|
|
|
"Informátor a jeho postavení je upraveno v zákoně č.283/1991 Sb., o Policii České republiky v ustanovení § 23f. Osobou vystupující jako informátor se rozumí osoba, která není v zaměstnaneckém, služebním, či jiném poměru s Policií ČR a jedná na základě dobrovolnosti. Samozřejmě musí vědět, že jedná ve prospěch policie (nejčastěji pro službu kriminální policie a vyšetřování). Tato osoba na základě svého uvážení informuje policii o všem, co by mohlo souviset s trestnou činností a o podrobnostech, o kterých se určitým způsobem dozvěděla. Policie pak činí kroky, aby byla utajena identita informátora a vytvořeny vhodné podmínky pro bezpečné předávání zpráv policii, jako je např. získání bytu, ve kterém dochází k předávání informací. Zde mohou být informátorovi předávány jiné informace ze strany policie, např. varování o tom, že jej někdo sleduje a také různé pokyny. Za tuto službu může být informátorovi poskytnuta věcná, či finanční odměna." Chcete-li to uchopit profesionálně a podstatně za větší peníze, pak se nechte naverbovat jako agent, nejlépe jako zvláštní tajný agent. K tomu ale už musíte mít řadu předpokladů, prakticky stejných, jako pro službu v policii. Navíc budou třeba jisté zvláštní schopnosti umožňující vám proniknout utajeně do podsvětí. Pomůže vám určitě sledování televize na všech kanálech bez rozdílu, kde se snadno poučíte, jak na to. Kdo je to vlastně agent? "Agentem se rozumí osoba ve služebním poměru k Policii ČR, který plní úkoly svěřené mu nadřízeným orgánem. Agent má i jiná oprávnění, na rozdíl od informátora policie. Může mu být vytvořena legenda o jeho původu, aby se mu umožnilo snáze infiltrovat do příslušné společenské skupiny v jejímž rámci má působit. Rovněž mu může být povoleno provozování nejrůznější hospodářské činnosti, i když je k němu potřeba zvláštní povolení ( získání živnostenského listu, registrace zařízení na OÚ, atd.). Samozřejmostí je zastírání příslušnosti k Policii ČR. Všechna oprávnění je příslušný úřad povinen co nejrychleji vystavit a to na písemnou žádost Policie ČR. Činnost agenta, na rozdíl od informátora musí být povolena soudcem vrchního soudu na odůvodněnou žádost státního zástupce činného u vrchního státního zastupitelství. O výjimečnosti tohoto institutu svědčí i to, že použití agenta lze dle dikce zákona povolit jen v taxativně vymezených případech. 1) je vedeno trestní řízení pro závažný trestný čin (§ 41 odts.2 TrZ) 2) jde o trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného spolčení (§ 163 a,b,c) 3) jde o trestný čin, k jehož stíhání se Česká republika zavázala mezinárodní smlouvou." Přeji vám hodně zdaru a dobré úlovky. Můžete aktivně přispět k odstranění blbé nálady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dopadením nejrůznějších lumpů včetně zločinně spolčených tunelářů a ještě za to dostat peníze. Hlavní je nebát se! Použitý pramen: http://www.epravo.cz">
http://www.orsr.sk.
U vědomí již Starým Zákonem reflektované skutečnosti, že pro posouzení skutečných záměrů a úmyslů každého konatele jsou rozhodné výsledky jeho činů, U vědomí mefistofelské zkušenosti, že koalice se Zlem, ba dokonce i samotné neodporování mu, nemůže přispět k dosažení dobrého a chvályhodného cíle, Reflektujíce politickou realitu Československa i České republiky posledních padesáti, avšak především posledních dvanácti let, Skláníce se před principy demokracie, Přijímáme my, kteří po řadu let ať jako soukromé osoby či v různých funkcích romských i českých organizací usilujeme o emancipaci romského národa, následující stanovisko ke spolupráci ROI ČR a NDS. Ať jsme či nejsme členové Romské občanské iniciativy, Na stejném serveru DZENO.CZ můžete najít zcela protichůdné prohlášení ROI a NDS o vzájemné užitečné spolupráci: http://www.dzeno.cz/czech/blesk/roinds/roi_nds.htm.
Martin Komárek deset dní před volbami v MF DNES napsal: " Jisté je, že využívat televize ve volebním boji je krajně neslušné. Pro takovou krajní neslušnost má obecná mluva mnohem jadrnější pojmenování. Krajně neslušné je neodstoupit z místa televizního ředitele před volební kampaní. Je to úplně stejný "zločin", jako když politik rozhoduje o veřejných zakázkách pro svou soukromou firmu. Voliči by měli tuto neslušnost potrestat. I když je Železný nepochybně nesmírně schopný muž, neměl by být zvolen." Podle Komárkova názoru je tedy nejlepším senátorem ten, kterého nikdo nezná a který je chudý jako myš. A který je natolik neschopný, že jediné peníze, které si dokáže vydělat, pocházejí z platu senátora. Většina našich politiků je právě tohoto druhu: zbohatli z poslaneckých, senátorských nebo ministerských platů. Nejspíše právě proto, že jinak si svoje peníze vydělat nedokáží. Dostávají se tak snadno do podezření, že jsou lehce zkorumpovatelní a že zneužívají svoje politické postavení k snadnějšímu vydělávání peněz pro sebe a svoji rodinu či přátele dohazováním výhodných státních zakázek. Můžete mít spoustu výhrad k tomu, jaká je Železného některými nenáviděná a jinými milovaná televize Nova, jak ji on sám využívá pro zvýšení své osobní popularity. Jedno mu ale nikdo nemůže upřít: že je skutečně schopným podnikatelem a manažerem, který nevstupuje do senátu proto, aby si zvýšil životní úroveň díky senátorskému platu. Můžete i pochybovat o tom, že se stal senátorem jen proto, aby sloužil svým znojemským voličům. To všechno jsou jen prosté dohady a to, jaký byl Železný senátorem, budeme moci posoudit až za další čtyři roky. Pro naši politickou scénu je ale škoda, že do ní nevstupuje více úspěšných podnikatelů a manažerů, kteří by těm papírovým vůdcům národa předvedli, jak se má taková velká firma, jakou je stát, řídit.
Celý článek najdete na adrese http://www.vorisek.cz/horacko/horac75.php
Ze tříd byly odstraněny obrazy cís. Karla Habsburského, třídy ozdobeny stuhami a brzy vyvěšeny obrazy presidenta T.G. Masaryka. " (Z autentické školní kroniky.) Letošní státní svátek však nikdo v Česku neslavil tak radostně, jak to udělali naši předkové. Ono totiž není moc co slavit. Náš stát jsme si žádným skutečným bojem nevybojovali, jaksi jsme jej dostali darem od vítězných mocností, jejichž hlavním úmyslem bylo rozdělení jedné z evropských mocností v naději, že se tím zmenší riziko světové války, což se nepotvrdilo. Obnovu Československa po druhé světové válce opět zařídily vítězné mocnosti a to včetně našeho zahrnutí do východní komunistické zóny. Z té jsme se dostali až po zhroucení Sovětského svazu sametovým převratem, při kterém naši "revolucionáři" museli odstupujícím komunistům slíbit beztrestnost, což se podařilo zejména naprostou nezávislostí soudů obsazených bývalými komunisty nebo jejich poskoky. A tak můžeme jen tiše závidět našim předkům jejich optimismus, se kterým hleděli do budoucnosti, možná až do třetího tisíciletí. Oslavovat ale opravdu není co a naše milé obyvatelstvo to zcela jasně chápe. Proto nikde nevlají prapory a nepochodují jásající davy. Pro pozdvihnutí vlastenectví navrhuji především zavést tento státní svátek jako klouzavý tak, aby vždy padl do pracovního dne, jak se to povedlo právě toto pondělí. Dále pak, aby bylo nařízeno majitelům domů vyvěšovati na domech a ve všech oknech vlajky české pod pokutou deset tisíc a konečně naříditi povinnou účast na veřejných shromážděních spojených s rozdáváním piva a guláše zdarma. Zde bude lid organizovaně jásati spolu se svými milými politiky a oslavovati jejich skvělé výsledky při řízení našeho státu. Kdo se při nejbližších volbách neprokáže potvrzením o účasti na jásání, které budou rozdávati domovní či uliční důvěrníci, nebude za trest k volbám připuštěn. Jedině tak se navrátí staré zlaté časy společných veřejných oslav naší státnosti a národní pospolitosti mající kořeny v počátku minulého století. Pak nastane ta pravá občanská společnost.
V dnešním zdánlivě uspořádaném a prý civilizovaném světě doznala původní mírotvorná myšlenka držení rukojmích zásadní změny k horšímu. Cílem je docela sprosté vydírání policie například po nezdařené bankovní loupeži, kdy se lupiči snaží si vynutit volný odchod. Vyhrožuje se střílením rukojmích, k čemuž často i dochází. Rukojmí se berou do zajetí také jako prostředek politického vydírání s často zdánlivě humánním nátěrem: propusťte politické vězně, ukončete válku, opusťte okupované území. Rukojmí jsou náhodně vybrané osoby, které měly tu smůlu, že se právě nacházely na místě, které si ozbrojená skupina hodlající změnit svět vybrala. Na jejich životech příliš nikomu nezáleží a tak tato ozbrojená tahanice téměř vždy končí menším či větším masakrem teroristů a jejich nevinných obětí. Kam se poděly ony dávné časy kultivovaného politického vyjednávání, placení výkupného, odevzdávání mimořádných daní jako trestu za místní nepokoje? Proč se v dnešní době tolik zbytečně zabíjí? Nejspíše to bude tím, že náčelníci kmenů, králové a prezidenti už nebojují v bitvách v prvních řadách, že jim nehrozí smrt a tak snadno obětují svoje poddané. V Moskvě teroristé zastřelili jednu osobu a ostatních nejméně sto nevinných občanů se udusilo zvratky po plynovém útoku vojenských specialistů na zabíjení. Hlavním cílem bylo ukázat všem budoucím teroristům, že budou zabiti jako psi bez ohledu na to, kolik přitom zahyne rukojmích. Na povel k bezohlednému útoku na divadelní sál čekal prezident Putin jen do okamžiku, kdy snad teroristé zahájili popravu rukojmích. Někdo pak jen špatně odhadnul potřebnou koncentraci plynu. Nebyla to žádná vražda, jen drobná technická chyba. Pokud bychom považovali čečensko-arabské teroristy za myslící bytosti schopné logické úvahy, pak musíme dojít k závěru, že od začátku počítali s nezdarem akce a šli do ní s jasnou představou, že budou zabiti nebo že sami spáchají sebevraždu. Tomu nasvědčuje i fakt, že někteří z nich měli na těle připravenou trhavinu a že i samotný divadelní sál podminovali. Jednalo se spíše o politickou demonstraci za plánované účasti televizí celého světa. Co z této události vyplývá pro obyčejného občana? Co má dělat, aby se nezapletl čirou náhodou do podobných hrátek mezi státní mocí a jejími odpůrci? Sedět doma na zadku, nejlépe v opuštěné chatrči někde na konci světa. Pokud tuto možnost nemáte, musíte napříště počítat, že to budete právě vy, který přijdete blbě o život někde v kině, na diskotéce či v metru, ve vlaku, autobusu nebo v letadle. Budete bezohledně použit kýmsi jako bezcená loutka ve hře o moc. Možná, že vám někdo jiný bezejmený zapálí na rohu svíčku. To vám ale už bude docela fuk. | |||||||
Home |