11.10.2001 - Sestřelte to letadlo!!! Oprávnění vydat takový rozkaz k sestřelení civilního letadla mířícího například na jadernou elektrárnu má podle usnesení vlády ministr obrany, v případě jeho nedosažitelnosti jeho první náměstek, případně náčelník generálního štábu. Sdělil to ve středu po zasedání vlády ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Střelbu na civilní letadla přitom zakazují nejen české zákony, ale i mezinárodní úmluva o civilním letectví. Právníci ale našli jako vždy kličku: "Vycházíme z toho, že unesené civilní letadlo přestává mít statut civilního letounu," zdůvodnil mazaně ministr Tvrdík vládní rozhodnutí. V skrytu duše však doufá, že takový rozkaz nebude muset nikdy vydat, jak sám přiznal. Jsou to tedy jen hrátky se slovy, protože hrozba sestřelení případné sebevražedné teroristy nezastaví a než by stačil pan ministr vydat příkaz, letadlo by se dávno na jadernou elektrárnu zřítilo. Jediná možnost, jak takovou katastrofu odvrátit, je automatické sestřelení každého letadla pohybujícího se v bezletové zóně elektrárny bez jakéhokoliv dotazování a velení. A k tomu se nikdo neodhodlá, takže nebe je volné a teroristé, dělejte co umíte. Je to stav naprosté bezmocnosti institucí, které mají sloužit k obraně země a jejích obyvatel. Hlavně že jsou dobře vycvičeni a vyzbrojeni, ale jinak jsou jen moderními strašáky na poli otevřeném mezinárodnímu terorismu.

10.10.2001 - Hrozí nám antrax? Na dotaz, zda v případě útoku bakteriologickými zbraněmi, třeba právě antraxem, je dost antibiotik, řekl ministr zdravotnictví toto: "Pokud by útok postihl několik stovek lidí, tak léky samozřejmě jsou, pokud by ale byla zasažena celá republika, tak je nemáme. Takový útok a vůbec útok bakteriologickými zbraněmi je ale nepravděpodobný, školení všech obyvatel o biologických zbraních se nechystá." řekl ministr Fišer. Takový výrok se rovná šíření poplašné zprávy a potvrzuje názor, že stát a armáda tu skutečně není proto, aby nás chránila před vnějším nebezpečím. Občané zůstanou v případné krizi sami a budou mít jen dvě možnosti: propadnout zkázonosné panice nebo pasivně čekat, kdy přijde konec.

10.10.2001 - Rakety střeží Dukovany. Bezpečnost Jaderné elektrárny Dukovany střeží kromě vzdušných sil z letiště v Náměšti nad Oslavou i jednotky pozemního vojska, včetně raket a tanků. Vojáci jsou rozmístěni na několika polních stanovištích v bezprostřední blízkosti areálu elektrárny. Jedno ze stanovišť je asi kilometr jihozápadním směrem od areálu elektrárny. Pod maskovacími plachtami je v bojové poloze raketová technika a tank.
Vypadá to, že armáda instalací raket země-vzduch demonstruje svoje odhodlání sestřelit civilní letadlo, pokud by narušilo vzdušný prostor elektrárny.

10.10.2001 - Proč nemilujeme své politiky? Bezmezný obdiv k vůdcům národa není standardní součástí české národní povahy. Čech je ve své podstatě především skeptik, který vnímá politiky jako součást společenské vrstvy reprezentující panstvo, pány, prostě ty, kteří nám vládnou podle svého gusta a pranic se nás neptají na názor, jak bychom si uspořádání věcí veřejných představovali. Politik je pro nás jen pijavice prosazující si své soukromé zájmy a ambice, někdo, kdo omezuje naše práva na svobodný život a svobodné podnikání. Především je pak pro nás reprezentantem státu, který z nás doluje daně, aby s tak získanými prostředky mohl nakládat podle svého. Obyčejný občan je pak odírán nejen svým zaměstnavatelem, musí si platit na zdravotní a sociální pojištění, ale musí platit i svoje obecní a státní úředníky včetně policie a armády, jejich budovy, auta, levné stravování.
Jakousi výjimkou potvrzující pravidlo byl obdiv národa k osobě tatíčka Masaryka, který ale sám o něco takového jako člověk raconální vůbec nestál a byl tím uváděn neustále do rozpaků. Domnívám se, že český lid obecný i politikové té doby k němu dávali svůj obdiv tolik na odiv proto, aby setřeli tu pachuť vlezdoprdelectví k rakouskému mocnářství, která se jim za třista let dostala až pod kůži. Masaryk byl z proklínaného pana profesora přes noc President Osvoboditel. Náhle bylo možné oslavovat svobodně vše české a tak se jásalo a pochodovalo s fanglemi a stavěly se pomníky. Podobná atmosféra zachvátila český národ i po roce 1989 a tak se opět jásalo nad poměry, zvonilo klíči a na piedestál se dostal dosud národu zcela neznámý dramatik Havel jako symbol dříve utlačované svobody projevu a shromažďování. Ti, co jásali pod tribunami v dobách komunistické totality, jásali nyní stejně nadšeně na náměstích. Místo soudruha Brežněva vítali amerického presidenta, pravda, o poznání svobodněji. Nikdo totiž nekontroloval jejich účast na demonstraci. Prezident Havel vyrukoval se svými slogany "Nejsme jako oni!", "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!" a zdálo se, že z nás budou přes noc jiní lepší a šťastnější lidé. Jenže našince přes noc nepředěláš a tak se po nedlouhé době vše vrátilo do starých kolejí. Politiku většina národa považuje nadále opět za svinstvo, politici jsou v očích občanů jen samolibí kariéristé, bažící po obdivu davu, ale hlavně jsou to ti, kteří se snaží co nejrychleji obohatit ze státních peněz. Řada z nich to dává bezostyšně najevo při hlasování o tom, jak vysoké mají být prebendy za sezení v parlamentních lavicích, zda se má omezit poslanecká imunita a jaké dotace pustí do průmyslu či zemědělství v rámci státního rozpočtu svým kamarádům.
Kuriózní jsou pak výsledky zmateného lidového hlasování o oblíbenosti politiků v rámci nesčetných průzkumů názorů obyvatelstva na to či ono. Nejoblíbenější političkou je pak politicky narudlá dáma sličného vzhledu a výrazného popředí či její stranický druh oplývající bezelstným úsměvem bez ohledu na to, co pro své voliče skutečně vykonali.
A tak my Češi svoje politiky nemilujeme, jen některé občas oblibujeme více než ty druhé a hlavně na ně na všechny nadáváme. Nejsme totiž národem, který by potřeboval ke své existenci nezbytně politické vůdce nadané opojným charizmatem. Vůdce, kterým bychom bezmezně důvěřovali a kráčeli pod jejich vedením vstříc zářné budoucnosti. Nic takového na rozdíl od většiny našich sousedů po našich politicích nežádáme. Rádi bychom, aby pokud možno nebyli hloupí, arogantní. Aby nekradli ze státních peněz všemi možnými způsoby, aby dali na naše rady a přání a pokud možno nezavlekli náš národ do nějaké mezinárodní šlamastiky, která by nás tak jako vždy dosud, posléze rozšmelcovala na cimprcampr. Rádi bychom, aby moudře sestavovali zákony směřující k ochraně malého člověka před velkým státem a velkými firmami a aby státní peníze dávali tam, kde nám jako prostým občanům prospějí a usnadní či zkrášlí život. Aby se postarali o bezpečí naše i našeho majetku a o to, aby soudy řádně a rychle posílali do basy ty, kteři si to zaslouží.
Takové politiky bychom pak mohli ne snad přímo milovat, ale aspoň respektovat a chválit za to, jak se o nás starají. A také bychom je mohli opakovaně volit, protože se osvědčili. Dej nám Bůh, aby se nám naše tajná přání co nejdříve splnila.

9.10.2001 - 118 lidí zahynulo v pondělí v italském Milánu. Tentokrát nešlo o teroristickou akci. Startujícímu letadlu společnosti SAS typ MD-87 v husté mlze vjela do cesty Cesna se čtyřmi cestujícími. Došlo k několika chybám: řídící letového provozu povolili start těchto dvou letadel přesto, že jim nefungoval pozemní radar a tak neměli přehled o skutečné poloze těchto letadel. Pilot dopravniho letadla MD-87 Cesnu v poslední chvíli uviděl a udělal další tragickou chybu: v plné rychlosti se snažil Cesně neúspěšně vyhnout a vjel do zavazadlové haly. Letadlo se pak roztrhlo na dvě části a vypuknul požár. Nikdo tuto katastrofu nepřežil. Pilot letadla reagoval ve snaze zabránit střetu: chtěl zachránit čtyři životy a skončilo to smrtí všech 114 cestujících z obou letadel včetně posádky a dalších čtyř zaměstnanců letiště, kteří zahynuli v letištní budově.
Je otázkou, zda to byla právě ta nejlepší reakce v daném okamžiku. Kdyby pokračoval v přímém směru bez ohledu na srážku s nepoměrně menší překážkou, je nanejvýš pravděpodobné, že by výsledek srážky nebyl zdaleka tak tragický. Namítnete, že jednal reflexivně a že by tak jednal každý. Ano, každý, kdo na podobnou situaci nebyl cvičen a proto nejednal racionálně. Zdá se, že pilot nebyl dostatečně vycvičen právě na takový střet při startu. Je to stejná situace, jako když pojedete autem po silnici rychlostí 90 km a náhle vám skočí před auto pes. Pokud se budete snažit instinktivně psovi vyhnout vpravo, skončíte určitě mimo vozovku, uhnete-li vlevo, pak se velmi pravděpodobně čelně srazíte s protijedoucím autem. Při manévru vpravo máte ještě velkou šanci, že narazíte přesně do stromu rostoucího vedle silnice nebo do betonového mostku. Jaká je rada v takové situaci? Velice jednoduchá: zachovat se racionálně, jet stále rovně, psa přejet a snažit se udržet vozidlo v přímém směru a hlavně nebrzdit! Protože při náhlém brzdění můžete dopadnout ještě hůře. Není nic horšího, než dostat hodiny na úzké vozovce v plném provozu.
Jenom skutečný profesionál jezdící ralye si může dovolit nějaké to vyhýbání, protože má na rozdíl od běžného řidiče takovou situaci dokonale nacvičenou a jeho schopnosti vnímat okamžitou situaci a rozmístění ostatních vozidel a překážek jsou daleko nad vašimi. Takový řidič je schopen bez ohrožení vlastního života vyjet záměrně z vozovky třeba do pole, protože je zvyklý neustále registrovat takové únikové prostory mimo vozovku a mnohokrát takový manévr provedl. Vy to proto raději nikdy nezkoušejte a jeďte rovně. Jak se praví ve velmi černém vtipu "přidejte plyn a zapněte stěrače". Pak snad přežijete. Spolujezdec se má pevně vzepřít rukama o palubní desku, nadechnout se a napnout všechny svaly. Udělejte totéž s tím rozdílem, že použijete pro vzepření volant. Povel k tomuto manévru musí dát řidič například výkřikem "Pozor, bouráme!" a přitom si představuje, jak přejíždí právě toho psa nebo kočku. Hlavně nezavírejte oči! Tuto akci je třeba cvičně trénovat. Spolujezdce ovšem předem jemně upozorněte, že se nejedná o skutečnou havárii, mohla by ho klepnout pepka.

9.10.2001 - Třetí den. Zdroje opoziční Severní afghánské aliance potvrdily, že třetí útok byl neočekávaně zahájen již odpoledne za denního světla, na rozdíl od předchozích dvou, které začaly v devět hodin večer. Spojenci mají podle amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda připravenou v Afghánistánu půdu k tažení proti terorismu. Šéf Pentagonu oznámil, že útoky spojenců vyřadily protivzdušnou obranu Talibanu. "Věřím, že jsme teď schopní útočit 24 hodin denně, jakkoli chceme," řekl šéf Pentagonu. Pentagon také zveřejnil první vyhodnocení úspěšnosti úderů na strategické cíle v Afghánistánu. Letouny spojenců teď mohou na Afghánistán útočit nepřetržitě v noci i ve dne. Předseda Sboru náčelníků amerických ozbrojených sil generál Myers uvedl, že první vlna spojeneckých úderů byla úspěšná z 85 procent.

8.10.2001 - Bombardování pokračuje. 18:40 - Další útok začal téměř přesně po čtyřiadvaceti hodinách. Britové se druhý den útoku nezůčastnili."Bylo vidět několik letadel, která krouží nad Kábulem, a byla slyšet protiletecká palba," prohlásil svědek agentuře Reuters. "Město se okamžitě ponořilo do tmy."
Zvláštní je, že například v Německu proti zásahu USA a Británie v Afghánistánu protestují v ulicích, i když ne společně v jednom průvodu, fašističtí a levicově orientovaní demonstranté. Opakuje se tak situace z předválečných let, kdy Hitler bojoval o moc proti parlamentní demokracii v Německu s komunisty, kteří se stejně jako on orientovali především na armádu a dělnickou třídu. Jak sám prohlásil, "učili jsme se studiem technik marxistických a občanských shromáždění a něco jsme se naučili." Od extrémní pravice k extrémní levici není vůbec daleko, naopak uzavírají kruh politických stran, který jsem již dávno definoval v čísle 240.

7.10.2001 - Odplata začala. Americké a britské vojenské jednotky zahájily útok na Afghánistán v neděli 7.10.2001 v 18:25 SELČ. V první fázi odpálily z ponorek a vojenských lodí 50 raket s plochou dráhou letu Tomahawk. Po nich ovládly vzdušný prostor bombardéry a stíhací letouny. Cílem úderů jsou letiště, pozice protivzdušné obrany, ministerstva a místa spojená s Talibanem či organizací teroristy Usámy bin Ládina Al-Káida. Devět hodin po začátku bombardování shodili z dvou letadel C-17 40 000 denních potravinových dávek určených pro uprchlíky. Potraviny jsou v kilogramových balíčcích. Shazují se bez padáků z velké výšky. Každý balíček je zavařen do tvrdé žluté umělé hmoty, která má na obou koncích křidélka. Balíček při pádu rotuje a snáší se volně k zemi, takže nedojde k poškození obsahu.
Britské ponorky se připojily k americkým silám při ostřelování Afghánistánu. Rusko podpořilo americké údery proti Afghánistánu s tím, že mezinárodní terorismus musí čelit spravedlnosti. Jako protislužbu budou Spojené státy Rusku tolerovat potlačování čečenských vzbouřenců.
"Tyto útoky, které byly zahájeny bez ohledu na světové veřejné mínění, zvláště mínění muslimských zemí, a které uškodí nevinnému a utiskovanému lidu Afghánistánu, jsou nepřijatelné," zdůraznilo íránské ministerstvo zahraničí.

Home