21.srpen 1968 po 32 letech. Na co máme my pamětníci vzpomínat? Snad jenom na to, že si pár ambiciozních komunistických politiků zamanulo trochu předělat reálný socializmus na socializmus s lidskou tváří. O žádný převrat či změnu režimu nešlo. Funkcionářům stávající režim nevyhovoval. Nemohli mít žádný větší majetek, bylo málo luxusního zboží ze západu, nemohli svobodně cestovat po světě, užívat si bez rizika, že budou spolusoudruhy popotahování pro nesocialistické buržoazní chování. Byli to komunisté, kteří začali to proslavené pražské jaro. Protože byli hloupí a naivní, nevzdělaní a politicky nezkušení, přepískli to. Neodhadli, že s režimem nespokojená většina národa v domění, že "to prasklo", začne měnit poměry tak dramaticky a rychle, že to nedokáží ukočírovat v mantinelech, které byly předepsány z Moskvy. Vymklo se jim to brzy z ruky takovým způsobem, že nic jiného než agrese sovětské armády se nedala čekat. Pro formu se přidaly i ostatní státy Varšavské dohody: Maďarsko, Východní Německo, Polsko a Bulharsko. Jen Rumunsko ovládané Čaušeskem a jeho mafií se nepřidalo.

Výsledkem Československého pokusu o reformu komunistického režimu pak byl mnohem tvrdší a debilnější politický systém, než například v Polsku či Maďarsku, kde ovšem sovětská armáda byla už od konce druhé světové války. Sice jsme se zviditelnili ve světovém měřítku, ale naivní očekávání, že se nás západ zastane se nesplnilo. Dopadlo to stejne jako v roce 1939, kdy nás naši západní spojenci strčili Hitlerovi do tlamy bez ohledu na smlouvy o vojenské pomoci, které jsme s nimi měli. A tak i v roce 1968 se jen naivka mohl domnívat, že někdo ze západních politiků bude riskovat třetí světovou válku kvůli nepatrnému státečku uprostřed Evropy, který si ostatně i teď kdekdo plete s Čečenskem.

Na komunistický režim si naši předkové zadělali už po válce v roce 1946. Dali totiž většinu hlasů komunistům a sociálním demokratům. A pozor: právě tehdejší sociální demokraté, na jejichž odkaz se tak usilovně odvolávají dnešní zemanovci, právě ti se po volbách zrušili a všichni korporativně přešli do komunistické partaje. Žádná koalice: prostě se s nimi sloučili! Klasický volebni podvod. KSČ tak získala nejen parlamentní, ale i vládní většinu. Puč v roce 1948 pak byl jen administrativní operací, na kterou jim dali českoslovenští, ale hlavně čeští voliči v roce 1946. A tento levičácký komplex čecháčka, který by chtěl mít stejně peněz a stejný majetek, jako jeho soused, který místo aby zabral v práci se raději pomodlí, aby jeho sousedovi chcípla koza, tenhle komplex si táhneme dál i v současnosti. A lámat komunistický režim jsme v roce 1989 začali jako poslední z okolních sovětských vasalů a ještě v režii tehdejší Státní tajné bezpečnosti.

Pro zajímavost si můžete osvěžit, co jsem napsal o roku 1968 před dvěma roky

Všichni jsou mrtví. Americká armáda nedokázala uhasit lesní požáry, ruská armáda se nedokázala dostat do vlastní nejmodernější ponorky potopené do hloubky 100 metrů. Podařilo se to teprve norským hlubiným potápěčům. Tisk i ruská veřejnost se vrhla na Putina, že se okamžitě nedostavil do centra záchranného štábu a místo toho se rekreoval u moře. Ale Putin jako hlava státu přece žádný důvod k takové reakci neměl. Dobře totiž věděl, že všichni z posádky jsou mrtví a že tedy není koho zachraňovat.

Ponorka Kursk se účastnila námořních manévrů a nepochybně stačila vyslat zprávu o havárii. Že se v prostoru manévrů motaly cizí ponorky je jisté. Je to totiž obvyklý způsob zábavy, kterou provozují armádní štáby zejména Británie, Ruska a Spojených států odjakživa. Simulované útoky, nebezpečná přiblížení, honičky, schovávání se, fingované nálety letadel, zaměřování "nepřátelských" letadel, lodí a ponorek, to všechno je naprosto běžné v každodenní praxi spolků zvaných armády. Páni generálové to milují a baví se tím jako malé děti už od padesátých let.

Ruská ponorka tak nejspíše doplatila na svoji supertechnologii tichého chodu motorů a lodních šroubů, byla přehlédnuta a srážka například s cizí ponorkou byla nevyhnutelná. Zdali to byla britská ponorka, která do ní vrazila nebo naopak ruská ponorka vrazila do britské, to je neřešitelný rébus. Víte, jak je často těžké u obyčejné srážky dvou automobilů prokázat, kdo to zavinil. A to máme silnici rozdělenou na dva jízdní pruhy, všude samá značka, hlavní a vedlejší ulice, spoustu předpisů. Pod vodou je to třírozměrné bludiště, kde je často velice málo místa, žádná viditelnost, žádné reflektory, žádní svědkové, naopak snaha, aby jeden druhého neviděl na žádném přístroji. Hledejte viníka, když všichni zemřeli. Pokud to druhá ponorka přežila, jen těžko vyplave pravda na hladinu. Posádka jsou vojáci pod přísahou, kteří nebudou riskovat ztrátu dobře placené práce nebo dokonce vězení za vlastizradu.

Putin a ruská generalita reagovala tak, jak by reagovali Američané, kteří takové utajování a mlčení již několikrát předvedli při podobných příležitostech. Ještě stále nenašli jednu atomovou bombu, utopenou také v moři. Celá tato smutná historie je jen další ukázkou toho, jak jsou obyvatelé této malé planety rukojmími bandy nesvéprávných vojenských "odborníků", kteří si tak rádi hrají na vojáčky.

Operace Olovo. Policie má k dispozici svědectví o tom, kdo je autorem takzvané operace Olovo (Pb=plumbum=Petra Buzková) neboli připravované diskreditační kampaně proti místopředsedkyni Poslanecké sněmovny Petře Buzkové (ČSSD). Poradce premiéra Miloše Zemana Zdeněk Šarapatka totiž do policejního protokolu vypověděl, že dokument sepsal další z premiérových poradců Vratislav Šíma. "Toto svědectví je zaprotokolováno," uvedl zdroj obeznámený s průběhem vyšetřování.

Desetistránkový text s názvem operace Olovo analyzuje slabé stránky místopředsedkyně sněmovny a uvádí několik konkrétních kroků, jak Zemanovu oponentku zdiskreditovat na veřejnosti. Mělo jít například o rozšíření fámy, že Buzková týrá svoji dceru anebo že v minulosti měla problémy s mravnostní policií.

Soudruh premiér Zeman ovšem propadl opět agentománii po vzoru svých komunistických předků a vyrukoval s nejnovější hypotézou, jak sám pravil, že celou akci Olovo zorganizovala a za pomoci "bílých koňů" zrealizovala blíže neurčená, ale jemu známá instituce, která se podepsala i pod známou aféru Bamberk. Udělala to za peníze s jedinným cílem: diskreditovat socdemáky před blížícími se doplňovacími volbami do senátu. Náš milý pan prezident Havel se zase nechal slyšet, že mu to celé připomíná autorský styl dokumentů StB. V čemž se nejspíše nemýlí. Co si z tohoto guláše názorů má vybrat nebohý čtenář? Nejspíše to, že komunističní tajní agenti podkopávají již beztak podkopanou důvěru národa v socdemáky s cílem nastolit neomezenou vládu ODS, protože ta právě vede pokud jde o předvolební preference. Kdo tyto agenty řídí, je opravdu záhadou. Mohli by to být komunisté, ale ti nemají šanci volby vyhrát. Pokud by se s někým mohli kdy spojit, byli by to právě socani a tak by šli sami proti sobě. Pak už zbývá jen čtyřkoala nebo přímo sama ODS jako sídlo postkomunistických agentů StB. Jedna myšlenka je šílenější než druhá.

Ptáte se na můj názor? Byli to estébáci uvnitř ČSSD, kteří chtějí prosadit do čela strany svoje ochránce. Zdali mezi jejich ochránce patří právě Buzková, které akce Olovo nejvíce prospěla v očích naivní veřejnosti, to opravdu nevím. Prý spolupracovnicí StB byla, ona to samozřejmě popírá. Sama by se ale ráda viděla v čele partaje a nebylo by jí ani proti mysli státi se i předsedkyní vlády. Žádné politické názory z ní za ty roky nevypadly a proto jí tak národ miluje. Byla by to krásná dvojka s Grossem na postu ministra vnitra. Přečtěte si poctivě oněch deset stránek (za kvalitu se omlouvám), některá tvrzení o ní nejsou daleko pravdy.

Komerční banka se zbavila rizikových úvěrů. Chcete vědět, kolik dluží jednotlivé podniky a fyzické osoby Komerční bance? Pak si stáhněte tento souborDLUHY.ZIP (zabalený soubor DLUHY.XLS) obsahující údaje k 31.5.2000.

Chcete si hrát? Pak navštivte nový online herní server www.flashfun.cz.

Home