13.5.- Nebezpečné účinky jinanu dvoulaločného.

Vedlejší účinky v podobě krvácení do zadní oční komory a také krvácení do sítnice zpozoroval doktor Fraunfelder z Oregonské univerzity u svých pacientů při užívání nejprodávanějšího preparátu, jímž je v poslední době výtažek z jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba), který se používá k léčbě šelestu v uších, zánětu mandlí a astmatu. Niacin obsažený v preparátu může snižovat vidění, způsobovat cystoidní otoky žluté skvrny, suché oči, vyblednutí očních víček, otoky víček a ztrátu řas a obočí.
Většina problémů se dostavuje tehdy, když je léčivo užíváno v nadměrných dávkách a při lokálním používání. Přestože nebylo zatím pozorováno žádné dlouhodobé poškození zdraví, mnohé výrobky přesto mohou být nebezpečné, pokud pacient nepřestane včas medikament používat. Nekupujte "zaručeně" léčivé preparáty bez porady se svým lékařem. Nedůvěřujte ani reklamám, které se ohánějí například doporučením lékařské komory. Jde tu především o obchod s vaším zdravím. Nebezpečná může být také kombinace s lékem, který vám lékař předepsal.

[Trvalá adresa článku]

12.5.- EU ústava nás bude stát kromě jiného i 1,8 miliardy na školení.

Pokud bude všemi státy EU přijata nová ústavní smlouva, musíme počítat minimálně s další částkou 1,8 miliardy korun na léta 2007 až 2008 na úhradu nákladů v rámci přípravy na předsednictví Evropské rady (ER). V materiálu pro jednání vlády ze dne 4.5. to uvedl ministr zahraničí Cyril Svoboda (KDU-ČSL).
Předsednictví ER má ČR vykonávat od července 2008 do prosince 2009 společně s Francií a Švédskem. Svoboda ve svém materiálu upozornil, že protože předsednictví ER klade velké organizační a personální nároky na celou státní správu, (která je neschopná a nevzdělaná) budou muset všechny zúčastněné osoby, tedy členové vlády, vyšší státní úředníci, ale i širší personál včetně bezpečnostních složek projít adekvátní přípravou. Ta bude zaměřena především na jazyky, které jsou nejslabším článkem ve schopnostech politiků a státních úředníků. Kromě angličtiny to bude i francouzština, zdokonalování při vedení jednání, přípravě dokumentů či v mediální práci. Na potřebnou dobu bude muset být posíleno naše stálé zastoupení v Bruselu asi o 40 diplomatů a 20 provozních pracovníků, a také velvyslanectví v unijních zemích, především v Paříži a Stockholmu, a rovněž v OSN. Svoboda předpokládá i vytvoření dvou koordinačních týmů s další čtyřicítkou osob.
Je tedy pochopitelné, že lidovecký bratr Svoboda tak velice usiluje o schválení ústavy EU. Počítá totiž, že díky koalici lidovců s ODS bude i po příštích volbách ministrem zahraničí nebo že se pro něj a jeho kamarády najde alespoň něco vhodného a hlavně výhodného v Bruselu, kde si už udělal tolik "přátel".
Pojmem Evropská rada se označují pravidelná setkání hlav států nebo vlád členských zemí Evropské unie. Evropská rada je nejvyšší orgán Evropské unie. Evropská rada se nesmí zaměňovat s Radou Evropy, která je samostatnou mezinárodní organizací, nebo s Radou Evropské unie. Evropská rada se schází alespoň dvakrát ročně v Bruselu, případné další schůzky se mohou konat v zemi, která momentálně předsedá Radě. Zasedání se jako plnoprávný člen účastní rovněž předseda Evropské komise. Posláním Evropské rady je dávat Evropské unii podněty pro další rozvoj a určovat její všeobecné směřování. ER je přímo zodpovědná za oblast dvou pilířů EU - za společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a za spolupráci ve věcech justice a vnitra.
Rada Evropské unie (RE), která do listopadu 1993 působila pod názvem Rada ministrů, je politický rozhodovací orgán Evropské unie. Členské státy prostřednictvím Rady vydávají zákony pro Evropskou unii, stanovují její politické cíle, koordinují své národní politiky a řeší spory mezi sebou a s dalšími institucemi. Členem (RE) je jeden zástupce na ministerské úrovni z každého členského státu, který je zplnomocněn zavazovat se za svou vládu. Nejde však o jednoho konkrétního ministra - každé zasedání Rady je věnováno určitému tématu a ministři se ho účastní podle svých odborností. V předsednictví RE a celé Evropské unie se členské země střídají po šesti měsících.
Nezdá se vám, že je těch rad a rádců v EU nějak příliš mnoho? Není se ale čemu divit. Když se dá řízení nějaké organizace do rukou politiků a kolem nich pevně semknutých úředníků, vše se odehrává přesně podle zákonů pana Parkinsona. Ty nás kromě jiného učí, že administrativní aparát zaměstnávající více než 1000 úředníků už nepotřebuje žádné další zaměstnance, ale ani okolí k tomu, aby se měl čím zaměstnávat. Umí si svůj vnitřní systém uspořádat tak, že při "správném řízení" je natolik zahlcen zajišťováním svého vlastního fungování, že se už nedokáže z hlubin svých vlastních problémů vynořit a porozhlédnout se kolem sebe, k čemu je vlastně ve skutečnosti potřebný.

[Trvalá adresa článku]

11.5.- Kozy, ústava EU, komunisti a lesbičky.

Kozy a EU: Martin Severa, tiskový mluvčí ministerstva zemědělství, se proslavil výrokem "Chovatelka si na své kozy musí zavěsit značky podle předpisů Evropské komise," když odpovídal na stížnost majitelky české kozí farmy, která si stěžovala na nešetrné a bolestivé značkování koz prováděné přesně podle nařízení EU. Chovatelka koz posílá teď procvakané a roztrhané uši poražených koz na různé instituce. Doufám, že také jedno ucho pošle do Bruselu.

Čtěte ústavu EU, tam to všechno je: Profesor ekonomie E. Chouard publikoval článek, ve kterém kritizuje nedemokratičnost UEU. Pan Chouard vystudoval právnickou fakultu a pracuje jako profesor na ekonomickém gymnáziu v Marseille a vyučoval také právo občanské, konstituční a komerční, nyní učí informatiku.
"Uvědomte si, že riskujete opravdu hodně. Nejen vy, ve hře je i osud vašich dětí a jejich dětí. Riskujete to, že se ocitnete v situaci, kdy změna již nebude možná. Bude na ni pozdě. To, co máme podepsat musíme samozřejmě číst a plně pochopit, nebo to odmítnout", říká ve svém článku. První část českého překladu pana Mařáka najdete zde, druhou část zde.

Družba s Honneckerovými pohrobky: Ve dnech 17.-20. 5. 2005 navštíví Českou republiku Gabriele Zimmer a Helmut Markov - poslanci Evropského parlamentu, kteří jsou jako členové německé delegace PDS (Partei des Demokratischen Sozialismus) začleněni v politické frakci GUE/NGL (Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice). Tito poslanci přijedou do ČR i se svými spolupracovníky na pozvání poslance Evropského parlamentu Jiřího Maštálky (KSČM - GUE/NGL). Během návštěvy se, kromě jiného, seznámí s problematikou nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji, sejdou se se zástupci poslaneckého klubu KSČM v PS PČR a budou diskutovat se členy a sympatizanty KSČM. Delegace navštíví Prahu, Plzeň, Ostravu, Nový Jičín, Havířov a Kopřivnici.
Jen tak dál soudruzi, internacionální výměna zkušeností z politické práce byla vždy velkou zbraní budovatelů komunizmu.

Jen pro lesbičky: Kulturní festival lesbických, bisexuálních a transsexuálních žen nazvaný eLnadruhou uspořádá stejnojmenné občanské sdružení od 20. do 22. května ve středisku Domovina v Praze. Přehlídka navazuje na dřívější festivaly lesbické kultury Apriles a Aprilfest. "Hlavním cílem festivalu je vytvořit prostor pro vzájemnou interakci lesbických, bisexuálních a transsexuálních žen na společenské i tvůrčí rovině a pokusit se zachytit odrazy nejrůznějších podob současné lesbické komunity, její tvorbu, přání i problémy," uvedla lesbická mluvčí festivalu Štecherová.
Pro lesbické čtenářky mých novin uvádím některé zajímavé pořady festivalu: hudba a tanec západní Afriky, Bubenická dílna Čwacht a Evangelíny - kurz bubnování na plechové barely japonským stylem taiko, Zrcadlení společnosti v lesbických románech (literární přednáška), Jak se žije lesbám v Kostarice, Úvod do esoteriky pro všechny, kdo se chtějí vydat ve stopách Kirké, Vivien a Bábi Zlopočasné, Diskuse o návrhu zákona o registrovaném partnerství, Fotbalový zápas Česko–Slovensko, Setkání pod duhovou vlajkou vyvěšenou naproti stadionu Sparty - fotbal, čajovna, žonglování, bubny s sebou! (děti a psi vítáni). Muži zřejmě nikoliv... Další podrobnosti na www.elnadruhou.cz
Škoda, tak zajímavý program a já se nemohu zúčastnit, i když se jinak na lesbičky v akci rád podívám.

[Trvalá adresa článku]

10.5 - Jak se zbavit obtížných a dlouhých nevyžádaných e-mailů.

Každému z nás chodí do pošty spousta nevyžádaných e-mailů. A některé jsou pořádně mastné. Jeden idiot zvaný Jesus Justus z USA mě pravidelně posílá maily s přílohami až několik MB dlouhými. Protože používám s ohledem na svoji mobilitu připojení přes mobil, je to něco jako rána do vazu. Když zjistím, že se něco z POP serveru natahuje a nebere to konce, musím přenos přerušit, nejlépe shozením Outlooku, protože ten má debilní tendenci dokončit přenos právě stahovaného mailu. Pak musím na maily přes web a ten SPAM smazat na POP serveru. Jsou jistě mezi vámi tací, kteří takhle revidují svoji poštu preventivně každý den a až po likvidaci SPAMu stáhnou tu "skutečnou" poštu přes POP do svého počítače.
Už jsem toho měl dost a tak jsem problém vyřešil nastavením filtru, který maily s přílohou větší než 400 kB přesune na serveru do složky Spam, kterou pochopitelně nestahuji a jednou za čas mažu. Používám služby portálu Atlas a tam ten filtr vypadá následovně:

Pokud je velikost zprávy je větší než 400 kB
potom
Poslat notifikaci na adresu... xxx@xxx.cz .
 Text zprávy: $from$: $subject$...
 a Přesunout zprávu do složky Spam.

Přijde mi jen kraťoučký mail bez přílohy se zprávou, jejíž text si můžete sami zadat, něco jako "Příloha zprávy je větší než 400kB". Pokud z údaje From a Subject usoudíte, že je to něco opravdu pro vás, co jste si s někým dohodli, že vám pošle, pak si to otevřete na webu a stáhnete v prohlížeči. Vřele doporučuji nejen těm, kteří používají dial-up připojení k internetu.

[Trvalá adresa článku]

9.5.- Dnes oslavujeme den vítězství.

Padesát předních světových politiků v čele G.Bushem, leč bez čerstvě zvoleného Blaira dnes zasedlo na modré (!) tribuny na Rudém náměstí v Moskvě, aby sledovali parádemarš jednotek armády Ruské federace zahájený sovětskou hymnou pro jistotu bez textu. Po projevu Putina, který byl velmi mírumilovný, se dala ruská armáda do pohybu. Nejprve šli vojáci oblečení v dobových uniformách z roku 1945, za nimi na historických náklaďácích ti veteráni Rudé armády, kteří se šedesátiletého výročí konce druhé světové války dožili. Pak se přehnaly před tribunou rázným krokem reprezentanti dnešní ruské armády, proletěly tryskové letouny a na závěr se prázdným náměstím bez obvyklých davů prošli Putinem pozvaní státníci, někteří i se svými manželkami doprovázeni poněkud dezorientovanými členy svých ochranek a novináři v uctivém odstupu. Zamířili s rudými karafiáty k památníku padlým vojákům Rudé armády, aby tam položili věnce. Byla to soukromá oslava světových politiků bez účasti ruských občanů. Ti tam nebyli vpuštěni pro obavu z teroristického útoku (!).
Je otázkou, co se vlastně dnes v které zemi oslavuje. Rusko, USA, Francie a Británie zcela evidentně oslavuje vítězství. Němci jsou jako vždy rozpolceni, ale většina z nich včera spíše vzpomenula než oslavila konec války a utrpení, které ve svém konci přinesla Němcům. Připomněli si dobu, kdy naprostá většina Němců podlehla nacistické vizi velkoříše a museli z ní být vyléčeni těžkou vojenskou porážkou. Na Rudé náměstí přišel i japonský předseda vlády, aby tak svoji přítomností zviditelnit závazek, který Japonsko přijalo: už nikdy její vojáci nevstoupí na cizí území. Ovšem z výjimkou Iráku, kam byly ale vyslány jen "mírové" jednotky.
Co můžeme oslavit dnes my? Jistě konec německé okupace, konec války, která u nás prakticky začala a defakto skončila. Oslavy osvobození Rudou armádou pro nás mají hořkou příchuť, protože to byla předem dohodnutá věc, že po válce budeme zahrnuti do rudé komunistické zóny. Tak, jako nás západní mocnosti zradily a prodaly Hitlerovi před válkou s nesmyslnou vidinou, že tím zabrání světové válce, tak nás prodaly po válce Stalinovi, protože tak dlouho váhali s otevřením druhé fronty ve Francii s cílem oslabit komunistický Sovětský svaz, kterého se právem obávali, až neměli dostatek sil na to, aby osvobodili celou civilizovanou Evropu sami.
Nám nezbývá, než oslavovat skutečné hrdiny, kteří za nás podobně jako legionáři v první světové válce bojovali na západní i na východní frontě. Ty, kteří to přežili i ty, kteří padli za naši svobodu. Přesně to včera vystihl profesor, seržant a plukovník Jan Wiener, když řekl, že hrdinou byl každý, kdo do té války šel s vědomím, že může být druhý den zabit. Sám tehdy přešel jugoslávsko-italské hranice na podvozku vlaku a cestu přes Alžír do Anglie, kde byl zařazen k 311. bombardovací peruti a jen shodou náhod přežil.
Sraz padesáti předních politiků v Moskvě na mě ale neudělal dobrý dojem: až příliš mě připomněl fakt, že i šedesát let po zničující válce mají stále moc ve světě jednotlivci, vůdcové, kteří se stále mohou kdykoliv stát diktátory. Nebezpečí, že pod nějakou záminkou opět některý z nich rozpoutá válku, která tento náš svět dokonale zničí, to nebezpečí je stále zde. Bláboly o demokratických režimech nemají cenu ani zlomeného pětníku, když stačí rozhodnutí jednoho politika na to, aby se armády opět vrhly do boje. Armády, které tu nejsou k tomu, aby každého z nás ochránily v jeho domově, ale armády, které tu jsou pro prosazování politických cílů většinou duševně nevyrovnaných a ambiciózních politiků toužících po slávě a nesmrtelnosti.

[Trvalá adresa článku]

6.5.- Britská razantní sebeobrana proti kriminálníkům.

Britská vláda, policie a prokuratura zahájily informační kampaň, zaměřenou na veřejnost, podle níž mají lidé doma právo bránit se proti zlodějům - i kdyby při tom měli cizí osobu, která pronikne do jejich bytu, zabít.
Britská prokuratura a Asociace britských policejních ředitelů vydaly nové předpisy, které mají rozptýlit obavy britských občanů, že by mohli skončit ve vězení, pokud se budou pokoušet zneškodnit ve svém domě či bytě zloděje.
Britská vláda nedávno konstatovala, že v této věci není třeba změnit zákon, avšak zmatek ve veřejnosti ohledně toho, jak je definována sebeobrana a co je považováno za rozumnou míru síly vyvolalo oficiální informační kampaň, jejímž cílem je objasnit dosavadní zákony.
Britská prokuratura ujišťuje vlastníky domů a bytů i nájemníky, že se neoctnou před soudem, pokud učiní to, co "upřímně a instinktivně považují v dané chvíli za nutnou obranu", i kdyby při tom použili zbraň a lupiče, který jim vnikl do bytu, vážně zranili či usmrtili.
"Všeobecně vzato, čím extremnější budou okolnosti a čím větší bude strach bránící se oběti, tím více síly můžete oprávněně použít v sebeobraně," praví se v novém letáku, který vydaly britské vládní Kanceláře pro poradenství občanům.
V letáku se praví, že zákon neočekává, že člověk ve svém domě či bytě musí čekat, než ho vetřelec fyzicky napadne, než se začne bránit.
"Zákon je na straně lidí ve svém domě. Pokud budou jednat poctivě a instinktivně, bude to nejpřesvědčivějšími důkazy, že jednali zákonně a v sebeobraně," zdůraznil Ken MacDonald, ředitel britské Generální prokuratury (Office of Public Prosecutions).
Nepřijatelné však je, aby si člověk obrannou akci předem připravil, nebo jednal na základě pomsty či ze zlé vůle. Je nepřijatelné například připravovat pro zloděje past anebo zranit či usmrtit násilníka poté, co jste mu už dali takovou ránu, že je v bezvědomí.
Občan má právo užít rozumnou míru síly ve snaze získat zpět svůj majetek. Honit někoho po ulici a srazit je k zemi jedinou ranou či útokem z ragby je přijatelné. Vystřelit na utíkajícího zloděje či ho bodnout do zad přijatelné není. (Pramen: BBC)
Tomu říkám jasná zpráva pro Brity a především pro britské lupiče, kteří musí nadále počítat s tím, že na ně nebojácná babička vytáhne zbraň a použije ji. Jestliže se britské úřady rozhodly k tak razantnímu kroku, je to jasné potvrzení obecného názoru, že policie nemůže v žádném případě ochránit občana před lupiči, kteří neváhají použít při přepadání občanů v jejich domově násilí. Policie se může pouze pokusit po spáchání trestného činu pachatele dopadnout a předat soudu. Zraněnému nebo dokonce mrtvému občanovi to ale nepomůže. Nezbývá tedy vzít obranu svého zdraví a života do vlastních rukou. Pro Británii, kde ještě nedávno nenosili policisté střelnou zbraň, je to zásadní zlom v právním názoru na právo na sebeobranu. Svým způsobem je to i vynesení rozsudku smrti bez soudu nad pachateli, kteří neváhají loupit. Naši zákonodárci by měli uvážit, zda bychom si neměli vzít z Británie příklad. Naše zákony a soudní systém zatím spíše pachatele násilných trestných činů a loupeží ochraňují a pobyt v našich věznicích se spíše podobá kondiční rekreaci a školení v právních kličkách.

[Trvalá adresa článku]

5.5.- Brutální zásah policie proti antikomunistům.

Na pražské Letné zadržela policie se značnou brutalitou připomínající policejní zásahy komunistického režimu aktivistu Jana Šinágla, který se v neděli během projevu šéfa strany Miroslava Grebeníčka vmísil do tradiční prvomájové demonstrace KSČM a nahlas projevoval svůj nesouhlas s Grebeníčkovými výroky. Šinágl se měl podle policie dopustit dvou přestupků, proti veřejnému pořádku a proti právu shromažďovacímu. Mezi komunisty a jejich stoupence se snažili vmísit i další účastníci. Snažili se přiblížit k tribuně a pískali na píšťalky nebo diskutovali s vesměs staršími účastníky oslavy. Jeden z nich údajně poškodil policejní vůz a byl rovněž zadržen. Akce se aktivně zúčastnili i policisté v civilu. Jako za starých časů.
Šinágl novinářům řekl: Stál jsem asi tak šest metrů před panem Grebeníčkem při jeho hlavním projevu. Když Grebeníček říkal vyložené lži, zareagoval jsem jednou dvěma větami. Tak to šlo až do chvíle, kdy se mi zdálo, že Grebeníček svým projevem porušuje ústavu. Šel jsem k policistům a řekl jsem jim, že by měli zasáhnout. Oni ale nereagovali. Načež pan Grebeníček prohlásil: "Odveďte toho primitiva" a policisté se na mě vrhli. Z toho je zřejmé, kdo policejní operaci velel. Policie zde evidentně nedohlížela na to, zda se komunisté nedopouštějí trestného činu propagace komunizmu. Konala striktně ve smyslu zákona 84/1990 Sb. ze dne 27. března 1990 o právu shromažďovacím, kde se v § 14 praví, že pokuta do výše 1000 korun může být uložena tomu, kdo
a) neuposlechne pořádkových opatření svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo těmto osobám brání v plnění jejich povinnosti;
b) neoprávněně ztěžuje účastníkům shromáždění přístup na shromáždění nebo jim v tom brání;
c) jako účastník shromáždění má u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, a lze-li z okolností nebo z jeho chování usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím;
d) neoprávněně vnikne do shromáždění;
e) nepřístojným chováním brání účastníkům ve splnění účelu shromáždění;"
Tímto zákonem přijatým ještě Federálním shromážděním Československé socialistické republiky (!) je tedy dokonale zamezeno jakémukoliv veřejnému politickému boji. Ve svém důsledku ochraňuje každého, kdo oznámí konání demonstrace obecnímu úřadu. Můžeme se tedy oprávněně domnívat, že pokud se komunisté rozhodnou prostřednictvím ohlášené masové demonstrace převzít v tomto demokratickém státě revoluční cestou moc, bude policie pouze dbát na to, zda někdo násilně jejich akci neohrožuje. Pokud se někdo pokusí takovou komunistickou "revoluci" narušit, bude zatčen, předveden a pokutován.

[Trvalá adresa článku]

4.5.- Panika, chaos a buzerace kolem nových řidičáků.

Řidičské průkazy vydané od 1.7.1964 do 31.12.2000 podle stávajího zákona pozbývají platnosti dnem 31.12.2005. Do tohoto data by tedy bylo nutné provést výměnu řidičského průkazu, která je prováděna zdarma, pokud současné neproběhne nějaká změna údajů v průkazu. Výměnu dosavadních řidičských průkazů upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, který stanoví, že řidičské průkazy vydané v období od 1. července 1964 do dne nabytí účinnosti zákona č. 361/2000 Sb., tj. do 1. 1. 2001, jsou jejich držitelé povinni vyměnit do pěti let od nabytí účinnosti zákona. Z uvedeného tedy logicky vyplývá, že řidičské průkazy vydané v období od 1. 7. 1964 do 31. 12. 2000 jsou jejich držitelé povinni vyměnit do 31. 12. 2005.
Podle Ministerstva dopravy (MD) však není důvod k panice. Všechno může ještě dopadnout i jinak, bude-li konečně v parlamentu odhlasován nový zákon o provozu na pozemních komunikacích. Panika ale již propukla a zejména profesionální řidiči a všichni ti, kteří často jezdí do zahraničí, se snaží si řidičské průkazy vyměnit.
Aby se míra chaosu kolem řidičáků ještě zvýšila, rozeslalo MD krajským úřadům dopis, ve kterém se pokouší vysvětlit situaci. Kromě jiného se tam říká: "Velmi důležitou informací, jež se dotýká problematiky povinné výměny řidičských průkazů, je, že vláda České republiky předložila opětovně Parlamentu k projednání návrh novely zákona č. 361/2000 Sb., který v současné době projednává Poslanecká sněmovna Parlamentu jako sněmovní tisk č. 833. Tento vládní návrh opakovaně předpokládá prodloužení lhůty pro povinnou výměnu starších řidičských průkazů za nové a její rozložení do několika stupňů s ohledem na stáří vyměňovaného řidičského průkazu, prakticky až do roku 2013. Je bohužel nutné konstatovat, že uvedený návrh vzbuzuje opět na půdě zákonodárného sboru rozsáhlé polemiky, což logicky vede k průtahům v legislativním procesu. Jakkoli Ministerstvo dopravy vyvíjí snahu o prosazení navrhované úpravy jako celku, nelze vyloučit, že zákonná předloha nakonec nebude schválena, nebo sice schválena bude, v což velmi doufáme, ale může se tak stát až relativně pozdě s ohledem na řešení akutního problému povinné výměny řidičských průkazů."
Takže důvod k panice skutečně je. Úředníci však řidičům výměnu dokladů komplikují, jak mohou. Často se jedná o výměnu řidičáků více členů rodiny a tak je logické, že se na dopravní inspektorát vypraví pro potřebný formulář jen jeden člen rodiny. To ale není možné. MD požádalo dopravní inspektoráty, aby vydávaly každému žadateli o řidičské oprávnění pouze jeden formulář.
"Doporučení vzešlo z našeho odboru agend řidičů. Vytištění těchto tiskopisů stojí spoustu peněz. Zjistili jsme přitom, že jejich spotřeba 2,9krát převyšuje počet vydaných řidičských průkazů," uvedla tisková mluvčí MD Marcela Švejnohová s tím, že doporučení není příkaz a záleží jen na úřadech, zda je respektují či ne.
Zhovadilé mozky úřednické nedovedou vymyslet nic jiného. Že by je napadlo jednoduše tiskopisy prodávat, s tím nemůžeme počítat. Považte, jakou by to přidělalo těm úředníkům práci, evidovat prodej tiskopisů. Ještě by mohlo docházet k zpronevěrám. Proto je jednodušší každému vydat jen jeden. Lidi mají přece spoustu času na to, zajít si na úřad a vyhovět tak požadavkům EU po dokladové a formulářové jednotě. Možná, že prodej tiskopisů není možný proto, že to nějaká direktiva EU zakazuje, protože by se jednalo o obchodní podnikánáí státních úřadů. Možná.
Legrační navíc je, že oficiální stránky MD nemají od konce března žádné aktualizace, protože se místní specialisti pustili do výroby nových, které ale jsou ještě v provozu jen částečně a jsou velice chaotické. Citovaný dopis rozesílaný krajům jsem tam nikde nenašel...
Pokud si stále ještě nevíte rady a jste zmatení, zavolejte tiskovou mluvčí MD. Jmenuje se Bc. Marcela Švejnohová, tel.: +420 972 231 573, mobil: +420 724 056 366 a e-mail: marcela.svejnohova@mdcr.cz. Určitě bude mít radost.

[Trvalá adresa článku]

3.5.- Český "HBO" na satelitu a v kabelovkách je tu!

V kabelových sítích a na satelitu bylo 29.4.2005 zahájeno experimentální vysílání filmového kanálu ČS Film, které navazuje na předchozí testy, které se objevily v domácí platformě Czech Link na satelitu Eurobird-1. Řádné vysílání kanálu bude zahájeno dnes 3.5.2005 ve 20:00 hodin, kdy bude uveden první snímek Choking Hazard, bláznivá komedie s Jaroslavem Duškem v hlavní roli.
ČS Film se bude vysílat v kabelových sítí v České republice a na Slovensku. Jako první jej do své nabídky zařadila "dvojka" na českém trhu, společnost Karneval Media, která je partnerem kanálu, který je věnovaný domácím filmům. Program bude k dispozici i v dalších "kabelovkách", které uzavřou smlouvu s provozovatelem stanice.
ČS Film bude přinášet především archivní české a slovenské filmy z období od 30.let až do poloviny 80.let minulého století, které společnost nakupuje od České televize, Slovenské televize, Bontonfilmu, Slovenského filmového ústavu a Národního filmového archívu. Provozovatel dále slibuje dokumenty o historii filmu. Každý měsíc má kanál uvést kolem 200 titulů. Internetové stránky s programem zatím ještě neexistují. ČS Film bude nepochybně zařazován do stránek kabelovek, které tento kanál zařadí do své nabídky.
Více zde.

[Trvalá adresa článku]

29.4.- Je Špidla specialistou EU v oblasti rozmnožování?

Změny v důchodovém systému nejsou podle eurokomisaře pro sociální politiku Vladimíra Špidly všelékem, který zvrátí nezadržitelné stárnutí evropské populace. Podle něj je zapotřebí celé škály opatření od přijímání a integrace migrantů do společnosti, až po lepší podporu rodin. Do roku 2030 prý v EU přibude 30 milionů lidí starších 80 let. Česko s Itálií patří k zemím, které stárnou nejrychleji. Pokud politici nezačnou tomuto demografickému jevu čelit, Evropa se začne vylidňovat.
Podle mého názoru jednou z možností, jak by mohli politikové čelit malé produkci dětí v zemích unie, je vycházet z Darvinovy teorie o tom, jak člověk vznikl postupným vývojem z opice. Po opicích nám totiž zůstala jedna nectnost, která by se mohla stát ctností: schopnost napodobovat jednání a chování druhých, prostě se opičit. Jestliže by naši čelní politici začali významně rozmnožovat počet dětí ve svých rodinách i mimo ně, pokud by přesvědčili k stejnému konání i nejrůznější celebrity z oboru umění všeho druhu a podnikatelských kruhů, je tu jistá naděje, že se stane obecnou módou mít nejméně tři děti. Novináři by měli skandalizovat ty politiky, kteří mají doma jedináčky a oslavovat takové, kteří předvádějí počtem svých dětí svoji schopnost plodit potomky. Svobodný podnikatel či podnikatelka by se měl stát lovnou zvěří bulváru s cejchem sobce neschopného uživit rozsáhlou rodinu. Stane-li se velká rodina společenskou nutností a všeobecnou módou, nebudeme se muset obávat demografické katastrofy, kterou Špidla prorokuje. Jako sociální komisař by udělal nejlépe, kdyby se rozvedl a s nějakou dvacítkou zplodil pár dalších potomků. Jak na to by mu jistě rád poradil jeho stranický kolega Zeman.

[Trvalá adresa článku]

28.4.- Jednadvacet zásad budování EU - zkrácená ústava.

Není zcela jisté, že následujících jednadvacet zásad pro budování a fungování Evropské unie jsou výsledkem české lidové tvořivosti. K autorství se zatím nikdo nepřihlásil, je to zřejmě stejné jako u běžných vtipů. V každém případě tento výplod lidové moudrosti vystihuje pochybnosti jisté části nejen českého obyvatelstva o tom, kam Evropa pod vedením Bruselské administrativy směřuje a co je vlastně obsahem smlouvy o evropské ústavě:

1. Německo si v Evropě bude dělat co chce.
2. Francie si v Evropě taky bude dělat co chce, pokud nenarazí na bod 1 .
3. Pokud se bod 2 dostane do sporu s bodem 1, platí ZATÍM bod 1.
4. Na Anglii se nebere moc ohled, je za vodou.
5. Na Španělsko se nebere moc ohled, je za Pyrenejemi.
6. Na Itálii se také nebere moc ohled, je za Alpami.
7. Na ostatní státy EU se vůbec nebere ohled, neboť jsou malé a zaostalé.
8. Státy, zmíněné v bodech 4 - 7, budou radostně odebírat německé (popř. francouzské) zboží.
9. Dojde-li přitom ke konfliktu s domácí konkurencí, domácí konkurence se přizpůsobí.
10. Pokud se domácí konkurence nepřizpůsobí, bude zlikvidována.
11. Státy, zmíněné v bodech 4 - 7, budou za všech okolností podporovat prosperitu a hospodářský rozvoj Německa (a také Francie).
12. Dojde-li ke stagnaci či k recesi v Německu (či ve Francii), je to vina USA a ostatních států EU. V tom případě Brusel neprodleně zajistí nápravu a potrestání viníků.
13. Rozhodování Bruselu se řídí zájmy Německa a trochu také Francie. Bruselský úředník se zdrží jednání, které by mohlo Německo a Francii popudit.
14. Národní parlamenty států zmíněných v bodech 4 - 7 mají právo schvalovat rozhodnutí Bruselu aklamací. Pověřený úředník kontroluje spontánnost projevu. Při nedostatku spontánnosti budou zjištěné nedostatky neprodleně odstraněny i s jejich nositeli.
15. Národní parlamenty států zmíněných v bodech 4 - 7 mají právo vysvětlovat občanům svých států blahodárnost rozhodnutí Bruselu.
16. Občané států zmíněných v bodech 4 - 7 mají dále právo:
    1. držet hubu a krok,
    2. radostně přijímat a naplňovat všechna usnesení Bruselu,
    3. pověřeným úředníkům oznamovat osoby, které dle jejich názoru nedostatečně využívají práva dle 16a a 16b.
17. Pokud u občana vznikne podezření na nedostatečné využívání práv dle bodů 16a až 16c, bude považován za neuvědomělého a podroben převýchově.
18. Bruselský úředník bude vybírán ze zvláště uvědomělých občanů, pokud Německo a Francie neurčí jinak.
19. Kursy rektálního alpinismu pro uvědomělé občany pořádá každý stát ve vlastní režii pod dohledem pověřeného úředníka.
20. Platnost bodů 3 - 19 se řídí rozhodnutím Německa a Francie.
21. Heslem budiž "Evropskou unii si pozvracet nedáme".

[Trvalá adresa článku]

27.4.- Budování socializmu je náš cíl a zelení jsou naši bratři.

Soudruh Dolejš ve svém projevu na víkendovém srazu komunistických a levicových stran v Praze přítomné soudruhy informoval, že teoretické pracoviště ÚV KSČM pod jeho vedením připravuje studie k modelu socialismu, jak to uložil sjezd strany. "Nemáme ambici definovat jakýsi jediný správný, náš definitivní model socialismu. Nároky na vědecký socialismus nelze sevřít do stranických kazajek a my musíme být otevřeni diskusi napříč celé levici, napříč celé intelektuální frontě a být otevřeni i novým inspiracím." Za výrazný směr, kterému by KSČM měla být otevřena, označil Dolejš i dosti silné křídlo v zeleném hnutí, které vnímá, že snahy o zlepšení životního prostředí souvisejí i se změnami společenského systému. To, že společnost postavená pouze na zisku nemůže být zelenou společností, nemůže mít zelenou ekonomiku. A tyto změny ve společnosti, které oni sami nazývají ekosocialismem, jsou pro nás také hodnotnou inspirací, řekl. Doplnil, že některé tyto strany zelených jsou součástí konfederace, která tvoří frakci GUE/NGL v Evropském parlamentu.
Zdá se, že předseda české Strany zelených Jan Beránek a Jakub Patočka se byli u soudruha hlavního ideologa Dolejše poradit o tom, jak společně u nás vybudovat něco jako zelený socializmus. Pokusili se svoji stranu nasměrovat čelem ke KSČM. Členové předsednictva Strany zelených Dana Kuchtová, Martin Bursík a Petr Štěpánek jejich snahu nepřijali právě pozitivně a vydali toto prohlášení uveřejněné v časopise Týden: Jsme krajně znepokojeni opakovanými aktivitami předsedy Jana Beránka a Jakuba Patočky, kteří vážně poškozují Stranu zelených tím, že jejím jménem prosazují politicky naivní představy o navazování dialogu s komunisty a jejich reformování zvenčí.
Prohlašujeme, že dialog s komunisty prosazují předseda Beránek a člen SZ Patočka bez mandátu Strany zelených. Jejich návrh na "navazování dialogu s komunistickou stranou o podmínkách, za nichž se pro SZ i pro ČSSD stane KSČM i na celostátní úrovni politickým partnerem přijatelným alespoň jako ODS" byl na Republikové radě dne 3.4. podroben ostré kritice a navrhovatelé jej stáhli."
Kromě skandálů kolem financí strany se tak zelení zaplétají i do skandální spolupráce s komunisty. V každém případě se tím potvrzuje podezření, že Stranu zelených po převratu v roce 1989 skutečně založili odborníci tehdejší StB specializovaní na ideologickou diverzi. Je logické, že když v současné době komunisté plánují vstup do vlády v koalici k ČSSD, jejich soudruzi ve Straně zelených vylézají z děr. Nekomunistickým členům lze doporučit odchod ze strany a ti, kteří je volili by si měli uvědomit, koho tím vlastně podpořili. Málo volebních hlasů bude znamenat pro politickou stranu málo peněz a téměř jistý konec soudruhů Beránka a Patočky.

[Trvalá adresa článku]

26.4.- Nejen Česko musí vystoupit z NATO, říká KSČM.

Evropské státy by podle KSČM měly ze Severoatlantické aliance vystoupit. Zrušení členství v NATO komunisté považují za jeden z kroků, který zvýší bezpečnost na starém kontinentě. "NATO je škodlivým pozůstatkem studené války, který nepřispívá ke zvýšení bezpečnosti Evropy, ale naopak," řekl místopředseda KSČM Václav Exner na právě skončeném mezinárodním srazu komunistických a levicových stran v Praze. Nedělní diskusi dominovala kritika politiky Spojených států a jejich vojenských operací.
Komunisti velice rychle vycítili, že tak, jak roste moc novodobých socialisticky narudlých vládců Evropy v Bruselu, tak se objevují mezi politiky podobné názory a snahy o založení "evropské" armády nezávislé na NATO. Odklon od NATO byl jasně patrný zejména v reakcích na válku v Afghanistánu a především v Iráku. Bruselští politici touží po nezávislosti nejen ve věcech hospodářských, ale i vojenských. Snaží se dělat vlastní politiku a evropská smlouva o ústavě by jim v tom měla pomoci. V evropské ústavě je jasně deklarována jednotná zahraniční politika a to se s členstvím většiny států EU v NATO nesnáší. Tyto snahy Bruselu jsou pro nás dalším argumentem pro odmítnutí stávající podoby smlouvy o evropské ústavě.
Je jasné, na jakou notu naši komunisté hrají: pokud by NATO zaniklo, byla by v rámci jejich boje za socializmus opět otevřená cesta směrem na východ do jejich milované Moskvy. Jestliže Putin prohlásil, že považuje rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu dvacátého století, rád by jistě viděl Rusko jako součást EU. Finančníci a podnikatelé v Německu i ve Francii s volnými finančními zdroji se velice těší na "Drang nach Osten", kde je čeká laciná pracovní síla a nenasycený obrovský trh. Staré evropské země jsou pro ně již bezcenné, plné masových stávek a zkracování pracovní doby, trh je nasycený a bez zájmu. Snaha o urychlené připojení zcela nepřipraveného Bulharska a Rumunska k EU jen bruselskou politiku nové cesty na východ potvrzuje.

[Trvalá adresa článku]

25.4.- Staronová levicově orientovaná koalice opět na trůnu.

Prezident již přijal demisi celé Grossovy vlády a vzápětí bude možná ještě dnes jmenovat vládu "novou" opět koaliční. Kalousek sice svou hru proti Grossovi vyhrál, ale ve skutečnosti prohrál: přišel o svoji významnou funkci předsedy parlamentního rozpočtového výboru, kolem krku se mu utahuje smyčka o poněkud zvláštním způsobu nabytí vlastního bytu. Jedinou jeho výhrou je fakt, že se po nastávajích volbách nebude ODS pravděpodobně bránit vytvoření koalice s lidovci. Otázkou zůstává, zda to bude na hlasy pro ČSSD a KSČM stačit.
Budoucí premiér a místopředseda ČSSD Jiří Paroubek chce s šéfem ČSSD Grossem vytvořit tandem. Paroubek novinářům řekl: "Vláda nemůže být řízena z Lidového domu a nebude řízena z Lidového domu, protože je to koaliční vláda. Myslím, že panu Grossovi a mně je to jasné. Je potřeba říci, že ve vedení soc. dem. je v současné době tandem. Já jsem ve vedení vlády, pan Gross je ve vedení ČSSD." Paroubek doplnil, že s Grossem bude v pravidelném styku, stejně jako s šéfy ostatních koaličních stran. Takže přítel Gross (Paroubek údajně Grosse pro stranu objevil !) bude defakto řídit vládu dál a v politice se nic nezmění. Paroubek se netají svoji touhou po vládní koalici ČSSD s KSČM a je zcela otevřený: "Dělat z komunistů neustále strašáka je stupidita," tvrdí. Podle Paroubka už nejsou časy Sovětského svazu nebo Kominterny a komunisté si nemohou přát být neustále v izolaci. "V našem zájmu je, aby i tato strana byla integrována do demokratického politického systému země," prohlásil doslova Paroubek. Spolupráci s komunisty na vládní úrovni přitom odmítli delegáti březnového sjezdu ČSSD, kde byl Paroubek zvolen místopředsedou strany. Soudruh přítel Paroubek, bezvědomý spolupracovník StB, nerespektuje názory většiny delegátů vlastní strany a povede s drzým čelem ČSSD do náruče KSČM. Obě strany tak získají díky debilitě voličstva většinu v parlamentu a cesta k socializmu nás nemine. Bude to zajisté ona zhovadilá varianta socializmu s lidskou tváří. Zastánců této politické linie vzniklé v řadách KSČ v roce 1968 je dostatek.
Jak to vidí komunisté? "Pro KSČM je socialismus od vzniku strany v roce 1990 strategický cíl, který vychází z tradic marxistického myšlení. Žádné dogmatizované učení, končícího na různé koncovky - ismus, ale tradice marxistického myšlení. Chceme spojovat historickou zkušenost oněch 200 let socialismu (!) včetně pochopení selhání režimu před rokem 1989 s analýzou nových trendů a formulovat představu o typu socialistické společnosti, která by byla schopná soutěžit s globálním kapitalismem. Jde nám o nový typ, o nové pojetí socialismu. Někdy hovoříme o moderním socialismu", prohlásil soudruh Dolejš na včera skončeném soudružském srazu "Za bezpečnou a socialistickou Evropu", kterou pro 39 komunistických a levicových stran z celého světa včetně Severní Koreje, Číny a Kuby uspořádala KSČM a GUE/NGL v Praze. Evropská levice v Evropském Parlamentu je sdružená ve frakci GUE-NGL (Spojená evropské levice-severská zelená levice). Členem této frakce v EP je například exkosmonaut Remek (KSČM) se svými dvěma asistenty, agenty StB. Více o GUE-NGL zde a také zde.).
Podle evropských levicových a komunistických stran je prý jen otázkou času, kdy socializmus postupně zvítězí ve všech rozhodujících zemích EU a posléze i v Unii jako takové. Pak zavlají v Bruselu rudé vlajky a hymnou EU se stane Internacionála. Soudruh Lenin by z nich měl radost.

[Trvalá adresa článku]

22.4.- Jak být oloupen v autě na křižovatce.

Tři neznámí muži na křižovatce ulici Chebská - Nádražní v Chebu otevřeli dveře Mercedesu šestapadesátiletého turisty z Německa a vlezli dovnitř. Zatímco jej dva z mužů drželi, třetí jej ho kopal do těla, dokud cizinec nevydal finanční hotovost ve výši 250 Euro. Lupiči mu také odcizili telefon zabudovaný do palubní desky vozidla a poté i mobilní telefon. Způsobené škody byly vyčísleny na 14 tisíc korun. Po pachatelích se pátrá.
Přiznám se k velké osobní "zbabělosti": už asi rok po usednutí do auta zamykám zevnitř dveřní zámky. Dělám to od té doby, kdy jsem se dočetl o tom, že i k nám už dorazila z velkého světa metoda, jak snadno oloupit osamoceného řidiče na křižovatce: lupič se podívá, zda máte na zadním sedadle nebo na sedadle spolujezdce něco pro něj zajímavého (aktovka, kufřík s penězi, fotoaparát), otevře dveře a během vteřiny věc popadne a dá se na útěk. Řidič podlehne zmatku, protože se mezitím rozsvítí zelená a většinou své auto neopustí. Pokud zaparkuje za křižovatkou, nemá šanci zloděje dohonit. Ten, který okamžitě vystartuje a dá se do pronásledování zloděje může ale dopadnout ještě hůře. Ve zmatku nejspíše své auto nezamkne a když se vrátí z neúspěšného pronásledování, svého miláčka již na křižovatce nenajde. Ujel s ním totiž komplic lupiče.
Zmiňovaný případ oloupení s použitím násilí je důkazem, že brutalita lupičů graduje a že pracují v organizované skupině. Tím riskují při dopadení podle našich zákonů mnohem vyšší trest. Možná z neznalosti, možná proto, že pocházejí ze zemí směrem na východ od nás nebo jsou příslušníky jisté české nejmenované menšiny proslulé svými sklony k loupežím. Brutalita ale spíše nasvědčuje onu východní variantu. Takže se při jízdě po městech raději zamykejte a nejenom v Česku. Nezapomeňte se ale zase odemknout zejména při jízdě na dálnici a všude, kde můžete očekávat nějakou tu havárii. Až se pak převrátíte a někdo se bude snažit vás z vašeho auta vytáhnout, zamčené dveře by mu v této bohulibé činnosti zabránily. Zamykejte se také, když vás budou někde na opuštěném místě stavět policisté. Nemusí to totiž být praví policisté, už i tohle vylepšení metod jak oloupi řidiče k nám dorazilo. Klidně zastavte a nepatrně stáhněte okénko. Vyčkejte příchodu policisty a požádejte jej, aby se legitimoval. Vysvětlete mu, že se obáváte přepadení převlečenými lupiči. Poté, co vám přitiskne svůj služební průkaz na sklo si jej řádně prostudujte a rozhodněte se, zda otevřete. Pokud máte pochybnosti, klidně zase okénko zavřete a zavolejte na policejní linku 158 a pokuste se získat informaci o tom, zda na tomto místě probíhá opravdová kontrola silničního provozu. Nezapomeňte vysvětlit, že se obáváte přepadení převlečenými policisty.
Na tomto místě jistě podotknete, že jsem blázen a že něco takového přece dělat nebudete. No, je to na vás. Nechci vás strašit, ale v podobných situacích vám nikdo nepomůže, nikde se neobjeví zázračný policajt, který ihned doběhne lupiče, který vás právě okradl. Takové scény můžete spatřit jen ve filmu. O svoji bezpečnost a zdraví se musíte postarat sami. Přeji krásný den, zdá se že bude sice chladno ale slunečno.

[Trvalá adresa článku]

21.4.- Jak obrat věřitele o úroky z půjčky.

Bývalý novinář a bývalý akcionář MFDnes Rostislav Rod již obdržel od Stanislava Grosse 900.000 korun, které údajně před lety půjčil strýčkovi Grosse, panu Vikovi. Půjčka zajištěná směnkou z roku 1999 měla být splatná v roce 2007, přičemž Vik měl Rodovi vracet o 400.000 korun více, což byl dopředu sjednaný úrok. Vzhledem k tomu, že směnka byla údajně Simkaničem zničena, Rod o očekávaný výnos podle Grossových právniček Horové a Rejžkové přišel. Na splacení dluhu si premiér a jeho žena vzali úvěr u zlínské kampeličky Moravský peněžní ústav. Peníze si přitom Gross před lety půjčil od Vika a ten od Roda. Rod později prodal směnku předsedovi neparlamentní politické strany Česká pravice Michalu Simkaničovi. Smlouvu o prodeji směnky ale nedávno Simkanič a Rod zrušili.
To je mazaná metoda, jak obrat svého věřitele o úroky: seženete někoho, kdo "koupí" od věřitele směnku za slib, že mu zaplatí až naprší a uschne. Směnka se pak spálí a vy se přesto hrdě přiznáte k dluhu a zaplatíte. Ale bez úroků, protože ta směnka již není. V případě, že se neprozřetelně veřejně přiznáte stejně jako Gross k tomu, že ve směnce byl úrok uveden, pak musíte platit, protože je na to dost svědků. Takže uvidíme, zda pan Rod zažaluje Grossova strýčka Vika o úroky. Pokud to neudělá, je zcela zřejmé, že nikdy Vikovi nic nepůjčil, stejně tak jako Vik nikdy nic nepůjčil Grossovi. Pak by tedy měl Gross v ruce celých 900 tisíc a nejspíše by je nenápadně vrátil zpátky bance. Jak to vlastně bylo a za co ve skutečnosti Gross koupil svůj byt se nikdy nedozvíme. Ve středověku to bylo mnohem jednodušší: zlodějům se sekaly ruce a kdo nechtěl mluvit pravdu, toho natáhli na skřipec. V dnešní osvícené době bych se přimlouval alespoň pro veřejné potápění zlodějů a podvodníků v koši z Karlova mostu do Vltavy. Aspoň by bylo co vysílat v televizním zpravodajství.

[Trvalá adresa článku]

20.4.- Kouřové signály oznámily volbu nového papeže.

Sběh 10 000 náboženských fanatiků katolického vyznání na náměstí Svatého Petra ječel nadšením, někteří kněží dokonce pískali na prsty. Vítali tak bílý kouř, který se včera kolem 18 hodiny SEČ chabě linul ze super nového plechového komínku, který byl jako provizorium vystavěn v Sixtínské kapli, ve které se konalo volební klání 115-ti vyvolených kardinálů. Shromáždění na náměstí připomínalo spíše fotbalové utkání a záběr na signalizační komín vysílala řada televizních stanic od americké CNN přes francouzskou TV5 až po slovenskou TA3 v přímém přenosu. Papež je mrtev, ať žije nový papež, v pořadí dvěstě šedesátý pátý. Na potvrzení bílého kouře se v 18.04 SEČ rozezněly i zvony na basilice Sv.Petra. Všichni jásali, i když netušili, kdo byl právě zvolen papežem.
Není jasné, z čeho se tak věřící i zcela nevěřící turisté radovali. Jejich nadšení pravděpodobně plynulo především z faktu, že byli u toho a že mohou jít konečně domů nebo někam do lokálu oslavovat. Podstatné je, že papeže zvolili kardinálové, úředníci jmenovaní vždy papežem. Věřící na výběr svého nejvyššího nemají žádný vliv. Je to tak správně, protože prostý, po staročesku sprostý lid nemá dostatek rozumu k výběru svých vůdců, ať už náboženských nebo světských. Všeliké průzkumy lidového mínění o oblíbenosti našich politiků to jen potvrzují. Katolická církev nám tak dává návod k tomu, abychom zavrhli moderní parlamentní pseudodemokracii a vrátili se ke starým hodnotám římské republiky i římské říše. Komise Evropské unie, která sestává z nikým nezvolených politiků a rozhoduje o zásadních věcech, nám ukazuje správnou cestu.
V 18.42 SEČ se svět dozvěděl, že se novým papežem stal Joseph Ratzinger, který si zvolil jméno Benedikt XVI. Je symbolické, že se papežem stává kardinál pocházející z nejmocnější evropské země. Stejně symbolické je, že byl členem Hitlerovy mládeže. S tím se musíme smířit, koneckonců tam byl každý německý chlapec v jeho věku. Němcům musíme konečně odpustit jejich viny a přijmout je s pokorou jako vůdčí národ Evropské unie. Gott mit uns!

[Trvalá adresa článku]

19.4.- Chce se vám z toho také zvracet?

Premiér a předseda ČSSD Stanislav Gross odpoví prezidentovi Václavu Klausovi na jeho výzvu, zda jednání bývalé koalice o nové vládě definitivně ztroskotalo, nejdříve v úterý. Menšinová vláda, která by ve sněmovně byla závislá na hlasech komunistů, je jedno z řešení, byť mu Gross nedává přednost. Sociální demokraté ale komunisty o schůzku zatím nepožádali. Grebeníček ČTK řekl, že je připraven jednat o způsobech řešení vládní krize, až ho osloví Gross. Pokud Klaus zjistí, že obnova stojedničkové koalice už není reálná, zahájí rozhovory o prozatímní vládě a přípravě předčasných voleb. Po prozatímní vládě zřejmě dojde k opakování ruské říjnové revoluce, tentokrát asi tak v květnu a poprvé také správně podle Marxe v rozvinuté kapitalistické zemi. Konečně tak prokážeme platnost Marxových teorií a proslavíme naši malou zemi, ze které uděláme pochodeň opravdového socializmu s lidskou tváří. Revoluce bude opět sametová a bude se jí v učebnicích dějepisu říkat "revoluce růží a třešní".
Preference ČSSD se nadále snižují. V dubnu by podle průzkumu agentury STEM "nejsilnější" (pokud jde o množství poslanců) vládní stranu volilo pouhých 12 procent lidí. Nejvíce příznivců má stále ODS, volilo by ji 33,6 procenta oslovených. Druzí jsou komunisté se ziskem 17,6 procenta, čtvrtí s 8,3 procenta lidovci. US-DEU má ale jen 2,2 procenta, což nestačí na vstup do sněmovny.
Přeji vám všem pevné zdraví, krásné počasí a proboha, až budou volby, tak zvedněte ty vaše líné zadky a jděte volit. Je jasné, že pořád nevíte koho, ale doporučená metoda je vybrat si "svobodně" to nejmenší zlo. Třeba volte i tu nešťastnou US-DEU, hlavně ale volte!

[Trvalá adresa článku]

18.4.- Postavit oslavnou sochu není jen tak.

Po neúspěchu prvního projektu sochy legendárního amerického generála George Pattona, osvoboditele Plzně, vypíše město novou soutěž na jeho pomník. Zastupitelé na její přípravu schválili 500.000 korun z přebytku loňského rozpočtu města. "Vítězný návrh pomníku bychom měli mít na stole v polovině příštího roku," řekl ČTK plzeňský primátor Miroslav Kalous." Radnice nedávno zastavila projekt Military Car Clubu, který chtěl postavit u Pattonova mostu téměř třímetrovou sochu generála od sochaře Jaroslava Bockera, který byl ale dodatečně odhalen jako agent bývalé StB. Socha měla být v Plzni odhalena letos k 60. výročí konce světové války. Na její základní kámen loni v květnu poklepávali minulý plzeňský primátor i americký velvyslanec. Podstavec odstranil Military Car Club letos 1. dubna a pomník bude od 7. května stát v malé obci Dýšina u Plzně, která hodlá na jeho úhradu vybrat peníze ve veřejné sbírce a od sponzorů.
Do 7. května by se to opravdu v Plzni s novým pomníkem stihnout nedalo. Dporučuji pro příště vybrat mladého umělce, který se narodil řekněme v roce 1979 nebo později, což by skýtalo jistotu, že se nemohl stát agentem StB i kdyby chtěl. Ovšem je třeba nezapomenout prověřit i celé jeho příbuzenstvo, protože to by mohlo také vrhnout kalné světlo na umělecký výtvor. Socha pana Bockera je skutečně hrozná a uměleckého na ní není nic, snad jen ten použitý bronz. Zkušenost plzeňských radních by měla varovat všechny radní, kteří chtějí stavět ve svých městech oslavné sochy, například zvěčnělému americkému prezidentovi Reaganovi, který se velmi zasloužil o to, že komunizmus skončil - tedy alespoň zdánlivě (viz poslední politický vývoj u nás). Nejlepší rada je tato: v kamenolomu koupit neotesaný blok žuly, za pár floků do něj nechat vytesat nějaký ten oslavný nápis a je to. Levně a bez rizika a možná by to vypadalo lepěji, než kdejaký umělecký artefakt. Fakt.

[Trvalá adresa článku]

15.4.- Tak nám zabili koalici.

Stanislav Gross se jako předseda ČSSD ukázal být jen obyčejnou loutkou, kterou ovládají členové předsednictva strany. Ačkoliv po dlouhém jednání uzavřel s předsedy KDU-ČSL a US-DEU dohodu o tom, co bude potom, ukázalo se, že je zcela nesvéprávný takové dohody uzavírat. Předseda lidovců Miroslav Kalousek řekl novinářům, že noční dohoda byla pouze hrou ČSSD, která má vytvořit sociálním demokratům alibi pro variantu, že ČSSD vytvoří menšinovou vládu, která bude vládnout s tichou podporou komunistů.
Není to tak dávno, co senátoři Martin Mejstřík (za Cestu změny) a Jaromír Štětina (za Stranu zelených) podali na komunisty trestní oznámení kvůli šíření třídní zášti. Opírají se o články v časopisu mladých komunistů Mladá pravda, které podle nich obsahují výzvy ke svržení demokracie. I když oznámení podali na neznámé pachatele, obviňují podle slov Štětiny Komunistický svaz mládeže a KSČM, "že tuto činnost podporují". Připojit se k jejich petici Zrušme komunisty můžete zde.
O tom, že zejména Komunistický svaz mládeže zcela nevybíravě propaguje revoluční svržení kapitalistického řádu, svědčí Politický program KSM. Jen krátká citace z jeho závěru přesvědčí, jak ostře nabrousili mladí komunisté vedeni rodnou KSČM pero:
"Světový kapitalistický řád je zřízen na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, které dovoluje malé skupině lidí vykořisťovat bohatství celého světa jen pro sebe. Produkce tak slouží pouze vládnoucí elitě, nikoli však potřebám většiny lidí... KSM si je vědom toho, že kapitalismus nemůže být jednoduše reformován. KSM proto bojuje za revoluční svržení kapitalistického řádu masami pracujících. Proti systému kapitalistickému staví KSM alternativu systému socialistického. Takový systém již nebude spočívat na produkci pro zisk, ale pro potřeby lidí. To otevře cestu ke skutečnému osvobození lidstva. KSM si je jist, že cesta k socialistické revoluci nebude krátká, jednoduchá, ani bezbolestná. Přesto je přesvědčen o její nutnosti. Před námi jsou totiž pouze dvě alternativy: SOCIALISMUS, NEBO BARBARSTVÍ!"
Musíme jen doufat, že se prezident Klaus nezachová podobně jako prezident Beneš v roce 1948, který přijal tenkrát demisi demokratických ministrů a otevřel tak cestu k moci pro KSČ. Další řešení politické krize je totiž v jeho rukou. Měl by se pokusit vyvolat předčasné volby. Jak to udělá, asi v tomto okamžiku neví ani on. Bude to totiž kličkovaná mezi paragrafy naší ústavy. Mimochodem, víte který "právník" naši novou ústavu dával dohromady? Nebudete tomu věřit, ale byl to onen známý muž s lulkou Kalvoda, který se oháněl zcela neoprávněně titulem JuDr. Ještě máte pocit, že žijete někde jinde než v Kocourkově?

[Trvalá adresa článku]