|
10.8.2001 - Zdravím čtenáře z francouzské firmy z oblasti informatiky LORIA.
10.8.2001 - Jsem váš nový soused, říká Vietnamec (možná Číňan, kdo ví), se kterým se potkal malý chlapec na schodech paneláku. Záběr je z nové mediální kampaně zaměřené proti xenofobii a rasismu. Televizní šot ale neodpovídá na otázku, kam se poděl náš bývalý sídlišťní soused, který v bytě nyní obývaném Vietnamci bydlel. Možností se nabízí několik:
- odstěhoval se do své nové vily a obecní byt předal obci (velmi nepravděpodobné). Obec byt přidělila Vietnamci podle pořadníku žadatelů o byt. Nebo obec byt pronajala Vietnamci, který nabídl nejvyšší cenu či zaplatil vysoké nájemné na deset let dopředu.(velmi reálné)
- odstěhoval se ze svého družstevního (obecního) bytu neznámo kam (emigroval do Británie) a byt prodal ("prodal") vietnamské rodině.(ne tak moc nesmyslná varianta)
- neodstěhoval se do vily, ale do druhého obecního bytu, který si držel pro všechny případy. Byt načerno pronajal. Sousedé - rodičové chlapce, shánějící marně byt pro svou dospělou dceru oznámí na obecní úřad, že v obecním bytě bydlí podezřelá osoba. Ten Vietnamce bez dekretu vystěhuje bez náhrady a byt přidělí této rodině za odměnu. (velmi nepravděpodobný konec příběhu, leč velmi pravděpodobný začátek).
- soused byl soudně vystěhován, protože neplatil nájemné. Vietnamci byt získali díky vysokému úplatku. (možný začátek, pravděpodobný konec příběhu).
Jistě vás napadne řada dalších variant, jak váš nový vietnamský soused mohl získat byt v zemi, kde stále panuje nouze o byty zejména pro mladé začínající rodiny a vláda neustále "rozjíždí" úžasný program pro podporu výstavby nových bytů s cílem zvýšit populaci vymírajícího a stárnoucího národa.
Když se vám přižení černoch do rodiny, považujte to za něco naprosto normálního, říká se také v propagačním klipu. Proč ne, aspoň se vaši vnoučkové nebudou muset opalovat pro získání zdravé barvy. Navíc, mulatky jsou opravdu velké krasavice, už Mičurin doporučoval křížení s cílem získat kvalitnější plody ovoce a zeleniny. Přesto odborníci před sňatky mezi tak rozdílnými národnostmi varují, protože etnické a náboženské zvyky bývají velice odlišné od toho, na co je třeba právě vaše dcera zvyklá. Třeba by se jí nelíbilo sedět doma u dětí, když její africký manžel vyráží za zábavou do města a mlčet někde v koutě, když přijde spřátelená návštěva. Doporučuji v takovém případě důkladně prostudovat národní zvyky manžela-manželky z exotické země a zkusit život na hromádce, co to udělá.
Je jasné, že Češi, Moravané a Slezané včetně Chodů a Valachů jsou také pěkný propletenec z národů různých. Co nás ale spojuje, jsou jisté kulturní zvyklosti a hlavně je to český jazyk. Ten jazyk, o který už jsme několikrát málem přišli díky Rakušanům a Němcům, naposledy se o nás pokoušeli i Rusové, v současné době český jazyk marně odolává náporu oblíbené angličtiny. Budeme si tedy muset rozmyslet, zda se jako národ mluvící česky do budoucna vůbec chceme zachovat. Jistě, je to milé, když rodilý Vietnamec napíše do statistického dotazníku, že je české národnosti a jeho děti chodí do české školy. Pokud se všichni přistěhovalci do Česka přišlí ze všech možných konců světa rozhodnou k takové absolutní asimilaci a splynutí s původním obyvatelstvem, český národ nezhyne. Jen se trochu přebarví, malinko zešikmí oči a po pár stoletích se to všechno srovná. Dneska si stejně málokdo pamatuje, jak vypadala jeho praprababička a odkud pocházela. Měli bychom se ale začít pořádně starat o to, jak naši noví spoluobčané umí čésky. Afričan či Vietnamec může být klidně Čechem. Musí ale umět česky. Absolvování povinných kurzů organizovaných zdarma ministerstvem školství by mělo být samozřejmostí. A živnostenský list dát jen tomu, kdo se prokáže autorizovanou zkouškou z češtiny alespoň na úrovni páté obecné.
Obávám se stejně ale jedné věci: imigrací a integrací do Evropy budeme podrobeni mnohem většímu útoku na český jazyk, který je bohužel pro mezinárodní komunikaci dokonale nepoužitelný a bude nahrazen angličtinou i němčinou. Dopadneme tedy stejně jako welšané, galové či skotové, kteří svůj původní jazyk pěstují většinou jen jako národopisnou atrakci pro turisty. Inu, třeba pak povstanou noví obrozenci, nadownloadujou ček lingvidž z bekapovejch dejtabejzí a zranujou refreš Ček stejt. Ou key, ou wey.
 10.8.2001 - Zkontrolujte si systémové soubory!
Nejčastějším důvodem padání operačního systému Windows je přepsání důležitých systémových souborů starší nebo nekompatibilní verzí. Dochází k tomu nejčastěji při instalaci nových programů, zejména takových, které nejsou z dílny Microsoftu (shareware, freeware). Ve Windows 98 je nástroj, který dokáže tyto problémy najít a opravit. Tento program se jmenuje Kontrola systémových souborů (SFC.EXE) a spustíte jej pomocí volby Start, Programy, Příslušenství, Systémové nástroje, Systémové Informace, kde v nabídce Nástroje zvolíte položku Kontrola systémových souborů. Existuje i rychlejší způsob: Start, Spustit, sfc. Pokud vám spuštění programu SFC.EXE chybí v nabídce, můžete si vytvořit jeho zástupce. Program najdete ve složce C:\WINDOWS\SYSTEM.
Před spuštěním můžete pomocí tlačítka Nastavení určit vlastnosti programu (způsob zálohování souborů před obnovením, vytváření protokolu a další). Pokud program zjistí, že nějaký soubor byl změněn, zobrazí podrobné informace o jeho původním i aktuálním datu, velikosti a verzi a dá vám na výběr z několika možností, co s tímto souborem můžete provést.
9.8.2001 - Code Red verze 2 řádí na českém internetu. Podrobnosti pro správce sítí najdete na http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010806550
Etna, jakou ji už nikdy neuvidíte se nachází v řadě barevných snímků z ledna 2001 na stránce http://pc.genet.cz/etna
9.8.2001 - K čemu jsou průzkumy? Provádění průzkumů mezi lidem obecným se stává postupně jakousi máníí různých médií. Názor na průzkumy vyslovil 13.7.2001 v Hospodářských novinách Václav Klaus: S průzkumy veřejného mínění se u nás, ale i leckde jinde ve světě roztrhl pytel. Důvod je zřejmý. Když už nemohou být nepřetržitě pořádána referenda, zastánci přímé demokracie chtějí dnes a denně sdělovat politikům, co si lidé myslí, a chtějí jim vnucovat, aby to brali v úvahu a aby se podle toho řídili. Je to vydáváno za "vůli lidu" a každý politik bývá varován, že se mu vymstí, když tuto vůli lidu nebude poslouchat. . S jeho názory bez výhrad souhlasím a doporučuji vám si článek přečíst celý zde 
 9.8.2001 - Harašení po česku.
Naše společnost se prý během příštích deseti let zásadně změní. Ženy se začnou tvrdě bránit proti sexuálnímu obtěžování. To přinese dosud neznámé napětí mezi muži a ženami zejména na pracovištích. České ženy se totiž doposud proti sexuálnímu, či špíše erotickému obtěžování nijak výrazně nebrání. Údajně prý proto, že mají strach. Ovšem podle průzkumů je nejčastěji sexuálně "nenapadají" jejich šéfové, ale spíše jejich kolegové.
Ve smíšených pracovních kolektivech v Česku je docela běžné, že muži s ženami nezávazně žertují na erotická témata a při různých příležitostech se jich někdy i snaží dotýkat i na choulostivých místech. Jsou to ovšem právě ta místa, které příroda pro ženu vymyslela jako lákadla pro ulovení sexuálního, případně celoživotního, partnera. Reakce mužů na velký výstřih s patřičnou náplní, obdiv vyjádřený oblým lákavým křivkám ženského těla, snaha o fyzický kontakt je naprosto přirozená a lze s úspěchem tvrdit, že si prostě muži nemohou pomoci. Zvláště, když se žena brání jen chabě, její "ne" se pak obecně považuje spíše za souhlas, za vybídku k pokračování. Když se i dále žena nepříliš důrazně brání, je to považováno spíše jen za zdráhání, za postoj, který má naznačit, že není snadno dosažitelná, ale že by ráda kontakt navázala.
Je to přírodní mechanizmus směřující také k vyvolání soupeření mezi nápadníky. Cílem je vybrat toho nejkvalitnějšího partnera pro početí potomstva. Lze s úspěchem tvrdit, že když žena přestává být cílem erotických narážek mužů a pokusů o sexuální kontakt, že taková žena se cítí jako méněcená a svým úspěšnějším soupeřkám to "obtěžování" ostatních mužů závidí. Většinou přitom vůbec nejde o snahu docílit skutečného sexuálního styku, ale jen o nezávazné žertování, které často samy ženy vyprovokují ve snaze si ověřit, zda je o ně ještě stále zájem, zda jsou, jak se říká, žádoucí. Tento test si dělají i vdané ženy zejména proto, že doma postrádají výraznější zájem jejich partnera a nejsou si jisté, zda je to jen zevšedněním jejich erotického vztahu nebo zda na tom nemají samy určitý podíl viny. Taková žena je v pracovním kolektivu mnohem "zábavnější" než doma, kde musí s manželem řešit spoustu nepříjemných problémů vyplývajících ze společného ryze praktického života, z výchovy dětí, z nedostatku peněz.
Je tedy především na ženách, zda se budou chtít sexuálního obtěžování zbavit. Žádný muž se nebude pokoušet obtěžovat ženu, která nebude do svého okolí vyzařovat onu testující sexuální energii. Stačí nenosit tričko s výstřihem bez podprsenky, vzít si delší sukni, méně se malovat a tvářit se nepřístupně. Zdržet se alkoholu na firemních večírcích nebo se jich nezůčastňovat vůbec. Pokud to nepomůže, stačí muži naznačit, že o takového chcípáčka jako je on nemáte zájem. Fackování bych nedoporučoval, taková facka může dokonce vyvolat u obou partnerů erotický výboj, který by situaci dovedl do úplně jiných masochistických konců. Pokud budou ženy důsledné a přestanou se třeba sexuálně nabízet svému okolí, přestanou je muži obtěžovat.
Jestliže se ale budou ty odvážnější bránit i soudní cestou, může to skončit tím, že se muž v naší společnosti bude bát za pár let na ženu jen pohlédnout, otevřít jí dveře, natož na ní promluvit či jí pomoci do kabátu, vzít za ruku či dokonce za rameno. Přestane se i tančit s neznámými ženami ve společnosti, protože neúmyslný kontakt mužovy ruky s jejím nedotknutelným pozadím by mohl znamenat trestní stíhání končící značnou finanční pokutou za takovou zvrhlost páchanou přímo na veřejnosti. Mladí, do života vstupující muži tak ale přijdou o možnost vkročit do světa erotiky a sexu za pomoci zkušených žen, o možnosti najít si na pracovišti celoživotní partnerku ani nemluvě.
Musím se přiznat, že v takovém světě bych ani náhodou nechtěl žít, i když už to sbírání zkušeností mám dávno za sebou. Doufám, že i všechny žádoucí české ženy by se něčeho takového nechtěly dožít. Samostatná přitažlivá žena, vycvičená v kurzech asertivity si přece s chlípným, pro ni zcela nepřitažlivým odporným otrapou dokáže poradit na první pokus i bez pomoci našich přepracovaných soudních orgánů. A ty nepřitažlivé, nežádoucí ženy neměly se sexuálním obtěžováním žádné problémy ani v minulosti.
I když právě o nich pan doktor Plzák praví, že není ženy, která by nemohla přilákat muže na svůj med. Jen musí najít toho pravého trubce. A mohu vám, milé ženy, potvrdit, že muži těmi trubci bývají docela rádi a většinou i celý život. Tak jim proboha ponechte alespoň iluzi erotického kontaktu při nějakém tom harašení po česku a nežeňte je k soudu.
9.8.2001 - Křesťanství obohatilo Semity o jeden den v týdnu. Napadla mě včera taková zajímavá otázka: co dělají vlastně Židé v neděli? V sobotu je to jasné, mají svátek, nesmí se pracovat, protože Hospodin pravil: sedmého dne odpočívati budeš. Od pradávna to u nich fungovalo bez problémů, šest dní se v Izraeli ale i kdekoliv ve světě v židovských rodinách pracovalo, sedmý den se světil. Po vzniku křesťanství se ale nechtělo stoupencům nového učení vzešlého z judaismu mít volno ve stejný den. Bylo nutné se nějak odlišit a tak volba padla na další den, podle Židů vlastně osmý, u nás trefně pojmenovaný na neděli, den kdy se nedělá, podle našeho kalendáře ale den sedmý. Který to vlastně byl den, kdy Hospodin odpočíval, to se už dnes neví. Křesťanský svět má dodnes jiný kalendář než který používají příslušníci vyvoleného národa. Tímto opatřením strany protivné Židé získali báječnou výhodu: v sobotu nepracovali, protože měli šábes a v neděli nemohli, protože zase nedělali křesťané. Měli s tím ovšem řadu vážných problémů a konfliktů s křesťany, kterým se pranic nelíbilo, že si Židé v sobotu odpočívají, zatím oni do úmoru dřeli na roli národa dědičné.
A tak již od prvního století získali dva volné dny aniž o to nějak usilovali, dva volné dny, za které jsme my odtrženci od pravé víry bojovali celé dva tisíce let! Tady vidíte, co přináší snaha se odlišit za každou cenu při příležitosti zakládání nové církve nebo politické strany. Jen zmaty a samé zmaty. Neboť mezi tím založit si církev nebo partaj není podstatný rozdíl.
Například komunisté doplatili na to, že tu svoji církev založili veskrze špatně a amatérsky: faráře se pokoušeli nejprve nahradit rudými komisaři, kteří ovšem spíše spoluobčany hubili než aby je povznášeli. Ani později zavedení tajemníci všech úrovní to nijak nevylepšili a zejména intelektuálně nemohli farářům konkurovat. Tak je vyřadili z konkurence tím, že jich značnou část poslali do pracovních táborů za podvracení státu. Nábožné písně se snažili nahradit písněmi bojovnými a revolučními, ale po revoluci a po válce nebylo moc co zpívat. I když za mír se bojovalo pořád. Nejhorší chyby se dopustili tím, že podcenili obrovskou duchovní sílu toho zvláštního prostoru pro meditaci, který poskytuje zejména katolický chrám. Zasedačkami s rudými hesly to nemohli spasit a kulturní domy byly jen lepší hospody. Už ty barvy: rudá a zlatá, ty přece používali hitlerovci. I když vlastně Hitler sám přiznává, že ty barvy vlastně sebrali německým komunistům, aby zmátli veřejnost v boji o moc. Procesí povznášející nejen ducha ale i tělo včetně hudební výchovy nahradili komunisté průvody na Prvního máje - nic moc, něco mezi pochodovým cvičením a karnevalem. Co napodobili komunisti spolehlivě, to byly všechny negativní praktiky katolické církve: ničení knih s nevhodným obsahem a procesy s ideologickými zrádci a sabotéry. Sice se už neupalovalo, ale věšelo se a střílelo o sto šest, je to rychlejší a nemusíte shánět dřevo na podpal. No a místo Ježíška nám nutili dědu Mráze. Vy jste ještě nečetli, jak transformaci Ježíška do dědy Mráze vysvětlil národu a hlavně dětem prezident Antonín Zápotocký? To stojí za to si přečíst. Určitě se pobavíte.
Současné "demokratické" strany to mají ještě o hodně horší: písně pro pozvednutí ducha nikde žádné, to musí nahrazovat spřátelení umělci popmuzik, knihy pro načerpání duchovní síly nikdo nepíše a i kdyby psal, lidi čtou raději cestopisy, knihy o vaření, zviřátkách a tajemných silách. Kostely nahradily srazy na náměstích a ve sportovních či kulturních stadionech. Je to celé jasný úpadek vycházející z jednoduché příčiny: naše politiky a jiné významné osobnosti nemáme za své vůdce ani za svaté, o naši duši se tudíž nestarají, žádné ideály ani cíle nám nestanovují a tak se topíme jen v naprosté hmotné spotřebě čehokoliv, ducha abys pohledal. Filozof je považován za směšného hlupáka, který si nevydělá ani na živobytí, básník jakby smet. I mě samotného tato úvaha natolik duševně vyčerpala, že si musím honem dát jednu plzeňskou dvanáctku, aby nám to první místo v pití piva neuteklo. Aspoň v něčem kromě hokeje si držíme pozici.
|
