23.5.2001 - Informace o mafii najdete na stránkách www.gangland.net. Rubriky jsou věnované ruské, americké a sicilské mafii, čínským triádám a japonské jakuze. Nejnovější aktuality pak najdete v novinách GangLand News, které vznikly v roce 1996 a vytvořil je Jerry Capeci, bývalý kriminální sloupkař newyorského listu Daily News. Gang Land News se staly místem, kam si lidé zajímající se o mafii včetně jejích aktivních členů chodí přečíst nejčerstvější informace o tom, co se právě děje, kdo se stal novým bossem, kdo se dostal do basy či koho právě odpráskli. Kdo chce být platným členem mafie, musí číst GangLand News.

"Moje články čtou každý týden reportéři, agenti FBI, policajti i zlí hoši, včetně těch, co jsou právě v base," říká Capeci. Podle něj si řada odsouzených, kteří nemají zatím ve vězení internet, nechává jeho stránky vytisknout a poslat právníky nebo přítelkyněmi do své cely.

23.5.2001 - Zahrát si pétanque bylo moje dávné přání poté, co jsem viděl televizní dokument o této nádherné hře vracející dospělé muže do dětských let. Včera se mě toto přání konečně splnilo a bylo to opravdu úžasné. Objevil jsem v sobě dokonce jakési nadání a místního trenéra na jednom z mála pražských hřišť v známém sportovním areálu Sk OAZA Praha jsem překvapil originálním "spodním" stylem hodu koulí. Ve svých stránkách dokonce ještě ani upozornění na možnost si pétanque kromě minigolfu zahrát nestihli uveřejnit. Kdo nevíte, oč běží, mrkněte se třeba přímo do hlavní centrály této hry na internetu. Takže vzhůru do Jeremenkovy ulice v Praze 4 do Oázy, kde můžete uspořádat třeba i firemní den v minigolfu a jak mi říkáme, v petánku. Je tam velké parkoviště a krásné prostředí.

? 21.5.2001 - Volba Rady České televize se stává opět komediální záležitostí. Ač vše probíhá podle nového zákona, výběr kandidátů do Rady byl prý zmanipulován a čtyřkoala se nehodlá zúčastnit volby Rady. TV odbory bubnují na poplach, pan Pehe zuří a zřejmě se chystá rozpustit parlament. Dokazuje to tři věci: že nový zákon o ČT je špatný, že nejsou lidi, kteří by se zavděčili všem a že naši poslanci jsou obecně vzato spolek zcela neschopných amatérů, což ostatně dokazují i při přijímání jiných zákonů. Kuriózní je například fakt, že do užšího výběru kandidátů na členy Rady byl vybrán pan František Vízek ze Společnosti pro ochranu před televizí. Na jejich stránce se doporučuje mimo jiné:

1) Programy TV si vybírat předem,i několik dnů dopředu. Nejprve vždy volit kanál a pak teprve zapínat TV !
2) Zapisovat si počet hodin za týden,ve kterých jsme sledovali TV.
3) Vědomě omezovat počet hodin sledování TV (na 30,20,15,10 týdně).
4) Informace z TV (zprávy) částečně nahrazovat informacemi z jiných médií ( např. tisk,rozhlas).
5) Snažit se nahrazovat pasivní sledování programu TV jinými aktivními programy (pobyt v přírodě,rekreační sport,rodinné hry a povídání,"živá" kultura a pod.).
6) Využívat zkušeností různých protidrogových systémů (alkohol, kouření .....).
7) Poradit se s psychologem.
8) Činí-li nadměrné sledování TV problémy v rodině,a nedokážeme-li omezit sledování TV,potom je jedno řešení-přestat se na TV dívat nějaký čas úplně.
9) Jednou až dvakrát ročně vyzkoušet svou pevnou vůli a na několik dnů nesledovat TV.

Bude-li pan Vízek do Rady zvolen, nejspíše se zasadí o to, aby byla ČT v co nejkratší době zrušena. Měl by se v každém případě podle bodu 7. poradit s psychologem a možná i s psychiatrem. Což by měli učinit i ti poslanci, kteří jej do užšího výběru zvolili. Nezbývá mě než se odvolat na můj starší článek, ve kterém navrhuji, jak vybrat ředitele ČT. Mnou popsaný postup je možné bez následků aplikovat i na členy Rady ČT s jednou změnou: ani takto exaktně vybraným jedincům bych v žádném případě nesvěřil volbu ředitele ČT.

Další možností je, aby poslanecká sněmovna svěřila výběr Rady mě osobně. Z přihlášených zájemců bych vybral tyto kandidáty, ba co dím, já bych jim to rovnou svěřil:

• Doc. JUDr. Ing. Josef ADAMEC, Klub skalničkářů Praha (kdo má pěknou skalku, nemůže být zlý člověk)
• Věra RYCHTEROVÁ, Nadační fond “Jičín – město pohádky” (něco pro naše děti)
• Ing. Danuta TRNKOVÁ, Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci (krize v ČT bude trvalá a insolvence rovněž)
• PhDr. Antonín RAŠEK, Klub pro bezpečnost, obranu a ochranu společnosti a státu (bude hlídat, aby z ČT neuniklo nic tajného)
• Pavel KONEČNÝ, TJ Sigma Hodolany (čerpadla jsou potřeba všude)
• Jiří STRAUCH, Svaz občanské sebeobrany (více pořadů zaměřených na sebeobranu nebohého občana)
• Ludmila ENGELOVÁ, Tělocvičná jednota Sokol Vyšehrad (sentimentální důvod - oba moji rodiče do ní kdysi chodili a tam se seznámili. Bude Radě předsedat.)
• JUDr. Vladimír NECHANICKÝ, Český svaz včelařů, Český rybářský svaz, Českomoravská myslivecká jednota, Rybářské sdružení, Asociace profesionálních myslivců ČR, Český zahrádkářský svaz, Český svaz chovatelů a Safari club international (prosadil by více filmů o včelách a něco pro zahrádkáře a chovatele a zařídil by podporu myslivců s cílem snížit stavy černé zvěře, abych se v lese nebál)
• PhDr. Jiří ADÁMEK, Historická společnost Starý Velehrad (tam jsou naše kořeny, miluji filmy o vykopávkách)
• PhDr. Jakub CHÁB, Club gentlemanů Žižkov (Ať žije můj rodný stát a rodné město Žižkov!)
• JUDr. Vladislav ŠTEFKA, Řád svatého Huberta (mám rád filmy o lese a zvěři)
• Doc. Ing. Jaroslav REKTOŘÍK, CSc., OS Šlapanické ochotnické divadlo (někdo musí hlídat dramaturgii ČT)
• Aleš KNÍŽEK, Nadace pozemního vojska armády ČR a muzea na demarkační čáře (propagace armády není nikdy dost)
• PhDr. Jindřich BEZNOSKA, OS Komunikační centrum léčby závislostí (rady, jak se zbavit závislosti na Nově s cílem přetáhnout diváky na kanály ČT)
• PhDr. Vladimír VLASÁK, Sdružení věřitelů Penzijního fondu VIVA (má zkušenosti s vymáháním dluhů)
• Otakar SKALSKI, KLUB POLSKI v Praze (postrádám více polských pořadů)

Přátelé, žádné z těchto jmen jsem si nevymyslel, pocházejí ze seznamu zveřejněném na serveru Poslanecké sněmovny. Kdo nevěří, ať tam běží. Další kapitola boje o ČT nás tedy opět čeká, doufám, že to bude tentokrát větší legrace, než posledně. Až se zase nebude vysílat, pamatujte na devatero pana Vízka o odvykání od televize.

21.5.2001 - Zpátky ke kořenům! Někdy jsem opravdu zaskočený tím, čím se někteří naši občané zbývají a nejsem si vůbec jistý, co si o tom mám myslet. Pokusem obnovit starodávné slovanské zvyky je nepochybně nově založené občanské sdružení Rodná víra.

Tento spolek se snaží i o návrat ke starému jazyku, což dokládá malá recenze o knize Jozefa Miloslava Hurbana: Gottšalk z roku 1935: Příběh začíná před zážinkami prvního roku po bratrovražedném vítězství Dolenců a Ratarů nad Črezpěňany a Rány. Na Vítovský poloostrov připlouvá loď s Jarmilou, zapuzenou manželkou bodrckého knížete, jenž se odvrátil od rodných bohů. Arkonský velžrec Budučič vysílá do Bodrc Jarmilinu mladičkou dceř, aby se pod ochranou věrných jazyčníků stala novou kněžkou bohyně Živy a příslibem osvobození z germánsko-křesťanského područí. Děj pln oboustranné náboženské horlivosti i starodávné bojovnosti se dostává do obrátek a ústí v lidové povstání, při němž se Jarmila setkává s bývalým manželem, kterého po mnoha letech stále miluje. Jeden neví, ale třeba jednou připlují členové Rodné víry po Vltavě ke Karlovu mostu a pokusí se obsadit Pražský hrad a konečně osvobodit náš národ od křesťanské víry. Což se komunistům tak docela nepodařilo.

Poněkud konkrétnější cíle si stanovila KORUNA ČESKÁ, Monarchistické hnutí Čech, Moravy a Slezska. Jak vyplývá z názvu, cílem hnutí je obnovit monarchii a zvolit si krále. Z materiálů na jejich stránkách to vypadá, že to mají v hlavách porovnané o něco víc, než Rodná víra. Jen jedna věc mě na tom mate: adresa jejich stránek http://nb.vse.cz/~ptak/kc.htm má poněkud podivnou podobu a tak si nejsem jist, zda se nejedná o mystifikaci či nějakou ptákovinu. Inu, kdo máte chuť a chcete obětovat dvě stovky ročně (důchodci polovic), pošlete přihlášku a uvidíte.

20.5.2001 - Slováci a maďarština - a co my? Na Slovensku se v poslední době velice diskutuje o tom, zda bude zákonem stanoveno, že tam, kde je nejméně 20 procent obyvatelstva národní menšiny, budou muset někteří státní úředníci ovládat oba jazyky, protože od občanů se to žádat nebude. Prakticky se jedná pouze o maďarský jazyk, zejména pak na jihu Slovenska, kde jsou oblasti s převažujícím obyvatelstvem maďarské národnosti. Pro Slováky je to problém komplikovaný historickým faktem, že maďarština byla před vznikem Československa v roce 1918 jazykem národa, který potlačoval Slováky a slovenský jazyk, byl to jazyk vládnoucí šlechty a státních úředníků v tehdejším Rakousko-Uhersku. Ještě dlouho potom patřilo k bontónu "lepších" lidí umět maďarsky. Mě samotnému se stalo někdy v šedesátých létech v Bratislavě, že když se chtěli přede mnou domluvit Slováci o něčem, co jsem se neměl dozvědět, mluvili mezi sebou maďarsky. Působilo to dost děsně. Bydlel jsem tam jistou dobu v privátě a nikdy jsem nevěděl, zdali si mezi sebou o mě říkají, jaký jsem to zatracený odporný čehůn, nebo zda se jen baví o svých rodinných záležitostech, do kterých mě samozřejmě nic nebylo.

Dnes se situace zejména po odtržení Slovenska dost změnila. Používám výrazu odtržení proto, neboť nešlo o žádné mírumilovné rozdělení, jak se to často interpretuje: byl to druhý úspěšný pokus o odtržení Slováků od Čechů a Moraváků, kteří na Slovensku symbolizovali buď lupiče a vrahy nebo nositele kultury - husitské výpady ve středověku (spanilé jízdy bratříků), nebo policajty a pány - po roce 1918, kdy na Slovensko po odchodu Maďarských žandárů přišli z Čech na jejich místo četníci, místo maďarských učitelů čeští učitelé a místo státních úředníků včetně poštmistrů opět Češi. Nebylo to proto, že jsme chtěli Slevensko zabrat místo Maďarů, ale proto, že tam žádní slovenští učitelé, četníci a státní úředníci i lékaři prostě díky Maďarům nebyli.

Kdyby se dnes měli opět slovenští učitelé učit maďarsky, asi by si museli vypůjčit paradoxně opět učitele z Čech, protože na Slovensku se maďarština na úrovni vysoké školy nikde nevyučuje (i tam funguje námi oblíbená cesta odezdi ke zdi), a tak se Slováci chodí učit maďarsky do Prahy. Položme si ale otázku trochu jinak: na Slovensku nejsou jen Maďaři, bude zde čím dál více Ukrajinců, najdou se i Poláci. Česká menšina se Slováky problémy pokud jde o jazyk nemá, vždyť jsme ve skutečnosti jeden národ, jedna krev. Naopak maďarština je velice odlišný jazyk, který se jakousi záhadou objevil ve střední Evropě a nemá nikde ani trochu žádnou obdobu - snad prý nějaký indiánský kmen kdesi v Jižní Americe mluví podobně, jazykovědci spojují maďarštinu s finštinou. Někteří fantastové dokonce tvrdí, že maďarština vznikla omylem, když ufáci roznášející experimentálně zmatení jazyků po světě, pustili předchůdcům dnešních Maďarů nahrávky s lekcemi jejich nového jazyka omylem pozpátku. Őket mi furcsa beszéd.

A tak protože se Slovensko chystá rovněž do NATO a EU, bylo by logičtější, kdyby si Slováci uzákonili jako druhý úřední jazyk angličtinu, kterou se budou muset všichni včetně Maďarů tak jako tak postupně během následujících 20 let naučit stejně jako my (Češi, Moravané, Slezané, Chodové, Jihočeši, Severočeši a ostaní nečeši). Stačí pohlédnout například do Švédska, kde to takhle funguje už delší dobu, asi tak od let šedesátých. Pro malé národy je to nezbytná a jediná možná cesta. Je přece krajně nelogické, aby se státní úředníci učili například na Slovensku tři jazyky (slovensky, maďarsky a anglicky)a občané maďarské národnosti jen maďarsky. Pro nás, obyvatele České republiky je němčina jako druhý jazyk nepřijatelná a omezující nás jen na kontakt s dřívějšími okupanty, francouzština je sice pro nás emotivně neutrální ale bez perspektivy, ať už se Francouzi snaží jak mohou. Obecný příklon k angličtině, ke kterému dochází spontánně jen podporuje myšlenku zavést angličtinu nejpozději po vstupu do EU jako druhý úřední jazyk.

Je tu sice riziko, že se český, moravský, slezský (...) jazyk dostane do pozice ohroženého jazyka a jím tvořená kultura může být za čas i menšinovou. Pak nám nezbude, než čas od času rozjet nějaké to národní obrození a uvést věci na správnou, tedy vyrovnanou míru. Budeme-li se nadále chtít rozvíjet cestou vědeckého a technického pokroku, nic jiného nám nezbývá. Už dnes se pro rychlost, s jakou přicházejí na světlo světa nové objevy, ani do češtiny odborné články a knihy téměř nepřekládají. Nejsou lidi a nestojí to za to. Protože než by to někdo přeložil - pokud by se vůbec našel - a někdo vydal, kolo vývoje by se otočilo a daný materiál by byl neaktuální, překonaný. Stačí pohlédnout do lékařských objevů poslední doby a můžeme konstatovat, že pokud naši lékaři v něčem zaostávají, pak je to právě pro nedostatečnou znalost angličtiny.

Jinak máme samozřejmě možnost tohle všechno ignorovat, povolat Chody opět na hraniční vrchy a věnovat se celonárodně ekologickému zemědělství a lidové hudbě. Ve spojení s agroturistikou, festivaly worldmusic a jinými netechnokratickými hnutími (budhismus, taoismus, longevita a jiné zdravé způsoby života atp.) ze sebe udělat něco jako kulturní živé muzeum minulých časů či laboratoř neznámé alternativní budoucnosti a za pomoci zejména turistů nějak to třetí tisíciletí protlouct.

Nezdá se mi ale, že by právě tohle byla převládající tendence v našich národech, neboť občanstvo je stále ještě zcela omámeno vidinou, jak budeme všichni nejméně milionáři žijící bezpracně ve svých vilách s bazénem (krytým a vytápěným!). Převládá u nás tendence spíše po worldbazarech a zlatých kohoutcích v masážních vanách. Odhalil jsem ovšem už dávno ty hlavní viníky, kteří toto pomatení našich národů způsobili: byla to naše a německá či rakouská šlechta, kteří v nás nejméně 300 let budili chutě po tom krásném životě na zámku v mramorové vaně. Však to také Masaryk moc dobře věděl a jejich tituly jim zlikvidoval už před více než 80 lety částečně i se zabavením majetku! Dneska tu ale máme šlechtu se svými manýry zpátky (viz jejich poslední sraz v Karlových Varech) a navíc se k nim připojili naši "noví Češi", z větší části spodina hrající si se svými penězi na lepší lidi.

Kam jsem se to ale dostal od problému druhého úředního jazyka na Slovensku nebo u nás. Asi je to tím, že všechno souvisí se vším. Raději jdu zasázet ten pórek, je nejvyšší čas jej zastřihnout nahoře i dole a vrazit do pěkné české půdy. Příroda totiž nečeká a nic se v ní nedá odkládat tak, jako třeba v našem parlamentě. Až bude pórek v zemi, vypravím se na nějakou tu alternativní protestní akci: nevíte náhodou, kde bych se mohl šikovně připoutat třeba k nějakým kolejím? Už jsem dávno nedělal revoluci a nějak mě to chybí.