24.8.2005 - Vyplatí se vaší malé firmě internetové stránky?

Nedávno mě můj přítel ze školních škamen položil tuto otázku a já po krátkém zamyšlení odpověděl, že v každém případě ano. Dnes se ani jednotlivě pracující živnostník neobejde bez připojení na internet, bez mailu a rozšiřuje se rovněž internetové bankovnictví, které klienta banky osvobozuje od věčného navštěvování banky. V každém případě je ale vhodné mít i svoje byť prajednoduché internetové stránky, na které je možné snadno umístit základní informace o druhu nabízeného zboží či služeb, údaje o firmě jako je IČO, DIČ, adresa, telefony atp. I když se nemůžete spolehnout na to, že vám stránky na internetu přivedou automaticky nové zákazníky, každý z nich rád přivítá možnost se dozvědět v klidu své pracovny řadu informací. Zejména jsou ceněné údaje o cenách a sortimentu nabízených služeb či zboží. V každém případě pomohou vašemu podnikání odkazy na dříve realizované zakázky, na vaše zákazníky - pochopitelně s jejich nejlépe písemným souhlasem, kteří mohou poskytnout reference o tom, jak s vámi byli spokojeni.
Malý podnikatel ale může mít obavy, zda se mu do internetových stránek vložené peníze skutečně vrátí a zda to nebude příliš vysoká cena za něco s nejistým výsledkem. Především není nutné ze začátku kupovat vlastní doménu ani prostor na disku poskytovatele. Stačí využít služeb některých poskytovatelů nabízejících volné hostování vašich stránek jen za cenu zobrazování reklamních informací většinou jen na jedné úvodní stránce. Takže zaplatíte pouze autorovi za vytvoření stránek a pokud se s ním dobře dohodnete, nemusíte mít v budoucnu ani žádné náklady spojené s aktualizací dat jako jsou ceníky, reference a informace o firmě. To se dá vyřešit tak jednoduchým způsobem, že si to můžete dělat naprosto sami bez jakýchkoliv znalostí programovacího jazyka. Jako příklad mohu uvést třeba stránky www.gregoriana.cz nebo www.valesova.com, kde jsem se účastnil radou, jak je řešit, aby si majitel stránek mohl aktualizace dělat sám.
Ale i malá firma může svůj obrat zásadně zvýšit tím, že svoje zboží začne nabízet na internetu. Je to různé podle druhu výrobků. Například se s velkým úspěchem i u domácích zákazníků setkává prodej elektroniky, součástek všeho druhu a také tzv. bílého zboží (lednice, pračky, myčky), kde dodavatel nemusí mít ani vlastní sklady a distribuje zboží po objednání přímo z velkoobchodu k zákazníkovi. Tím ušetří na nákladech a může nabídnout nižší cenu za stejný výrobek oproti maloobchodnímu prodeji "z krámu". Platba pak může proběhnout i v hotovosti včetně vyzkoušení výrobku na místě užití a předání záručního listu. Odvoz starého spotřebiče je většinou nabízen jako doplňková služba. Spousta zákazníků si dnes vytipuje na internetu dodavatele s výhodnou cenou, zajde se někam do prodejny podívat na spotřebič a poté jej objedná v internetovém obchodě.
Samostatnou kategorií je prodej menších výrobků jako jsou CD, DVD, knihy. Tady je možné se obracet i na zahraniční klientelu a zboží zasílat poštou nebo některou z mezinárodních přepravních služeb, které operují na našem území. Ani pro zřízení elektronického obchodu na internetu si nepotřebujete vytvářet nějaké vlastní programy na zakázku. Existuje řada hotových univerzálních systémů, které jsou nabízeny k užívání za rozumný měsíční paušál. Stačí jen dodat kusovník vašich výrobků, spojení na banku a vaši zákazníci mohou začít nakupovat. Veškeré platby pak probíhají většinou přes platební karty, u těch nejlepších systémů dokonce tak, že vaše firma se k číslům karet ani nedostane, protože vše probíhá chráněným kanálem přímo mezi vašim zákazníkem a bankou. K vám dorazí jen objednávka, kterou potvrdíte a jakmile dostanete od systému potvrzení o uskutečněné platbě, můžete zboží bez rizika expedovat. Je to mnohem lepší způsob, než použití platby na dobírku, která se často používá jako alternativní způsob platby pro domácí zákazníky.
Takže se neobávejte začít. Za vaše první stránky zaplatíte maximálně něco kolem jednoho až dvou tisíc a po nějaké době se můžete rozhodnout, zda vám to v každodenní práci pomáhá. Ty peníze můžete totiž ušetřit na zbytečném a drahém tisku barevných propagačních letáků a katalogů, které stárnou mnohem rychleji, než je stačíte znovu nechat tisknout. A není nic horšího, když zákazníkovi nabízíte informace o vás v pochybné "domácí" kvalitě vyrobené na kopírce. Větší dojem uděláte, když si pořídíte kvalitní vizitky s www adresou vašich stránek.
A ještě jedna poznámka na závěr: až budete vašemu zákazníkovi posílat mailem nějaké další materiály, zkontrolujte si před odesláním, jak velké vaše soubory jsou. Nedoporučuji posílat soubory větší než pár stovek kilobajtů, protože tím můžete způsobit vašemu partnerovi značné potíže. Každý ještě není připojen na internet s takovou rychlostí, jakou máte právě vy. Není nic horšího, než když od vás dostane blahopřání k narozeninám v délce jednoho megabajtu jen proto, že jste použili Microsoft Word a vrazili tam ke třem řádkám textu nějaký připitomělý obrázek. Ten chudák na druhé straně připojený přes telefon vás dozajista prokleje, když zjistí, co po si po půlhodině stahování nacpal do svého počítače za pitomost. Tady platí, že méně je více. Stejné pravidlo platí i pro vaše stránky, které by měl dělat někdo, kdo se vyzná v tom, jak zmenšit velikost především obrázkových souborů. A když už tam budete mít ke stažení nějaký soubor třeba v Excelu, je vhodné u něj v závorce poznamenat, jak je dlouhý.
Takže vám přeji mnoho zdaru v přípravě vašich stránek a když budete potřebovat poradit, klidně napište. Pomohu vám překonat ten oslí můstek, přes který se dostanete na hlavní informační celosvětovou magistrálu tak snadno, jako je nastoupit do tramvaje.

[Trvalá adresa článku]

23.8.2005 - Jak se Pehe zastal prezidenta Bushe.

Jiří Pehe dokázal v článku Je Darwinova teorie evoluce vědecká? všem v něj nevěřícím, že dokáže používat svůj mozek i jiným směrem, než k štvaní proti ODS a prezidentovi Klausovi. Zřejmě se na něm blahodárně projevil vliv zasloužené dovolené. V článku obhajuje názory samotného amerického prezidenta slovy: "George W. Bush v minulých dnech rozpoutal neobyčejně silnou válku slov, když prohlásil, že v amerických školách by se kromě Darwinovy teorie evoluce měla též vyučovat tzv. hypotéza inteligentního plánu. Zatímco teorie evoluce tvrdí, že se život vyvinul na základě přirozeného výběru a mutací, zastánci inteligentního plánu mají zato, že existující formy života jsou tak složité, že se mohly vyvinout jen s pomocí zásahu vyšší inteligence, která vše naprogramovala."
Dále se pak pan Pehe Bushe zastává a vysvětluje, že "Bush tedy nijak neoslabuje nároky vědy, když tvrdí, že teorie evoluce by měla být brána jen jako hypotéza, protože na některé otázky s ní spojené neexistují autoritativní odpovědi. Není prostě jasné, v čem je darwinistická teorie 'vědečtější' nebo méně náboženštější, než je teorie inteligentního plánu. Myšlenka, že se hmota od 'velkého třesku' zdánlivě zcela cílevědomě, ale přitom sama od sebe organizuje od nižších k vyšším formám, je svým způsobem pantheistickým náboženstvím. Není o nic méně 'šílenější' než myšlenka, že toto neustálé tvoření je přinejmenším ve svých základních obrysech naprogramováno (pokud ne přímo řízeno) nějakou vyšší inteligencí, které někteří říkají Bůh."
Ačkoliv většinou s vývody pana Pehe nesouhlasím, v této věci se jej musím opravdu zastat. I mě je už delší dobu podezřelé, kde se ta inteligence v živé hmotě bere, nemluvě o tom, že zatím nikdo nevysvětlil, kde se ta živá hmota vzala. Darwinovy teorie mě opravdu připadají příliš stupidní a jednoduché. Například když se zahledíte do falešných modrých očí podmořského upíra, kterými zastrašuje větší nepřátele, není mi vůbec jasné, jak zrovna na takový neuvěřitelný trik mohla ta nevědomá evoluce přijít. Ty protidarwinistické teorie, které Bush hlásá ale nemá z vlastní hlavy. Má to přímo od svých církevních poradců. Přikláním se přesto k Pehemu, aby se ve školách studenti dozvídali i něco více o teoriích kreacionistů a také o nadčlověku či mimozemských bytostech, které nás možná vytvořili. Představa, že jsem se uplácal z bláta tak nějak sám v průběhu několika set či tisíc generací mě nějak děsí. Raději bych vzal zavděk nějakým tím ufákem-stvořitelem a programátorem, ať už si ho každý pojmenovává jak chce. Otázkou ale je, zda se někdy dozvíme něco více o tom, jak jsme byli tou vyšší inteligencí naprogramováni. Tihle nadpozemští otcové či matky se k nám ne a ne přihlásit. Je to ale možná tím, že jsou právě teď někde na cestách a plánují k nám kontrolní návrat až za nějakých pár tisíc let.

[Trvalá adresa článku]

22.8.2005 - Prodali jsme výhodně staré ocelové ptáky.

Armáda utržila za 21 vyřazených stíhaček MiG-21 2,4 milionu korun. Sněmovně to po jistém váhání sdělil ministr obrany Karel Kühnl (US-DEU). Zveřejnění částky žádal v rámci ústních interpelacích poslanec ODS Miroslav Beneš. Upozornil na to, že ministerstvo tuto částku dosud s odkazem na obchodní tajemství sdělit nechtělo a omezilo se na informaci, že migy získala česká firma. Na armádních internetových stránkách byl potenciální zájemce o staré migy poučen, že nabízené zboží je často v žalostném stavu: "Nemusí být určeno pro používání k původnímu účelu a nemusí mít vlastnosti obvyklé pro druh tohoto zboží". Na fakt, že stroje jsou v drtivé většině neschopné letu, upozornil již dříve šéf vojenského letectva Ladislav Minařík. Co je to drtivá většina, neupřesnil. V každém případě jsme byli drtivě nechráněni před leteckými útoky všeho druhu.
Hovořit o tom, že armáda "utržila" 2,4 milionu korun za 21 stíhaček, je přesnou definicí. Kdo na tomto kšeftu trhnul nějaký ten milion, je vojenským tajemstvím. Je to z toho důvodu, aby zvídaví novináři nemohli vysledovat, pro koho byl vlastně tento obchod výhodný. Jen pro srovnání: jeden americký milionář si zakoupil před několika lety podle jeho slov za výhodnou cenu 400 tisíc dolarů (10 milionů korun) jeden starší Delfín československé výroby od Kaddáfího libyjské armády. Rád létá ve vojenských tryskových letadlech ruské nebo české výroby ještě spolu s dalšími Američany, kteří si mohou takový koníček dovolit. Škoda jen, že se naši armádní "obchodníci" neobrátili na něj, jistě by jim doporučil zákazníky, kteří by zaplatili mnohem víc, než neznámá česká firma. Hovořit zde o podezření na korupci je ale nemístné, protože takové aféry se v naší lidové armádě nevyskytují.

[Trvalá adresa článku]

21.8.2005 - Přiletěli k nám na ocelových ptácích.

21.srpen 1968 byl jeden z nejhorších dnů mého života. Zažil jsem ještě něco horšího snad jen v roce 1945, kdy jsem se jako čtyřletý hošík ztratil rodičům při bombardování pražských Vinohrad americkými perutěmi pomsty. Nebudu obsáhle rozebírat pražské Jaro, Léto, Podzim či Zimu 1968. Byl to pokus zreformovat něco, co se reformovat nedalo, jedni komunisti to chtěli přebrat druhým a národ si myslel, že nás v tom západ nenechá. Ale oni nás v tom nechali stejně jako v roce 1939 nebo v roce 1948. Patřili jsme do nárazníkové zóny sovětské armády a Američani nehodlali vyvolávat válečný konflikt. Opravdu to obrozenecké dění nebudu komentovat, uvedu jen jednu historku z hospody, protože tam se opravdu odehrávaly nejdůležitější debaty českého národa o tom, co bude a jak by to mělo být: když jsem jednou poznamenal, že mě svátost národa Dubček připadá jako naivní chlapec, který neví kam ten vlak jede, tak jsem dostal málem přes hubu a musel vzít roha.
Když nám s mojí ženou a ročním synem ráno 21.srpna ještě za tmy začaly přistávat těsně nad hlavou obří vojenské transportéry s tanky a jinou technikou, které sedaly na starém letišti Praha Ruzyň, mysleli jsme na to, že začala třetí světová válka. Podobný pocit zažil v roce 1961 za kubánské krize, kdy nám, postpétépákům z Vojenských staveb rozdali samonabíjecí pušky vzor 52 se zásobníkem ostrých nábojů a spali jsme oblečení s tou mařenou po boku hlídáni poddůstojníky, kteří se třásli strachy. Většina z nás to do té flinty ani neuměla nabít (stříleli jsme z nich za celou vojnu jen jednou na střelnici), ale bylo mezi námi pár borců: bývalý poručík americké armády (věk 42 let), seržant kanadské jízdní policie (34 let) a důstojník cizinecké legie (38 let), kteří by to jistě uměli levou zadní.
Takže na ten rok 1968 nemám žádné dobré vzpomínky. Ráno 21.srpna jsem vzal kolo (doprava nefungovala) a jel k rozhlasu. Přijel jsem tam až bylo po všem, ale jeden tank byl ještě rozžhavený. Sundali jsme nějaké ty cedule z nároží, to aby Rusové bloudili, pak jsme si přečetli poselství spřátelených armád, že nás přišli osvobodit od kontrarevoluce, dozvěděli jsme se že "KOLDER JE ZRÁDCE!" a řadu jiných věcí. No vidíte, a někdy v roce 1990 se nechal slyšet pan Gorbačev, že jsme to zkazili, že kdyby jsme se nebouřili, tak ta jeho glásnosť mohla začít o 10 let dříve.
Pro úplnost: většina tzv.ruských vojáků, kteří 21.srpna 1968 vtrhli v časných ranních hodinách do tehdejší Československé socialistické republiky, nebyli žádní Rusové. Jednalo se ponejvíce o Tatary, Evenky, Čečence, Armény a příslušníky dalších národů, kteří ani pořádně neuměli rusky. Vůbec nevěděli, kde jsou a co se tady děje. Důstojníci ovšem byli vesměs Rusové, protože sovětští komunisté vždy považovali neruské národy za nespolehlivé stejně jako nás. Nelze také zapomenout, že spolu s nimi to byly jednotky armád Polska, Maďarska, Východního Německa a Bulharska. Ti se ale všichni vzápětí zdekovali do svých rodných vlastí a dalších 20 let nás okupovaly sovětské jednotky. Jejich bývalí důstojníci jistě na 21.srpna 1968 vzpomínají s nadšením, protože jim pobyt u nás připadal, jako by byli někde na západě. Po převratu v roce 1989 se k nám vypravili zase, tentokrát za přáteli, které si u nás za dobu okupace mezi soudruhy udělali. Dnes je najdete hlavně v Karlových Varech, kde jich je určitě více než tenkrát. O tom, kde sebrali peníze na zdejší nemovitosti, si netroufám raději ani spekulovat. Prsty ruské mafie jsou ze všech mafií v Česku ty nejdelší.

[Trvalá adresa článku]

19.8.2005 - Obhájce nájemníků v akci.

"Je přece zřejmé, že ani na neregulovaném trhu nemůže pronajímatel získat vyšší cenu, než jakou jsou kupující, resp. nájemci schopni zaplatit. A u bydlení, které je, jak je již obecně uznáváno, významným sociálním právem, nemůže stát připustit, aby pronajímatelé obecně mohli požadovat cenu, která je nepřiměřená kupní síle lidí, potřebujících bydlet," píše známý obhájce práv nájemníků na co nejnižší nájemné, poslanec Stanislav Křeček v Politikonu a pokračuje ve své demagogické argumentaci: "Hospodaření bytových družstev, tedy jedné třetiny bytového fondu, dokládá, že i výše plateb, nedosahující ani 'regulovaného' nájemného, je pro údržbu, opravy i modernizaci bytového fondu dostatečná, jak o tom Svaz malých bytových družstev může poskytnout dostatek konkrétních podkladů." To je možné, pokud má družstvo jako cíl jen udržet dům v provozu za cenu minimálních nákladů tak dlouho, dokud nebude muset být zbořen například pro zrezavění ocelové výztuže a spojů panelů nebo se sám zřítí po nějaké povodni díky své chabé konstrukci. Ale kde jsou prostředky pro reprodukci, tedy pro postavení nového domu poté, co jeho životnost skončí? A kde je zisk v případě, že soukromý majitel domu své peníze do koupě domu investoval a má snad právo alespoň na nějaké to procento, řekněme takových 7 procent?
Díky kontroverzním zákonům, které nařizují majitelům domů montovat termoventily na radiátory ústředního topení (podpora výrobců ventilů z Německa a prodejců z Česka) a chystá se na ně další "zákon" nařízený z Bruselu, který bude nutit majitele do výměny výtahů z důvodů jejich "nebezpečnosti" (podpora pro zvýšení zisků výrobců a dodavatelů výtahů) řadě majitelů nezbývá nic jiného, než ignorovat zákony nebo dotovat ze svých prostředků nájemníky. Družstevníci si sami dobrovolně zvyšují příspěvky do fondů oprav a jejich náklady na bydlení jsou často už dnes vyšší než je regulované nájemné.
Argumenty, že se řada nájemníků bude muset přestěhovat do levnějších a menších bytů nebo do "levnějších" měst či na vesnici, nejsou výsledkem racionální úvahy. Doby, kdy se solidární společnost ožebračovaná komunistickým systémem rozdělené bídy jsou prostě pryč. Každý má nárok na takové bydlení, na jaké si dokáže vydělat. Důchodce, který obývá sám třípokojový byt jen zvyšuje nedostatek bytů pro mladou generaci. Kromě toho řada z nich bydlí ve svých chatách uzpůsobených na celoroční bydlení a svůj byt, za který platí regulované nájemné, na černo pronajímají právě těm začínajícím mladým rodinám, které zápasí o každou korunu. Nerovnoprávný stav, kdy dvě třetiny občanů bydlících ve svém za své dotují bydlení zbývající třetině se musí v krátké době změnit. Stanovovat však jakési limity nájemného podle toho, zda je byt v Praze na Václaváku nebo na tiché samotě u lesa je stejně absurdní, jako kdyby vám u pumpy prodávali benzin v ceně odvozené od velikosti či značky vašeho auta. Komunistické manýry současné vlády jen ukazují, že ČSSD není nic jiného než spolek bývalých komunistů, kteří zbaběle utekli do "demokratické" strany.

[Trvalá adresa článku]

18.8.2005 - Falešné SMS - jen falešný humbuk.

"Textové zprávy chápou uživatelé jako velmi důvěrný způsob komunikace. Redakce Mobil.cz ovšem zjistila, že je může falšovat úplně každý. Stačí k tomu krátká registrace na zahraničním serveru. Změnit se dá číslo odesílatele a původ zprávy pak oběť nepozná." se píše v "objevném" článku na mobil.idnes.cz.
V dalším podobném spisku tamtéž se varuje, že "Přes server v zahraničí lze zasílat na mobilní telefony falešné textové zprávy SMS. Jako odesilatel se zobrazí konkrétní uživatel, který však zprávu ve skutečnosti neposlal. S odvoláním na internetový magazín Mobil.cz to dnes uvedly Česká televize a TV Nova. Společnost T-mobile už několika zahraničním SMS centrům zablokovala přístup do své sítě. Také firmy Eurotel a Oskar Mobil podle ČT považují situaci za vážnou a zvažují další kroky."
Všichni oslovení jsou velmi vzrušeni a plni dramatických akcí: "Celkem jsme zablokovali šest nezabezpečených SMS center, z toho tři byly v Singapuru, další byly ve Velké Británii, Lichtenštejnsku a Holandsku," řekl televizi mluvčí T-Mobile Jiří Hájek. "Českou veřejnost mohu ujistit, že SMS centra Eurotelu jsou v bezpečí. Co se týče zahraničí, o útoku víme, vyhodnocujeme situaci a připravujeme opatření," uvedl mluvčí Eurotelu Pavel Kaidl. "Přestože nemáme od našich zákazníků zatím žádné stížnosti, bereme celou záležitost velmi vážně," řekl mluvčí Oskar Mobil Petr Šindler. I Oskar se prý spojí s majiteli zahraničních center, odkud se dají odesílat falešné zprávy, aby tomu zabránil.
Falešnými SMS se chce dokonce iniciativně zabývat i ministerstvo informatiky. "My se pokusíme najít nějaký způsob, jak tomu zabránit, i když je to samozřejmě velmi obtížné," řekla novoučká ministryně informatiky Dana Bérová, která se snaží v poslední době za každou cenu zviditelnit. Co asi tak může ministerstvo v této umělé kauze podniknout? Jen jedno: zakázat používání SMS, nejlépe pak zakázat používání mobilů vůbec.
Zástupce operátora Oskar/Vodafone se ale opatrně vyjádřil více k věci: "Zákazníci by měli mít na paměti, že SMS zpráva je obdobou korespondenčního lístku nebo dopisu, který může někdo poslat adresátovi a uvést přitom úmyslně jiného odesílatele". Co to je ale na stránce sms.oskarmobil.cz, která funguje jako SMS brána, přes kterou můžete zdarma odeslat SMS kterémukoliv klientovi Oskara? Máte tady totiž možnost vložit nejen text zprávy, ale i své telefonní číslo, tedy i číslo falešné včetně jména. Dokonce, pokud již jste zákazníkem Oskara, dalších možností můžete využít prostřednictvím služby Skupinové WEB SMS, kterou si můžete aktivovat.
Celá diskuze kolem "problému" falšování SMS je prázdná a falešná. Jádro pudla je v tom, že někteří provozovatelé internetových SMS bran včetně domácího Oskara dovolují vložit do odesílané SMS i telefonní číslo odesilatele, samozřejmě bez jakékoliv možnosti toto číslo ověřovat, zda skutečně patří osobě, která právě klepe do klávesnice. To by se dalo verifikovat jedině tak, že by buď mobil musel být připojen na počítač odesílající za něj zprávu SMS, nebo by se musel uživatel internetové brány SMS nejdříve registrovat s tím, že by následně na jím udané číslo mobilu přišel autorizační PIN, který by nadále mohl vkládat do SMS a na straně příjemce zprávy by se místo něj objevovalo telefonní číslo odesilatele zprávy. To by byl celkem jednoduchý opravdu systémový zásah realizovatelný v krátké době.
Takže celý mediální skandál kolem falešných SMS není nic jiného, než osvěžit okurkovou sezónu, kdy není o čem psát a kdy je nutné nějak zviditelnit například server mobil.idnes.cz nebo mobil.cz.

[Trvalá adresa článku]

17.8.2005 - Kulturní penězovody jsou v rukou oddaného straníka.

Naši zlatí hoši z kulturní fronty nám zase ukázali, o co jim v jejich boji za svobodu a národ jde: o peníze. Režisér Juraj Herz spolu s dalšími umělci se snažil pantátu Paroubka přesvědčit, že herec a ředitel zlínského festivalu dětských filmů Vítězslav Jandák je tím pravým kandidátem na funkci ministra kultury. Napochodovali do bitvy poté, co byla na úřadu vlády před nimi orodovat jiná delegace kulturtrégrů - Zdeněk Svěrák, Břetislav Rychlík, Jan Kraus, Jiří Krejčík, kteří měli k Jandákovi profesní výhrady a nesouhlasili ani s původním premiérovým "koněm", Vladimírem Darjaninem. Podle jejich názoru není ani jeden z nich schopný manažer a osobnost respektovaná širší kulturní veřejností. Přišli se svým kandidátem, bývalým ředitelem Národního divadla a současným ředitelem organizace DILIA, Jiřím Srstkou.
Všichni tito kulturní lobisté se totiž chytili Paroubkova výroku o tom, aby nový ministr kultury nebyl politik, ale spíše člověk z kulturní sféry, který se přitom dobře vyzná ve fungování státní správy a samosprávy, má přehled o práci neziskových organizací a má blízko k sociální demokracii, která má podle koaličních dohod místo ministra kultury propachtované.
A tak v mediální a osobní bitvě zvítězili "umělci" a kamarádi podnikatele v kultuře pana Jandáka, který ve svém životě učinil hlubokou politickou přeměnu na cestě od Sládkových republikánů přes ODS, kde procitnul z pravicového snu a definitivně se cele přimknul k ČSSD. Rychlík a Svěrák ostrouhali a budou se muset smířit s tím, že kulturní penězovody nepovedou k nim, ale někam docela jinam. Lze se s úspěchem domnívat, že právě rozdělování státních peněz (rozuměj peněz daňových poplatníků) bude pro milého a věčně se usmívajícího strýčka všech dětí Jandáka tím největším úkolem, který na něj čeká. V tomto boji o prachy jej nepochybně přejde rychle smích, což ostatně sám předpokládá a tak ze své funkce prezidenta dětského festivalu a jednatele své "kulturní" firmy odstupuje jen dočasně, aby se mohl po volbách zase vrátit do starých kolejí podnikání "v kultuře". Doufejme, že jeho krátké období nezanechá v české kultuře žádné znatelné škody.
V souvislosti s ministerskou "krizí" se objevila řada úvah o tom, zda vůbec nějakého ministra kultury potřebujeme. Jednou z myšlenek je převedení veškeré "kulturní" kompetence na kraje a to včetně příslušných finančních prostředků. Za pana Dostála totiž soustavně docházelo ke snižování prostředků, které byl schopen v nelítostném boji s ostatními ministry pro oblast kultury získat. Dá se očekávat, že v bitvě o prachy na kulturu včetně státem dotovaných památek by více krajských vlků utrhlo ze zmíněného pytle více peněz a také rozhodování na místě bližším kulturní spotřebě by bylo účelnější než z pražského ministerského fotelu. Uvidíme, jak účelně s postem ministra kutury naloží budoucí vláda. Pokud to ovšem nebude vláda rudé a růžové koalice socanů a komunistů. Ti by zcela jistě nejraději zahájili v Čechách, na Moravě a ve Slezsku kulturní revoluci.

[Trvalá adresa článku]

16.8.2005 - Co takhle zrušit jízdné i v Praze?

V malém českém městě Třeboň funguje hromadná doprava bezplatně. Bezplatnou dopravu si vychvalují jak představitelé města, tak jeho obyvatelé, kteří ji používají. Podle nich stoupl počet přepravených osob, snížilo se množství automobilů v ulicích a přitom nedošlo k žádné významné ekonomické škodě vlivem zrušení jízdného.
Vládcové Prahy jsou ovšem jiného názoru: zdražili jízdné natolik, že se naopak počítá se zvýšeným používáním soukromých aut pro jízdu do zaměstnání, se zhoršením ovzduší a stoupajícím počtem zraněných a mrtvých na přechodech pro chodce. Mozky pražských radních jsou buď zcela neschopné racionální úvahy na téma "městská doprava zdarma", nebo se snaží dokázat něco, co se nikde na světě nepodařilo: učinit z veřejné dopravy výnosný byznys.
Zkusme si představit, k jakým "škodám" by došlo zrušením jízdného. Především by se o něco zvýšil počet nezaměstnaných. O práci by přišli nejen revizoři, ale i řada zaměstnanců na prodejních přepážkách, účetní a další zaměstnanci, prostě všichni ti, které dnes vybírání jízdného zajišťují. Ušetřily by se ale náklady na jejich mzdy, kanceláře atp. Nemalých úspor by bylo dosaženo zrušením tisku jízdenek a kuponů včetně administrativy spojené s vymáháním pokut od černých pasažérů. Zrušeny by byly i drahé prodejní automaty a zmizely by i strojky na označování jízdenek v tramvajích, autobusech i v metru. Obrovský pozitivní význam by zrušení jízdného mělo pro turistický ruch. Turisté by takovou "pozornost" rádi přivítali a ušetřené peníze by jistě utratili v restauracích a obchodech. Heslo "Praha - město, kde se všude dopravíte zadarmo!" by se mohlo stát hlavním sloganem propagace Prahy v zahraničí.
Nemám sice k dispozici žádné ekonomické podklady, podle kterých by se dalo propočítat, zda by na zrušení jízdného Praha vydělala nebo prodělala. Tržby z jízdného se pohybují kolem tří miliard ročně a je otázkou, jaké jsou skutečné celkové náklady na jeho vybírání. Ročně se přepraví městskou dopravou 1,160 miliard cestujících. To vypadá, že na jednu cestu jednoho cestujícího je tržba pouhé 2,50 koruny (?!). Zkuste si to spočítat sami podle podkladů zde.
Jestliže se ale k zrušení jízdného rozhodli radní malé Třeboně, kteří vládnou zcela nepatrným městským rozpočtem, vypadá opačná snaha pražských radních velmi podezřele. V rozpočtu Prahy jistě nehrají náklady na veřejnou dopravu takovou položku, jako v malé Třeboni. Nechystají se snad radní v čele s panem primátorem pražskou dopravu zprivatizovat a připravují ji proto do stavu vhodného pro předem vybraného kupce?

[Trvalá adresa článku]

15.8.2005 - Jen ti nejchytřejší se stávají řemeslníky.

Tisková zpráva: V poslední době stále víc odborných učilišť nejen v jižních Čechách zápasí s nedostatkem učňů, na druhé straně roste poptávka po kvalifikovaných, odborně připravených dělnících. Průmyslové podniky mají nedostatek soustružníků, nástrojařů, klempířů, zámečníků. Profesí, po kterých je na úřadech práce stále větší poptávka, přibývá. Přitom zruční lidé s chutí pracovat mají velkou šanci na dobré uplatnění. Některé profese si zaměstnavatelé přímo přetahují a přeplácejí je. Výroba se bez nich prostě neobejde. Podle jihočeské agentury Komunik, která tuto problematiku sledovala, vše začíná již v základní škole, kde se setkání s manuální prací a řemeslem žákům postupně stále více vzdaluje. Mimo jiné o tom svědčí nízký počet předepsaných hodin předmětu s názvem Praktické činnosti, který žáci základních škol navštěvují, a také způsob, jakým je vyučování vedeno.
Není to žádný nový jev. Představa, že se děti mohou ve škole naučit nějaké manuální zručnosti, je veskrze mylná. Brání tomu dvě věci: málo času, který se manuální výchovy ve škole věnuje a především neschopnost učitelů tuto výuku vést. Téměř totální feminizace našeho školství pro to nevytváří vhodné podmínky. Učitelky na základních školách by možná mohly vyučovat dívky v domácích pracech, ale nelze si je představit s kladivem, pilkou nebo pilníkem v ruce. Ve společnosti převládá navíc názor, že manuální práce je něco podřadného a k získání slušného majetku je nejlepší cestou studium na vysoké škole. Přitom bylo objektivně nesčetnými výzkumy zjištěno, že předpoklady řádně vystudovat vysokou školu má jen omezené procento populace a nikdy tomu nebude jinak.
Prací rukou se u nás čím dál tím více živí imigranti z východu, kteří ale nejsou pro tento druh činnosti řádně vybaveni, často jsou to paradoxně lidé se středoškolským nebo dokonce vysokoškolským vzděláním. Důsledkem je pokles kvality zejména ve stavebnictví, kde dochází trvale k úpadku všech řemesel. Mluvit dnes o "zlatých českých ručičkách" už ani nikoho nenapadne.
Zejména městský člověk je většinou zcela bezmocnou obětí řemeslníků všeho druhu včetně opravářů nejrůznějších civilizačních vymožeností. Zavádí se proto trend nic neopravovat, porouchaný přístroj zahodit a koupit nový. Jistý pozitivní vliv má dost rozšířené chataření, ovšem jen tehdy, jsou-li děti cíleně vedeny rodiči od útlého věku k různým manuálním pracem všeho druhu. Náctiletí ale vesměs odmítají se této "podivné" činnosti rodičů účastnit. Jejich představy o tom, jak strávit volný čas a víkend jsou zcela odlišné. Deficit manuálních schopností pocítí teprve v okamžiku, kdy se rozhodnou se vyučit v nějakém řemesle a později při zakládání rodiny a budování rodinného hnízda.
Že může mít řemeslo zlaté dno dokumentuje vyprávění mého přítele o tom, jak si ve Vídni objednal instalaci plynového kotle. "Instalatér" přišel v elegantním obleku doprovázen dvěma tovaryši v montérkách a řídil po celou dobu jejich práci, aniž by se zmíněného kotle dotknul. Byl to prostě mistr svého oboru s maturitou, který garantoval výběr správného kotle a kvalitu provedené práce.
Jiná historka o kvalitních řemeslnících pochází z let třicátých minulého století, kdy se v Praze stavěla "kachličková" budova na Žižkově, známá jako ÚRO, dnes sídlo odborových organizací. Na zhotovení bílého obkladu byla vyslána četa obkladačů firmy Baťa ze Zlína. Při příjezdu zjistili, že jejich nářadí chybou dopravního oddělení zůstalo ve Zlíně. Stavbyvedoucí jim nabídnul jiné nářadí, které ale odmítli jako nevhodné, se kterým by nemohli garantovat kvalitu provedené práce. Jejich mistr zatelefonoval do Zlína, tam jejich speciální nářadí připravené k odvozu naložili na firemní letadlo Junkers a tak během několika málo hodin mohli obkladači začít pracovat. Jak se můžete sami přesvědčit, ty obkladačky tam i po sedmdesáti letech drží dodnes.
Dnes je doba jiná a tak musíme doufat, že v letech třicátých našeho století budou i "naši" Ukrajinci pracovat stejně kvalitně. O tom, že bychom mohli doufat v masový návrat kvalitních českých řemeslníků všeho druhu, lze úspěšně pochybovat. Budoucnost českého národa se zřejmě skrývá v masovém studiu humanistických a právnických oborů a následném přechodu nastupující generace do stavu nezaměstnaných. Jen ti nejchytřejší se stanou špičkovými a kvalitními specialisty v rukodělném umění a budou ve společnosti váženi nejméně stejně vysoko, jako hvězdy popu.

[Trvalá adresa článku]

12.8.2005 - Znáte opravdu rozdíl mezi kreditní a platební kartou?

A která karta je pro vás vlastně výhodnější? Platební karta, jinými slovy karta debetní, je přímo spojena s vaším běžným účtem u banky. Tzn., že pokud kartou zaplatíte nebo s ní vyberete z bankomatu, je vám platba stržena vzápětí přímo z vašeho běžného účtu. Karta kreditní je karta a úvěr v jednom produktu. S kreditní kartou využíváte po určité období (zpravidla 45 dnů) půjčené peníze banky. Jednou za 30 dnů vám přijde domů výpis, na kterém je uveden přehled všech transakcí kartou a také celková suma, kterou jste vyčerpali.
Pozor ale na zásadní rozdíl mezi kreditní a debetní kartou! Zatímco u debetní karty můžete jít do mínusu (máte-li zřízen kontokorent) pouze v okamžiku, kdy už na účtu nemáte žádné peníze, u kreditní karty čerpáte úvěr vždy, když ji použijete.
Pokud tedy máte na svém účtu dostatečné množství peněz a nehodláte využívat tzv. bezúročné období, které má mnoho nabízených kreditních karet, používejte raději klasickou debetní platební kartu. Je zbytečné platit úrok, který se pohybuje často i nad 20 procenty p.a.
Úvěry na kreditní kartě mají oproti spotřebitelskému úvěru některé výhody. Je to zejména jednoduchost čerpání, není potřeba vyplňovat žádosti a čekat na potvrzení, automatické a v podstatě nekonečné obnovování úvěru, bezúročné období atd.
Pokud vlastníte kreditní kartu, využívejte možnosti bezúročného období, to může být podle zvolené banky až 45 dnů a jestliže úvěr vzniklý použitím karty do této doby splatíte, získali jste tak půjčku s nulovými úroky, tzn. nezaplatíte bance ani o korunu navíc! Pozor ale na překročení této bezúročné lhůty! Úroková sazba při čerpání úvěru je například u Citybank ohromujících 26,4 procent v případě, kdy nezaplatíte včas v období 45 dnů.
Pro vybrané klienty věrnostního programu Eurotel Benefit připravila Citibank speciální nabídku - Eurotel embosovanou kreditní kartu. Každý klient dostane osobní nabídku. Pokud jste tedy členové programu Eurotel Benefit a zároveň zaměstnáni nebo podnikáte na základě živnostenského oprávnění, bude vám nabídnuta tato kreditní karta.
Citibank kreditní karta je přijímána ve více než 48 000 obchodech v České republice a jejich počet denně roste. Po celém světě můžete platit u více než 25 milionů obchodníků. V případě potřeby máte přístup k hotovosti ve více než 2 700 bankomatech v České republice a 600 000 bankomatech po celém světě.
Můžete získat kreditní limit ve výši až trojnásobku vaší čisté měsíční mzdy. Citibank zlatá karta má kreditní limit minimálně 100 000 Kč a Citibank stříbrná karta minimálně 12 000 Kč. Aniž byste museli dlouho šetřit, můžete si kupovat vytoužené zboží hned a splácet později způsobem, jak vám to bude nejlépe vyhovovat, a to najednou nebo po částech. Když se rozhodnete splácet po částech, nemusíte splácet měsíčně stejnou částku – záleží jen na vás. Minimální měsíční splátka činí pouze 5 % z nesplacené výše půjčky v daném měsíci. Vše musíte dohodnout s bankou a takto splácený úvěr vám bude úročen 13-20 procenty podle toho, jak si vás Citibank ohodnotí. Pokud splatíte celou částku ve stanoveném termínu, získáváte následně jako odměnu za poctivost až 55 dní na bezúročné půjčky. Pokud nakoupíte na začátku zúčtovacího období, dostanete výpis až za 30 dní, v případě, že do banky dorazí vaše splátka do dalších 25 dní, získali jste nakonec pro tento nákup peníze na 55 dní bezúročně.
To vypadá skvěle. Ale pozor! Za užívání Eurotel stříbrné kreditní karty vám bude Citibank účtovat roční poplatek ve výši 1000 Kč, v případě že jedete v programu Eurotel Benefit, můžete zaplatit pomocí 1000 benefit bodů za stříbrnou kartu, 2000 korun nebo 2000 benefit bodů stojí karta zlatá. Za každý jeden výběr hotovosti zaplatíte 3 procenta z vybírané částky, minimálně však 70 korun. Ihned poté je tato částka zatížena úrokem, čili neplatí zde bezúročné období 45 dnů jako při nakupování zboží.
Smluvní pokuta za nedodržení data splatnosti je měsíčně 480 Kč, poplatek za překročení limitu je měsíčně 480 Kč.
A ještě jedna nezanedbatelná vada pro cestovatele: některé společnosti za použití kreditní karty účtují k ceně produktu přirážku. Tak například v Česku oblíbená letecká společnost EasyJet účtuje k ceně letenky 200 korun, pokud použijete kreditní kartu. Za použití debetní karty neučtuje nic.
Pokud si nejste jistí tím, jakou kartu od vaší banky vlastně máte, podívejte se na její číslo. Začíná-li čísly 45116111, pak je debetní. Karty mající na začátku čísla 451158 jsou karty kreditní. Tato informace pochází z České spořitelny, která má pro přehlednost kreditní karty červené a debetní modré.
Prameny: Zpracováno podle informací z internetu a na základě dotazů u Citibank a České spořitelny.

[Trvalá adresa článku]

11.8.2005 - Hezky česky na internetu.

Ukázka č.1: "V posledních letech přicházely do Česka ke svým příbuzným Romové ze Slovenska. Zprávy Radia Praha v textové podobě ze 17. června, 2005. Připravila: Zdeňka Kuchyňová".
Inu, je to prosté: autorka Kuchyňová je tak zahleděna do sebe, do své ženské podstaty, že onen legendární až mýtický příchod Romů do Česka vidí jako nepřetržitý pochod samých romských žen, které teprve u nás porodí a pak jsou to už ti Romové. Jinou možností je, že to prostě namluvila do rádia a nějaké pako to pak přepsalo ze záznamu.
Ukázka č.2: "Dosud jsme vám v našich testech představily tři jednoduché a levné set-top boxy... ". Pramen: technet.idnes.cz.
Že by redakční testy prováděly a popisovaly jen samé ženy? Pak by se měly raději podepsat. Jinou možností je, že se nejen v idnes, ale i v ostatních internetových periodikách rozvíjí nenápadná kampaň na zrušení měkkého i pro muže a zavedení jednotného tvrdého y všude a vždy. Koneckonců ženy to mají vždy rády raději tvrdé a tak se jim nelze divit.
Bylo by proto nanejvýš vhodné, aby se mezi jazykovědky (nový neutrální tvar označující jak jazykovědce tak i jazykovědkyně) objevila nová postava formátu mistra Jana Husa z Husince, která by vymetla z češtiny nejen jím zavedená děsná nabodeníčka, ale i nesmyslné střídavé používání koncového "i/y" ve slovesech podle gender znaků či rodu podstatných jmen. Odporuje to všem gender (rozuměj pohlavním) zásadám o rovnosti obou pohlaví (rozuměj osob ženských a mužských, nehovořím zde o pohlavních orgánech). V dnešní době se nemusí takový jazykovědka obávat, že by jej snad někdo chtěl upálit a nastupující generace by podobný očistný zásah přivítaly s nadšením. Já osobně se přimlouvám ještě za zrušení "mě" a zavedení jednotného "mně" a střídavého používání předložky "s" a "z". Používání tvaru "sqele" místo "skvěle" a jiných podobných novotvarných zkratek ale nepodporuji. Naproti tomu se mě líbí velice nový terminus technikus "nagooglovat", neboli vyhledat něco pomocí Google! Sice to poněkud připomíná kloktání při angině, ale doba si nedá poručit.

[Trvalá adresa článku]

10.8.2005 - Bitva o CzechTek pokračuje.

Organizátoři demonstrací v Praze semknutí kolem serveru www.policejnistat.cz vyzývají: Už konečně chceme znát odpovědi na naše otázky. Kdo nařídil takový zásah proti účastníkům CzechTeku a proč? Ministr Bublan už se musí přestat skrývat a začít jednat. Ve středu 10. 8. se v 17 hodin shromaždíme před Ministerstvem vnitra na Letné a po krátkých projevech se vydáme protestovat před Úřad vlády. Vlajky s sebou - chceme znát paragraf! www.policejnistat.cz dále tvrdí: "Zdůrazňujeme, že tato aktivita NENÍ spojena s žádnou politickou stranou ani nevládní organizací. Pokud si ji někdo tímto způsobem bude přivlastňovat, činí tak proti naší vůli." Není jasné, kdo je to "my", snad tři jména na stránkách: Petr Kopáč, webmaster a Pavel Ajchman, tiskový servis a koordinátor protestů David Čermák.
Jaromír Nohavica zareagoval na události posledních dní po svém. Složil písničku Už zase bijou děti, kterou nabídl na svých stránkách k dispozici http://www.nohavica.cz/ Další nová písnička Náš stát od Romany o zásahu policie je k mání zde.
Otevřený dopis občanského sdružení YMCA Praha ministrovi vnitra ČR Mgr. Františku Bublanovi a ministryni školství mládeže a tělovýchovy ČR JUDr. Petře Buzkové začíná slovy
"občanské sdružení YMCA Praha - křesťanské sdružení mladých lidí vyjadřuje hluboké znepokojení nad nepromyšleným a nepřiměřeně razantním zásahem Policie ČR proti účastníkům festivalu CzechTek 2005 u obce Mlýnec na Tachovsku." Celý dopis zde.
Petici proti porušování lidských práv podepsali doc. PhDr.Daria Ullrichová, dramaturg , akad. mal. Antoním Střížek, Eva Salzmannová, herečka, Jan Kačer, režisér, Věra Galatíková, herečka, JUDr. Milan Mráz, PhDr. Yvonna Fričová, nakladatelka, Jan Hančil, dramaturg, akad. mal. Vladěna Klumparová, Ondřej Pavelka, herec, MUDr. Pavla Hrdličková a dalších 1122 podpisů. Text petice zde. Stanovisko Českého helsinského výboru k průběhu a důsledkům CzechTeku 2005: "Český helsinský výbor zásadně odmítá argumenty některých vládních činitelů, kteří se snaží nepravdivými nebo právně nepodloženými tvrzeními legitimizovat tvrdý zásah pořádkových sil Policie ČR proti účastníkům hudební akce CzechTek 2005. ... máme co do činění s jevem, jenž je rovněž neslučitelný s demokracií, a sice s diskriminací určitých skupin v tom smyslu, že policie přistupuje vůči veřejným aktivitám různých skupin zcela nerovným způsobem – srovnejme např. postup vůči různým produkcím a srazům neonacistů s postupem vůči CzechTek 2005. atd." Celý dopis zde.
Obsáhlý rozbor problému konání a zásahu na CzechTeku přináší Vojtěch Kment : Přijet na (cizí) louku blízko osídlení, utábořit se na ní v počtu několika desítek tisíc a až týden vyluzovat pekelný rámus s kadencí 120 - 160 úderů za minutu je něco, co prostě není normální.
Proč? Protože to obtěžuje okolní obyvatele hlukem, nemohou spát, pro starší či nemocné z nich to může mít i fatální následky. Na místě samém pak zůstane větší či menší spoušť.
Nahlédnout toto stačí s elementární inteligencí zlatého pravidla - nedělej něco, co nechceš aby jiní dělali tobě (a pokud jsi propadlý technu, tak zapřemýšlej, zda by ho stejně strávila třeba tvoje kardiacká babička). Civilizovaný svět se od slov jako morálka a svědomí odklonil a spoutal životy změtí zákonů a norem. Je ale vcelku jisté, že na skoro všechno, co není normální, nějaký předpis existuje. Celý text zde.
Boj pokračuje, zdá se, že to skončí nějakými tresty policajtům, mírným poklesem popularity pantáty Paroubka a vydáním zákona, který podobné hudební produkce zcela zakáže. Kdo bude chtít něco uspořádat, bude tomu muset vtisknout ráz ohlášeného a povoleného festivalu, jakých se u nás každý rok pořádá bez valných problémů celá řada. CzechTek s nálepkou tajného a zcela svobodného celoevropského subkulturního srazu organizovaného ve stylu pionýrské či skautské "bojovky" bude tak pohřben. Nuda zavládne i v Česku stejně tak, jak již zavládla ve Velké Británii a Francii. Kdo se bude chtít poprat s policajty, ten si bude muset najít nějakou jinou příležitost.

[Trvalá adresa článku]

9.8.2005 - Také chcete zbohatnout poctivou prací?

Zpráva z tisku: Při standardní kontrole motorových vozidel se zaměřením na pátrání po zboží uniklém dohledu celních orgánů a zboží podléhající spotřební dani, zastavila hlídka celníků na dálnici D1 nákladní vozidlo. Po zastavení byl kontrolující celník ihned napaden řidičem kamiónu, proti kterému musely být použity donucovací prostředky k zabránění agresivního chování. Po příjezdu dalších dvou hlídek Celní správy ČR chtěli celníci zkontrolovat nákladový prostor, ze kterého se mezitím pokoušeli dostat uprchlíci asijského původu. Všichni zadržení jsou čínské národnosti, zřejmě budou umístěni v zařízení pro zajištění cizinců a pak s největší pravděpodobností vyhoštěni z České republiky.
Čínský dělník si doma vydělá pouhé 1 Euro denně a má chuť pracovat, konzumovat a dohnat západní svět. Jako nejsnadnější cestu si řada z nich vybírá ilegální imigraci do některého státu v Evropě. Evropský dělník si přitom za stejnou dobu vydělá dvacetkrát více, ale nemá chuť někoho dohánět. Pochopil, že tvrdou prací žádné viditelné bohatství nezíská. Zdá se, že se naše evropská "civilizovaná" rasa v neustálém boji za lepší zítřek opotřebovala a začínáme si pomalu ale jistě více cenit klidu a spokojenosti i za cenu jistého stupně relativní chudoby.
Přesto se určitá část námezdně pracujících lidí ještě stále snaží marně napodobovat život horních deseti tisíc. Šetří si na zbytečně velký a drahý automobil, utrácejí peníze za drahou dovolenou v exotickém zahraničí a touží po vlastním nákladném domě na dluh, na jehož provoz nebude mít peníze a o který může snadno přijít v okamžiku, kdy přijde o práci. A jaký osud jste si vybrali vy?

[Trvalá adresa článku]

8.8.2005 - Může krysa nebo myš zabít člověka?

Moč potkanů, myší ale i domácích zvířat může být zdrojem leptospirózy. Toto bakteriální onemocnění může výjimečně končit i smrtí. Ve skladech a domácích sklepech se mohou vyskytovat potkani a myši, které mohou potřísnit svými výkaly a močí skladované nápoje v plechovkách i jiné potraviny v obalech. Podobně může být leptospirózou infikováno volně uskladněné ovoce nebo brambory či zelenina. Pokud tedy konzumujete například pivo přímo z plechovky, určitě si ji před otevřením řádně omyjte. Stejně zacházejte s nápoji v petlahvích nebo ve skle, zavařeninami i okurkami v plechových nebo skleněných obalech.
K nákaze může dojít pouze tehdy, pokud jsou pohyblivé spirochéty-leptospiry (bakterie) ve vlhkém prostředí. Leptospiry totiž velmi dobře přežívají ve stojaté i tekoucí vodě a ve vlhké půdě i několik týdnů. Dobře odolávají nízkým teplotám, likviduje je vyschnutí, UV záření a sluneční světlo. Velmi dobře je ničí i běžné desinfekční prostředky.
Leptospiróza je nejčastěji zjišťována koncem léta a na podzim vlivem rozmnožení myší a potkanů a příchodem vlhkého počasí. Leptospirózou mohou být nakažena i domácí zvířata jako je pes, kočka nebo drobní ochočení hlodavci.
Leptospiry pronikají do organismu neporušenými sliznicemi nebo poraněnou kůží. K infikování stačí jen několik leptospir, přičemž v 1 mililitru moči je jich kolem sto tisíc. Inkubační doba je nejčastěji 7 – 14 dnů. Leptospiry se pak dostávají do krve a na konec pronikají do ledvin a jater. Těžké klinické formy označované jako Weilova žloutenka jsou známy u imunologicky oslabených jedinců (dětí, starých lidí, alkoholiků), kde smrt pacienta způsobí orgánová selhání (jater, ledvin, srdce a pod.). Častěji dochází k těžkému průběhu při opožděném podávání antibiotik v důsledku nesprávné diagnózy.

[Trvalá adresa článku]

5.8.2005 - Jak to vidí Špidla z Bruselu.

Před 60 lety dohodli představitelé vítězných mocností mírové uspořádání poválečné Evropy, které trvá prakticky dodnes. Postupimská dohoda, kterou přijali 2. srpna 1945, upravovala zejména okupaci, odzbrojení a denacifikaci Německa, stanovila placení válečných reparací a hranice Německa se sousedními státy. Evropský komisař a bývalý český premiér Vladimír Špidla, který je vzděláním historik, je přesvědčen, že snahou a cílem vítězných mocností bylo umožnit mír v Evropě vítězům i poraženým. Čas podle něj ukázal, že se to povedlo.
Tolik citace z tisku. Dovoluji si k tomu poznamenat, že se to skutečně povedlo, pokud jde o ten světový mír, i když mimo Evropu se vesele bojovalo dál. Západní státy včetně USA nás za tu mírovou cenu prodaly na dobu neurčitou Stalinovi a jeho československým pochopům v čele s krvavým vrahem Gottwaldem (to je hezky řečeno, že, skoro jako by to psali komunističtí agitátoři, i když jen pokud jde o styl). Že to sovětské poddanství trvalo jen 40 let bylo jen důsledkem naprosté neschopnosti komunistických vládců řídit sebemenší stát a především jeho ekonomiku. Co ale uměli dokonale, bylo vytvoření totalitního režimu, kde se každý bál každého aby ho neudal, pokud někde něco cekne proti režimu. Dokonale zlikvidovali střední živnostenskou třídu, která se z toho dodnes nevzpamatovala, zejména se řemeslníci nenaučili pracovat precizně, kvalitně a rychle. Komunisti naučili pracující lid i pracující inteligenci předstírat, že pracuje a sami předstírali, že za to pracující lid a pracující inteligenci platí. Dodnes se z toho pracující lid i pracující inteligence neprobrala a nebýt zahraničních majitelů, manažerů a dovezených technologií, potáceli bychom se i nadále na smetišti, kterou po sobě komunisti zanechali. Ideologické svinstvo o sladkém životě v komunistickém ráji je ale nadále v hlavách téměř čtvrtiny voličů, kteří by chtěli návrat starých časů v čele s potomky a pohrobky soudruha Stalina a Gottwalda. Nikdo jim to z hlavy už nikdy nevymete, protože metody vymývání mozků byly na výši už v letech padesátých, natož v letech těsně před převratem.
A tak máme takové skvělé politiky, jako je náš bruselský komisař Špidla, zkrachovalý historik a zkrachovalý předseda socialistické vlády, kterého jsme si na flek do Bruselu nezvolili, ale který tam byl vybrán či spíše odložen socany jako nepoužitelný politický odpad poškozující jejich volební preference. Důležité ale je, že se tam stará i o praktické věci, jako je prosazování bezplatného výdeje opalovacích krémů zaměstnancům pracujících pod širým nebem. V jeho duši se po takové úspěšné práci rozprostírá nekonečný mír a jeho záhadný úsměv naznačuje, že jeho neúnavný mozek socialistického krásného člověka pro nás už zase chystá nějaké překvapení.

[Trvalá adresa článku]

5.8.2005 - Vylepšete si bezpečnost vašeho počítače.

Nástroj pro odstranění škodlivého softwaru ze systému Microsoft Windows kontroluje přítomnost infekce v počítačích se systémem Windows XP, Windows 2000 a Windows Server 2003 a umožňuje odstranění infekce způsobené určitými druhy nejčastěji se vyskytujícího nebezpečného softwaru, včetně virů Blaster, Sasser a Mydoom. Po dokončení procesu detekce a odebrání nástroj zobrazí zprávu s popisem výsledku, ve které je uveden zjištěný a odebraný škodlivý software. Nástroj vytvoří soubor protokolu s názvem mrt.log ve složce %WINDIR%\\debug. Stáhnout si tento doplněk (KB890830) můžete na adrese www.microsoft.com/downloads. Pokud máte zapnutou automatickou aktualizaci, bude se každý měsíc tento nástroj aktualizovat sám, jinak si jej budete muset vždy stáhnout znovu.

[Trvalá adresa článku]

4.8.2005 - Jsou internetové sázky legální?

Jak které. Pokud jedete do zahraničí, například do Finska (pozor, jedna cesta letadlem stojí do této zapadlé země až 8000 Kč!) a vsadíte tam v sázkové kanceláři nebo si tam přes internet vsadíte na hokejový zápas, vyhrajete a výhra vám bude vyplacena ve Finsku, je to legální.
Pokud si vsadíte na zápas ve Finsku u českého subjektu, nebo u finského subjektu, který je v ČR registrován a má tu legální pobočku, platba i výplata výhry proběhne v Česku, je to opět legální.
Pokud ale vsadíte na zápas ve Finsku a budete při tom v ČR, použijete telefon, dopis, internet, fax či cokoliv jiného, platba a případná výplata výhry proběhne přes hranice, lhostejno zda penězi zaslanými v obálce, složenkou nebo bankou, je to nelegální a můžete být stíhán. Budete-li stíhán závisí na tom, zda vás udá závistivý soused nebo zda si někdo všimne zahraniční platby ze sledovaného účtu známého jako účet podezřelého kasina nebo sázkové kanceláře.
Pramen: anonymní diskuze na internetu, údajně konzultováno na ministerstvu financí.

[Trvalá adresa článku]

3.8.2005 - Jsem z toho CzechTeku zcela zmaten.

Pantáta Paroubek přinesl do celonárodní diskuze o srazu technařů tento originální názor: "Toto jádro tvoří nebezpečně posedlí lidé s anarchistickými sklony, přitom mezinárodně propojení. Provokují masivní, alkoholem a drogami přiživované silácké demonstrace proti pokojné společnosti - i když ty jsou spojené například i s emocemi vyznavačů tvrdého rocku." Ministr spravedlnosti Pavel Němec ale není spokojen se zprávou ministra vnitra Bublana o zásahu policie proti účastníkům technoparty CzechTek. Z informací prý není především jasné, kdo vlastně zablokoval dálnici D5 a co opravňovalo policii k tak masivnímu zásahu. Opoziční politici mluví o nutnosti změnit pravidla pro "pololegální" festivaly na polích a loukách. A sami příznivci dunivé hudby připouštějí, že jsou ochotni je přijmout. Někteří technaři přijímají dokonce i nápad, aby jim napříště byl vyčleněn jeden z nevyužitých bývalých vojenských újezdů. Jenže pro ty skalní příznivce techna by pak CzechTek přestal být tou tajuplnou "bojovkou", kdy se místo konání každý rok do poslední chvíle tají a vždy se dají očekávat lákavé potyčky s policií či místními úřady.
"Tisícům zfetovaných kraválistů se ve strašném pátečním vedru podařilo zablokovat druhou nejdůležitější českou dálnici... Pozemek a okolí poničili stejně, jako kdyby se tam byli bez policejní asistence radovali. Obtěžovali a napadali obyvatele přilehlých vesnic", říká ve svém komentáři rozvášněný Bohumil Doležal v zastoupení rozhořčených místních obyvatel a majitelů okolních pozemků. Václav Havel se probral ze svého postprezidentského komatu a zastal se technařů jako svébytného společenství mladých lidí, které je třeba laskavě chápat a podporovat. Jeho pokus o dialog mezi zástupci organizátorů CzechTeku a taťkou Paroubkem ale selhal pro nezájem technařů. Má to logiku: kdyby se totiž začali dohadovat s vládou a úřady o tom, jak z atraktivní poloilegální akce udělat státem povolenou spořádanou společenskou zábavu, znamenalo by to konec této mezinárodně známé neformální a svobodomyslné akce. Její hlavní smysl je právě v té revoltě proti oficiální paragrafy zákonů zadrátované společnosti.
Její mezinárodní věhlas je také založený na faktu, že podobné "sešlosti" byly například ve Velké Británii i Francii zakázány jako nepovolené hudební produkce a policie to řeší neméně razantně, především zabavením soundsystémů.
A tak příští CzechTek bude nejspíše v Praze na Letné nebo ještě lépe na Václavském náměstí, protože pražský primátor Bém se nechal slyšet, že proti probíhajícím neohlášeným demonstracím technařů a jejich sympatizantů před ministerstvem vnitra a předsednictvem vlády pražská policie nezasáhne, protože případný konflikt policie a demonstrantů by měl pro Prahu zničující následky především v poškození pověsti Prahy a také by vznikly nesrovnatelně větší škody na majetku. Zřejmě mu vytanula na mysli situace, která se vyvinula v Praze při ochraňování srazu bankéřů a finančníků před několika lety nebo násilnosti, které se děly při posledním zasedání G8 ve skotském Edinburghu. Zdá se, že vedle hrozby terorizmu se tu rýsuje hrozba jakési nonkulturizmu (neplést s kulturistikou) či lépe akčního nonkonformizmu jisté části mládeže, která je z principu revolučně naladěna a hledá si cesty, jak svoji nespokojenost s tímto pomateným a prohnilým světem řízeným zkorumpovanými politiky vyjádřit vytvářením své vlastní subkultury.

[Trvalá adresa článku]

2.8.2005 - Muslimské děti mají v našich školách problémy.

Prázdniny skončí již za necelý měsíc a do některých škol v naší republice nastoupí děti z muslimských rodin. Vstupem do našeho systému školní výchovy pro ně nastane spousta problémů neslučitelných s učením islámu. Imám Karam Badawi na stránkách www.islamweb.cz k problému společné výuky chlapců a dívek poznamenává: "Dítě ztrácí rovnováhu co se týče správné a slušné výchovy, a to díky společné výuce chlapců a děvčat, hlavně v hodinách tělesné výchovy a plavání, kde dochází k odhalování těla děvčat před chlapci a naopak, což vede k hroucení jejich morálky." Podle jeho názoru "...dětem je vštěpována nutnost mít partnera, se kterým vede intimní život, a to bez právně uzavřeného manželství." Také výuka je zaměřena na výchovu dětí k individualismu, sobectví a materialismu, strava ve školních jídelnách zahrnuje podávání vepřového masa a jiných druhů masa, která nejsou „halál“. Rovněž není vhodné, když děti ztrácejí znalost arabského jazyka svých rodičů/rodiče. Imám Karam Badawi proto vyzývá k založení pravděpodobně základní islámské školy v Praze za účelem uchování budoucích generací dětí z islámských rodin.
Můžeme jen doufat, že to s výukou v nich nedopadne jako v pakistánských madrasách, kde se připravují mladí teroristé. Z kázání imáma Badawi je patrné, že cílem islámské komunity je zachovávat striktně islám i v podmínkách střední Evropy. Tím bude nepochybně značná míra izolace islámské komunity, pravděpodobně v mnohem větší míře, než k tomu dochází u komunity židovské. Jak to bude přijímat česká společnost, která je více ateistická než obyvatelstvo v okolních státech, se nedá odhadnout. Zatím to vypadalo, že budeme mnohem více tolerantní, ale po atentátech v Británii se asi projeví český obranný mechanismus: při ohrožení se stáváme mnohem více nacionalisty nebo chcete-li národovci, kteří preferují jednolitou národní společnost. Je to důsledek toho, že jsme v minulosti jako malý národ jen těsně unikli před naprostým vyhlazením či ztrátou českého jazyka. Občany, kteří se budou od nás lišit velice odlišnou vírou, zvyky a oblékáním budeme přijímat jen velice opatrně a s nedůvěrou.
Zdá se ale, že česká muslimská komunita nemá jinou cestu, protože nějaká europeizace či amerikanizace islámu je nemožná a nepřípustná už ze samé podstaty tohoto náboženství. Proto můžeme očekávat jisté konflikty, odpor k výstavbě mešit a možná i násilí.

[Trvalá adresa článku]

1.8.2005 - Království, kde se nesmí zpívat a tančit.

To malé, dnes už bývalé království ve středu Evropy se nazývá Česká republika, ve které nelítostná policie tvrdě rozhání pokojné mladé lidi, kteří se sjeli z celé Evropy a možná ještě z větší dálky, aby si na svém techno festivalu pořádně zatrsali, pobratřili se, nasáli do sebe krásu okolní přírody i něco alkoholu či libého kouře marjánky. Letos si dokonce legálně pro tento svůj nonkonformní sraz pronajali louku, aby se vyhnuli výčitkám, které jim loni adresovali zástupci zákona a pořádku. Přesto byli brutálně rozehnáni. V nastalé nerovné bitvě, chaosu a zmatku bylo nejméně sto lidí na obou stranách zraněno a jeden Čech zahynul pod koly náklaďáku. To je skutečně tragická bilance "pořádkového" zásahu policie, která se na povel předsedy vlády, našeho milovaného taťky Paroubka rozhodla hájit práva majitelů okolních pozemků, přes které se účastníci festivalu přesouvali svými auty nebo pěšky na pronajatou louku. Je smutné, že právě náš nejoblíbenější politik, stréc Paroubek, se rozhodl tak, jak se rozhodl. V následných demonstracích před pražským ministerstvem vnitra se objevily i transparenty "Nevolte ČSSD". Hudební slet mládeže na louce tak může mít nedozírné následky na volební preference současné vládnoucí koalice. Pozorný divák televize si jistě povšimnul, že i zástupce KDU-ČSL se vyjádřil v tom smyslu, že zásah policie byl v pořádku a mohl být ještě razantnější. Ve volbách není vyloučeno, že někteří radikálové vytáhnou starodávné volební heslo z doby první republiky "Volte voly, volte krávy, jen nevolte klerikály!".
Mezi lidem českým jsou ale i názory jiné. Spořádaní občané se obávají poškození svého sluchu, nelibě nesou nájezd nesčíslných automobilů do své obce a vadí jim i nepořádek, který po sobě milovníci elektronické hudby zanechávají včetně svých exkrementů. Matky se obávají o své děti, které tak mohou být svedeny na šikmou plochu narkomanů a alkoholiků, některé se dokonce obávají, že by jejich nedospělé děti mohly odjet ze svého domova s těmito novodobými bohémy (rozuměj cikány) někam do dalekého světa.
Jedno je jisté: jisté části mládeže se nelíbí uspořádání dnešní industriální společnosti svázané všemožnými i nemožnými zákony a předpisy. Touží naivně po svobodném životě moderních tuláků, kteří si dělají to, co se jim právě líbí. Někteří to berou doslovně, jiní se jen občas přidají. Jsou mezi nimi také profesionální bojovníci s policií, kteří podobné střety považují za úžasnou zábavu, která je pro ně něco jako adrenalinový sport. Většina z nich po několika letech zakotví v "řádném" manželství, nějakém solidním zaměstnání a poté, co jim začnou dospívat jejich milé děti, budou se obávat toho, aby se jim nedali svést do nějakých bitek s policí. A tak dále, a tak dále. Chce to klid a zhluboka dýchat. Ministr vnitra, náčelníci policie i pantáta Paroubek by si měli v podobných případech opakovat známé heslo "hlavně se nenechat vyprovokovat". Měli by se držet svých osvědčených postupů, kdy naše milá policie přichází vždy až po spáchání trestného činu, vše důkladně vyšetří a pak to většinou odloží.

[Trvalá adresa článku]

29.7.2005 - Zprávičky bez komentáře.

Paroubkův estébák. Muž, se kterým chtěl premiér Jiří Paroubek strávit dovolenou na jachtě v Chorvatsku, je registrován jako agent StB. Premiér říká, že o spolupráci svého přítele Bohumíra Ďurička s StB nic nevěděl. Společnou dovolenou však zrušil. "Je to můj kamarád, ale o něčem takovém jsem nevěděl," reagoval premiér Jiří Paroubek

Za terorismus je u nás jen podmínka. Městský soud v Praze opět potrestal mosteckého podnikatele Jiřího Zmeškala dvouletým vězením s podmíněným odkladem na pět let za vyhrožování českému státu. Muž hrozil teroristickými útoky na vlaky a požadoval od státu 20 milionů korun za to, že je neprovede.

Exministr ČSSD šel do basy. Letitá kauza bývalého ministra financí Ivo Svobody se uzavírá. Exministr si totiž od 27.července odpykává v pražské pankrácké věznici pětiletý trest za vytunelování mělnické firmy Liberta.

Multikulturalismus to má nahnuté. Už delší dobu, a nyní po Londýně tím spíš. Obhajovat ideál tolerantního soužití více (dokonce mnoha) kultur se začíná podobat donkichotství a bláznovství Pro někoho je to už dávno škodlivá, samozřejmě levicová, úchylka. A s ní je třeba skoncovat. Vždyť se podívejme, jak žalostné jsou výsledky západní vstřícnosti. Žádné sbližování kultur se nekoná, muslimové žijící na Západě, o něž tu jde především, si nic takového ani nepřejí, oni prostě jen čekají ve svých stále rostoucích čtvrtích a brousí si zuby, až jim bohatství dekadentních demokracií spadne do klína, napsal v minulých dnech Jiří Peňáz.

Islamofobie zachvátila britské ostrovy. Poslední útoky spáchali prý Arabové pobírající státní sociální podporu. To přililo poslední kapku do nenávisti k islamistům a tak nyní statisíce muslimů, žijící v Británii, zvažují odchod ze země poté, co ostrovní království zachvátila vlna protiarabského násilí. Uvedl to poslední průzkum veřejného mínění. Podle deníku The Sun platil Omar nájemné ze státních peněz, úřady mu za šest let pobytu poskytly 23 000 liber, tedy asi milion korun. To podle odborníků povede k dalšímu rasovému násilí. Generální tajemník OSN Kofi Annan v pondělí vyzval Brity, aby se neřídili etnickými předsudky. Jeho výzva se ale nepochybně mine účinkem. Když jde o životy, lidé vždy hledají viníky.

Americké vyhánění čerta ďáblem. Ozbrojené síly USA plánují dlouhodobě vyslat do severní Afriky vojáky, aby vycvičili místní síly k boji proti teroristům. Pentagon si od akce slibuje, že Afričané vytlačí muslimské radikály z afrických základen. Podle deníku The Washington Post plánuje Pentagon vycvičit tisíce afrických vojáků a vybavit je pro pouštní válku. Program má za sedm let přijít na 500 milionů dolarů a pokrývat Alžírsko, Čad, Mali, Mauretánii, Niger, Senegal, Nigérii, Maroko a Tunisko.

[Trvalá adresa článku]

28.7.2005 - Nákup falsifikátů značkových výrobků se může prodražit.

Dnes něco praktického pro ty, kteří se rozhodli cestovat do Itálie. Podle tiskové zprávy Sdružení obrany spotřebitelů ČR (SOS) by se ve vlastním zájmu měli turisté mířící na Apeninský poloostrov vyvarovat nákupu napodobenin značkových výrobků. Takový nákup je v Itálii trestný a mohou za něj být pokutováni dokonce až do výše 10 000 euro. Dánská turistka, která si před několika dny chtěla v Itálii koupit za 10 euro sluneční brýle s uvedenou známou značkou, musí zaplatit pokutu 3 333 euro. Podle nového italského zákona upravujícího hospodářskou soutěž je totiž trestný i pouhý nákup značkových výrobků, pokud jejich kvalita, způsob prodeje či cena vytváří podezření o nelegálním původu. Jako trest kromě zabavení zboží může být udělena i pokuta, a to až v astronomické výši 10 000 euro. Vychází se přitom automaticky z předpokladu, že jména proslulých značek jsou spotřebitelům známá. Přitom zejména u turistů může být tento předpoklad problematický. Více na stránkách Svět spotřebitelů.

[Trvalá adresa článku]