6.9.2002 - Bush tlačí na Radu bezpečnosti aby mu dala zelenou.

Podle představitelů Bílého domu americký prezident George Bush usiluje o to, aby Organizace spojených národů přijala další rezoluci o Iráku obsahující ultimátum pro iráckého prezidenta Saddáma Husajna, aby v určité časové lhůtě umožnil zbrojním inspektorům OSN návrat do Iráku a prohlídku konkrétního, zatím blíže neurčeného objektu. Nesplnění této rezoluce by mělo oprávnit Američany k zahájení útoku. Bush se v rámci přesvědčování stálých členů RB OSN v sobotu setká s britským premiérem Tonym Blairem a pak bude telefonicky hovořit s nejvyššími představiteli Číny, Ruska a Francie. O nutnosti svrhnout Husajnův režim by měl promluvit příští týden na půdě Valného shromáždění OSN. Bush již požádal Kongres, aby ještě před podzimními volbami schválil případnou vojenskou akci proti Iráku. Zatím se nezmínil o tom, že by se chtěl radit s ostatními členy NATO na pražském summitu v listopadu. Skoro to vypadá, že útok začne ještě před summitem, na kterém bude Bush jen přijímat nadšené nebo opatrné souhlasy ostatních méně významných členů NATO. Naší vládě by se hodil slíbený obří dopravní letoun Antonov z Ruska, který by mohla nabídnout pro přepravu materiálu a vojáků poté, co americké či britské speciální jednotky obsadí některé z letišť na území Iráku.
Hodina H se blíží. Po neúspěšném lovu na bin Ládina začne hon na Saddáma. Pokud jej Američané zajmou, bude nejspíše předán mezinárodnímu soudu v Haagu k exemplárnímu potrestání. Po zkušenosti s nemastným neslaným průběhem soudu s Miloševičem by se lépe hodila sebevražda nebo nehoda při zatýkání. Nejhorší variantou by byla Saddámova hrdinská smrt v boji s americkým imperialismem.

5.9.2002 - USA připravuje invazi do Iráku.

Podle agentury Reuters přepravuje vojenské námořnictvo USA již od začátku srpna do Perského zálivu tanky a další těžkou vojenskou techniku. V září bude tento transport pomocí civilních nákladních lodí pokračovat. Ministerstvo zahraničí i ministerstvo obrany USA se odmítlo k této informaci vyjádřit. Podle vojenských analytiků vojenské námořnictvo USA používá civilní nákladní lodě proto, že se jeho vlastní kapacita již vyčerpala. Plánovači invaze do Iráku tak zvolili stejný vyzkoušený postup, který byl použit ve válce v Zálivu v roce 1991.
Proč už tenkrát nezlikvidovali nenáviděného diktátora? Názory na to se různí. Jedni tvrdí, že tenkrát podle politických poradců nebylo možné počítat s žádnou akceschopnou opozicí, která by se ujala vlády a mohla by počítat s podporou většiny Iráčanů. Proto se americká a britská armáda zastavila v postupu na Bagdád a stáhla se na hranice Kuvajtu. Jiní komentátoři prohlašují, že americké armádě docházela munice, zejména přesně fungující řízené bomby a rakety a že cvičné i strategické cíle armáda splnila včetně vyzkoušení nových zbraňových systémů. Konečné dobytí Iráku se tak stalo úkolem pro další desetiletí po zdolání Talibánu. Pravdu nejspíše mají obě strany. Američané se dnes domnívají, že je Afghanistán nebude už nadále významně vojensky vázat a porážkou Saddáma zbaví poslední zbytky Al-Kaidy zahraniční materiální a finanční podpory. Spoléhají na současnou podplatitelnou opozici, která by si pod americkými zbraněmi a penězi troufla převzít vládu. Spoléhají na značnou prakticky ověřenou zbabělost iráckých vojáků, kteří už ve válce v Zálivu padali na kolena před americkými vojáky a líbali jim ruce.
Můžeme proto v krátkém čase očekávat nějaký ozbrojený konflikt nebo náhlé objevení nebezpečného zbrojního komplexu v Iráku a vzápětí rychlou reakci amerického prezidenta, který si dodatečně vyžádá souhlas Rady bezpečnosti OSN k "policejnímu" zákroku. Stačil by bombový útok na americké jednotky v Kuvajtu nebo kdekoliv jinde ve světě s prokázaným pozadím irácké tajné služby. Je to metoda vyzkoušená na počátku druhé světové války, i když samozřejmě nechci tvrdit, že by snad Američané něco takového sami chtěli organizovat. Jako záminka pro neodkladné zahájení vojenské akce stačí dnes stejně jako tehdy docela malý vojenský či teroristický konflikt.
Po úspěšné vojenské operaci bude pak zajímavé sledovat, zda se podaří získat dostatečné důkazy o tom, že Husajn opravdu chystal jadernou či bakteriologickou válku. Bude-li však ustavena jakási "demokratická" irácká vláda a dodatečně "zvolen" parlament, nikdo se po podobných argumentech nebude dále pídit. Irácká nafta bude pod americkou, pardon, světovou kontrolou a nebude tak zatím hrozit žádná významná energetická krize. A o to běží především všude tam, kde ještě nějaká nafta pod zemí zbývá.

4.9.2002 - Zpráva o stavu Františkových lázní.

Františkovy lázně jsou krásné klidné městečko nebo spíše taková větší vesnice v českoněmeckém pohraničí. Hlavní slovo ve městě má nepochybně akciová společnost Františkovy lázně a.s., která vlastní a provozuje většinu lázeňských zařízení zejména v tzv. lázeňském místě. To je krátce řečeno střed města sestávající výhradně z lázeňských domů-hotelů, lázní, fitcenter, restaurací, cukráren, obchodů zaměřených na lázeňské hosty a zábavních podniků. Tento střed je uzavřen pro běžnou automobilovou dopravu. Můžete si ale zakoupit za dvacet korun povolení na jeden den, potřebujete-li dopravit svoje zavazadla nebo pacienta. Trvalé parkování v této zóně však možné není. Pro tento účel je u většiny hotelů parkoviště pro hosty za poplatek dvojnásobný, tedy čtyřicet korun na den, ve kterém je obsaženo i hlídání vozidla. Tato parkoviště jsou výhradně na obvodu lázeňského území, není tedy problém do nich vjíždět i vyjíždět.
Jedno je pro Františkovy lázně charakteristické: spíše než česky se zde domluvíte německy. Až devadesát procent lázeňských hostů jsou totiž němečtí důchodci, kteří si zde užívají za svůj důchod a ještě ušetří. Měsíční náklady se zde pohybují kolem 30 až 40 tisíc včetně lázeňské péče a tak německému důchodci ještě z jeho důchodu něco zbude. Čeští lázeňští hosté se zde vyskytují jen pokud jim pojišťovna platí celý pobyt a ještě se v některých lázeňských domech připlácí na jídlo nebo na ubytování kolem 50-70 korun na den. Příspěvkovou lázeňskou péči si český důchodce ale i zaměstnaný občan nemůže dovolit ani náhodou, protože by musel zaplatit kolem 25 tisíc korun za měsíční pobyt. Zbytek, tedy lázeňské procedury atp. za něj zaplatí pojišťovna.
Pravdou je, že renovaci všech budov nejen ve Františkových lázních, zaplatila právě zahraniční klientela. Našim občanům ovšem mohou české lázně sloužit pouze jako výletní místo, kam si zajedou na dortíček či oplatky a kafíčko. Zdarma je tady jen vzduch na dýchání a občas se můžete napít z nějakého pramene. V Františkových lázních ale pozor na některé prameny: Glauber IV obsahující známou Glauberovu sůl, má mohutný projímavý účinek, pramen Sluneční (H-12) je mírně projímavý, Glauber I. a II slibuje podobné účinky. Po napití zdarma byste mohli strávit návštěvu lázní pobytem na oné místnosti.
Františkovy lázně prošly značnou modernizací i v oblasti telekomunikace. Celé lázeňské území je prokabelováno počítačovou i telefonní sítí GTS, takže třeba připojení na internet z kteréhokoliv pokoje přes modem šlape jako z praku. Na recepcích a u lékařů najdete síťové tenké klienty s LCD monitory a tak veškerá evidence o ubytování včetně vyúčtování je automatizovaná. Stačí přijet s platební kartou, ovšem nejlépe zlatou či platinovou. O tom, kdo navštěvuje místní kasino, nemohu z finančních důvodů podat žádné informace. Určitě to nejsou lázeňští hosté, možná že z nich jen vietnamští nebo čínští obchodníci, kteří si zde také léčí svoje nemoci z povolání. Podle značek zaparkovaných aut jsou hráči z kasina přespolní hýřilové, které zde utrácejí svoje v Česku i Německu těžce vydělané peníze.
Pro dnešek končím svoji lázeňskou kroniku, pokračování snad zítra.

4.9.2002 - Mobilní ochrana zásilek před zloději.

Zlodějům nastávají zlé časy – služba pro sledování zásilek m.traction chrání zboží pomocí mobilních radiových zařízení. Siemens IC Mobile nabízí službu pro sledování zásilek z řady m.traction, jež je založena na mobilních datových přenosech a slouží k monitorování pohybu cenného zboží. Jedná se o službu reagující na polohu (location-dependent service – LDS), která využívá běžné mobilní telefony nebo speciální moduly. Dopravním společnostem, přepravcům zásilek, pojišťovnám a bezpečnostním agenturám umožňuje pomocí internetu sledovat dokonce i jednotlivé kusy zboží na jejich cestě za zákazníkem a zjišťovat jejich polohu v intervalech, které si mohou podle potřeby sami určit. U pevně umístěných předmětů pak lze kontrolovat, zda nezmizely ze svého místa.
Služba pro sledování zásilek m.traction využívá kombinaci technologií GSM a GPRS, takže ji lze použít i na místech, odkud satelitní systémy GPS nemohou předávat data, protože se mezi přístrojem a družicí nachází nějaká překážka. To se týká například interiérů budov či vnitřku dopravních prostředků. Mobilní zařízení GSM naproti tomu mohou s mobilními sítěmi komunikovat i na takovýchto místech. Navíc provozní doba modulů GSM a GPRS je sedmkrát delší než u modulů GPS díky významně nižší spotřebě energie.
Na nechráněných dopravních trasách každoročně zmizí zboží v celkové hodnotě převyšující 25 miliard USD. To je nesmírná ztráta, které lze nyní čelit použitím služby pro sledování zásilek m.traction. Tato mobilní datová služba společnosti Siemens aktivuje alarm, jakmile se i jediný z balíků chráněných příslušnými moduly odchýlí od plánované trasy nebo je otevřen v nesprávný okamžik. Radiový modul, který je vybaven světelnými a pohybovými senzory, hlásí údaje o poloze zboží centrálnímu počítači v předem definovaných intervalech (intervalech sledování). Tento počítač pak data vkládá do serveru geodata, který po stisknutí tlačítka správci zobrazí polohu zboží prostřednictvím internetu na kartovém segmentu s nastavitelným měřítkem. Pomocí internetu si lze prohlédnout i celou přepravní trasu. Stejným způsobem lze službu m.traction použít k monitorování pevně umístěných objektů, například bankomatů. U tohoto typu využití se aktivují integrované pohybové senzory.
Služba pro sledování zásilek m.traction je nesmírně výhodná pro všechny zúčastněné. Dopravní společnosti, přepravci zásilek či firmy, které zajišťují správu budov, mohou okamžitě reagovat na pokus o krádež přepravovaných či pevně umístěných věcí. Mobilní operátoři pak zvýší své tržby díky poskytování údajů o poloze. A konečně pojišťovny a bezpečnostní agentury budou vždy s jistotou vědět, kde se právě nacházejí cenné zásilky, za které nesou odpovědnost.

2.9.2002 - Vláda zdraží potraviny pod záminkou škod z povodní.

Ministři připravují nové úpravy daně z přidané hodnoty, kterou zaplatíte obchodníkovi v ceně zboží a ten tuto daň (DPH) odvede státu. Stávající pětiprocentní daň, která je použita zejména u potravin, stavebních prací, knih, novin a některých služeb, bude zvýšena na sedm procent. Základní potraviny by tak podražily o haléře až desetihaléře a dá se předpokládat, že v nastalém zmatku by si obchodníci přirazili ještě něco navíc. Druhá 22 procentní sazba DPH používaná pro zdanění většiny spotřebního zboží, by měla klesnout na 21 procent. Vláda současně uvažuje o tom, že by DPH platilo mnohem více firem než dosud, protože hranice pro odvod této daně má být snížena. Daň se bude odvádět, pokud roční obrat přesáhne dva miliony, zatímco dnes platí hranice až tří milionů.
Jedná se o sprostý útok na nejchudší vrstvy obyvatelstva, protože ti prakticky všechny své peníze vkládají do služeb a potravin. Bohatší vrstvy naopak na této reformě ušetří díky snížení cen průmyslového zboží. Doufám, že kdo volil tyto socialistické pseudokomunisty, se začíná chytat za nos. I když to na mě často dělá dojem, že naši spoluobčané neumějí počítat do pěti a dají hlavně na povrchní dojem a komunistická hesla. Hlavně, že se vezme něco milionářům. Více než polovina čecháčků se domnívá, že zavedení milionářské daně je správný krok vpřed k socialismu (nebo zpátky?) a všeobecnému blahobytu. Nepoužívajíc mozku jim nedochází, že obráni budou pouze ti, kteří dělají poctivě za plat a jejichž roční příjem převýší milion korun. Tedy nikoliv podnikatelé, kteří si zcela běžně vyplácejí nízké mzdy a vydělané peníze investují, ale špičkoví odborníci, kterých máme tak málo. Dokud se z každého občana nestane alespoň amatérský ekonom a finančník, nebude tady dobře a naše cesta povede do socialistických pekel, kdy po všech úsporných balíčcích neseženete ani balíček toaletního papíru a ti schopní odejdou kamsi do vlídnějších krajin, kde si nebudou připadat před berňákem jako naprostí idioti.
Malér je v tom, že si to naše nadějná mládež nedovede pořádně představit a většinou se naivně domnívají, že je to jen takový druh specifického českého humoru. Nehodlám spílat mládeži, protože to nemá žádný smysl. To, co kdo prožije a čeho se dobere za celý život, je nesdělitelné a tak nás naše děti neposlouchají stejně tak, jako jsme neposlouchali my naše rodiče. Chtělo by to nějakou novou metodu nalévání vědomostí, zážitků a hlavně zkušeností z hlavy do hlavy. Muselo by se to ale dělat tajně, jakoby nic.

2.9.2002 - Ministryně školství nedůvěřuje české škole.

Dcera novopečené socialistické ministryně školství Petry Buzkové (ČSSD) zahájí povinnou školní docházku v soukromé placené škole. Buzková pro svou šestiletou dceru Annu vybrala elitní Francouzské lyceum v Praze, kde rodiče prvňáka platí roční školné 102 tisíc korun. Ještě před měsícem přitom ministryně v tisku tvrdila, že její dítě bude chodit do běžné, neboli české školy. Buzková se ke svému rozhodnutí zdráhala vyjádřit. " Chci pro své dítě to nejlepší", sdělila LN prostřednictvím SMS zprávy. Neodpověděla ani nakolik věří českým učitelům. " Nemám chuť se na to téma bavit", uvedla. Kromě francouzského vyučovacího jazyka se škola odlišuje od ostatních také nadstandardní péčí a hlídaným areálem. Děti mají podle internetových stránek lycea (dosti zmatečných a plných chyb) k dispozici školního lékaře, obědy dostávají v jídelně sítě Eurest za 84 korun na den. Je to škola určená původně dětem francouzských diplomatů sloužících v Praze a samozřejmě také dětem pražských prominentů.
Připomeňme si, že minulá vláda ČSSD byla proti zavedení školného, nepřála víceletým gymnáziím a soukromým školám. Ministryně školství soudružka Buzková má samozřejmě právo svoje těžce vydělané peníze utratit, jak se jí zlíbí. Tím, že svoji dceru svěřuje od dnešního dne takové prestižní škole, dává nám najevo, že se musíme všichni více snažit, abychom mohli svoje děti či vnoučata poslat také na stejnou či podobnou školu a nikoliv do té, o kterou pečuje Buzková. Tím jim zajistíme otevřené dveře mezi horních deset tisíc - nebo kolik jich dneska máme - aby mohli kvalitně sloužit našemu národu doma i v zahraničí. Navíc tím ušetříme ministerstvu školství spoustu starostí a hlavně peníze. Čím více našich prvňáčků bude nastupovat do soukromých elitních škol, tím dříve se vyrovnáme našim socialistickým soudruhům ve Švédsku, Británii či Francii žijícím na západ od nás. Soudružka Buzková nám tak dává kladný příklad hodný následování. Její práci čest! Jen tak dál, Buzino!
 

2.9.2002 - Vypadá to na další vlnu povodní v Čechách.

U nás na chatě už zase teče po cestě říčka a do sklepa se pomalu, ale jistě stahuje voda. Spoléhám, že moje nové čerpadlo automaticky zvládne vodu a odčerpá jí za chatu do potoka, který se mění opět v bystřinu a zaplavuje okolí naší studny. V té jsem musel opravit vibrační čerpadlo, uklepal se tím neustálým vibrováním jeden drát, což jsem zjistil po dosti náročné demontáži této potvory. Nejdříve jsem nerad ukroutil elektrický kabel a tak nezbylo, než to celé podrobit rozborce. Zlaté české ručičky se opět osvědčily a tentokrát mě po sborce (zpětné montáži) nezbyla žádná záhadná součástka a čerpadlo pracuje jako nové. Když to tak sčítnu, tak máme doma čerpadla celkem čtyři: dvě ve studni - jedno je místo pumpy a druhé čerpá do sudu na půdě, jedno na zalévání - tzv.cucka - no a to čtvrté automatické protipovodňové v mnou čerstvě vykutané jímce ve sklepě.
Jak to tak vypadá za oknem, v tomto státě nebude zřejmě nikdy dostatek čerpadel pro úkoly, které nás čekají. V pražském metru hasiči všech národů čerpají a čerpají, a pořád se nemohou dobrat konce. Voda se natahuje pořád dál nejspíše z oněch záhadných a tajuplných pražských vládních i nevládních tunelů, které jsou kdesi napojeny na metro a nikdo neví kde. Je to výsledek naprostého utajení, které panuje už od dob soudruha prezidenta Antonína Novotného, který velice pečoval o svoji bezpečnost včetně snadné a rychlé i bezpečné cesty do Moskvy pro případ, kdyby mu hořela kaťata. Tenkrát mě jeden zcela opilý stavbyvedoucí v hospodě vykládal, že máme v Praze ještě jedno metro a dokonce mě líčil, kam až jezdí. Pro jistotu jsem se s ním tenkrát dorazil alkoholem tak, že jsem okamžitě všechno zase zapoměl v tom vzniklém okně a tak se státní tajemství neprozradilo. Dneska se k těmto tajemným stavebním dílům nikdo nemá zejména také proto, že jsou nejspíše plná vody a asi také proto, že ti, co se tam vyznali, jsou už v pánu.
A tak pražské metro nebude jezdit ani za týden, možná ani do vánoc. Pravda je, že jisté oddělené části premávajů, no je to ale dobrodružství se někam metrem vypravit. Pracovníci metra se překonávají, dokáží například jezdit na jedné koleji sem a zase hned tam, doufám, že na té koleji mají vždy jen jeden vlak. Protože jestli ne, tak bude lepší chodit pěšky. Snadno by mohl vysílený dispečer poslat proti sobě dva vlaky. Ledaže používají onu starou metodu provozovanou na kanadských jednokolejkách. Tam je na každou trasu k dispozici takový pešek či totem a jet může jen ten strojvůdce, který ten klacek drží v dlani. Když dojete na konec k výhybce, vykloní se z okna a předá zde čekajícímu mašinfírovi klacek se slovy GO, GO! Převezme od něj klacek pro další trasu a odfrčí v dál. Podle toho, jak se sráží vlaky na našich drahách českých, nepochybně k nám tento starý vynález zatím nedorazil.

2.9.2002 - Nová telefonní čísla vypuknou brzy!

Zjistěte si proto svoje nové telefonní číslo a zejména nové číslo svých obchodních partnerů, pokud to současně platné znáte. Malá pomůcka od Contactelu je zde.