Zaměstnanci ČT právě teď (neděle 31.12.2000 16:10 hod) odvysílali prohlášení zaměstnanců ČT, ve kterém žádají o okamžité odvolání Jiřího Hodače pro pracovní nezpůsobilost. Pokud nebude jejich požadavku vyhověno, zahájí stávku.

Permanentní revoluce tedy pokračuje, vysílání naštěstí zatím také. Z odvysílání tohoto prohlášení vyplývá, že se Hodačovi nepodařilo převzít úplnou kontrolu nad vysíláním.

Dnes je celostátně nařízeno veselit se. Máme přece Silvestra a to je údajně patron legrace a opilců. Nejsem si zcela jist, že je to právě on na tom obrázku, tváří se příliš důležitě. Zato vesele bude v naší lidové všem a nikomu patřící televizi. Vzbouřenci budou oslavovat, že ještě nepodlehli, zlí normalizátoři budou oslavovat, že tak dlouho s těmi vzbouřenci vydrželi. Horší bude to vystřízlivění na Nový rok. Pakliže Jiřímu Hodačovi neselžou nervy, bude pokračovat ve své dosud marné snaze dovolat se práva řídit televizi včetně zpravodajství a tábor jeho odpůrců tak může utrpět velkou ránu. Naše televize totiž poprvé za dobu své existence neodvysílá novoroční projev prezidenta. Ten totiž v předtuše brzkého vítězství pučistů natočil prezident v jejich produkci i režii. Dal tímto vskutku státnickým rozhodnutím jasně najevo, komu má televize i nadále patřit. Hradnímu křídlu naší politické scény, křídlu spojených odbojných sarajevanů a zbožných klerikálů. Neboť blízkost arcibiskupského paláce k Hradu je přímo symbolická, z okna je vidět přímo na první nádvoří hradu.

Smělý toreador a znalec hovězího dobytka senátor Ruml brání vlastním tělem a spacákem dobytou půdu televizního zpravodajského centra. Ví také moc dobře, jak je důležité mít Pilipa, věčného politického tuláka toužícího po ministerském křesle. V každém případě tak dojde k vážnému porušení novoroční tradice, k přerušení nepřetržité řady inspirujících státních projevů našich komunistických vůdců a prezidenta Havla, který se do té řady bez rozpaků zařadil. Měl sice šanci například řečnit coby lidový král na Silvestra, což by spíše sedlo jeho povaze a dávným sklonům. Naznačil by tím jasně, kde je nejraději: uprostřed svých poddaných radujících se, že je zase jeden rok v trapu nebo někde jinde, že se jim tento rok podařilo přežít ve zdraví a při zdravém rozumu.

Místo toho zvolil záchranu komunistických tradic a krmil nás po celá léta stejně nudnými a zamotanými projevy, jako jeho komunističtí předchůdci. Ta snaha po kontinuitě je až nápadná stejně jako obsah jeho hradního serveru. Naleznete zde životopisy všech prezidentů Československé republiky včetně německého protektorátu. Ano, nezapomněl ani na státního prezidenta Protektorátu Böhmen und Mehren Háchu, ačkoliv po dobu druhé světové války byl legitimním představitelem prezident Beneš uznávaný dokonce i báťuškou Stalinem. Je zde zmíněn i prezident Slovenského štátu Jozef Tiso. Na serveru Hrad se nám tak představuje pyramida vůdců národa, z nichž někteří byli i generálními tajemníky KSČ.Na vrcholu té pyramidy podepřen jejich autoritou a jejich sebranými spisy stojí náš Václav, podepřený také svými sebranými spisy. "To jsou ale paradoxy", slušelo by se říci slovy jedné Havlovy dramatické postavy.

Prezidentský pomník.

Zasloužilo by si to také ještě další zviditelnění: místo po Stalinově pomníku zeje prázdnotou a ten původní záměr s frontou na maso nebyl tak docela špatný. Co tak zaplnit to prázdné místo s trapným kyvadlem sousoším s frontou našich prezidentů? Vzadu by stál jako poslední TGM, pak Beneš, Hácha, Tiso, ještě jednou Beneš (byl přece dvakrát prezidentem), Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda osvoboditel, Husák a vpředu by to vedl náš pan prezident Havel s rukou vztyčenou do písmene V. Celé by se to mohlo jmenovat "Vše jen pro národ!" Koncepce pomníku by byla dynamická, v historii sochařství zatím nikde nevídaná: po každé volbě prezidenta by se minulý prezident dosud stojící v čele fronty přesunul vlevo či vpravo do fronty předchůdců a do čela se postavila socha nového vůdce našeho národa. Fronta prezidentů by tak neustále rostla a prezidenti by byli na kuličkových ložiscích posunováni postupně vzad na Letenskou pláň. Tam je dostatek místa pro několik příštích tisíciletí.

Jako problematický se mě jeví jen zadek sousoší. Doporučoval bych tam umístit jako poslední sochu Járy da Cimrmana obrácenou tváří k Letenské pláni s nápisem na soklu: "Vždy první!" na paměť všech jeho objevitelských prvenství.Zároveň by tak symbolizoval Cimrman český národ a jeho sepětí s vůdci národa.

Ještě poznámka k sochání prezidentů. Aby se zamezilo budoucím sporům o to, kdo bude sochat podobu právě vládnoucího prezidenta, již zvěčnělí prezidenti by se obtáhli z nějakých vhodných fotografií přes počítač do plastické hmoty, žijící by se vždy při nástupu do funkce objeli laserem a rovněž počítačově vymodelovali. Socha by byla dutá, průsvitná, v nadživotní velikosti - asi tak šest metrů - a v noci by byla zevnitř osvětlená. Jaká to nádherná iluminace!

Převratná koncepce posuvných soch uspořádaných do dvou front je vhodná i pro případ, kdyby se snad v budoucnu ukázala potřeba některého prezidenta z historie vymazat. Nebude žádný problém sochu z fronty vytáhnout aniž by bylo nutné celou frontu odstřelit tak, jak se to muselo udělat s původním Stalinovým pomníkem.

O tom, že o vystavění takového důstojného památníku na naše prezidenty je třeba začít vážně uvažovat, nás přesvědčila i snaha Václava Klause, který umístěním svého obřího portrétu na tomto památném místě dal nenápadně najevo potřebu výstavby monumentu. Sám by totiž v této frontě v nedaleké budoucnosti rád zaujal na nějakou dobu první místo.

Abych se vrátil ke žhavému tématu dneška "bude či nebude v televizi novoroční projev prezidenta". V soklu fronty prezidentů budou instalovány obrazovky, na kterých si každý bude moci přehrát všechny jejich významné projevy bez ohledu na to, zda byly či nebyly vysílány v televizi. Náklady na vybudování prezidentského pomníku by bylo možno pokrýt celonárodní sbírkou.

Kdyby opravdu k odvysílání novoročního projevu prezidenta nedošlo, připomeňme si na závěr jeho slova z loňského projevu: ...obávám se, že se v posledních letech a měsících politika a každodenní život u nás povážlivě navzájem sobě odcizují. Ve veřejném životě i v životě hospodářském se přitom rozmáhá zvláštní nevraživost, zlovolnost, sobectví, neúcta k právním a morálním pravidlům, hamižnost, skepse, možná i cynismus. Spousta lidí si navzájem přestává věřit a hlavní starostí mnohých z nás se stává buď aby je nikdo neokradl, anebo - v horším případě - jak by oni sami co nejšikovněji vyzráli na druhé. Někdy se mi zdá, že jsme z dnešní globální tržní ekonomiky ze všeho nejdřív převzali to ze všeho nejhorší, přesně to, s čím se jinde už začali systematicky potýkat.

Možnost klonování vůdce ruské bolševické revoluce Vladimíra Iljiče Lenina připustil podle ruského internetového magazínu Gazeta před koncem roku akademik Ilja Zbarskij. Podmínkou je však to, jestli nabalzamované tělo obsahuje nositelku genů DNA. Otec Zbarského byl jedním z vědců, kteří Lenina 56 dní po smrti balsamovali. Podle jeho mínění se mohly v těle vůdce proletariátu uchovat molekuly DNA a kyselina deoxyribonukleová, která je nositele genetické informace.Sám ovšem klonování nedoporučuje, protože nechce uvrhnout zemi do nebezpečného sociálního kataklyzmatu. Naopak doporučuje Lenina "jako symbol tyranie" z Rudého náměstí odstranit. Pro podobné klonovací experimenty má podle svých slov "k dispozici několik desítek těl nabalzamovaných stejnou metodou, jaká byla použita u Lenina. Na nich by bylo možné experimentovat s klonováním". Jak je vidět, v Rusku nebyla o mrtvoly nikdy nouze. Akademikův otec si jich pár schoval ještě za komunizmu na horší časy a teď se budou jeho synovi hodit.

My si bohudík nemůžeme podobné starosti dělat, protože nabalzamovaný Klement Gottwald se nám zkazil a museli jsme ho dodatečně podrobit kremaci. Od těch dob, alespoň doufám, se žádné balzamování našich politiků nepraktikuje ani se snad nechystá. Co kdyby nějakého šíleného vědce za padesát let napadlo klonovat Zemana, Havla nebo Klause.

Nic mě tak v uplynulém roce nerozveselilo jako milý dopis z mojí zdravotní pojišťovny. Obdržel jsem totiž složenku pro zaplacení 1 koruny české jako výsledek záhadného výpočtu jejich počítače, který tvrdí, že 189-189=1. Doklady pro nevěřící Tomáše přikládám, není k tomu co dodat.

Home