16.10.2002 - Nejlepší mapy.

Nejpodrobnější mapy a hlavně plány i malých měst najdete na serveru mapy.atlas.cz. Ostatní servery jako je Quick.cz nebo Mapy.cz se s tím nedají kvalitou ani trochu srovnávat.

15.10.2002 - Mrtvoly a jen samé mrtvoly.

Šílený (?) střelec ve Washingtonu s jedenácti zářezy na pažbě, krvavý atentát na zahraniční turisty se dvěma stovkami mrtvých na ostrově Bali, to jsou hlavní témata současného tisku. Není divu, lidský život je krátký a jediná jistota je ve smrti na jeho konci. Proto je smrt oblíbeným tématem ve všech příbězích, ať už je napsali klasikové nebo současní autoři detektivek, horrorů, thrilerů a my je sledujeme na papíře, na plátně kina či na obrazovce. Když se začtete do jakékoliv dějepisné knihy, zjistíte, že je historie nejčastěji popisována prostřednictvím otcovrahů, matkovrahů, masových vrahů, vojevůdců a diktátorů. Nejdůležitější data definují množství padlých, zabitých či vyvražděných, v nejlepším případě odsouzených do vyhnanství, deportovaných nebo znásilněných.
Ve starém Římě se opájeli ctihodní svobodní Římané krví stříkající při bojích gladiátorů v aréně cirku, se zálibou sledovali, jak dravá zvířata porcují obětované válečné zajatce nebo první křesťany. Ti ovšem nelenili a o několik století později se sbíhali na náměstích, aby se pokochali veřejnými popravami, upalováním čarodějnic. Zejména oblíbené bylo lámání kolem, čtvrcení nebo trhání dvěma páry koní. Francouzská revoluce a počínající technická revoluce do likvidace nepohodlných či zločinců zavedla gilotinu, americká demokracie přišla s inovací ve formě elektrického křesla nebo plynové komory.
Washingtonský střelec o sobě nechal vědět, že je bůh. Až jej zatím docela bezmocná policie náhodou chytí, možná, že ani nebude odsouzen a jen zavřen na státní útraty do ústavu pro choromyslné. Muslimští (?) teroristé na Bali mají také svou náboženskou motivaci: víru v Alláha, který jim velí pobít všechny nevěřící. Zdá se, že když se některým lidem v mozku usídlí přespříliš nějaká víra, ztrácí vlastní rozum - pokud vůbec nějaký měli - a probouzí to v nich neutuchající touhu vraždit. Smrt pak plodí jen další smrt, krev plodí další krev. Dnes sice nemáme římské cirky plné kouřící krve, máme ale silnice a dálnice plné roztříštěných a hořících vozidel, mrtvoly válející se na asfaltu - to vše v přímém přenosu. Nic se tedy nezměnilo, my z té takzvané západní civilizace jsme jen trochu více zdegenerovaní, většina z nás by nedokázala ani zabít vánočního kapra, ale cizí lidská smrt je pro nás jen příběhem, který se nás netýká. Co je na cizí smrti tak fascinujícího? Inu přece to, že to není naše smrt. Jakoby nás uspokojovalo, že ta kosa padla právě těsně a nás zázrakem minula. To je ten pravý důvod, proč se smrt v přímém přenosu tak dobře prodává.
Rozhlasová zpráva právě teď: "Řetězová havárie desítek vozidel zcela ochromila provoz na dálnici D1 v oblasti Vysočiny. Provoz v jednom směru je zcela zastaven. Jsou zraněné nejméně dvě osoby."

14.10.2002 - Zkáza hlavního města.

Po dlouhé době jsem se vypravil, jak my venkovani z pražského sídliště říkáme, do města. A sledoval jsem, jak začínají Pražané měnit fyzickou podobu. Zvláštní je, že v rozporu s tvrzením lékařů a futurologů se výška průměrného občana nepochybně snižuje. Ve vagonu metra byla převaha trpaslíků, neboli lidí dosahujících nejvýše 160 cm. I na ulicích lze pozorovat, že osoba převyšující řekněme 180 cm je spíše výjimkou. Šíří se i výskyt tzv. Zemanova syndromu nalomené hlavy. Je důsledkem častého telefonování mobilem, kdy nakloněná hlava drží mobil u ramene a uvolňuje tak ruce například ke konzumaci horkého psa. Také levé rameno začíná být z tohoto důvodu poněkud vysunuté nahoru a to trvale, zatímco pravé rameno je výrazně pokleslé od nošení brašen s jedním popruhem. Zvláštním jevem je prodlužování palce jedné ruky se současným nárůstem jeho neuvěřitelné pohyblivosti. Je to důsledek častého vyťukávání esemesek na mobilu drženém v levé dlani. Jedna ruka musí totiž sloužit například k držení se za tyč v dopravním prostředku a třetí ruku zatím nemáme. Třeba se časem vyvine na horní části levého ramene a bude sloužit k držení v dopravních prostředcích.
Jinak se Pražané stále jako dříve tváří neutrálně až nasr... Slušněji se to nedá vystihnout. Úsměvy na líci se nenosí, kdo září úsměvem na veřejnosti, je považován za blázna, úchyla či debila. Oblečení městských lidí je jakousi záhadnou směsicí sportovních součástí oděvu, elegance se netrpí. Dívka oblečená jako skutečná žena s oblečením z lepšího obchodu než jsou vietnamské stánky či výprodejové krámy v trvalé likvidaci, je svým okolím považována za prostitutku a riskuje, že bude drze oslovena. Praha ještě více zmezinárodněla: číšník-uvaděč-vyhazovač luxusní restaurace v centru města se okázale baví se svým přítelem rusky, černoši prodávají suvenýry záhadného původu, nejspíše odněkud z Balkánu. Ano, ještě stále neskončila totální balkanizace města: sto metrů od Václavského náměstí jsou opuštěné špinavé obchody po zkrachovalých obchodnících, nezametené chodníky. V zaplivané knajpě neboli pubu dostanete tady Plzeňské pivo jen za dvacet korun, zatímco na Václaváku je za šedesát.
Samostatnou kapitolou je veřejná doprava. Průměrný Pražan stráví každý den nejméně dvě hodiny v dopravních prostředcích. Protože ještě stále většina firem má pracovní dobu od šesté či sedmé hodiny, cesta do práce i z práce se spíše podobá sportovnímu utkání ve volném stylu prokládaném během na krátké trati. Zaměstnanec přisupí do práce notně zvalchován a vysílen a tráví další dvě hodiny rekonvalescencí. Časný začátek pracovní doby není žádným výmyslem ze strany zaměstnavatelů. Je to důsledek všeobecné zaměstanosti žen všeho věku, které mají zájem na co nejdřívějším odchodu ze zaměstnání, aby mohly nakoupit, vyzvednout děti ze školky a připravit večeři.
Automobilová osobní doprava v centru města již dávno před povodněmi zcela zkolabovala a jediným řešením do budoucna bude vybírání poplatku za vjezd do centra podobně, jako to udělali v Londýně. Pražané si budou muset k dálniční známce zakoupit ještě známku městskou, která ale bude mnohem dražší. Jen částka přesahující nejméně deset tisíc za rok nebo stovku jednorázového poplatku odradí od zbytečného cestování do vnitřní Prahy.
Jedno je jisté: velká města se stávají absurdním životním prostředím se špatným ovzduším, bez zeleně, plné hluku. Čeho je v takovém městě dostatek? Drog, pouličních zlodějů všeho druhu, násilníků a opilců vyřvávajících beztrestně po nocích. Ti Pražané, kteří na to mají, se stěhují na venkov, kde v okruhu do 40 km jako mouchy po dešti vyrůstají chaoticky nové "vesnice". Územní plánovači a architekti naprosto selhali. Vydávání stavebních povolení je v rukou naprostých laiků z obecních úřadů a vilky a vily se stavějí podle německých katalogů. Kdo má více peněz, má dům s více věžičkami, styl předválečné moderny z let 1920-30 je příliš moderní pro současné zbohatlíky, kteří touží spíše po parafrázích na feudální sídla z devatenáctého století. Komunisti zničili vzhled vesnic nesmyslnou výstavbou paneláků na návsi, osvobozený národ dneška przní krajinu potěmkinovskými pseudovesnicemi, které nejsou ničím jiným, než městskými sídlišti rozplizlými po krajině, kde mají obyvatelé méně soukromí, než v jedenáctém patře typizovaného paneláku.

14.10.2002 - Invex 2002 skončil.

Výsledky invexové soutěže o Křišťálový disk najdete na serveru Lupa .