14.6.- Krátce z domova: Osobní bankrot, soukromé věznice a malý rasismus.

Chystáte se zbankrotovat? Připravuje se nový zákon, který bude upravovat osobní bankrot pro občany nebo drobné podnikatele. Zákon je nutný kvůli rostoucímu zadlužování obyvatel a stále větší oblibě splátkových prodejů. Občan by měl mít možnost se oddlužit jednorázovým vyrovnáním nebo splátkovým kalendářem. Převody majetku dlužníka na příbuzné provedené půl roku před zahájením konkurzu budou anulovány.
Tak raději nic nekupujte sami, zařizujte to přes příbuzné. Ostatně, tak to dělá už dávno řada našich právně poučených politiků a podnikatelů.

Soukromé věznice zatím nebudou. "Nečekejte, že v roce 2006 bude v Česku stát soukromá věznice," prohlásil ministr spravedlnosti Pavel Němec (US-DEU). O možnosti vytvořit takové zařízení jednal již několik měsíců s vedením vězeňské služby, které mělo předložit analýzu a předběžný koncept, jak by soukromá věznice mohla fungovat. Inu, teď má katar, tedy problémy s Katarem a se soudci. Kdyby byl ale náhodou odsouzen pro přijímání úplatků, možná by byl pobyt v soukromé věznici pohodlnější. Podle současných zákonů je možné využít soukromých firem k výstavbě věznic, nikoli však k jejich provozování. Vybudování takové polosoukromé věznice, kterou by vystavěla a výstavbu zároveň financovala firma vzešlá z výběrového řízení, podporuje justice v rámci projektu Public Private Partnership. Stát by investorovi náklady výstavby postupně splácel. Více o PPP viz zde.

Není tohle náhodou rasismus?Výstava obrazů v prostorách Masarykova onkologického ústavu v Brně byla zrušena poté, co zde hospitalizovali jednu romskou pacientku. Lidé z pořádající Galerie Žlutý kopec i zaměstnanci ústavu se prý obávali, že návštěvy docházející za Romkou umělecká díla odcizí. Obrazy byly proto uklizeny do skladu, po uzdravení pacientky se do prostor ústavu vrátí. "Několikrát jsem je viděla, jak si obrazy prohlížejí, i když tady už neměli co dělat. Navíc některé z obrazů jsou tak malé, že by se daly strčit do kapsy," prohlásila tisková mluvčí nemocnice Zuzana Joukalová, která dočasné zrušení výstavy navrhla.
Až půjdete někam na výstavu malých obrazů, raději si je neprohlížejte a po zaplacení rychle zmizte. Ještě by na vás mohli zavolat policii.

[Trvalá adresa článku]

13.6.- Upoutávky jsou šedým morem vysílání.

Ano, jsou absurdním výplodem reklamních pseudoodborníků pracujících pro televizní společnosti. Rozlézají se na ploše vysílacího času čím dál, tím víc. Z původní informace o tom, co se bude dnes vysílat přes den a z druhé zprávy, co bude v bedně dnes večer, se staly upoutávky spolu s reklamou na cokoliv téměř hlavním vysílacím obsahem nejen komerčních stanic. Přitom jsou TV magazinů s programem všeho, co se dá i nedá chytnout v éteru, plné domácnosti a sběrny papíru. Domnívat se ale, že se někdo dívá celý den na TV a vrývá si do paměti ty zmatené rychle problesknuvší informace o tom, co se bude vysílat až za několik hodin, to je holé šílenství.
Ale nebojte se, pracovníci veřejnoprávní i soukromých TV stanic se nepomátli. Jen vytvořili nový produkt, na jehož "tvorbě" se živí spousta reklamních odborníků pod záminkou služby divákům. Postupně se do této sbírky balastu dostávají i "umělecká" díla, která nás zasvěceně informují o tom, jak se natáčel ten či onen film, pořad. Časem se tak dočkáme toho, že budou zařazována dílka o tom, jak se dělalo dnešní zpravodajství či jak probíhala příprava večerní estrády. Pak už jenom budou chybět záběry ze soukromého života redaktorů a redaktorek, dramaturgů a dramaturgyň a také té paní, co zametala po natáčení. Když totiž nejsou originální náměty pro původní tvorbu a autoři, kteří by to napsali, poslouží jakákoliv navíc levná slátanina, která vyplní ten čas od jedné reklamy k druhé. A to nás čeká rozšíření vysílání po přechodu na digitál!
A nejsou to jen televizní upoutávky, tento produkt informačního věku zamořuje úspěšně i rozhlasové vysílání, především to veřejnoprávní. Soukromé stanice totiž nemají o čem informovat, kromě nářezu náhodně vybírané hudby nic jiného nevysílají. A už jste někdy viděli někoho, kdo usilovně naslouchá plně soustředěný rozhlasové upoutávky a zapíná si pak rádio v průběhu dne proto, že se v šest ráno dozvěděl, že se bude něco úžasného vysílat v pozdní odpoledne? Takovou lidskou bytost si snad lze představit jen jako zcela šíleného důchodce, který je celý den přilepený na přijímač a který hltá uputávky jako lákavé drobty z něčeho, co teprve v celé kráse přijde. Posléze podléhá infarktu, protože mu z nějaké malicherné příčiny pětkrát avizovaný pořad unikne. Ne, takové bytosti existují jen ve fantazii dramaturgů, kteří se především snaží zaplnit tu neuvěřitelnou spoustu vysílacího času něčím levným z vlastní "tvorby". Tady platí slova Jana Wericha, který prohlásil kdysi něco v tom smyslu, že když se má vysílat celý den, tak to nemůže být než blbý. Protože kde by se vzalo tolik chytrých lidí, které stojí za to poslouchat, že? A vidíte: upoutávky to vyřešily!

[Trvalá adresa článku]

10.6.- Chystáte se o víkendu se svým psem na výlet?

A může s vámi váš věrný přítel i do restaurace? Může i nemůže podle toho, jaká pravidla zavedl majitel provozovny. Zeptejte se tedy předem personálu, vyhnete se tak případnému konfliktu. Podle § 49 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby, do konzumační části provozovny může vstupovat vodicí pes doprovázející nevidomou osobu a pes speciálně vycvičený pro doprovod osoby s těžkým zdravotním postižením. Vstup ostatních zvířat do konzumační místnosti provozovny, která poskytuje služby v rámci hostinské živnosti, je možný jen se souhlasem provozovatele. Provozovatel podle § 6 zákona o ochraně spotřebitele nesmí spotřebitele diskriminovat - proto by při povolování vstupu psa do provozovny měl jednat v případě všech zákazníků podle stejných pravidel - je však bezesporu opodstatněné, jestliže povoluje přístup jen menších plemen, případně naopak zakazuje vstup bojových plemen - takové jednání diskriminací bezpochyby není. Diskriminací by však bylo, kdyby v případě stejného či obdobného plemena v jednom případě vstup povolil a v jiném nikoli (pokud nebude třeba v konkrétním případě přihlédnout k dalším okolnostem, jako je čistota psa, zdravotní stav apod.).
[Pramen: www.spotrebitel.cz.]

[Trvalá adresa článku]

9.6.- Nová verze Office 12 zvedne Microsoftu tržby.

Microsoft se rozhodl rozhýbat prodej svého druhého nejprodávanějšího produktu, Microsoft Office. Vývojáři a obchodníci zvolili vyzkoušenou taktiku, která již byla použita v minulosti při přechodu z verze 97 na verzi 2000: změnu formátu datových souborů. Majitelé a uživatelé stávající "zastaralé" či ještě "zastaralejší" verze budou tak nuceni pro komunikaci s těmi "pokročilými" uživateli nové verze používat konvertory, které převedou soubory nového formátu na soubory původního binárního formátu. Nastává tak zmatek, kdy se běžní uživatelé dostávají do situace, ve které si nevědí rady. V jejich staré verzi Office soubor zaslaný jejich obchodním partnerem nejde otevřít, protože zatím nedisponují zmíněným konvertorem. Navíc po nich jejich partner požaduje soubory ve verzi nové. Výsledkem nastalého chaosu je postupný nedobrovolný přechod všech uživatelů Mikrosoft Office na poslední verzi. Zmatek zavládne i mezi uživateli OpenOffice, pokud se komunita vývojářů s novými formáty nevyrovná. V každém případě to bude spousta "zajímavé" práce pro správce počítačů a sítí. Přitom verzi Office 97 podle statistik stále používá kolem 30 procent zákazníků Microsoftu.
V žádné jiné oblasti trhu nemá výrobce takové možnosti k přinucení zákazníka kupovat výrobek, který prakticky nepotřebuje, jako je prodej programového vybavení. Snad se to dá porovnat s tím, kdy byli majitelé gramofonů přinuceni přejít na přehrávače CD, nebo když jsou majitelé televizorů přinuceni kupovat konvertory nebo nové televizory při přechodu na digitální vysílání. U těchto dvou příkladů můžeme ale konstatovat, že se jedná o velký technický pokrok přinášející zkvalitnění zvuku nebo obrazu. U nové verze Microsoft Office se bude používat formát souborů, založený na standardu XML 1.0 a kompresní technologii ZIP. Výhodou nového formátu má být snazší výměna dat s podnikovými systémy díky tomu, že používané soubory nebudou binární, ale vlastně textové. To má přinést až o 75% menší velikost souborů a rozšířené možnosti obnovy dat z poškozených souborů. Podle tvrzení Microsoftu i větší bezpečnost proti virům a větší ochranu před neúmyslným zveřejněním metadat.
Aplikace nové verze Microsoft Office budou moci používat soubory nového formátu, ale i formátu původního, který může být nastaven jako implicitní. Nové formáty souborů budou použity zatím pouze u aplikací Microsoft Office Word, Excel a PowerPoint. Specifikace nových formátů souborů bude publikována ještě před uvedením nové verze Microsoft Office a bude otevřená (tzv. royalty free license). To umožní ostatním softwarovým výrobcům připravit předem aplikace a programy využívající tento formát. Office 12 bude uveden na trh podle prohlášení Gatese na konferenci vývojářů v Las Vegas za rok, tedy v červnu 2006. První betaverze Office 12 budou dostupné již ke konci tohoto roku. Pozoruhodné je, že společnost Corel Corporation uvedla na trh WordPerfect Office 12, který ovšem nemá s daty formátu XML nic společného. Má zajištěnou kompatibilitu s Office 2003. Více informací najdete na stránkách Microsoftu i Corelu:
www.microsoft.com/office/preview
www.microsoft-watch.com/article2
www.microsoft-watch.com/search_results
www.corel.com

[Trvalá adresa článku]

8.6.- Mravenci v naší kuchyni.

Čtenář těchto novin Lumír prokázal, že umí na rozdíl ode mne počítat. V radách proti mravencům jsem odcitoval radu anonymního autora, že nejlepší prostředek proti mravencům "Je složen z 75% hydrogenuhličitanu sodného (zažívací soda, soda bikarbona) a 15% cukru". Lumír píše: "A těch zbývajících 10% znamená, že se ta plechovka nenaplní až po okraj?" Podal jsem tak, jak jsem na internetu nakoupil a na jeho otázku skutečně neumím přesně odpovědět. I když by tu řešení bylo: doplnit deset procent neutrálního materiálu, například piliny nebo vodu. Domnívám se, že to těm mravencům nebude vadit a procentní počty účinných složek budou v pořádku. Děkuji, Lumíre.
"Moji" mravenci se ale přesto znovu objevili, i když ve znatelně zmenšeném počtu a zdá se, že jsou tak nějak zpomalení. Definitivně jsem zjistil, že tiše a nenápadně bydlí někde v komíně a vždy vyběhnou, když zatopíme. Což jsem právě včera udělal. Protože se pak hrnou ke dřezu, soudím, že se snaží zde získanou vodou hasit mnou vyvolaný "požár" jejich obydlí. Nebo alespoň chladí jen stěny komína a hasí žízeň z vedra. Asi jim budu muset zavést jejich soukromý minivodovod, aby přestali chodit do kuchyně. Napište i vaše zkušenosti s mravenci.

[Trvalá adresa článku]

7.6.- Já robot, váš osobní lékař.

Novinkou, kterou zkouší londýnská nemocnice svaté Marie jsou doktoři - roboti. Nebojte se, zatím ještě lidi neléčí, jen pacientům zprostředkovávají komunikaci se skutečnými lékaři. Robot, kterému se prý přezdívá sestra Mary, stojí 50 000 liber a vypadá tak trochu jako velký vysavač s obrazovkou, na kterou se promítá hlava virtuálního lékaře, který přes robota hovoří s pacientem. Jeden z lékařů, který tuto "převratnou" novinku používá, říká: "Je to trochu jako Star Trek, ale když se podíváte na to, jak jsou roboti využíváni v průmyslu nebo v armádě, není důvod, proč by nemohli fungovat i v národním zdravotnickém systému." Má to spoustu výhod, hlavně ovšem pro lékaře. Nemusí pobíhat po nemocnici, když si chce pohovořit s nemocným. Prostě k němu pošle Mary a z klidu své kanceláře s ním pohovoří. A také nemůže od pacienta chytit nějakou nakažlivou chorobu. Další předností je, že si takto stihne pohovořit s více pacienty za den, zejména, pokud bude mít nemocnice sester Mary větší počet.
Roboti dnes ale už i operují a tak není daleko doba, kdy vás v nemocnici přivítá elektronická recepční, z automatu si nafasujete nemocniční oblečení a automatický vozík vás dopraví až k vašemu lůžku. Vstupní rozhovor s vámi provede virtuální lékař, automat vás doveze na automatický rentgen, CT nebo EKG. Poté, co centrální počítač stanoví vaši diagnozu, budete operován robotem a přesunut na automatizované áro. Reklamace za zmrvenou operaci od vás přijme virtuální mluvčí nemocnice. Přeji vám dobré zdraví a dlouhý život.

[Trvalá adresa článku]

6.6.- Krátce: Peníze občanů, Italská lira a EU, Špidla strašák, Doprava?

Peníze občanů je třeba utratit.
ČSSD nehodlá přerušit přípravy a rozjezd reklamní akce na podporu přijetí ústavy EU, kterou již objednala u řady spřátelených agentur a firem. Celkem hodlá tak pod řízením Grosse utratit až 200 milionů korun. Je to prosté: přece nemůže náš bývalý strojvůdce, pardon, státovůdce nechat své přátele a kamarády bez peněz, které jim slíbil jako premiér. A že jsou lidovci proti? Inu, původně měli tyto nemalé peníze daňových poplatníků utratit právě oni prostřednictvím věčně usměvavého ministra zahraničí. Politici jsou prostě chudáci. Smrdí totiž korunou na sto honů. Zkuste si zvláště v tomto letním počasí nacpat kapsy bankovkami a pak si trochu zasportujte. Uvidíte, jaký smrad se z vás bude linout.

Italové chtějí zpátky liru?
Italský ministr práce Roberto Maroni v pátek navrhl, aby se země po třech a půl letech vrátila k liře. Itálie je totiž v hospodářské recesi (kdy nebyla?) a ráda by například devalvovala měnu, což po přijetí eura není možné. Německo je silně proti, protože to by byla další díra do eurolodi. Takovou zradu od svého vždy ke všemu ochotného souputníka opravdu Němci nečekali. Šéfekonom Evropské centrální banky Otmar Issing prohlásil, že rušit euro je "politická sebevražda". Ano, byla by to sebevražda především pro bruselskou administrativu.

Špidla straší Švýcary.
Jako strašák v propagandě proti zrušení hranic mezi Švýcarskem a EU posloužil eurokomisař Špidla. "Evropský komisař Vladimír Špidla se těší, že brzy bude moci ovlivňovat švýcarské zákony," je vytištěno na bilboardech, které se objevily po celém Švýcarsku. Švýcaři mají hlasovat v referendu o vstupu do schengenského systému, který ruší hranice a překážky pro cestování uvnitř EU. Ačkoliv není Švýcarsko členem EU, může však ke smlouvě přistoupit. Dříve tak například učinilo Norsko.
My se ale obávat nemusíme, protože nám Špidla se stejně tupým výrazem měnil zákony ve jménu socializmu už dávno před našim vstupem do evropské unie.

Nákladní doprava blokuje dopravu.
Cisterna s přívěsem přepravující benzín a naftu havarovala v sobotu na kruhovém objezdu u Poděbrad. Začal z ní vytékat benzin a likvidace nehody si vyžádala nejéně 17 hodin (!). Řidič skončil s lehkými zraněními v nemocnici. Z vlastní blbosti nevybral zatáčku a skončil v poli. Komunikace byla v obou směrech uzavřena.
Katastrofa jména silniční nákladní doprava dále pokračuje pod heslem "Ke každému vagonu nákladu nejméně jeden mašinfíra". A ten mašinfíra je často mlád a bez praxe, rozdivočelý a stresovaný a neomezuje jej nic podobného, jako jsou železniční koleje.

[Trvalá adresa článku]

3.6.- Musíte si určitě přečíst článek Martina Kunšteka.

Ten ve svém skvělém a rozsáhlém textu mimo jiné říká: "V případě ratifikace Evropské ústavní smlouvy by vzniklo zvláštní právní schizma. Každý občan členského státu EU by na základě mezinárodně právních závazků státu, jehož je občanem, měl práva zakotvená v evropské úmluvě o ochraně lidských práv. Těchto práv by se jakožto občan členského státu Rady Evropy mohl samozřejmě domáhat u Evropského soudního dvora pro lidská práva. Vedle toho by jako občan EU měl podle ústavní smlouvy rovněž určitá práva, kterých by se mohl domáhat před Evropským soudním dvorem v Luxemburgu, který je soudním orgánem EU. Právní problém je však v tom, že rozsah práv zakotvených ústavní smlouvou je menší, než rozsah práv zakotvených v úmluvě Rady Evropy a v Paktech OSN. Srovnání lze nalézt v přiložené tabulce. Jako občan členského státu EU – a tedy i občan EU, by tak měl menší práva než jako občan stejného státu, který je zároveň členským státem OSN a Rady Evropy."
Celý text článku: Problémy Evropské ústavní smlouvy.

[Trvalá adresa článku]

2.6.- 21.století ve znamení anarchie v nákladní dopravě.

Dálnice D1 je dnes ráno v obou směrech uzavřená. Na 52. kilometru havaroval ráno po půl čtvrté kamion. Nehoda se stala v místě dopravního omezení, kde je provoz v obou směrech vedený vždy jen v jednom jízdním pásu. Odstraňování následků nehody skončí nejdříve kolem desáté hodiny, tedy po šesti hodinách! Objízdná trasa přes Soutice, Trhový Štěpánov a Psáře je od sedmé hodiny zcela zablokována auty. Při nehodě se kamionu roztrhl návěs, ze kterého se vysypal náklad minerálních vod. Nejméně v délce v padesáti metrů je zničené dopravní značení a zábradlí mostu.
České dálnice jsou v levém jízdním pruhu prakticky trvale zaplněny kamiony. Po této jednokolejné "železnici" se tak posunuje čtyřiadvacet hodin absurdní vlak, který má na každý vagon jednu lokomotivu poháněnou naftou a řízenou jedním a často i dvěma strojvůdci. Zejména pro tranzitní mezinárodní přepravu je použití kamionové dopravy naprostým nesmyslem jak z ekonomického, tak i ekologického hlediska. Vrcholem iracionálnosti je fakt, že se velice často na dálnici míjejí v opačném směru náklady zcela stejného zboží. V zemi, kde je téměř v každé vesnici železniční stanice, se zboží vozí po silnicích, za jejichž údržbu platí především občané svými daněmi. Naopak kolem dálnic vznikají zcela chaoticky obří překladiště, kde se neděje nic jiného, než překládání zboží ze supertahačů do malých nákladních automobilů, které se pak prodírají každý den znovu a znovu do zkolabované městské dopravy. Cesta z tohoto nesmyslného kolotoče nevede zlevňováním tarifů za železniční nákladní dopravu, ale jen razantním zdražením silničních poplatků a daní. Má to ale jednu vadu: bez souhlasu Bruselu nemůžeme v této věci nic samostatně podniknout.

[Trvalá adresa článku]

1.6.- Plán B je na světě.

Rakouský kancléř Wolfgang Schüssel světu oznámil myšlenku, která se prý vylíhnula v jeho hlavě, ale také možná v hlavách jiných. Chce v polovině června navrhnout na unijním summitu uspořádání celoevropského referenda. Myslí si, že se tak dá překonat francouzské "NE" euroústavě a dokument prosadit i proti vůli nemalé části obyvatel Evropy. Schüssel předpokládá, že hlasování v referendu by se uskutečnilo v celé unii v jednom termínu a jednoduše by se spočítalo, zda pro ústavu je prostá většina hlasujících (!) evropanů bez ohledu na národní příslušnost. Ústavu by poté musely schválit i parlamenty všech pětadvaceti zemí. Protože těmi parlamenty jsou si bruselští politici jistí.
Tak jako za nás v nedávné minulosti rozhodoval veliký sovětský lid, tak za nás teď bude rozhodovat veliký "evropský" lid, především rozuměj lid německý. Protože proč by už konečně nemohla vzniknout velká internacionálně socialistické říše. Spolu s tradičními spojenci Rakouskem a Itálií včetně Španělska může tak Německo za podpory unií nadšenými pidistáty jako je Litva, Slovinsko či Slovensko dosáhnout kýžené nadpoloviční většiny "euroobčanů" a členských států bez ohledu na zájmy či přání zbytku Evropy včetně mírné nadpoloviční většiny Francouzů. Jak už nám malým českým kverulantům ne tak dávno francouzský prezident vzkázal: držte huby a krok. Rozhodneme, ať už s vámi nebo bez vás. Nejste svéprávní a jen my, evropští politici velkého formátu víme, co je třeba udělat, jak jsme to ostatně museli vždy udělat i v minulosti.

[Trvalá adresa článku]

31.5.- Výroba elektřiny v Německu kolísá díky větrným elektrárnám.

Česká elektrárenská společnost ČEZ vyzvala Evropskou unii k vytyčení jasné politiky pro trhy elektřiny. Zásah je nutný především kvůli prudkému rozšiřování výroby subvencované větrné energie zejména v Německu. Místopředseda představenstva ČEZ Alan Svoboda to vidí jako hrozbu úplného konce mezinárodního přeshraničního obchodu s elektřinou. ČEZ poukazuje na propad kapacit pro obchodování s elektřinou zvláště mezi Německem a Českou republikou. ČEZ je druhým největším evropským vývozcem po Electricité de France a loni vyvezla asi třetinu své produkce.
EU ve snaze rozhodovat o celé oblasti elektroenergetiky od cen přes bezpečnost dodávek po udržitelnost podle Svobody úplně ztratila ponětí o prioritách. "V EU není žádná jasná politika. Jestliže nevytyčíme skutečné priority, budeme těžce bojovat o formování trhů (elektřiny) na nadnárodní úrovni," řekl Svoboda zpravodaji agentury Reuters. Za největší problém, s nímž se střetávají trhy elektřiny ve střední Evropě, označil Svoboda dostupnost obchodovatelných přenosových kapacit pro mezihraniční dodávky. Objem těchto kapacit totiž v poslední době prudce snížila expanze větrné energie v Německu s rozsáhlou vládní podporou. Lokální národní přenosové sítě musí vyrovnávat prudké kolísání krajně nespolehlivé produkce větrných turbín a tak nelze uzavírat dlouhodobější smlouvy o výměnném obchodu s elektrickou energií. To by podle Svobody znamenalo návrat ke starým dobrým časům národních sítí bez mezinárodního obchodu.
Z uvedeného je jasně patrné, že genialita bruselských úředníků je podobně omezená, jako u komunistických státních úředníků, kteří se ve východní Evropě a v SSSR snažili vytvořit "dokonalé" plánované státní hospodářství bez jakéhokoliv vlivu trhu a především bez ohledu na realitu. Výsledky jejich blbých a neschopných mozků ovšem znají pouze pamětníci v zemích bývalého komunistického bloku: všeobecný zásobovací chaos, výroba nepotřebného a nedostatek nezbytného zboží. Pokud si bruselští politici a především úředníci myslí, že v Evropě zrealizují svoje idiotské představy o plánovaném vítězném socializmu, měli bychom jim v tom co nejdříve zabránit. Jinak si i obyvatelé západních států Evropy "vychutnají", zač je toho loket, když se omezená a nekvalifikovaná státní či dokonce nadnárodní administrativa plete do řízení hospodářství. Nepochybně jim tato historická zkušenost chybí. My bychom si ale v žádném případě nechtěli spálit prsty spolu s nimi v novém celoevropském socialistickém "ráji". Dotace pseudoekologické výroby elektřiny v krajinu hyzdících větrnících je ekonomickým zločinem první kategorie. Iniciátoři této úžasné "politiky" ovšem nemají na mysli blaho obyvatelstva. Jde jim jen a jen o prodej neprodejné oceli nacpané nyní do větrných elektráren.
Pro přesnost je ovšem třeba dodat, že zájmy ČEZu jsou opačné prostě proto, že mají jistý nemalý nadbytek elektrické energie, který se jim nedaří prodat výhodně do zahraničí. V každém případě ale jim výrobu elektřiny nikdo nedotuje. Namlsali se sice rovněž státním zásahem české vlády, která před několika lety nalákala řadu důvěřivých občanů do "výhodného" topení elektrickými přímotopy. Zdali byla tehdy v pozadí lobby výrobců a prodejců elektrických radiátorů, podobně jako je tomu dnes u registračních pokladen, již nelze dokázat.

[Trvalá adresa článku]

30.5.- Francouzi řekli jasné NE smlouvě o evropské ústavě.

Poté, co v devíti zemích unie ratifikace parlamenty a referendem ve Španělsku prošla, Francouzi naladěni především proti přerozdělování peněz z jejich kapes do nových členských zemí se postavili rázně nejenom proti smlouvě o evropské ústavě, ale i proti systému vládnutí bruselských úředníků a proti vlastní vládě. Zejména francouzský venkov hlasoval proti, protože zlaté časy bezedné bruselské pokladny, sypající francouzským farmářům eura, skončily a bude hůře, zejména po plánovaném přistoupení Bulharska a Rumunska, o Turecku ani nemluvě.
Podle českého velvyslance při EU Jana Kohouta je po dnešní jasné porážce euroústavy ve Francii především třeba zachovat chladnou hlavu a nepoddávat se emocím. "Věc je příliš vážná na to, aby jedni podléhali laciným pocitům euforie a druzí trpěli zbytečnou depresí," řekl tento náš státní úředník.
Jistě, prezident Václav Klaus nebude na pražském hradě pořádat oslavu s ohňostrojem, ale přijme to klidně, opravdu klidně jako potvrzení jeho námitek proti snaze bruselské administrativy přitáhnout všem státům unie ohlávku. Premiér Paroubek jistě nebude trpět žádnou depresí, protože něco takového nejsou bývalí komunisté schopni. Pokud z Bruselu přujde nařízení, že ten návrh byl špatný a bude se na něm dále pracovat, s nadšením se připojí. Pokud někoho z EK napadne, že by ratifikace měla dále pokračovat, připraví ihned návrhy, jak to u nás zařídit, abychom těm frantíkům ukázali, že my jsme na rozdíl od nich poslušní a hlavně že jsme pro cokoliv, co se v mozcích samozvaných návrhářů ústavy vylíhlo.
Podle odhadů se proti vyslovilo kolem 55 procent Francouzů, předběžné výsledky dokonce ukazují na více než 57 procent odpůrců ústavy. Hlasovat přišel rekordní počet obyvatel: něco kolem 85 procent voličů. Německo přitom ústavu ratifikovalo parlamentní cestou v pátek a to nebyl možná ten nejlepší tah bruselských organizátorů ratifikačního procesu. Francouzi se kromě jiného možná také zalekli poněkud opožděně faktu, že v budoucí federální Evropě by vedoucím státem bylo právě Německo. Pokud bude vůbec ratifikace dále pokračovat, dá se očekávat, že i v Holandsku to dopadne podobně jako ve Francii, nebo ještě hůře.
Nejrozumější věcí by bylo, aby evropská komise i parlament uznali, že návrh ústavní smlouvy o EU sepsaný najmenovanou sešlostí "odborníků" zvanou konvent je paskvil a aby se přímo v evropském parlamentu dal dohromady po řádné diskuzi nový návrh, který by skutečně vnesl jasno do nejasného a zmateného stavu právních a jiných předpisů, podle který se dnes unie řídí. Mělo by se v něm především jasně definovat, zda se EU promění přijetím ústavy do federace evropských států s jednotnou zahraniční politikou, společným federálním rozpočtem, jednotnou armádou a s federální policií. Zastírat tyto úmysly spletencem direktiv a paragrafů, které mají centralizaci evropské moci učinit stravitelnější a hlavně nečitelnější pro "nebezpečné" nacionalisty, nemá smysl. Chce-li Evropa jít cestou, po které vznikly dnešní Spojené státy americké, musí to být jasně řečeno. Otázkou ale zůstává, zdali je něco takového možné a k čemu to kromě centralizace moci politiků bude vlastně pro obyvatele Evropy užitečné. Bude mít Evropa napříště například v OSN včetně rady bezpečnosti jen jeden hlas? A nelze zcela pominout fakt, že USA vznikly nikoliv po nějakém referendu, ale po dosti krvavé občanské válce. Podobné sovětské dnes rozpadlé "mezinárodní" impérium bylo vytvořeno opět pomocí zbraní.
Řeknete, že dnes je přece jiná doba, že už se jen tak nevraždíme pro nějaké pitomé politické cíle. Stojí však za úvahu, zdali si můžeme dovolit zakládat superstát, v kterém by byla možná polovina obyvatel proti němu, jen za pomoci sametového převratu prostřednictvím ratifikace řízené politiky, kterým nejde o nic jiného než o ještě větší moc.

[Trvalá adresa článku]

29.5.- Ruzyně je nejlepší letiště ve střední Evropě ?

Přátelský personál, dostatek míst na sezení a především čistota. To jsou jedny z hlavních důvodů, proč cestující označili letiště v Praze-Ruzyni za nejlepší ve střední a východní Evropě a v anketě mu udělili prestižní cenu World Airport Awards 2005.
V soutěži se shromáždilo 4,8 miliónu anketních odpovědí pasažérů z osmdesáti šesti zemí. Ruzyně byla loni přijata do klubu elitních světových letišť. Základním parametrem je přitom počet odbavených pasažérů, a to deset miliónů.
Podle mých zkušeností je ale situace na Ruzyni naprosto katastrofická. Odbavení zavazadel po příletu letadla trvá běžně jednu hodinu, což u většiny vnitroevropských letů překonává dobu strávenou ve vzduchu. A parkovací budova je opravdu skvěle organizována! V neděli jsem obíhal ten barák, abych se po řádném zaplacení dostal s autem ven, protože automatická závora neustále cosi blábolila o vadném parkovacím lístku. Dohlížející důchodce neměl žádnou pravomoc situaci řešit. Nepomohl ani pokus opakovaně zaplatit přes platební automat u výjezdu a tak jsem nechal stát auto u závory a odebral se hledat kompetentnějšího zřízence na druhém konci budovy. Ten mě nejprve přátelsky vyslýchal, kde jsem měl tu papírovou kartu s magnetickým proužkem, zda jsem jí náhodou nezmagnetizoval mobilem a teprve po mém ubezpečení se po jistém váhání rozhodl ji oživit. Z reakcí hlídače soudím, že podobné selhávání parkovacích karet je zde na běžném pořádku. Je to nepochybně tím, že ty směšné papírové karty neustále obíhají až do úplného zničení. Stačilo by je vyměnit za plastikové.
Jak to tedy musí vypadat na jiných nevítězných letištích střední a východní Evropy? Asi se tam čeká na kufry ne jednu, ale dvě hodiny a to jen tehdy, pokud se vůbec najdou, na parkovišti vám během čekání ukradnou auto a ještě vás tam ztlučou a okradou? Ale co chcete, žijeme přece na divokém východě.

[Trvalá adresa článku]

Omlouvám se za nepřístupný obrázek Sygate Online Services.

Měl jsem potíže s připojením.

26.5. Antiviry, antispam, on-line security, satelitní TV.

Poskytovatel internetu VOLNY.cz se konečně rozhodl rozšířit schránku VOLNÝ mail o antivirovou a antispamovou ochranu. Systém bude automaticky aktivován u všech uživatelů VOLNÝ zdarma nejpozději 30.5.2005.
- - -
Ověřte si on-line ochranu svého počítače. Security on-line test firmy Sygate vám ukáže, jak jste na tom s ochranou svého počítače proti napadení nevítanými hosty. Pokud se vám ukáže stejný výsledek, který je na obrázku, můžete být v klidu. Tento počítač byl připojen přes Eurotel GPRS, firewall Sygate personal nastavený na Allow All, antivir avast! 4 Home.
- - -
Kabelová a satelitní televize UPC zařadila ve své nabídce satelitního vysílání na kanálu 6 nový zpravodajský kanál České televize TV24 už pro základní nabídku Rodina. Na svých www stránkách jej zatím neuvádí.

[Trvalá adresa článku]

25.5.- Komunisté nejsou prasata!

Dlouho jsem se bránil tomu, abych se zapojil do celonárodní poněkud pokleslé debaty o tom, zda jsou čeští, ale i zahraniční komunisté prasata, či nikoliv. Dovoluji si jen důrazně se zastat prasat, která jsou podle vědeckých výzkumů mnohem inteligentnějšími a společenskými tvory, než komunisté, kteří byli tak bezohledně na úkor prasat mezi ně zahrnuti paní Ester Kočičkovou, jejíž humor je mi poněkud cizí z jiných důvodů (viz můj článek v čísle 341 z roku 2002, za který jsem se ovšem písemně omluvil písemně protestujícímu panu J.X.Doležalovi, životnímu to druhovi paní či slečny Kočičkové).
Domnívám se, že komunisty lze spíše přirovnat k prohnaným liškám nebo zákeřným hyenám. Jsou mezi nimi i tupé slepice a na hnojišti poskakující kohouti a značné procento ovcí pochodujících k volebním urnám podle toho, jak beran zabečí. Tolik jsem chtěl říci na obranu prasat.

[Trvalá adresa článku]

24.5.- Klausův taktický tah s registračními pokladnami.

Maloobchody i restaurace musí být nejpozději od ledna 2007 vybaveny registračními pokladnami s fiskální pamětí. Zákon, který tuto povinnost nařizuje, ve čtvrtek minulý týden podepsal prezident republiky Václav Klaus. Proti zavedení registračních pokladen od počátku vystupují živnostníci a opoziční ODS, předlohu odmítl i Senát. Poslanecká sněmovna však jeho veto počátkem května přehlasovala. ODS chce pokladny v případě volebního úspěchu v příštím volebním období zrušit.
Podle vlády prý pokladny přispějí k zamezení daňových úniků. Za porušení zákona živnostníci mohou dostat pokutu až půl milionu korun. Roční výnosy ze zavedení pokladen budou podle ministra financí Bohuslava Sobotky činit asi miliardu korun, nákup pokladen bude stát živnostníky mnohem víc. Maloobchody i restaurace by měly být nejpozději od ledna 2007 vybaveny registračními pokladnami s fiskální pamětí. Ruce si mnou poněkud předčasně především prodejci registračních pokladen.
Prezident a čestný předseda ODS nepodpořil v tomto případě zcela záměrně ODS, která vyhlásila, že jakmile vyhraje volby, tento zákon zruší. Klaus se opět ukázal mistrem politické taktiky a strategie: kdyby zákon odmítl podepsat, muselo by se s ním znovu do parlamentu a kdoví, jak by to dopadlo. Tím, že jej podepsal, učinil zcela záměrně tah, kterým umožnil, aby zrušení tohoto idiotského zákona mohla ODS zahrnout do svojí volební agitace. Neboť je téměř jisté, že zvednou tentokrát své zadky všichni malí i velcí obchodníci a půjdou hlasovat pro ODS. Kdyby zákon Klaus nepodepsal, kdoví jak by to bylo.
Zajímavý je fakt, že na oficiálních stránkách ministra financí Sobotky je převzatý článek z Práva, který nijak nevyznívá jako nadšená podpora registračních pokladen. Ministr pravděpodobně "nejede" v lobistické akci zajišťující prodej více méně neprodejných registračních pokladen. A co je to vlastně ta fiskální paměť? Jedná se zvláštní pevnou paměť uvnitř pokladny. Slouží k zaznamenávání tržeb na registračních pokladnách. Tato zaznamenaná data nelze SMAZAT! Náhled informací je umožněn úředníkům finančního úřadu. Klamavé je také to, že spousta tzv. registračních pokladen tuto pamět ve skutečnosti vůbec nemá, je pouze "připravena na fiskální paměť". Cena je tak nejméně o tisíc korun nižší. To je stejný trik, jako když vám firma Škoda nabízí za "skvělou" cenu model auta, který je bez jinde obvyklého rádia a ve výbavě je jen "příprava na rádio".
Ceny registračních pokladen se pohybují od 13 do 35 tisíc, tedy prakticky tolik, kolik stojí běžný mnohem dokonalejší osobní počítač. Jsou to předražené výrobky, zejména pokladní tiskárny, které navíc často tisknou na termgrafický papír. Ten je pro uchovávání účetních dokladů zcela nepoužitelný, protože se obsah během jednoho až dvou let zcela ztratí.
Zákon by se měl dotknout až 300.000 osob, což by byl skvělý obchod pro prodejce pokladen za cca 5 400 000 000 Kč. Ano, nemýlím se, při průměrné ceně kolem 18 tisíc je to téměř 5,5 miliardy korun. Na své by si přišla i státní pokladna na daních z toho obchodu. Nikdo se nezabýval kalkulací, kolik budou stát ročně platy finančáků, kteří by měli obcházet obchody a stánky na tržištích a kontrolovat fiskální paměti. I když, možná, že je to další opatření vlády pro snížení nezaměstanosti pod heslem "Na každého občana jeden kontrolní státní úředník!" Který si navíc může snadno říci při kontrole o úplatek. Věřím, že k ničemu takovému nakonec nedojde a zákon bude zrušen dříve, než vejde v platnost.

[Trvalá adresa článku]

23.5.- Euročínské paradoxy kolem textilu a bot.

Česko se po dlouhém váhání u Evropské komise přihlásilo o náhradu škody, kterou nám způsobil nekontrolovaný dovoz čínského textilu. Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu totiž odeslala Evropské komisi (EK) vyčíslení škod, které tuzemskému textilnímu průmyslu způsobil letošní prudký nárůst dovozu čínského textilu do Evropské unie. EK měla do minulého pátku dostat vyjádření od všech členských zemí, a poté milostivě rozhodne, zda omezí z Číny dovoz textilu, který výrazně vzrostl po lednovém zrušení systému kvót na import textilu z rozvojového světa do průmyslově vyspělých zemí. Čínská vláda sice nyní mnohonásobně zvýšila vývozní cla na textil, není však jisté, bude-li to mít nějaký účinek. Značná část zboží se totiž docela obyčejně pašuje. My sami žádná dovozní cla díky našemu členství v EU nařídit nemůžeme.
Pokud skutečně EK rozhodne o vyplacení náhrad, vzniklé škody budou výrobcům zaplaceny z peněz daňových poplatníků, neboť z jejich peněz se fondy EU vytvářejí. Občané tak zaplatí domácím výrobcům textilu jejich škodu, kterou jim způsobili tím, že si zejména u vietnamských obchodníků koupili laciný těžce nekvalitní textil a zcela nepoužitelné boty. Je to ekonomický paradox, kterých je v dnešní době globalizovaný trh plný. V konečném důsledku všechny regulace a deregulace zaplatí ti nejchudší zaměstnanci, kteří jak známo, odvádějí do státních rozpočtů nejvíce peněz. Proto máme tak vysoké daně a nízké důchody.
Doplácejí na to samozřejmě i zaměstnanci našich textilek, kteří přicházejí o práci. Tak například právě zkrachovala známá liberecká textilní společnost Larisa. Ta se s problémy potýkala už několik let. Do ekonomických potíží se podnik dostal především díky silné koruně a levné asijské konkurenci, která v minulých letech připravila firmu o velkou část zákazníků. Ještě před deseti lety se tržby společnosti pohybovaly kolem 100 milionů korun, loni uskutečnila zakázky za 30 milionů a hospodaření skončilo téměř patnáctimilionovou ztrátou. Z původních 90 zaměstnanců jich v podniku zůstalo kolem dvaceti.
Dá se očekávat, že textiláci nic z EK nevyrazí. Kde nic není, ani čert nebere. V každém případě spousta podobných uctivých suplik a žádostí přinese spoustu práce jak domácím, tak i zahraničním velmi dobře placeným úředníkům. No, a tom to přece je.

[Trvalá adresa článku]

20.5.- Komunisté a socialisté obnovují staré známosti v Číně, Vietnamu a Koreji.

Na pozvání vládnoucích komunistických stran Číny, Vietnamu a Severní Koreje tam ve středu odcestoval předseda KSČM Miroslav Grebeníček a místopředseda Václav Exner. Zdrží se asi tři dni. Hlavním obsahem jejich jednání s čínskými zástupci bude hlavně politická situace a zahraniční politika, ale i hospodářská spolupráce.
Takové jednání opoziční partaje si můžeme docela klidně vykládat jako přípravu na převzetí moci s pomocí mocného zahraničního spojence. Česká republika je oblíbeným evropským centrem Číňanů a Vietnamců. Pan Sun Čchiang, absolvent čínské univerzity a šéf pracovní skupiny Číňanů na Moravě v roce 2000 prohlásil, že musí splnit úkol, kterým je pověřila čínská vláda. Ta investovala do jeho skupiny peníze, aby zjistil, jaké jsou u nás podmínky pro další přesun Číňanů na naše území. Jako jeden z úkolů je právě ověření možnosti pěstovat u nás rýži. Zapadá to do čínského pravidla, že tam, kde se daří rýži, daří se i Číňanovi. Pan Sun Čchiang tehdy reportérovi MFDnes doslova prohlásil: "Jsme vlastne takoví průzkumníci. Když se nám bude dařit, přijdou brzy i další skupiny. Čínské vládě posíláme pravidelné zprávy. Buď napíšeme dopis, nebo zavoláme. Elektronická pošta? Ne, tu opravdu nepoužíváme." (?)
Takže se už před pěti lety jednalo o agenty čínské vlády, kteří u nás prováděli průzkum, s cílem připravit invazi Číňanů na naše území. Pokud to bude fungovat jako na příklad v USA, úlohu regionálních center pro organizování přistěhovalectví budou hrát právě ony čínské restaurace. Dalším kontaktním místem jsou v současné době se rozmáhající kamenné obchody vietnamských pašeráků textilního zboží. Když Číňané v roce 2000 zjistili, že se u nás rýže pěstovat nedá, zaměřili svoji expanzi na evropský trh na prodej laciného nekvalitního textilního zboží. Poté, co EU otevřela pro textil hranice, zvedl se proti tomu silný odpor evropských výrobců a prodejců textilu. Jak to dopadne, není jasné, protože jsou tu ve hře zájmy zejména vývozců strojírenských výrobků, kteří by rádi na oplátku ovládli čínský trh. Vyhraje ten, který dokáže podplatit ty správné státní a evropské politiky a úředníky. Předvídám, že prohrají evropští textiláci.
Kuriózní na české politické turistice je fakt, že shodou neuvěřitelných náhod odletí do Severní Koreje právě dnes také předseda sněmovny Lubomír Zaorálek se skupinou poslanců. Stane se tak v historii samostatné České republiky jejím nejvyšším činitelem, který kdy komunistickou Severní Koreu navštívil. Nepochybně půjde diplomatickou cestičkou, kterou mu těsně před jeho cestou prošlápli komunističtí předáci. Spolupráce KSČM a ČSSD se tedy rozjíždí i v zahraniční politice. Co na to lidovecký ministr zahraničí Svoboda, není známo.

[Trvalá adresa článku]

19.5.- Výpad Klause proti nevládním organizacím.

Prezident varuje před vzrůstající mocí nevládních organizací všeho druhu a to dokonce na zasedání Rady Evropy, kde zastupoval Českou republiku. Podívejme se, co si Klaus vlastně o nebezpečnosti "post-demokracie" myslí:
Na počátku 21. století, v éře masivního výskytu post-demokracie, však vidím prostor pro její (rozuměj pro Radu Evropy) novou misi. Abych tento posun vysvětlil, musím připomenout, že nedemokracie – v tradičním pojetí – znamená potlačení demokracie státem. Je to primárně vztah občana a státu. Post-demokracii chápu jako potlačení demokracie v důsledku pokusů různorodých sil, struktur a skupin uvnitř státu – bez demokratického mandátu – přímo určovat (nebo aspoň zásadně ovlivňovat) různé klíčové oblasti veřejného života dotýkající se občanů. Mám na mysli různé projevy NGOismu, (NGO - Non-Goverment Organisations, viz např.NGO.org) politické korektnosti, umělého multikulturalismu, radikálního humanrightismu, agresivního ekologismu atd. Aktivity organizací vytvořených na těchto základech představují nové formy ohrožení lidské svobody, kterou zejména my, kteří jsme prožili komunismus, bereme nesmírně vážně. Pramen www.klaus.cz.
Klaus ve Varšavě prohlásil, že za ohrožení demokracie považuje především fakt, že vliv nevládních organizací není opřen o výsledky voleb. "Ten demokratický mandát tady chybí. To je prostě nový fenomén posledních let, posledních desetiletí a já ho považuji za velmi riskantní a velmi nebezpečný," řekl. Jedno je jisté: vliv různých organizací, nadací a spolků či klanů postupně vzrůstá zejména proto, že se k nim obracejí občané více či méně zhnusení a nedůvěřující oficiálním politikům a politickým stranám, na kterých je ta Klausova "vládní" demokracie založena. Občané nechodí k volbám a raději se účastní činnosti v organizaci, kterou považují za smysluplnější, než aby se angažovali v nějaké politické straně. Vliv těchto nevládních organizací logicky vzrůstá a tak se stávají přímými konkurenty politických stran.
Zejména v postkomunistických zemích také dochází k paradoxnímu jevu, kdy se členství v politické straně považuje za něco nepřijatelného pro slušného, poctivého člověka. Politické strany - např.ODS - to potvrzují tím, že odmítají dokonce přijímat nové členy s tím, že se snaží proniknout do politiky s cílem se nějak obohatit získáním nějakých prebend, výhodných postů ve státní správě nebo při získávání státních zakázek.
Stojí za úvahu, zda by tyto nevládní organizace neměly mít určité zastoupení v parlamentu, který by se tak změnil v něco jako byla komunistická Národní fronta. Třeba by pro jejich kandidáty přišlo volit více občanů, než pro neustále vznikající a zanikající pidistrany. Klaus by pak mohl být spokojen, protože vliv těchto NGO by byl více pod státní a mediální kontrolou.
Klausovi ale možná tane na mysli jiné nebezpečí pro demokracii podle jeho gusta, když již dnes vidí pravděpodobný zánik role politických stran, jejichž vůdcové rozhodují, jako by jim stát a státní peníze patřil. V mlhách budoucnosti se totiž rýsuje vize přímé elektronické demokracie, kdy by o nejen zásadních věcech rozhodovali v lidovém mobilním či internetovém hlasování přímo občané. Že je to již dnes technicky možné, je jasné. Zbývá jen přidělit každému občanovi jeho tajný volební ID + PIN a může se to rozjet. Naši "profesionální" politici o tom ale nejen že ani nesní, oni o tom nechtějí nic slyšet. Znamenalo by to postupný úpadek jejich vlivu.

[Trvalá adresa článku]

18.5.- Odsun Němců byla etnická čistka.

V nedělnímu projevu na 56. Sudetoněmeckých dnech v Augsburgu Edmund Stoiber prohlásil, či spíše vyřvával: "Kdo označuje vyhnání Němců za jeden ze zdrojů míru, jako to učinil bývalý český premiér Špidla, není pro mě partnerem k rozhovoru," volal Stoiber za bouřlivého potlesku soukmenovců a ve své extázi postnacisty vyvrcholil slovy, že "vyhnání sudetských Němců bylo a zůstane před dějinami zločinem proti lidskosti a velkým a těžkým bezprávím." Odsun Němců z Československa Stoiber posléze označil za největší etnickou čistku 20. století.
Ano, nebojme se toho výrazu, byla to skutečně etnická čistka: byl to ojedinělý čin malého národa s cílem zbavit se početně významné menšiny, která se pokoušela společně se svými německými soukmenovci vyhladit minoritní většinu. Tedy ty "české psy", jak nás s oblibou označoval jejich vůdce, Adolf Hitler, kteří, když na ně zařvete, vrtí ocasem a když se otočíte, kousnou vás do nohy. Soužití českého národa s Němci v jednom státě se ukázalo po historických zkušenostech trvajících nejméně 500 let jako nemožné. Prezidentu Benešovi byl naprosto oprávněně odhalen právě v těchto dnech pomník před ministerstvem zahraničí. Zasloužil se svými dekrety významně o český stát. V únoru roku 1948 si to ovšem významně u českého národa polepil. Inu, to jsou ty historické paradoxy.

[Trvalá adresa článku]

17.5.- Pěstujete mák a ještě jste to neohlásili?

Pak si koledujete o malér. Všichni pěstitelé máku a průmyslového konopí na ploše větší než 100 metrů čtverečních (stačí políčko 10 x 10 m !) mají povinnost celníkům podávat hlášení o velikosti ploch těchto plodin a později o sklizeném množství. Povinnost pěstitelům ukládá zákon o návykových látkách. Doposud kontrolovaly pěstitele krajské úřady, od ledna 2005 přešla kompetence na celní správy.
Je to z pochopitelného důvodu: části rostlin máku setého a konopí obsahují omamné a psychotropní látky, které mohou být použity k výrobě drog. To věděli i naši předkové a ještě dodnes se traduje, že naše babičky či spíše prababičky používaly mák pro uklidnění svých ratolestí, když jim dali látkový cumel naplněný směsicí chlebové střídky a mletého máku a odešly pracovat na pole. Lehce omámené děti se nesápaly ven z kolébky a ty starší je snadno ohlídaly. Není známo, zda a jaké to mělo účinky na jejich pozdější duševní vývoj či se z nich snad stávali narkomani. Dnes jsou cizinci u nás často velice překvapeni tím, kolik mletého máku spotřebováváme díky našim skvělým koláčům a někteří se dokonce obávají takovou dobrotu požívat. Inu jiná země, jiný mrav.
Zákon o návykových látkách zakazuje pěstovat rostliny konopí (Canabis), které mohou obsahovat více než 0,3 procenta látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů (THC). Pokud drobní pěstitelé údaje o výsevních plochách a sklizni nenahlásí, mohou dostat od celníků pokutu až do 100.000 korun, větší podnikatelé až do 500.000 korun. Ohlašovací povinnost pěstitelů vyplývá z faktu, že jsme se připojili k Jednotné úmluvě o omamných látkách z roku 1961 a k Úmluvě o psychotropních látkách z roku 1971. První dokument podepsala tehdejší ČSSR v roce 1964 a druhý pak v roce 1988. Kontrolou a evidencí psychotropních látek v celosvětovém měřítku je pověřen Mezinárodní úřad pro kontrolu omamných látek při OSN se sídlem ve Vídni.

[Trvalá adresa článku]

16.5.- Rady a triky jak nejen na mravence.

Hlavní zprávou dne je sice vítězství našich hokejistů ve Vídni, ale za pár dní na to ani nevzpomeneme. S mravenci doma či na zahradě budeme bojovat ovšem stále. O tom, jak na ně a ještě několik dalších rad jsem pro vás vybral z poradny Domácí dílny:

• Ak Vás v byte, či na chate otravujú mravce, nezabíjajte ich drastickými prípravkami (aj tak sa po istom čase objavia znova). Kúpte si acetónove rozpúšťadlo C6000 a postriekajte miesta vyskytu (rozprašením, alebo injekčnou striekačkou)a mravce sa odsťahujú behom 1-2 dní. Funguje to na 100%. Čistý laboratórny aceton nezaberá.
• V poslední době byl v naší republice proti mravencům registrován přípravek BIOFORMATOX . Nemusíte jej však kupovat, protože jeho účinné látky máte určitě doma. Je složen z 75% hydrogenuhličitanu sodného (zažívací soda, soda bikarbona) a 15%cukru.Tento přípravek tak nezapáchá jako výše uvedený aceton a je šetrnější k životnímu prostředí.
• V koberci, na kterém je umístěn nábytek, se působením jeho hmotnosti postupně vytlačí prohlubně. Pokud se rozhodneme nábytek přemístit, vytlačená místa po nábytku v koberci zůstanou. Podlaha tak stále nese nevzhledné stopy. K odstranění těchto nevzhledných míst přitom postačí obyčejná kostka ledu, kterou položíme na požkozené místo. Stačí přitom velikost, jakou používáme například k chlazení nápojů. Led necháme pozvolna roztát a vzniklou vodu vyschnout.
• Chcete-li povolit zarezlé šrouby a nemáte brzdovou kapalinu, můžete použít i Coca-colu, ta funguje taky celkem spolehlivě.
• Velmi se mi osvědčilo vypírání štětců v horké vodě a mýdlem. Štětec ihned po práci namočím a namydlím, aby se vytvořila hustá pěna, tu pak vypláchnu. Postup několikrát opakuji až teče jen čistá voda. Nakonec štětec namydlím a nechám uschnout. Mýdlo funguje jako separátor. Śtětec před dalším použitím vypráším abych ho zbavil zbytků zaschlého mýdla. Tento postup používám už asi 10 let u nitro i olejových a samozřejmě i vodou ředitelných barev. Pokud není potřeba barvu naředit, již ani nekupuji ředidlo a ani štětce.
• Plastový ventil splachovače rycle zarůstá vodním kamenem a zadírá se. Voda pak neustále protéká. Dříve jsem jej čistil 1x za 14dní, nyní mám již druhý rok klid. Oprava spočívala v rozebrání, vyprání v kyselině solné, promytí ve vodě a vysušení. Po dokonalém vysušení se všechny součásti potřou velmi slabou (!) vrstvou silikonové vaseliny. Tuto je možno získat v rybářských potřebách, kde se používá na impregnaci šňůr pro muškaření.
• Zamaštěné kachličky se dobře vyčistí, když tuk na nich chvíli zahřejeme proudem teplého vzduchu z fénu nebo horkovzdušné pistole. Tuk se rozpustí a lehce se otře hadrem namočeným v saponátu.

Sodu a cukr proti mravencům jsem nasadil ve skleníku a zdá se, že to opravdu zabralo. Loni jsem použil trik s výsadbou máty peprné mezi papriky, na které mravenci s oblibou vodí svoje mšice na pastvu. Celkem to fungovalo, ale bohužel máta se ve skleníku tak rozrostla, že začala utlačovat papriky. Metoda čištění kachliček pomocí horkého vzduchu je také účinná, jen si dejte pozor, abyste ohřívali dlaždičky rovnoměrně, jinak by ty tenčí mohly prasknout - zejména při použití horkovzdušné pistole. Máte-li nějaké podobné objevné kutilské a domácí rady, napište.

[Trvalá adresa článku]