Poslanec Jan Kasal nedávno řekl a napsal: "Rodin se třemi a více dětmi je zhruba dvacet tisíc. Pokud by bylo zavedeno volební právo rodin, tak by se počet hlasů zvedl o zhruba dva milióny.
Volební právo rodin - to je návrh, který je v těchto dnech diskutován uvnitř KDU-ČSL i mimo ni. Má podle nás jediný cíl: posílit postavení a význam rodiny.
Je logické a normální, že návrh povětšinou budí velmi rozporuplné a převážně odmítavé reakce. Jde nepochybně o zásadní průlom do volebního práva a my bychom se tedy měli bavit o tom, zda tuto změnu chceme, či nikoliv."
Bratr Kasal není žádný idiot. Konečně někdo vystihnul, jak by bylo možné vytvořit skutečně občanskou společnost: každý člověk má své vlastní zájmy a záliby, mezi které patří u většiny občanů dělání dětí, většinou tedy i rodina. Jaký význam má tedy občan pro společnost by bylo možné vyjádřit počtem volebních hlasů, volební silou jednotlivce voliče. Aby bylo možné zahrnout do volebního boje všechno, co občana-voliče v rámci společnosti definuje, bylo by vhodné dát mu tolik hlasů, kolik zájmů má. Miluje zvířata? Ano, dostane dalších x hlasů podle toho, o kolik zvířat se stará. Je automobilista a rád by hájil zájmy automobilistů? Za každé auto jeden hlas, za motorku taky. Má barák? Dalších x hlasů podle toho, kolik lidí ve svém domě ubytovává. Je amatérský filmař? Další hlas. Je pěší turista? Rovněž. A další volební hlasy za cyklistiku, prostě za každý sport, pokud je v něm profesionálem, tak hlasy dva. Má účet v bance, pojistku? Za každý další účet a pojistku hlas, neboť tak zvyšuje zaměstnanost, přináší práci bankovním úředníkům a pojišťovákům. Je plátcem DPH? Další bod. A tak dále. Pracuje v lidosprávě? Opět body navíc. Zcela bezvýznamný a pasivní občan bude mít jeden, maximálně dva či tři hlasy, pokud zplodil nějaké děti - ale jen za předpokladu, že se o ně stará. Aktivně žijící a ve společnosti působící občan tak získá třeba sílu padesáti volebních hlasů. Konečně si připusťme, že ti, kteří jsou činorodí a pro společnost něco dělají, vytvářejí další pracovní příležitosti, musí mít také větší vliv na to, kdo ji bude řídit a jakým směrem. Kdo se jen válí kdesi na podpoře, do toho nemá co mluvit. Vězňům je třeba jejich volební právo zcela odebrat, protože se sami k výkonu tak odpovědné věci deklasovali. Mluvit tady o rovnosti a občanských právech je pustá demagogie.
Nápad bratra Kasala otevírá prostor pro diskuzi na toto téma. Pokud bychom takový systém přidělování volebních hlasů včlenili do naší ústavy, zahájili bychom tak novou demokratickou revoluci vedoucí ke skutečné občanské společnosti, jejíž kvalita by daleko přesahovala všechny Havlovy nejsmělejší sny. Co tomu říkáte, vážení?