8.5.2002 - Jsou vaše děti nezvládnutelné a agresivní?

Perou se s vrstevníky a mají všechny příznaky násilného chování? Pak je možné, že jste je napájeli sojovým mlékem, které obsahuje 50krát více manganu, než je v mateřském mléce. Mangan totiž snižuje přirozené množství dopaminu v těle a to podle Nadace pro výzkum násilí v Kalifornii způsobuje násilnické chování. Opačný účinek má dostatek železa a vápníku ve stravě. Zdá se, že vegetariány tolik oslavovaná soja může mít i negativní následky. Platí proto stále staré přísloví všeho s mírou.

8.5.2002 - Trestný čin zatajení věci nikoli nepatrné hodnoty.

§

Pod tímto poněkud záhadným pojmem se skrývá jednoduchá věc: najdete-li cokoliv, co nejspíše někdo ztratil nebo někde zapomněl a neodevzdáte nález na policii, spácháte tím snadno trestný čin zatajení věci. Zejména, když půjde o věc nikoli nepatrné hodnoty (rafinovaná definice!).
Trestný čin zatajení věci definuje v § 254 trestní zákon v Hlavě deváté jako jeden z trestných činů proti majetku. Za spáchání tohoto trestného činu hrozí pachateli trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest. Podle platné právní úpravy má nikoli nepatrnou hodnotu věc, jejíž hodnota dosahuje částky nejméně 5.000 Kč.
Takový trestní čin můžete spáchat buď nálezem věci nebo omylem. Vzpomínám si, že jednou omylem odešel z veřejné jídelny v mém kabátě jeden pán, který se celkem oprávněně domníval, že je to jeho kabát. Byl totiž na chlup stejný, jako ten můj, jen o něco větší. Já se ovšem do jeho kabátu nevešel a díky klíčům s firemním přívěskem se mě podařilo jej nalézt. Vlastně jsme ale ani jeden trestný čin nespáchali, protože konec konců každý jsme měli kabát, i když nikoliv svůj. Jiné by to bylo, kdybych dejme tomu já odešel v jeho kabátu a přitom bych přišel do jídelny bez něj. Pokud bych kabát nevrátil a byl dopaden, mohl bych jít sedět až na jeden rok. Takže si vážení dejte pozor, zločin se dá spáchat i v roztržitosti.
Pokud ztratíte věc nikoliv nepatrné hodnoty a budete si jisti, že jste ji třeba zapoměli v tramvaji a nikdo jí neodevzdal do ztrát a nálezů dopravního podniku, můžete teoreticky podat žalobu na neznámého pachatele podle § 254 trestního zákona. Pachatele pak můžete nalákat do pasti zákona zadáním inzerátu o odměně nálezci. Uznávám, že to je jen teoretická úvaha dokumentující rafinovanost, s jakou jsou našimi zákonodárci splétány sítě paragrafů.
Ještě jedna rada na závěr této právní rubriky: najdete-li peněženku obsahující osobní doklady a peníze nepatrné hodnoty, vhoďte raději peněženku do policejní schránky určené k tomuto účelu nebo ji pošlete anonymně majiteli. Ušetříte si sepisování protokolu a zbavíte se rizika, že vás majitel obviní z krádeže, když bude tvrdit, že v peněžence bylo peněz víc než 5000 Kč. Peněženku totiž mohl vybrat opravdový zloděj a pohodit ji. Okradený vám neznámému bude stejně blahořečit, protože ztratit doklady je mnohem horší, než přijít o peníze.

7.5.2002 - Pozor na Macromedia Flash !!!

Máte-li ve vašem počítači nainstalovaný přehrávač souborů FLASH, rychle si stáhněte novou verzi, ve které je odstraněna chyba, umožňující převzít hackerovi kontrolu nad vaším počítačem. Novou verzi najdete na www.macromedia.com/shockwave/download. Kdyby se mě někdy dostal do ruky některý z idiotů a parchantů, kteří místo souložení ukojují svoje nevybouřené pubertální pudy (včetně těch zastydlých) ve výrobě virů a jiných hovadin, udělal bych z něj kleštěnce. Ti takové tendence nemají...

7.5.2002 - Vítám čtenáře z USA,

který se připojil přes velice rychlou síť www.comcast.net. Na tomto portálu je také e-shop, kde se nabízí například digitální fotoaparátík za pouhých 99.96 dolarů: E111657 – SiPix Shoot & Share 1.3MP Digital Camera.

5.5.2002 - Národnost a problémy s identitou.

Můj soused je Čech. Ovšem není to přesné. To on o sobě říká, že je Čech. Ve skutečnosti je to Vietnamec, který hovoří vietnamsky a česky, žije v Česku, má českou manželku, české občanství a český pas. Čte si rád ve Švejkovi a pije české pivo. Správně bychom jej měli označit za českého Vietnamce. Zní to poněkud nezvykle, ale v dobách ještě před odsunem jsme běžně používali označení český Němec pro příslušníka německé menšiny. Byl to občan československého státu hovořící především německy, ale také česky, možná o poznání hůře než rodilý Čech. Byl to tedy československý občan německé národnosti. Kdo by to ale byl Čech německého původu? Vypadá to jako nesmysl, ale byl by to občan, který se narodil v Čechách nebo na Moravě, mluvící výhradně česky - přitom ale oba jeho rodiče by byli Němci. Ale pozor, oni vlastně byli němečtí Židé! Je tedy ve skutečnosti Žid? Ano, v rasovém slova smyslu, pokud můžeme označit Židy za rasu. Spíše bychom měli říci, že je to Čech německo-semitského původu. Ale to by ovšem mohl být také Arab? Podle posledních výzkumů genetiků bylo dokázáno, že Židé a Arabové mají stejný genetický kód, že pocházejí z jednoho prapůvodního kmene.
Začíná to být poněkud složité. Museli bychom to trochu upřesnit. Tento náš hypotetický občan by na zdánlivě jednoduchou otázku "Jaké jste národnosti?" musel odpovědět: "Jsem Čech, rodiče byli němečtí Židé, otec ortodoxní Žid mluvící výhradně německy, matka Židovka mluvící německy a česky.
A co náš český Němec? Když Německo okupoval Sudety, automaticky přestal být českým Němcem a stal se říšským Němcem. Tehdy v tom měl jasno. Dnes ale žije v Německu, kde je pro ostatní Němce sudetským Němcem, dříve říšským Němcem a ještě dřívěji českým Němcem.
Vraťme se k našemu českému Vietnamci. Ten se ještě narodil ve Vietnamu vietnamským rodičům. Oženil se s českou dívkou, přesněji řečeno s Češkou romského původu. Jak proboha zařadíme jejich děti? Budou mít méně šikmé oči, pleť bude taková tmavší nažloutlá, mluvit budou výhradně česky a díky reformované škole i anglicky. Nebudou patřit do izolované vietnamské, ale ani do romské komunity. Čili až na poněkud komplikovaný genetický původ to budou skuteční Češi jako poleno. Pravdou ale je, že jim děti ve škole pro jejich vzhled budou nadávat do rákosníků. To je poněkud od těch "skutečných" Čechů odcizí a v dospělosti o sobě začnou prohlašovat, že jsou kosmopolité bez výrazných národních kořenů. Syn se ale sám a tajně naučí vietnamsky a stane se budhistou, dcera pro svůj exotický zjev a hudební nadání bude zpěvačkou v souboru pěstujícím worldmuziku. Vdá se později za českého Afričana a jejich děti budou vypadat úplně stejně jako jejich romská babička.
Zmaty, samé zmaty, řekl by Hrabal. Není snadné o sobě říci, kdo vlastně jsem. Budeme mít vbrzku potíže, abychom se někoho nedotkli nějakým hanlivým označením. Takové potíže mají dnes například v USA: zkuste tam někoho označit za černocha. To byste se se zlou potázali. Musíte o něm mluvit jako o afroameričanovi. Není ale jasné, kolikaprocentních afričanů se to týká, někteří míšenci mohou být dost bílí a neradi by takové označení přijali. Stejný problém máme i u nás. Zkuste říci do televize, že někdo je cikán místo toho, abyste o něm mluvili jako o Romovi. I když spousta Romů vám řekne, že oni žádní Romové nejsou, jsou přece všichni cikáni.
Asi bude nejlepší si s tím nedělat zbytečné starosti, označení národnosti by mělo co nejdříve zmizet ze všech úředních dokumentů, zavání to tak trochu rasizmem. S tím jsme měli naposledy problémy za Hitlera. Moje matka musela písemně dokazovat, že je jen poloviční Židovka a že tedy zatím nemusí do plynu. Já byl na řadě ještě o něco později díky tomu, že otec byl Čech, pokud matriky nelhaly.
Až se tedy vás bude pro váš exotický vzhled někdo ptát, odkud pocházíte, odpovězte nejlépe vyjmenováním svých předků, včetně toho, kde se narodili, jaká byla barva jejich pleti, jakou řečí hovořili a kde strávili většinu svého života. A jestliže byl váš pradědeček třeba křovák, hrdě se k němu hlaste, protože to je velice cenný nezdegenerovaný přínos do evropského genového kotle národů. A do té rubriky "Národnost", než jí zruší, napište, že jste domorodec. To je totiž to nejlepší a nejjistější, co můžete o sobě tvrdit, pokud se mezi námi cítíte jako doma.

5.5.2002 - Hrabiví egyptologové a jiní logové.

Provádění vykopávek hrobů v Egyptě, ale i na jiných místech světa, není nic jiného, než projev obyčejné hrabivosti a touhy po slávě. Ve svém důsledku je to protiprávní činnost - ničení hrobů a zneuctívání tělesných ostatků je přece podle nejen našich zákonů trestné. Egyptská vláda to ale toleruje z jediného důvodu: vše, co se vykope, bude odevzdáno do státního muzea, kde se tak zvýší finanční zisk od turistů. Čili opět jen hrabivost, tentokrát státní. Archeologové vyhledávající vášnivě právě hroby se nijak neliší od obyčejných zlodějů a vykradačů hrobů. Jen na to mají povolení od největšího zloděje - státu. Nedostatek jakéhokoliv respektu k touze dávno zesnulých po věčném klidu je otřesným důsledkem úpadku základních etických a mravních zásad, kterými se jinak tito "vědci" ohánějí. Jak by se asi dívali na "objevitele", kteří by tělo jejich matky vykopali z hrobu a rozebrali je na kousky ve snaze objevit, na jakou chorobu zemřela.
Dávní faraonové a jejich vznešenější poddaní by bývali udělali lépe, kdyby se nechali jen tak docela obyčejně zahrabat kdesi pod písek v poušti bez jediné ozdoby. Nikdo by dnes jejich posmrtný klid nerušil, jejich mumie či kostry by se nepovalovaly kdesi v muzeu nebo v depozitáři.

5.5.2002 - Dopisujte si s Miloušem Jakešem!

Čirou náhodou jsem kdesi v temných zákoutích internetu narazil na mailovou adresu, která mně připomněla léta minulá: Milous.Jakes@quick.cz. Poslal jsem bývalému generálnímu tajemníkovi zdravici k Prvnímu máji a skutečně jsem se dočkal odpovědi! Můžete to zkusit sami, třeba vám i odpoví. Zdá se, že poštu vybírá jen jednou týdně, možná v tichu nějaké internetové kavárny.

5.5.2002 - Nešťastná generace bez zakázaného ovoce.

Z toho, co se odehrává v poslední době na různých demonstracích, čím dál tím víc nabývám dojmu, že nastupující generace vede dosti zoufalý život. Protože je dnes prakticky dovoleno všechno, nezbývá nic zakázaného, něco, co by si člověk mohl užívat tajně a ve skrytu v obavách před odhalením. Zatímco my jsme experimentovali s cigaretami a jen z doslechu věděli o LSD, dnešní pubescenti experimentují v pohodě s drogami všeho druhu, přitom marjánku zkusí prakticky každý. A ještě ti nešťastníci bojují za legalizaci drog! Pak už jim nezbude vůbec nic, čím by se mohli tajně kochat a mít ten krásný pocit zakázaného ovoce. Nikdy nepoznají to rozrušení, když jsme při dospívání vytrsávali zakázané figury rokenrolu a vedli boj s pořadateli tanečních zábav. Když jsme si tajně přehrávali zakázané gramofonové desky propašované přes hranice. Jak jsme si půjčovali ohmatané, načerno pořízené na stroji opsané překlady zakázaných knížek ze zahraničí. Dnes místo toho čeká na nastupující mládí jen nuda, pustá spotřební nuda.
Proto se přimlouvám: zakažte, naši milí zákonodárci, něco, cokoliv. Ale když se snažím vymyslet, co by se tak zajímavého a lákavého mělo zakázat, nic mě nenapadá. Protože jakýkoliv zákaz by především narazil na bariéru volného podnikání, svobodného šíření názorů a hlavně by nám to nepovolili v Bruselu. Takže miláčkové, nemáte šanci, všechno je dovoleno! Snad kromě rasistického jednání a propagace fašismu. A v tom je vysvětlení, proč jsou právě taková lákadla přitažlivá pro znuděnou mládež. Vždyť přece házet kamení na policajty s pocitem boje za jakousi ideu je tak vzušující a nebezpečné! I když mě vyfotí se zdviženou pravicí, nedokáží vyvrátit moje tvrzení, že jsem právě ukazoval kamarádovi, jak vysoko na obloze letí husy nebo kam až dosahovala voda při loňské povodni. Skočit si z mostu na laně také není k zahození, ale zapálit policejní auto a ještě stačit utéct, to je jiná káva a jeden je za většího hrdinu. A když si to chtějí dvě party rozdat pěkně tvrdě na ulici, ještě k tomu dostanou zdarma policejní asistenci za peníze daňových poplatníků. To proto, aby si vzájemně příliš neublížili. Když budete mít to štěstí a policie vás zatkne, stanete se skutečným hrdinou zejména v očích ideologicky spřízněných dívek.
Ještě jedna možnost by tu byla: založit ilegální superkomunistickou partaj a připravovat tajně svržení nenáviděného kapitalistického režimu. Dalo by se to vědecky připravit a vyhnout se tragickým koncům předchůdců. Je tu řada zkušeností od Lenina přes Trockého až ke Stalinovi. A Kléma to taky uměl. Jak pravila na předvolební schůzi v závodním klubu BOPO v Třebíči kandidátka KSČM za Žďársko - právnička z Nového Města na Moravě, Marie Rusová: "Věřím v mladé lidi. Ti sebou už dlouho nenechají tak třískat o zem jako starší v tržní kapitalistické společnosti. Ti skřípou zuby, ale ze strachu raději dál mlčí. "
I zkušenosti Komunistického svazu mládeže "...potvrzují, že počet levicově smýšlejících žáků ZŠ a Stř.Š. roste, nepoměrně vyšší je počet radikální mládeže mezi 20 – 35 lety. Jde o to, tuto nespokojenou mládež oslovit. K tomu je ovšem zapotřebí používat jazyk mladých a moderní metody práce, nabídnout této mládeži skutečnou zásadovou alternativu ( i života) ke kapitalistické cestě, takže komunisty nebudou považovat za jednu z mnoha režimních seskupení. Jedině skutečná alternativa a přátelské prostředí vytrhne mladé z letargie a přiměje je víc se angažovat. Není totiž pravdou, že většina mladých se o politiku nezajímá. Často pouze čekají na to, až je někdo osloví. A KSM má na tomto poli nezastupitelnou úlohu a už vykonal dost dobré práce." Jedna věc je ale trapná: potřebnou literaturu není třeba shánet dobrodružně s nasazením života. Stačí si v nakladatelství OREGO zakoupit tituly jako: Ludvík Šulda: Dialogy: Stalin - jeho život a činy 10,- Kč, Karel Marx, Bedřich Engels: Manifest komunistické strany 20,- Kč, Heinz Hans Holz: Porážka a budoucnost socialismu 30,- Kč, M. Ransdorf: Che Guevara - Muž svědomí. Revoluční písně, které si můžete zazpívat při cestě za lepší budoucností, najdete na adrese rudyprapor.webpark.cz. Nazdar, soudruzi! No nazdar...

5.5.2002 - Jak se baví naši pubescenti?

Phreaker, phreacker, je hacker, který zneužívá telefonní síť: phone + cracker= phreack neboli útok na cizí telefon. Pokud způsobí majiteli linky škodu větší než 5000 Kč, jedná se již o trestnou činnost, kterou ale jistá odvážná část dospívající mládeže považuje za "správnou" zábavu. Až vám naskočí na telefonním účtu nepochopitelně velká částka, mohli jste se stát obětí phreakera. Oznamte své podezření na policii, aby mohly být shromážděny důkazy, které se vám budou velice hodit při reklamaci s Telecomem. Jak taková zábavná činnost mládeže vypadá, vám přiblíží autentický záznam, kterým se na internetu pochlubili hoši zvaní Panic a Párek:
"Asi tak ve 13:00 hod. se sejdeme z kámošem Panicem a Párkem na jednom nejmenovaném místě. Po odpálení jednoho cigára jsme se vydali hledat nejvhodnější ústřednu.Přibližně 2km od místa setkání jsme jednu našli hned u silnice. Naproti ní byl malý sráz pod který se dalo v případě ohrožení skrýt. Protože to byla naše první ústředna, chvilku nám to trvalo. Za nedlouho už sem měl krabičku otevřenou - jedno vyfocení u ní a šlo se do práce...Vzal sem si náš univerzální drát a Panic poslouchal až uslyší oznamovací tón (Párek mezitím hlídal) . Dvěma obroušenýma banánkama jsem ve svorkovnici proměřoval všechny ty plíšky co tam sou, ale žádný tón tam nebyl - že by nikdo tady neměl telefon???? Ne, protože spolu s otevřením dvířek na nás vypadla taková malá papírová tabulka na, které bylo adresa toho kdo měl telefon a taky čísla svorek (až ho naskenuju tak vám ho pošlu).
Bedýnka byla umístěná na dřevěném sloupu do které vedl přívod telefonu seshora a i drát vedoucí k tomu baráku byl vedenej seshora.Na tom papírku jsme vyčetli, že je tam telefon jenom jeden a nikdo jiný tam telefon nemá (Taky tam byl jenom jeden barák :-)).Všiml jsem si dvou drátů (modrej a bílej) vedoucích osamoceně ven z bedny směrem k tomu baráku.Opálil jsem je zapalovačem a po mírném táboráku z hořící bužírky jsem na ně cvaknul dvě krokosvorky - a hle!!!!!!!!Panic vykřikl "mám tón!!!!".Odpojili jsme telefon zavřeli krabičku a tím i skřípli dráty od krokosvorek mezi bedýnku a dvířka.Nenápadně jsme natáhli kabel o kus dál a šli si dát kouř. Potom jsme připojili telefon a pustili se do volání...občas nás vyrušilo auto nebo štěkající pes u zmíněného baráku. Po ukončení akce jsme smotali kabel odpojili krokosvorky z ústředny, zavřeli u ní dvířka a jediné stopy které jsme tam zanechali byli asi opálené dva drátky v ústředně a plno vajglů. ---> Tak, tohle byla naše první akce, kterou jsme natáčeli ---> diktafonem(alespoň něco) - už sem to převed do MP3jky a až to sestříhám tak vám to pošlu!!!"
Telecom se pokouší podobným zábavám zabránit a opatřuje nové veřejně přístupné instalační skřínky a ústředny primitivními zámky, takže k vybavení phreakerů patří i sbírka číslovaných klíčů. Zřejmě se touto činností zabývají ti, kteří nemají dost výtvarného "talentu" k vytváření grafitti. Podobně jako sprejeři se u svých "děl" fotografují, aby se mohli pochlubit na internetu nebo v hospodě svým vrstevníkům. Od phreacku už vede přímá cesta na podvody s telefonními nebo kreditními kartami, odblokování kradených mobilů. U této činnosti, jak se zdá, se již nefotografují, ani se o tom příliš nešíří na internetu, jde jednoznačně o trestnou činnost. Že se jedná o činnost téměř odbojovou, je patrné například ze stránek www.antitelecom.crolink.cz. Svědčí o tom například Antikomácká hymna:
" V řadě za sebou tři antikomáci jdou,
škrabají telekomácký auta cestou-necestou,
samopaly mají, cestu dobře znají, vyšli prostě bojovat a telekomunistický auta škrabají...
Žlutý Auta jezdí tam, náklaďáky sem,
tři antikomáci jdou, jdou rovnou za nosem,
palicema bimbají, železný tyče o telekomunisty křoupají,
vyšli prostě bojovat a telekomunistický auta škrabají...
Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!,
tři antikomáci bojujou jako jeden muž,
lidé zírají, důvod dobře znají,
proč ti antikomáci tak tak telekomunisty řezají.
Když se spustí zdražování déšť, přižene se antikomáků mrak,
a telekomunisti dostanou přes čumák,
pěsti kmitají, facky pleskají
vyšli prostě bojovat a telekomunistický auta škrabají...
Za tu spoustu let, vyléčili od telemoru svět,
v řadě za sebou, hele támhle tisíce antikomáků jdou,
pojďme se k nim přidat a zachránit od telemoru naši zemi okrádanou."
Duševní úroveň autora nebo spíše autorů je děsivá, literární úroveň hrůzná, to s těmi samopaly vypadá na obdivování teroristů, ovšem těch "správných". Myšlenky jsou to téměř komunistické, je třeba si ale uvědomit, že například v USA je místní hovorné zdarma. Takže tam mají částečný telekomunismus. Boj proti Telecomu vedený na účet uživatelů telefonních linek, kteří ten boj zaplatí, je ale poněkud absurdní protilidskou metodou. Jediná správná a vyzkoušená metoda boje proti vysokým cenám jakéhokoliv zboží je bojkot. V našem případě by bylo nutné drasticky omezit telefonování z pevných i mobilních linek. Jenomže tohle cukrátko, které je zakořeněnou součástí životního stylu, nikdo neobětuje. Představa, že bude lokální hovorné zdarma třeba za cenu poslouchání desetivteřinové reklamy na začátku hovoru, je v našich podmínkách nereálná. Reklamní trh je totiž v našem malém stétě menší než malý a nebyl by schopen takovou nabídku využít i v případě, že by se s tím reklamním blábolením klienti telefonních společností smířili.