|
|
|
Výsledky výzkumu ve více než 2 800 rodinách, pečujících o staré rodiče, nejsou pro jisté skupiny obyvatelstva USA právě příznivé. Ukázalo se, že nejvíce před kariérou upřednostňují péči o své blízké Afroameričané a Američané původem ze zemí Latinské Ameriky. Podkladem pro toto chování jsou kulturní návyky: tito lidé věří, že aktivní osoby se musí o své děti i nemohoucí blízké příbuzné postarat v každém případě. Často za to ovšem v dnešní údajně liberální společnosti platí špatnými pracovními místy nebo dokonce ztrátou zaměstnání. V USA dochází k tomuto postižení u asi 22% takto pečujících občanů. Ekonomický rozbor ale prokázal šokující skutečnost: tito - vesměs chudí lidé - ušetří péčí o své staré příbuzné každoročně systému zdravotní péče USA více než 196 miliard dolarů! Američané se proto konečně možná začnou vážně zabývat problémem, jak přínos těchto lidí zohlednit a v konečném efektu ušetřit peníze v rámci zdravotní péče. Není pochyb, že v našem státě jsou poměry naprosto stejné, možná ještě o něco horší. Staří nemohoucí příbuzní jsou odkládáni do ústavů na základě prostého ekonomického propočtu: rodinu, ve které vydělávají oba manželé, to vyjde mnohem výhodněji, než aby jeden z nich, zpravidla žena, zůstala doma a maximálně se pokusila vydělávat omezené prostředky nějakou domáckou prací. Sám jsem to zažil ve vlastní rodině, kdy bylo nutné se postarat o bezmocného tchána po smrti jeho ženy. Manželka nezaváhala ani na okamžik, a moje rozhodnutí se utvrdilo v okamžiku, kdy jsem při návštěvě státního "ústavu" pro pacienty neschopné se o sebe postarat spatřil něco jako Dantovo peklo. Ve skutečnosti jsem se do oné části této neblahé instituce dostal jen omylem zřízence, který jinak do "pokojů" pro pacienty nevpouští ani příslušníky rodiny. Věřte tomu, než tohle, tak to raději kulku do hlavy. Podobné exkurze by se měly povinně poskytovat pro ty, kteří stojí před rozhodnutím, kam s pro ně nepohodlným rodinným příslušníkem. Každý by se měl sám pro sebe do podobného zařízení zajít podívat, aby věděl, do čeho půjde v případě, když se o něj jeho nejbližší nebudou chtít postarat. Pokud se kdokoliv v takové situaci ocitnete, počítejte s tvrdou zkouškou vašich citů, zkouškou vyžadujících po vás, abyste se vzdali větší části těch úžasných vymožeností moderní civilizace ve jménu rodinné solidarity. Přeji vám, abyste v této zkoušce ohněm obstáli. Zdroj: www.eurekalert.org
Kdyby tahle slova řekl někdo jiný, než duševní mrzák Áda, dala by se tesat do kamene na parlament. Stejně to nejspíše někde opsal. Václav Klaus se opět před volbami dal do boje s heslem "Národ volí Klause", leč nestalo se. Slavný návrat do Strakovky se nekoná, protože prostě " lidi nemaj Klause rádi". Je to především jeho osoba, která ve voličích vyvolala potřebu volit kohokoliv, jen když tu partaj nevede Klaus. Nepomohla ani přezdívka Taťka Šmoula, kterou nejspíše vypustili do světa manažeři předvolební agitace ODS, nepomohl ani jeho skok do Arény televize Nova. Zdá se, že Češi nemají rádi politiky, kteří se tváří sebevědomě, považují se za neomylné nebo dokonce neomylní jsou, nemají rádi ani profesory, kteří přece zkoušejí a dávají pětky. Marně teď vyzývá pan Macek Klause k odstoupení slovy :" Václav Klaus by měl, dle mého názoru, udělat následující: v poklidu v těchto dnech oznámit, že nabídne podzimnímu řádnému kongresu ODS svoji resignaci na funkci předsedy ODS a dobu do tohoto kongresu využít spolu s ostatními k vygenerování vhodného nástupce. Dalším nutným úkolem bude rozšířit a tím oživit členskou základnu, na to je doba po volební prohře nejvhodnější, neboť kariéristé se nehrnou, jen lidé ochotni opravdu pomoci." Obávám se, že se panu Klausovi "vygenerování" svého nástupce nepovede. Osudem stran, které jsou příliš závislé na svých vůdcích, je jejich brzký rozpad po jeho odchodu, protože žádný nový vůdce se nenarodil. Možná by to chtělo úplně jiný model vedení partají: třeba by se zvolili čtyři předsedové a ti by se každý rok střídali. Nebo zvolit do čela strany takového vůdce, který by přímo miloval veřejné zesměšňování své osoby, zdůrozňoval by, jak si nic nepamatuje a jak ho jeho manželka drží zkrátka. Jak by si rád pořídil milenku, ale už mu to nejde jako dřív a jiné podobné žertovné story, které český národ tak miluje. Jen ne žádného genia, chytrolína a náfuku. Žádné klonování Klause. Možným náhradníkem tohoto veselejšího typu by se mohl stát MUDr. Mgr. Ivan Langer. Ty tituly bych radil neuvádět, mohlo by se mu začít říkat Moudrý magor. To ale vlastně není až tak úplně pitomá přezdívka, ten jeho potutelný úsměv by doplnil potřebné imáge a modrý pták by mohl zase povstat z popela. Dosti legrace. Jako první se bude pokoušet sestavit novou vládu Vladimír Špidla zvaný také Vladimir Iljič, předseda sociální demokracie, která vyhrála sněmovní volby. Špidlu dnes k tomu, aby zahájil jednání o složení nového kabinetu, podle očekávání vyzval prezident Václav Havel. Legrační na tom je, že spolek nazvaný vynalézavě Koalice před volbami celé čtyři roky zuřivě odmítal opoziční smlouvu ODS+ČSSD a dnes se s nadšením vrhá do náruče socanů v naději, že se aspoň někteří lidovci a unionisté dostanou do vlády. Pokud k tomu skutečně dojde, nastane interní bitka o koryta, protože lidovci budou chtít více křesel a tak na unionisty zbude třeba jen ministerstvo zemědělství, které by mohl úspěšně zastat známý pastevec Ruml. Lidovci by rádi zpátky svoje milované ministerstvo obrany živící obětavě náš obranný průmysl a hádejte, kdo by rád dělal ministra financí? No přece náš kubánský hrdina, pan Pilip by se zase rád podíval na dno státní pokladny. Nebude to mít Špidla vůbec snadné, vládnutí s oposmlouvou byla proti tomu procházka růžovým sadem. Když se dílo nepodaří, mohlo by dojít přece jenom ke koalici s ODS, ovšem jen přes Klausovu mrtvolu. Třeba nám ti dva mistři zákulisních politických her Klaus a Zeman ještě něco předvedou. Nezdá se mě totiž, že by některé neveřejné dodatky oposmlouvy nemířily i do těchto povolebních časů. Kdyby k tomu tedy došlo a ODS by dosadila několik ministrů do vlády, byla by to z hlediska snadnosti vládnutí ta nejlepší alternativa. Občas by dostali i tichou podporu komunistů a mohli by prosadit společně to, co se jim nepodařilo v minulých čtyřech letech. ODS by ale musela překousnout ještě jedno kyselé sousto: kandidátem na prezidenta by byl ten, koho by určili socani. Snad je tou tajnou zbraní záhadný O.O.M. " Jsem velmi překvapen, dá se říci, že přímo zaskočen", uvedl nedávno ombudsman Otakar Motejl v reakci na spekulace, že by mohl být pro ČSSD přijatelným kandidátem na post prezidenta ČR. " Každý z nás měl dětské sny stát se popelářem, astronautem či pilotem. Funkce prezidenta ovšem nepatří do žádné z kategorií tohoto rodu", konstatoval Motejl s tím, že osobně nemá dostatek vnitřního přesvědčení říci v tomto okamžiku ano. Že by představám o možném prezidentovi Otakar Motejl mohl vyhovovat, nasvědčuje i fakt, že jako nestraník byl ministrem ve vládě Miloše Zemana. Motejl se však s ČSSD a tím i se čtyřkoalicí neshoduje v tom, že prezident by měl být volen hlasy voličů. " Přímá volba prezidenta ho totiž nutí pohlížet na svoji funkci emocionálně, pohledem určitého vděku pracujícímu lidu, že jím byl vůbec zvolen. A to není dobré. Začne se pak pohybovat jako balónek příliš vynesený do oblak." Pro Motejla je parlamentní volba více čitelná hra, se kterou se musí prezident vypořádat. A parlamentní hra o zvolení prezidenta se konat bude, protože ústava nebyla v tomto bodě zatím změněna. Pro přehlednost a pro příští generace uvádím i úplné výsledky voleb: O tom, jak zkrachovali pokusníci o založení nových stran, se nemá cenu šířit. V Praze vždycky seženete lidi na Václavák, ale aby vás pak šli volit, na to je neužije. A mimo Prahu už snad o těch posledních pokusech ani nikdo neví. Dopadli proto jak Pražáci u Chlumce.
Volkswagen, který kontroluje zhruba polovinu čínského trhu osobních automobilů, byl zaskočen náhlým rozmachem prodeje malých vozů za méně než 100.000 jüanů (12.000 dolarů, 390.000 Kč). Podíl společnosti na tomto trhu klesl letos v důsledku tohoto vývoje na 47 procent z loňských 51 procent. | ||||||
Home |