5.4.2002 - Na trhu kancelářské techniky něco chybí.

Nedávno jsem dával dohromady jednomu známému počítač se zcela zhroucenými Windows, známý byl zhroucený rovněž. Živí se překladatelskou činností a "využívá" počítač jako psací stroj jen proto, že se mu v něm dobře dělají korektury a hlavně proto, že vydavatelé po něm vyžadují texty uložené na nějakém médiu. Nemůže ale někam cestovat, protože na notebook nemá, a tak sedí ve své komůrce a zápasí s operačním systémem, který je pro něj naprosto zbytečným přepychem. Docela by mu postačil elektrický lehký psací stroj s typovým kolečkem, se záznamem dat na disketu a jednoduchým textovým editorem se zobrazením na dvouřádkovém displeji přímo nad klávesnicí. Slovy jeden kus zařízení za ceny řekněme kolem pěti tisíc korun. Pravděpodobně nikdo nic takového na trhu nenabízí, alespoň jsem na podobné zařízení nenarazil. A přitom od řady lidí slýchám, že mají počítač jen pro použití jako psací stroj. Jak by taková věc mohla vypadat? Třeba jako elektrický psací stroj, který prodává za pouhých 3 290,-Kč bez DPH firma, ve které pracuje jeden z mých čtenářů. Chybí mu jen ta disketa, program v pevné paměti a dvouřádkový LCD displej.

4.4.2002 - Koalice bojuje s ODS tentokrát o hlasy podnikatelů.

Zatímco ODS přišla do volební kampaně s návrhem jednotné 15 procentní daně, Koalice chce získat hlasy malých podnikatelů a zrušit pro ně povinnost vést jednoduché účetnictví. Změna by se týkala podniktelů, jejichž obrat za 3 měsíce není vyšší než 750 tisíc korun, respektive za rok nepřekročí 3 milióny. "Podnikatel by vedl souhrn příjmů a výdajů. Ve chvíli, kdy by mu nějaké peníze přišly, tak by je zahrnul do příjmů. Výdaje zase do výdajů, a to by byly veškeré účetní dokumenty, které by vedl," vysvětlil podstatu návrhu deníku Právo Pilip, který je garantem ekonomické části koaličního programu. Podle představ Koalice by si živnostník na konci roku jen odečetl od celkových příjmů celkové výdaje a z kladného rozdílu zaplatil daň. Zásadní změna by také nastala u odpisů majetku, které by se zanesly celou částkou v roce pořízení jako přímý výdaj.
Podnikatel by tedy vystačil jen se známou krabicí od bot, do které by ukládal účty a faktury a na konci roku by vyhotovil souhrn příjmů a výdajů. Jedna skupina voličů ale koalici volit nebude. Jedná se o nemalou skupinu účetních, kteří dnes vedou drobným podnikatelům předepsané účetnictví a docela slušně se tím živí. Z nich se rázem stanou nezaměstnaní a nepřátelé koalice. Co se dá dělat, všem se prostě nikdy nezavděčíte. V každém případě je to od Koalice dobrý nápad pro předvolební agitaci. Protože se ale její náčelníci do vlády dozajista nedostanou, je to snadné něco takového národu slibovat. Co kdyby třeba Sládkovi republikáni vyšli s heslem "Zrušíme daně!"? To by mohli, nedej bože, i vyhrát volby s velkým náskokem.

2.4.2002 - Je pražský Hrad doupě agentů StB ?

Podle prezidentova mluvčího Ladislava Špačka prezidentská kancelář nepočítá s tím, že by znovu prověřila zaměstnance, kteří pro svou práci potřebují lustrační osvědčení bez ohledu na fakt, že na Hradě pracoval 11 let jako velitel Hradní stráže Jaroslav Indruch, který se prokazoval falešným lustračním osvědčením.
"Nezpochybňujeme lustrace, které provádělo ministerstvo vnitra, nezpochybňujeme jeho práci. Nemám informace o tom, že by v prezidentské kanceláři pracoval někdo, kdo by měl špatné lustrační osvědčení", nechal se slyšet hradní mluvčí.
Připomeňme si, že se tato nikoliv "špatná", ale falešná lustrační osvědčení vydávala Ministerstvem vnitra v době, kdy jej vedl dlouholetý Havlův přítel, honák krav na Slovensku a disident pan Ruml. Za jeho působení si zřejmě parta bývalých estébáků dělala na ministerstvu, co se jim zachtělo. Kromě jiného měli tedy po dobu deseti let na Hradě nejméně jednoho svého člověka, který se prý dokonce velice sblížil s Havlem a jeho současnou manželkou a byl jim hluboce oddán. Podle principu zvaného "Havlovy paradoxy" tak měl Havel i po pádu komunismu své věrné agenty, i když to nebyli ti jeho staří, osvědčení a jemu podle jeho vlastních slov "lidsky blízcí". Přípravu důležitých rozhodnutí připravoval jeho poradce, komunistický federální předseda vlády Československa osvobozeného od komunistické nadvlády, soudruh Marián Čalfa a každodenní dohled zajišťoval soudruh Indruch. Ten sice odešel, jakmile vyplavaly na povrch podvody s lustračními osvědčeními, ale protože se na Hradě žádné prověřování způsobilosti personálu dělat nebudou, je téměř jisté, že tam zůstal nejeden Indruchův člověk. Novému prezidentovi nezbude nic jiného, než veškerý personál vyházet a dát po vzoru amerických prezidentů dohromady nové osazenstvo. Jinak nebude žádná jistota, že náčelníci parlamentních i neparlamentních komunistů nedostávají důvěrné a tajné informace o tom, co se děje nejen na Hradě z první ruky.
V každém případě je demonstrativní prezidentova lehkomyslnost, pokud jde o kvality hradního personálu, vrcholným paradoxem v době, kdy se připravuje důkladná prověrka sahající do třetího kolena pro veškerý personál, který bude zabezpečovat podzimní summit NATO a to včetně poslední servírky.

2.4.2002 - Umí váš woknový počítač symbol € neboli EURO?.

Zjistíte to celkem snadno. Jestliže se vám v titulku správně symbol Euro zobrazil jako známé zakulacené velké E se dvěma čárkami shodně s obrázkem Eura vlevo, pak to váš internetový prohlížeč umí správně. Když dokážete v libovolném textovém editoru tento symbol napsat pomocí kombinace kláves PravýAlt+e, není o čem se bavit. Alternativní kombinace kláves je také LevýAlt+0128, čísla 0128 musíte vyklepat na numerické klávesnici(zcela vpravo). Při jakýchkoliv potížích se obraťte na stránky Microsoftu:
office.microsoft.com/assistance/9798/addeurosym.aspx - stránka pro přidání Euro symbolu
www.microsoft.com/typography/faq/faq12.htm - otázky a odpovědi o symbolu Euro.

1.4.2002 - Z tisku našich socialistických přátel.

Gagarinská tavba
KOŠICE (čstk) - Za účasti prvého čs. kozmonauta V. Remeka uskutočnila sa včera v oceliarni VSŽ gagarinská tavba, aku už sedem rokov pri výročiach prvého letu človeka do vesmíru uskutočňuje BSP J. A Gagarina z odlievárne, vedená Š. Klobušovským. Na slávnostnej tavbe sa zúčastnili aj delegácie žiakov SOU VSŽ, nazvaného menom J. A. Gagarina, príslušníkov Vysokej vojenskej leteckej školy SNP v Košiciach, na ktorej sa učil lietať náš prvý kozmonaut, i Pionierskej skupiny J A Gagarina zo ZDŠ na Trebišovskej ulici č. 12, členovia ktorej spolu so žiakmi ZDŠ na Steinerovej ulici nazbierali pre gagarinsku tavbu kovový šrot.
(SMEOnline a ČSSTK 1.4.2002).

1.4.2002 - Až půjdete volit, vzpomeňte si na slova s.Grebeníčka.

Na prvním předvolebním shromáždění občanů s kandidáty KSČM kraje Vysočina na poslance předseda ÚV KSČM Miroslav Grebeníček prohlásil rozechvělým hlasem plným zaujetí pro osudy svých spoluobčanů, svých soudruhů:
"Aby se měli lidé v tržní společnosti, kde je vše o penězích, lépe s většími sociálními jistotami, o to se v Poslanecké sněmovně snaží v současnosti 24 poslanců za KSČM. Pošlou-li jich v červnu do poslaneckých lavic voliči více, jejich vliv budou zástupci ostatních stran muset více respektovat. Voliči oceňují, že jedině komunisté neslibují jiné před volbami a dělají jiné po volbách, neupravují kurz podle situace a tržních zájmů. Přitom v 70 procentech záležitostí řešených v Poslanecké sněmovně jsou komunisté schopni se domluvit na společném postupu s ČSSD. Občas najdou i společný, obvykle sociální zájem, s KDU-ČSL."
Vzpomeňte na tahle jeho zlatá slova, až přistoupíte k volební urně, vzpomeňte na jeho soudruhy v ČSSD a nezapomeňte na jeho věrné soudruhy v KDU-ČSL, kteří stáli po boku Komunistické strany Československa po celou dobu její vlády celých čtyřicet plodných let. Ať žije soudruh Stalin a soudruh Gottwald! Ať žije soudruh Grebeníček starší a mladší. Ať žije mezinárodní komunistická internacionála! Ať také žije mezinárodní socialistická internacionála a její věrní soudruzi Zeman a jeho geniální nástupce, soudruh Špidla! Ať žije věčně soudruh Gross, který věrně kráčí ve šlépějích velikého učitele mezinárodní internacionály policejních a tajných služeb, soudruha Felixe Dzeržinského!
Jak pravil výstižně a varovně soudruh Andrej Černěnko, mluví ruského ministerstva bezpečnosti Playboyi v roce 1998: "Nežádáme lásku. Tajnou službu milují jenom idioti. Ale zase požadujeme respekt. A jenom idioti nás nebudou respektovat."

1.4.2002 - Personalizace telef.seznamu - dodatek II.

Po nekonečném mailování, kdy si mně předávali hoši od www.telecom.cz s jinými od www.iol.cz, jsem se dozvěděl závěrečný verdikt: aby se personalizace telefonního seznamu opravdu provedla, musíte si na závěr procesu registrace této služby vytisknout jakousi smlouvu, podepsat jí nejlépe vlastní krví a poslat jí v obálce se známkou(!) do Telecomu. Až to prostudují, zkontrolují a nechají uležet, pak se tyto doplňující informace o vás či vaší firmě objeví možná na internetu. Je to naprostý děs vyplozený byrokratickým parkinsonovským aparátem Českého Telecomu. Proč musíte poslat onen dopis, když jen vy přece znáte ono referenční číslo z vaší faktury za telefon, to mně nikdo nebyl schopen racionálně vysvětlit. Prý by mohl kdokoliv toto číslo zahlédnout a zneužít. Když jsem dumal nad tím, kdo by to mohl být, vyšli mně z toho jen zaměstnanci Telecomu. Když už by si s tím někdo z nich dával práci, pak by pro něj jistě nebyl ani problém zfalšovat onen požadovaný dopis. Žádný podpisový vzor od nás přece Telecom nemá. Prostě to jenom zavání obyčejnou buzerací a snahou opatřit zaměstnancům Telecomu co nejvíc dobře placené práce.
Zvláštní na tom celém navíc je, že pokud jste již zaregistrovaným uživatelem některých jiných služeb IOL (připojení, webhosting, mail atd.), pak se nemusíte sice znovu registrovat pro spuštění personalizace, ale také se nikdy nedostanete k vytištění oné smlouvy o personalizaci, což se stalo právě mě. Nenalezl jsem v sobě již další síly k provedení nového pokusu o personalizaci svého telefonu a tak budu vděčen za každou zprávu o tom, že se některému odvážlivci povedlo. Leč pochybuji, že se najde někdo, kdo by podobnou nesmyslnou papírové-poštovní kalvárií ve věku skutečných online služeb byl ochoten absolvovat. Mnoho štěstí přeji vám odvážným a ať zhyne Český Telecom!

1.4.2002 - Ministr Gross miluje opravdové detektivky.

Na serveru Ministerstva vnitra je zajímavá aktivita: výsledky soutěže o nejlepší detektivku včetně jejich plných textů. Kuriózní je i španělská verze této stránky obsahující ale jen dvě povídky, které napsal známý mistr mnoha i televizních tváří, Jan Cimický. Jinak se zde dělá reklama nejen autorům, ale i nakladatelstvím, které vydávají jejich knihy. Trochu hodně to připomíná běžně vysílanou neplacenou reklamu na nové knihy za peníze televizních koncesionářů, v případě autorů detektivek se jedná pro změnu o reklamu za peníze daňových poplatníků. Nic proti detektivkám na internetu, ale páni autoři by si měli takovou reklamu zaplatit ze svých honorářů, nakladatelství pak ze svého zisku. Na serveru Ministerstva vnitra to nemá co dělat. Jestliže se v záhlaví stránek praví, že: "Společným cílem české sekce Asociace autorů detektivní literatury a Ministerstva vnitra České republiky je přispět k morálnímu odsouzení zločinu jako takového...", pak je to tak trochu výsměch. I když, možná, že zmíněná asociace včetně zapojených nakladatelství třeba ministerstvu za tu reklamu na internetovém serveru ministerstva platí pravidelné měsíční poplatky. Možná. Ale když, tak těžko...

1.4.2002 - Předvolební boj a monarchistická vize.

Není zcela jasné, za koho střílí góly prapodivně privatizovaný dříve komunistický deník Mladá Fronta DNES, skoro to začíná vypadat, že se snaží odstřelit zcela bezohledně a téměř objektivně kohokoliv, kdo jim k tomu zavdá příčinu. Naposledy "investigativním" pátráním jeho redaktoři zjistili, že "lidovecký poslanec Miroslav Kalousek dokázal během posledních čtyř let několikanásobně zvýšit životní úroveň své rodiny. Aniž si půjčoval peníze v bance, investoval celkem přes tři miliony korun do stavby rodinného domu v jihočeské Bechyni a odkoupení třípokojového bytu v panelovém domě v Praze. ", na což si podle MFDNES nemohl peníze poctivě "vydělat" službou vlasti. Vždyť jde ale o směšnou částku a abychom opravdu věděli, jak moc si pan Kalousek přivydělal službou vlasti, národu a státu zejména úmornou dřinou na Ministerstvu obrany, museli bychom vědět stav jeho bankovních kont u nás doma i v zahraničí. A to přece není díky blahodárnému zákonu o bankovním tajemství možné. Vláčet ho proto bahnem denního tisku nemá smysl.
Je to celé o tom, zda je tento způsob řízení státu prostřednictvím volených zástupců, které jsme si nevybrali, ale byli nám vybráni jakými spolky ambiciózních občanů nazývanými politické strany, je opravdu to nejlepší, co bychom si mohli přát. Zdá se, že v národě existuje naprostá shoda o tom, že to jako systém naprosto nevyhovuje, že si tito národní vyvolenci sepisují zákony pasující hlavně na jejich zájmy, záměrně se v těchto zákonech dopouštějí nepřetržitě chyb, které jim a jejich klanům umožňují provádět mazané operace se státním majetkem, platit dotace do kapes kamarádů a rodinných příslušníků, zadávat jim i státní či obecní zakázky. Pokud by poslanci měli mít živnostenský list, pak by na něm musela být jako činnost uvedeno: Holení státní kasy co to dá.
Málo kdo se však zabývá myšlenkami, třeba jen teoretickými, jaký jiný systém řízení státu bychom mohli někdy v budoucnu zvolit? Asi proto, že by to nezapadalo do zákonných norem Evropské unie, asi by nám to vesměs socialisticky orientovaný Brusel nepovolil.
Naprostou náhodou jsem včera otevřel při úklidu knihovny na chatě knihu o G.W.F.Hegelovi a hle: tento již dávno zvěčnělý filozof byl přesvědčeným stoupencem konstituční monarchie. Monarcha přitom v Hegelově pojetí není despotickým samovládcem, ale výkon jeho panovnické moci musí být v souladu se zákony státu. Hegel zcela odmítá revoluční buržoasně demokratické ideje suverenity lidu ve prospěch suverenity státu reprezentované panovníkem, jehož legitimita má dynastický původ. S odmítnutím suverenity lidu souvisí Hegelova konzervativní kritika některých významných buržoasně demokratických institucí, zejména voleb. Státní moc vycházející z voleb je podle něj tou nejhorší institucí. Je-li stát závislý na partikulárních míněních, zájmech a přáních, tedy na libovůli, pak je vydán na pospas politickému zápasu skupin, vládne v něm trvale neklid a zmatek, který působí rozkladně.
Hegel kategoricky odmítá instituci parlamentu jakožto zastupitelského shromáždění zástupců lidu - volených lidem a lidu se odpovídajících. Demokratický požadavek, že všichni se mají podílet na posuzování obecných záležitostí státu a na rozhodování, protože záležitosti státu se týkají všech, vedou podle Hegela k nežádoucí atomizaci veřejného života, což odporuje principu státního organismu. Ostatně, dodává Hegel, lid sám "neví, co chce." Proti volenému parlamentu staví Hegel stavovské shromáždění delegátů, kteří nemají podle Hegela "uplatňovat zvláštní zájem obce, korporace proti obecnému, nýbrž v podstatě tento obecný zájem"
Doufám, že jsem vás příliš nenudil Hegelovými názory na uspořádání státu. Měl jsem jen v úmyslu ve vás zviklat přesvědčení, že systém řízení státu, který se právě u nás s nepříliš velkým úspěchem provozuje, je ten pravý a nejlepší možný. Jistě by se dalo s úspěchem tvrdit, že takové devatenácté století znamenalo v tehdejším Českém království značný hospodářský, národní a kulturní rozmach bez ohledu na fakt, jak jsme úpěli pod jhem rakouské monarchie. A pokud jde o případného monarchu, kterého bychom potřebovali na český trůn? No přece mladý a vzdělaný lucemburský velkovévoda by mohl dobře pokračovat v tradicích Jan Lucemburského a Karla IV. A také bychom konečně měli v západní Evropě stát, který by nás bezvýhradně podporoval. Mně se ta představa, že by se české korunovační klenoty zase mohly účelně použít, docela líbí!

1.4.2002 - Zdravý nacionalismus je to, co nám chybí .

Pro uvedení do problému nejprve stručná definice z pera autorů encyklopedie Diderot (mezitím zkrachovalé):
"Nacionalismus: postoj jednotlivce, hnutí nebo státu, který vidí v prosazení zájmu svého národa hlavní cíl politiky. Směřuje k dosažení suverenity národa (právo na národní sebeurčení) ustavením národního státu. Vychází z pojmu státního národa nebo kulturního národa, pokud stát nezahrnuje veškeré příslušníky daného národa (německý romantismus 19. stol.). V období formování moderních národních států 19. stol. byla nacionalismu obvykle přisuzována pozitivní funkce (vznik národního vědomí). Po ustavení národního státu se nacionalismus někdy změnil v obhajobu agresívní politiky určitého národa (viz též šovinismus). Pojem nacionalismus je používán od druhé pol. 19. století. "
Definice správně nezdůrazňuje hanlivý význam, který se pojmu nacionalismus zejména v našem současném tisku v poslední době přisuzuje. Zdravý nacionalismus by měl být právem vlastní zejména malým národům, kterým hrozí zánik z různých příčin, ale zejména právě proto, že jsou tak malé, že se mohou jednoduše rozplynout v moři velkých národů. Nám takové rozplynutí hrozilo v dobách označovaných celkem správně jako doba temna, kdy byl český národ cílevědomě poněmčován zvenčí, ale i zevnitř, protože kdo chtěl být v dobách habsburské monarchie viděn, kdo chtěl dosáhnout společenského uznání a zejména kariéry ve státním aparátu, musel především dokonale ovládat vídeňskou němčinu. Druhá, mnohem nebezpečnější zkáza nám hrozila během druhé světové války, kdy jsme byli Němci označeni jako nespolehlivé a nekvalitní slovanské plemeno určené k likvidaci poté, co budou vyhlazeni Židé. Existoval také jakýsi poněkud fantaskní plán na přestěhování našeho národa do Patagónie, který měl zabránit konečnému vyhlazení.
První nebezpečí zkázy národa překonalo nacionalistické hnutí zvané obrozenecké, které vedli především čeští umělci a jazykovědci, mistři jazyka, divadla, literatury a hudby. Druhé vážnější hrozící nebezpečí skončilo porážkou nacistického Německa. Jistě stojí za to se zamyslit, zda nám v současné době hrozí nějaké podobné nebezpečí a zda je správné podporovat mezi občany nacionální tendence směřující k ochraně českého jazyka. Protože ten je především ohrožený tentokrát nikoliv tlakem ze strany Německa či Rakouska, ale přílivem angličtiny nejen přes technologické a technické novinky, ale také z oblasti kultury, především amerických filmů a populární hudby. Bude nutné, abychom se poučili zejména na švédské zkušenosti s angličtinou, která se dnes prakticky stala druhým jazykem tamějších obyvatel. Angličtina je nám Čechům jaksi příjemnější zejména proto, že to není jazyk žádného z národů, které se nám v minulosti snažili vzít nejen náš národní jazyk. O to větší je tu ale riziko, že čeština bude postupně pokažena zbytečným přejímáním slov z angličtiny, což se již docela masivně a nekontrolovaně děje už dosti dávno zejména v terminologii počítačové a internetové.
Mám s tím sám již dosti dávné zkušenosti z doby, kdy jsem byl členem několika pracovních skupin, které překládaly originální manuály Microsoftu a také jsem sám několik učebnic o programování napsal. Jak se nám to před několika lety podařilo, můžete ještě dnes posoudit z jazyka, kterým k vám hovoří české verze Windows a dalších produktů. Nevím ale, zda s myší klikáte (nedoporučený pojem) nebo klepete(zavedený pojem). V nastalém spěchu a chaosu se nepodařilo nalézt či prosadit česká slova pro řadu důležitých pojmů a tak se běžně používá slovo online, software, hardware, active desktop, server a spousta dalších. Nejsem si vůbec jistý, zda se nalézáním nebo i vytvářením adekvátních českých slov některá instituce, například Ústav pro jazyk český, zabývá. Právě zmíněný ústav nám v těch začátcích nebyl schopen vůbec pomoci, protože na to, abyste nějaké potřebné české slovo nalezli či dokonce vytvořili, musíte mít jasnou představu o jeho významu. A to bohužel žádný jazykovědec v případě termínů odborných mít nemůže, neboť mu to prostě nic neříká, i když může být dobrým znalcem angličtiny.
Jak bude tedy vypadat jazyk český řekněme za takových padesát let ve sjednocené Evropě, lze jen ztěží dnes prorokovat. Pokud vůbec má přežít, bude nutné se o něj pečlivě starat a v něm se vzdělávat. Platí to hlavně pro zamerikanizovanou mládež, která už dnes má tendence si velice zjednodušovat svévolně český pravopis a vytvářet nová "česká" slova prostým přepisem slov anglických do češtiny. Jde o to, abychom nenalézali na internetových stránkách či dokonce ve výplodech umění literárního věty jako "Gdesme bili? No přece v pabu! Bili many a bilisme hapy!" Omlouvám se, ale možná, že jsem ten nový český pravopis a novou slovní zásobu ještě dokonale nezvládl, ale takhle nějak se už začíná nejen hovořit, ale i mailovat(!), esemeskovat(!) a četovat(!).