátoru i do železniční dopravy. Jak MPSV ctí pravidla snadného přístupu k informacím.Na můj textový mail, ve kterém jsem upozornil na chybu v jisté stránce Ministerstva práce a sociálních věcí, jsem z MPSV obdržel odpověď : Vážený pane Bílku, v příloze Vám odbor mzdové politiky MPSV zasílá odpověď na Váš dotaz. S pozdravem Santner Jako příloha byla doručena vlastní odpověď (!) v souboru "platove tabulky 2008 (Bilek).doc" na hlavičkovém papíře ministerstva. Jednalo se o tabulky pro odměňování duchovních. Uvedené tabulky jsou pro změnu ve formátu PDF. Ministerstvo práce a sociálních věcí stejně jako i jiná ministerstva evidentně fandí firmě Microsoft a ten, kdo nemá Office si musí pracně instalovat do počítače prohlížeč na soubory DOC. Přitom není jisté, kterou verzi microsoftího Office ten který ministerský úředník používá a zda jeho dopis ten můj prohlížeč nebo OpenOffice poslední verze přečte. S tím si starosti nedělá.Například soubory napsané ve Word 2007 mohou mít nejnovější formát DOCX, se kterým si ani ta poslední verze OpenOffice neporadí. Nešťastný příjemce takového souboru musí situaci řešit instalací pomocného přílepku, který vydala firma Novell. Přitom nemohu potvrdit, zda to funguje i pro jiné verze OpenOffice než jsou verze vydávané firmou Novell a získání tohoto konverteru není nijak snadná záležitost. Kde kdo odkazuje na jistou stránku u Novellů, kde má být download. Ale není a jediný, kdo nabízí stažení verze pro Linux a Windows je Daniel Krhánek, který si jako skutečný inteligent nejen potřebné instalačky stáhnul na svůj web ale i z vlastní iniciativy přidal soubor ve formátu DOCX, který můžete použít pro otestování. Pokud pracujete nebo se chystáte na OpenOffice, raději si to hned stáhněte, jeden neví, jak dlouho to na Krhánkových stránkách zůstane. Inu, co k tomu dodat, než že se Microsoft opět snaží urvat celý trh kancelářského SW zaváděním vlastních formátů dat a naše státní instituce včetně škol mu v tom vydatně pomáhají. Podle mého názoru by měly státní instituce poskytovat informace i komunikovat s občany pomocí jediného formátu souborů a evidentně by to měly být soubory PDF pro Adobe Reader. Jestliže v něm jsou všechny daňové tiskopisy na portal.gov.cz, není žádný důvod používat formáty firmy Microsoft. Leda, že by snad byli naši nejvyšší státní úředníci firmě pana Gatesa nějak zavázáni. Tomu ale přece každý z nás nemůže ani na chvilku věřit. Je to jen obyčejný bordel, který jistě bude v brzku napraven. Jen se podívejte, jak skvěle a podrobně definovala naše státní administrativa v Prohlášení o přístupnosti v dokumentu Pravidla tvorby přístupného webu takové kraviny, jako je prohlášení, že "Označení každého odkazu výstižně popisuje jeho cíl i bez okolního kontextu", když odkaz vedoucí z Prohlášení o přístupnosti na novelu Zákona č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy vede do žumpy. O tom, jaké jsou závazné formáty souborů poskytovaných uživatelům ke stažení na stránkách státní správy nikde ani ťuk. Zkuste se nabourat do Czech POINTu!Nejprve ale malé zamyšlení nad "špatnými" kšefty a bezpečností ve známé francouzské bance. Lidé ze Société Générale totiž prozradili, že zaměstnanec banky Kerviel měl otevřeny podvodné obchody v mnohem větším rozsahu, než kolik dosáhla ztráta. Nejmenovaný činitel banky podle agentury AP uvedl, že hodnota těchto pozic dosáhla několik desítek miliard eur. Ztráty tak mohly přesahovat tržní hodnotu celé banky, která nyní představuje asi 35 miliard eur (včetně české Komerční banky!). Není jasné, zda Kerviel chtěl jen bance způsobit škody aniž by se sám obohatil, nebo zda plánovitě umožnil svým společníkům "vydělávat" ohromující částky díky uskutečňování pro banku nevýhodných obchodů. Nabízí se tu hypotéza, že je Kerviel něčím jako finančním teroristou. Jeho pohnutky k tak šíleným "obchodům" jsou zatím neznámé. Může za tím být samozřejmě i duševní porucha nebo snaha se bance pomstít z důvodů, které se mohou teprve díky vyšetřování objevit. On sám tvrdí, že chtěl "své" bance naopak prospět a proslavit se odvážnými obchody. V každém případě je neuvěřitelné, jak může mít jediný zaměstnanec banky takové pravomoci k obchodování s jejím majetkem. Nepochybně měl vše usnadněné moderním elektronickým systémem, pro který není problémem ve zlomku sekund provádět miliardové operace na celosvětovém finančním trhu. Za situace, kdy bylo za starých časů nutné akcie fyzicky předat kupci a peníze v hotovosti vyplatit na dřevo, by se takový pro banku zničující "obchod" nedal uskutečnit. Svědčí to o lehkomyslnosti a jisté dávce tupé odevzdanosti, s jakou pohlížejí vedoucí manažeři na elektronické prostředky a metody běžně používané v jejich bankách a firmách. Nic o tom nevědí a netuší, jakou mocnou zbraní je elektronický systém v rukou skutečného odborníka, který může být ještě navíc svým zařazením do kontrolního útvaru či správy počítačové sítě vybaven prakticky neomezenými pravomocemi. V malých českých poměrech si můžeme povšimnout obav, které vyvolal mezi odborníky na bezpečnost projekt nazvaný hezky česky Czech POINT (Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál). Zjistili totiž, že pro vstup do databází stačí jen jméno a heslo úředníka, což je snadné zcizit nebo prolomit některou z metod oblíbených mezi hackery. Jde ale vlastně jen o bezpečnost při získávání výpisu z rejstříku trestů, protože ostatní zdroje (obchodní a živnostenský rejstřík, výpis z katastru nemovitostí) nabízené občanům k získání přes CzechPoint jsou volně přístupné na internetu, snad jen u výpisu z katastru je možné přes Czech POINT získat více informací. Ověřování oprávněných uživatelů by přitom bylo možné zabezpečit řadou způsobů, nejjednodušeji asi pomocí snímačů otisku prstů nebo osobním elektronickým certifikátem. V sobotu a včera prý na pokyn ministra Langera proběhl bezpečnostní audit. Co z toho vyplyne, ukáže čas. Zatím si můžete zkusit prolomit přihlášení do Czech POINTu. Přeji mnoho zdaru při zjišťování choulostivých informací z trestního rejstříku například o vašich milostných či obchodních partnerech. Nejspíše ale obdržíte rudě zbarvenou zprávu "Nepodařilo se přihlásit. Na základě bezpečnostní prověrky, která proběhla ve dnech 1. 2. 2008 až 3.2. 2008, byly zpřísněny bezpečnostní pravidla zadávání přihlašovacích údajů projektu Czech POINT. Z důvodů nedodržení přísnějších bezpečnostních pravidel je možné, že byly Vaše přihlašovací údaje k centrále Czech POINT vymazány. Kontaktujte svého správce účtu (lokálního administrátora)." Příspěvek do vaší domácí lékárny.HemaGel je nový unikátní zdravotnický prostředek založený na patentu českých vědců, určený k hojení poranění a poškození kůže. Výrazně urychluje hojení, snižuje bolestivost a potlačuje vznik strupů i jizev. HemaGel představuje nové řešení léčby ran, hojí jak drobná poranění (řezné rány, oděrky, puchýře, popáleniny I. a II. stupně), tak léčí chronické rány (vředy na bérci, proleženiny, jizvy, diabetické defekty). HemaGel urychluje proces hojení rány, snižuje riziko komplikovaného hojení a zabraňuje hypertrofii jizev. HemaGel lze použít pro všechny věkové kategorie, nebyly zjištěny žádné vedlejší účinky typu alergií, zvýšené bolestivosti apod., ani žádné jiné kontraindikace. Hemagel je vhodný na odřeniny, popáleniny, řezná poranění, puchýře, opary, bércové vředy, proleženiny, pooperační stavy a nadměrné jizvy. Nejlevněji HemaGel koupíte na internetu za 99,-Kč + 100,-Kč za dopravu na dobírku. Za podobné ceny dostanete Hemagel i v lékárnách. Více o HemaGelu najdete zde. Vyzkoušel jsem a mohu doporučit do domácí lékárničky místo tradičního peroxidu vodíku a různých mastiček. Vhodné zejména na rozbitá kolena vašich dětí a vnoučat. | |||
Home Některé odkazy na cizí internetové adresy použité v tomto čísle nemusí s ohledem na časový odstup od jeho vydání fungovat.
|