 Sledujte perseidy! V pátek od 22.00, nejlépe v sobotu ráno mezi 3 a 4 hodinou po západu měsíce, zkuste to i ve stejnou dobu v neděli ráno. Meteory budou zdánlivě vyletovat z červeně označeného bodu na mapě.
Perseidy, lidově nazývané "slzy svatého Vavřince", jsou pozůstatkem Swift-Tuttleovy komety, která se postupně rozpadá. Úlomky komety při vstupu do zemské atmosféry vzplanou a jsou pozorovatelné pouhým okem. Bod, z něhož Perseidy zdánlivě vylétají, se nachází v souhvězdí Persea, tedy na severovýchodní části oblohy. Nejstarší záznam o Perseidách pochází z Číny, z roku 36 našeho letopočtu.
Kdo to jsou anarchoautonomové ?
Tento terminus technicus používá naše ministerstvo vnitra mimo jiné v dokumentu nazvaném Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti
na území České republiky v roce 1999 . Protože se naši anarchisté nepochybně zapojí do demonstrací proti zářijovému zasedání SB a MMF v Praze, stojí za to se s nimi trochu seznámit. Nejprve zacituji z příslušného odstavce zprávy Ministerstva vnitra, který se právě anarchoautonomů týká:
Rok 1999 byl rovněž poznamenán výraznou aktivizací hnutí anarchoautonomů. Anarchisté a příslušníci alternativních hnutí (autonomové) poukazovali na společenskopolitické "nešvary", nehospodárné a neekologické chování, kritizovali rasismus, fašismus a další nepříznivé jevy ve společnosti. Zaměřovali se na orgány státní správy - především policii, soudy a městské orgány. K prezentaci této kritiky organizovali veřejná shromáždění a demonstrace, které zpravidla překračovaly oznámený rámec a následně na nich docházelo k přímé konfrontaci s policií. Při těchto akcích vzrůstá násilnost a zvyšuje se počet používaných improvizovaných zbraní (zápalné lahve apod.). Autonomní hnutí se počalo silně radikalizovat, zlepšilo svoji organizovanost a propojenost jednotlivých skupin. V jeho rámci vzniklo jakési "tvrdé jádro", které se při akcích dopouští trestné činnosti díky uměle vytvořené nenávisti (např. nesouhlas s globalizací, devastace životního prostředí, války, chudoba, stavby supermarketů či atomových elektráren). Anarchoautonomové ztotožňují současný ekonomický a politický systém ("kapitalismus") s fašismem a proto útoky na stát, jeho orgány či představitele považují za legitimní boj s fašismem, stejně jako útoky na sídla mezinárodních firem, které považují za symbol stávajícího systému. Zvýšila se razantnost aktivit zaměřených proti příznivcům hnutí skinheads. Z policejního hlediska byly považovány za nejzávažnější série akcí Global Street Party, která vyvrcholila dne 18.6.1999 napadením objektu amerického velvyslanectví a pokus o střet se skinheady dne 1.5.1999 v okolí Střeleckého ostrova.
Více se v této zprávě Ministerstva vnitra o anarchistickém hnutí v Čechách a na Moravě nehovoří. Protože jsem měl o podstatě tohoto hnutí jen mlhavé znalosti končící romantickou představou o anarchistovi házejícím klasickou kulatou bombu se zapáleným doutnákem, porozhlédl jsem se trochu po českém internetu. Na serveru Československé anarchistické federace jsem objevil základní dokument našich milých anarchistů (moje komentáře jsou v závorkách kurzívou):
MANIFEST ČESKOSLOVENSKÉ ANARCHISTICKÉ FEDERACE
Československá anarchistická federace (ČSAF) je antiautoritářskou organizací svobodomyslných lidí, kteří se nehodlají smířit se současným společenským systémem, jenž se zakládá především na dvou pilířích útlaku a vykořisťování - státu a kapitalismu.
Nejsme ale pouhými negativisty, kteří dokáží viditelné i skryté nedostatky pouze kritizovat. Snažíme se také aktivně propagovat naši alternativní vizi uspořádání svobodné a samosprávné společnosti.
Proti státu a kapitalismu
Současný systém parlamentní demokracie nedává lidem možnost svobodně rozhodovat o svém životě. O chodu země rozhoduje vláda a parlament, tedy skupina politiků, které si sice lidé volí, ale jež nemají možnost v době mandátu ovlivňovat v jejich činnosti, odvolat nebo nahradit. Navíc vláda vždy vzejde jedině z jednání prospěchářských politických stran. Podle nás se míra demokracie společnosti určuje podle reálných možností každého podílet se na rozhodovacím procesu v záležitostech osobních i společenských.
Státní a kapitalistický systém je založen na principech dominance, autority a ovládání přírodních i lidských zdrojů. Stát historicky vznikl k obraně soukromého vlastnictví a výrobních prostředků - tedy společenské krádeže a vykořisťování. Kapitalismus potřebuje podnikat v efektivních podmínkách kontroly společnosti. Tu mu zajišťuje stát za pomoci represivních složek. Vlády a politické strany jsou přímo či nepřímo pod vlivem kapitálu, jehož zájmy ochraňují.
Dnešní globalizovaný kapitalistický systém, charakteristický zejména svou virtuální podobou a příhodně nazývaný termínem "turbokapitalismus" (vyznačující se turbulentními stavy ve světové ekonomice, které může často vyvolat pouze hrstka finančních spekulantů a zahraničních investorů) se soustřeďuje ani ne tak na výrobu zboží, jako spíše na akumulaci kapitálu a financování investic.
Zájmy novodobého velkokapitálu jsou prosazovány mezinárodními obchodními, finančními a vojenskými institucemi, dohodami a seskupeními, jako jsou např. Světová obchodní organizace (WTO), Mezinárodní měnový fond (IMF), Světová banka (WB), Severoamerická dohoda o volném trhu (NAFTA), Evropská unie (EU), Severoatlantická aliance (NATO) apod., které mají přímý vliv na rozhodování vlád národních států. Sobecké ekonomické zájmy nadnárodních koncernů a zahraničních investorů určují dění v mnoha zemích především tzv. Třetího světa, který je stále zdrojem levných surovin a pracovních sil. Situace v některých oblastech vypadá jako plánovaná genocida realizovaná podporou místních válek, diktátorských režimů či zákazem výroby vlastních léků na nemoce, jež zabíjejí po tisících.
Globalizovaný kapitalismus se stal nebezpečným pro svou neomezenou moc a nekontrolovatelnost. Nadnárodní korporace, zahraniční investoři a finanční spekulanti rozhodují již o tom, co a kde se bude a nebude pěstovat, vyrábět či spotřebovávat.
Konkurenční boj na jedné straně a monopolismus na druhé, honba za ziskem, ekonomický růst za každou cenu vedou k vyčerpání neobnovitelných zdrojů surovin, energie a ničení ekosystémů. "Natírání problémů na zeleno" je často prezentováno jako trvale udržitelný rozvoj, ale skutečná změna není možná kvůli zachovávání kultu volného trhu.
Moderní kapitalismus vytvořil konzumní mašinérii vyrábějící nesmyslně velké množství spotřebního zboží s úmyslně krátkou dobou životnosti, které vnucuje svou vtíravou reklamou. Lidé jsou tak záměrně vychováváni ke "konzumentské" morálce, která jim má zaslepit oči a navodit zdání svobody. Důsledkem tohoto procesu je kulturní degradace společnosti a člověka a jejich časté patologické projevy.
(až sem to jistě s radostí podepíše i každý komunista)
Stavíme se proti jakékoliv formě společenského útlaku, tedy nejen proti otevřenému kapitalismu, ale také i proti tzv. diktatuře proletariátu, jelikož jde o pouhou diktaturu stranické elity či jednoho vůdce.
(dnes už i komunisté zavrhují jako krajně nepopulární diktaturu proletariátu)
Prostředí autoritativního společenského a ekonomického systému produkuje mnoho negativních projevů ve společnosti, jako je xenofobie, rasismus, fašismus, nacionalismus, sexismus, homofobie apod.
(zapoměli na komunizmus...)
Některé z těchto projevů jsou ještě přiživovány agresivními autoritářskými ideologiemi a církvemi.
Za svobodnou společnost
Chceme společnost, kde lidé respektují jen smlouvy přijaté na principu volné dohody, uzavřené v rámci samosprávy. Tedy za účasti obyvatel daného území, jichž se ona smlouva týká. Jakákoliv případná funkce musí být volitelná a kdykoliv odvolatelná. Zástupci se vybírají na základě jejich osobních vlastností a schopností, nikoliv politické partajní příslušnosti.
Nutností pro chod politické samosprávy je přiměřená velikost území. Možností je decentralizace na přirozené autonomní regiony spojené ve volných federacích.
Chceme výrobní samosprávu, kde pracující mají aktivní možnost účasti na rozhodování ve výrobě.
(zde opět psala ruka komunisty)
Chceme maximální svobodu jedince založenou na mottech: "Svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda ostatních." a "Nikdo není skutečně svobodný, dokud nejsou svobodní i ostatní."
(tato motta ve skutečnosti tvrdí: Nikdo nemůže být svobodný).
Chceme sociálně spravedlivý život dle principu solidarity a rovnosti.
Přísné dodržování principu trvale udržitelného, tedy ekologicky šetrného a racionálního způsobu života. (opsáno od ekologů)Omezení průmyslové výroby na ekologicky únosnou míru. Snaha o změnu pohledu na svět - člověk jako součást přírody, nikoliv její pán.
Snížení zbytečně vysokého počtu pracovních hodin.(bravo!!! Osvobozením práce získá člověk více času k sebevzdělávání, či společenské aktivitě v místě zaměstnání nebo bydliště.
Naším cílem je vytvoření podmínek, které umožní zdravý rozvoj každému bez rozdílu a povedou ke skutečné emancipaci jedince a společnosti. Mezinárodní solidarita naplní odvěký sen světa bez hranic.
(proletáři všech zemí, spojte se!)
Cesta ke svobodě a sociální spravedlnosti
Jsme anarchisty, a i když si jsme vědomi, že je toto označení poznamenáno mnoha předsudky, které vytvořili a při životě udržují nepřátelé svobody, nevzdáváme se ho. Antiautoritářské hnutí za svobodu a sociální spravedlnost existuje od té doby, co si začal člověk tyto pojmy plně uvědomovat. Jeho příslušníci končili vždy jako první v celách a na popravištích represivní moci. Pod označením anarchismus se pak toto hnutí vykrystalizovalo v průběhu 19. století a od té doby organizuje svobodomyslné pracující a inteligenci. Anarchisté jsou stále ti, kteří figurují na černé listině represivní moci jako položka číslo jedna, ne však proto, že by byli nebezpeční společnosti, ale proto, že jsou největším nebezpečím pro státní moc a zájmy kapitálu. Vzdát se z taktických důvodů označení anarchisté je pro nás nepřijatelné, jelikož bychom tím mimo jiné zneuctili památku svých předchůdců.
Anarchisté nejsou z rodiny politických stran a hnutí, která o sobě tvrdí, že mají ten jediný a pravý recept na všechny problémy a že jsou to právě jejich představitelé, kteří dovedou masy k vysněnému cíli. Ke svobodě a sociální spravedlnosti neprivilegované třídy nikdo nedovede, musí si je sami vybojovat a udržet.
Takovýto proces, tedy sociální revoluce, aby byl opravdu úspěšný, nesmí nikdy zůstat v půli cesty. To by pak vedlo pouze k nové totalitě jen s jiným nátěrem. Tak vždy dopadly snahy od sebe oddělit svobodu a sociální spravedlnost (socialismus) či politickou a ekonomickou moc.
Zbavení se politického a ekonomického útlaku nevzejde ze spontánního povstání neprivilegovaných, aniž by před tím ve společnosti existovalo vědomí principů na nichž by měla "nová" společnost fungovat a historická a teoretická znalost problémů, jež bude muset tvořící se samospráva řešit. Vytváření svobodné bezstátní socialistické společnosti by mělo navazovat na již existující samosprávná sdružení ve výrobní a společenské sféře.
(někteří lidé jsou nepoučitelní - buď to opět psala ruka zkušeného komunisty nebo ruka naivního mladého anarchisty. Sázím spíše na variantu číslo jedna).
Jako anarchisté upozorňujeme na důsledky negativních sociálních, ekonomických a kulturních projevů, ale zároveň se snažíme odkrývat jejich příčiny a právě proti těm bojovat. Chválíme dobrou snahu některých sdružení, například ekologických, odborových, lidskoprávních apod. Nemůžeme však přezírat, že jim chybí analýza skutečných příčin problémů, nebo že ji vědomě přezírají v domnění, že mohou uspět pouze, přistoupí-li na pravidla určovaná těmi, kteří jsou za daný stav přímo či nepřímo zodpovědní, bojíce se nelichotivých označení v prosystémových médiích. Takové organizace pak rezignují na svou činnost nebo propadnou chiméře občanské společnosti, aniž by získali nějaký podstatnější vliv na řešení daných problémů.
Mediální mašinérie prezentující zájmy ekonomických či politických skupin má za následek deformaci jazyka, když dělá z černé bílou a naopak. Např. vojenská agrese se stane "humanitární akcí", symbolický odpor proti útlaku či vykořisťování "teroristickým útokem na nedotknutelný soukromý majetek", zatímco volný trh mající na svědomí milionové oběti hladu je glorifikován. Při procesu přeměny nynější autoritativní společnosti se možná nevyhneme sebeobraně před násilím ze strany represivních složek, ať už patřících státu či nadnárodním společnostem. Ani v tomto případě nehodláme pozměňovat svůj slovník a chceme navracet slovům jejich původní význam.
V dnešní době a v nejbližší budoucnosti několika let považujeme skutečný sociální zvrat směrem ke svobodnému uspořádání společnosti za nereálný díky malému uvědomění neprivilegovaných tříd a malým zkušenostem českých a slovenských pracujících s každodenním sociálním bojem.
(a proto se připravme do boje, soudruzi!)
Z výše uvedeného vyplývá, že je naším úkolem vytvořit alternativu k oficiální propagandě konzumu, která se snaží odvést pozornost potenciálně revoluční třídy směrem k pseudoproblémům, pokleslé a bezobsažné zábavě, reklamě, k jakési virtuální realitě, jejíž formu si může každý, kdo na to má, "demokraticky" vybrat z nabízeného množství a odpoutat svou pozornost od tíživé reality. Vedle vědecky zpracovaného ovlivňování veřejného mínění se naše snaha může jevit směšnou. Chceme-li však něčeho opravdu dosáhnout a ne žít celý život na kolenou, musíme se snažit, aby lidé otevřeli své oči, aby pojmenovali věci pravými jmény a viděli realitu takovou, jaká je a ne jak ji "reklamní agenti" prezentují.
Kdybychom nevěřili, že naše činnost má (či bude mít) alespoň nějaký úspěch, možná bychom se jako někteří již utápěli v skepsi nebo se zařadili tam, kde nás systém chce mít, či si našli únik v nějakém povrchně svobodném životním stylu. My se ale nechceme vzdávat bez boje.
Tolik úvodní část manifestu, který mě svou nelíčenou naivitou smíšenou s rafinovaným naočkováním komunistických ideí docela pobavil. Úplný text naleznete zde  .
Čím to je, že člověk, když je mladý a bere rozum, jak se říká, se zpravidla staví do opozice proti právě panujícímu režimu, státu, společnosti? Proč se to opakuje stále a dokola v každé nastupující generaci? Inu, je to proces vycházející z přirozené opozice proti vlastním rodičů, učitelům, šéfům, prostě všem, kteří se snaží mladý stromek ohýbat k obrazu svému, často násilím jej uvazovat ke kůlu a přemoudřele mu vtloukat do hlavy objevené "pravdy", rady do života se tomu říká. Výsledkem je hlasité ne na všechny ty rady, které bez vlastního prožitku, bez vlastní zkušenosti nefungují, hlasité ne proti všem a všemu, co není mladé. To, že se zkušenosti, myslím ty dobré zkušenosti, objevy a postoje minulých generací nepřenášejí na syny a dcery, je velká škoda. Mnohé životní patálie by se tím obešly, mnohá zklamání by se vyloučila a dobré objevy by se dále mohly prohloubit a zase předat dál. Zdá se, že to nejde právě proto, že všichni rodičové jsou ve věcech výchovy naprostí amatéři, že na to nemají čas, jsou pohodlní a také často proto, že namají co svým dětem předat, protože svůj život promrhali, jsou směšní, nedokáží ničím imponovat.
Proto i anarchistická i jiná hnutí přitahují především mládež, protože se staví do čela podvědomému odporu mládeže proti stávající společnosti, proti tomu hnusnému konzumnímu způsobu života. Nedivte se pak, že se jim nechce pracovat 42,5 hodin týdně celý rok, odevzdávat státu téměř polovinu těžce vydělaných peněz bez možnosti ovlivnit, co se s nimi stane. Že nechtějí na vojnu, protože to považují za ničemně strávený kus života v nepřátelském prostředí. Jedni se uchýlí pod černé prapory anarchie, jiní pod černé prapory fašistů, další pod červenomodrobílé prapory národních nacionalistů. Prostě mládeži se to nějak nelíbí, jak to blbě vedeme a rádi by to změnili. Ale nevědí jak a tak se alespoň pořádně poperou s policajty, aby si o tom mohli vyprávět v hospodě či u táboráku. I já si čas od času rád zavzpomínám na to, jak nás z Václaváku hnali v šedesátém osmém vojáci slznými granáty vojáci československé socialistické armády, jak jsme byli v ilegalitě ve vinárně Viola, když nám Allen Ginsberg recitoval svoje šílené verše.
Několik zajímavých adres k danému tématu:
Reakce na předchozí článek přišla 11.8.2000 mailem:
Vazeni,
to nemate vice argumentu proti vami uverejnemu prohlasni anarchistu nez strohe vety posmechu??? Nechapte ze tady nikdy zandy komunismus ani socialine rovna spolecnost nebyla??? Nechapete ze se sami docela ztrapnujete jak hazite fasisty do jednoho pytle s levicaky???
Vice nazoru a mene tupeho antikomunismu
Bruno
gotzila@post.cz
Perlička se povedla na serveru Press.cz. V jejich upoutávce (tickeru) se objevoval text: Protestanti by během zasedání MMF nemuseli být vpuštěni do ČR. Nebohý správce webu či šéfredaktor nepochybně velmi mladého věku si plete protestanty s demonstranty...
Home
|
