V dobách, kdy jsem poznal jméno Václava Havla jen jako autora zajímavých divadelních her hraných v prestižním divadélku Na zábradlí, byl pro mě vzorem intelektuála, který to dokázal. Jeho hry tajnosnubně a velmi nepřímo bojovaly proti tehdejšímu komunistickému režimu, proti byrokracii, špinavcům, kteří se drali k moci svinskými cestičkami, podrazy a vydíráním. Bylo dost zvláštní, že se tak nesocialistické, nekomunistické texty sepsané vyvrhelem s buržoasním původem mohly hrát prakticky v centru Prahy. Vysvětlení je prosté: komunistická propaganda v té době používala existenci divadla Na zábradlí jako důkaz, že socialistická kultura je mnohostranná a přeje i všelijakým experimentům, svobodomyslným hříčkám. Hlavním důvodem, proč se mohlo Na zábradlí tehdy hrát tak svobodně byl ale ten, že se do hlediště vešlo je 100-120 diváků. Společenský dopad byl prakticky nulový. Navíc se tam hrály převážně politicky zcela nezávadné Fialkovy pantomimy, písničkové férie paní Hermanové a pana Vodičky, také první představení naivní hry Kdyby tisíc klarinetů, která symbolizovala tehdy velmi oblíbený boj za mír s dějem odehrávajícím se kdesi v nepřátelské imperialistické zemi.

Havel se v té době v žádném případě nestylizoval do role mravného, pracovitého občana kázajícího ostatním, jak mají žít. Pouze předváděl prostřednictvím svých her lidské krysy - tedy jak se žít nemá. Sám žil životem bohéma, tím šťastným obdobím života, které naplňuje heslo "ženy, víno a zpěv". Jeho zpěvem byla dramata nejen napsaná na papíře, ale i hraná sice na skrovných, leč v jistých kruzích proslavených prknech.

Poté, co se postavil, či byl postaven do čela sametových převratníků vymýšlel, či se ztotožnil s hesly jako "jsme jenom lidi", "nejsme jako oni" se dostal na viditelné místo a začal se stylizovat jako svědomí národa, jako ten, který ukazuje cestu k nové, lepší společnosti. Přišel také s Masarykovým heslem "Nebát se a nekrást". Začal spisovat své nové čtené projevy, kterým většinou národ nerozumí a některé politiky dráždí k nepříčetnosti. Dnes tedy místo dobrých her píše Václav Havel špatné projevy. Mají úspěch spíše v zahraničí, zejména ty, které si pro zahraničí připravil. Zahraniční politikové s obdivem zírají na jeho intelektuální ekvilibristiku, které sami nejsou schopni a ani se od nich nevyžaduje. Skutečný politik, pokud jej má vůbec veřejnost vnímat, musí mluvit jasně k věci: zda bude práce, jaká bude inflace, kdy se sníží daně a kdy sakra bude všem konečně lépe.

Havlova veřejná vystoupení taková nejsou, nanejvýš se v nich objeví poťouchlý útok na nejmenovaného politika, kterého by nejraději zavřel do hradního vězení, být monarchou. Václav Havel se nemohl stát vzorem občana jím tolik propagované občanské společnosti také proto, že se stal mávnutím restitučního pera opět oním buržuou, aniž by přiložil ruku k rodinnému dílu - což jistě nemohl. Stal se dědicem poloviny nemalého majetku, který byl komunisty zrekvírován jeho otci údajně pro kolaboraci s Němci. Nepochybně o kolaboraci nešlo, pouze se v rodinném podniku zvaném dodnes Lucerna pořádaly srazy nácků a českých kolaborantů - někde se přece scházet museli a pro Havlovic rodinu to byl jistě jen byznys a žádná politika. Podobně byly využívány i Barrandovské ateliéry, kde se na příkaz Němců točily celou válku výhradně veselohry. Jistě, z hlediska vyššího morálního principu měli Havlovi před válkou sbalit kufry a emigrovat, majetek ponechat k zabavení Němcům. Lucernu ani Barrandov by si nikdo neodnesl a po válce by se vrátili k majetku zpátky bez morální úhony. Cestu emigrace nevolili a nevolil jí ani později Václav Havel. Jak sám řekl, větší odvaha byla zapotřebí zde zůstat a snažit se komunistický režim rozkládat zevnitř.

A tak se stal po sametovém převratu - žádná revoluce se nekonala, byl to tradiční český převrat - bez vlastního přičinění dědičným kapitalistou. Bohužel bez schopnosti a hlavně chutě tu polovinu zděděného majetku spravovat, řídit. Nestal se proto ani vzorem nového Čecha, kapitalisty, podnikatele hospodařícího s rozmyslem s majetkem svých předků. Podnikl spíše zoufalé gesto a předal onu půlku prokleté Lucerny své nové manželce. Gesto, které z něj opět mělo udělat onoho obyčejného člověka, kterého bude národ milovat. Leč nestalo se tak. Nemohl se stát následovníkem tatíčka Masaryka, který byl prakticky nemajetný. Zůstal jen tím hrdinou z komunistického kriminálu, kde bručel za viny národa, zatím co národ budoval s větším či menším nadšením šťastný zítřek. Tímto gestem, zdánlivým se zbavením majetku, jen podpořil dávný lidský sen o snadném zbohatnutí.

Proto český občan bude dál snít sen o výhře ve Sportce, o vysokém úroku v bance, o vysokých mzdách, o pracovním týdnu dlouhém jen 35 či méně hodin, o bezplatné zdravotní péči, o nízké ceně benzinu a piva, o telefonickém místním hovoru zdarma a buřtu za korunu. Bude dál důvěřivě a slepě svých pár těžce vydělaných peněz investovat do kapes podvodníků v bankách a záložnách. Bude chodit do práce a nebude dostávat mzdu a nikdo za tuto zjevnou krádež nepůjde do basy, bude jako drobný řemeslník či podnikatel vracet do posledního haléře bance půjčené peníze, protože jinak by mu přišli domů zrekvírovat i tu židli pod pr...

Takový občan nebude ideálem Havlovy vysněné občanské společnosti a bude naopak na základě stavu své mysli volit ve volbách spíše socialisty či dokonce komunisty nebo nějaké nové fašisty, kteří mu budou zpívat obehranou leč líbivou písničku o sociální rovnosti a blažené budoucnosti. Ať už z blbosti nebo ze vzteku tak způsobí náš občan nový sametový převrat. Tentokrát doleva nebo ještě více doprava, všechno jedno. Nemá totiž žádný důvěryhodný vzor, nikoho, kdo by jasně jako morální autorita říkal: Ano volil jsem tu a tu stranu, protože ti, kteří ji vedou jsou ti praví, chytří, znalí věci řízení státu, jsou nepodplatitelní a morálně na výši. Nejsou to opilci ani narkomani, umějí světové jazyky a jsou to právě ti, kteří nám, občanům, pomohou k lepšímu životu. Takovým vzorem se Václav Havel nestal a už bohužel nikdy nestane.

V novinách se objevila zpráva, že prezident Václav Havel prominul trest vyhoštění ze země kamerunskému pašerákovi heroinu, který si už v českých věznicích odpykal tři roky odnětí svobody. Občan Kamerunu si milost podle Havla zasluhuje proto, že ve výkonu trestu uvěřil v Boha a prodělal změnu mysli, zapojil se do duchovní činnosti Bratrské jednoty Baptistů a navíc by mu po návratu do Kamerumu hrozila smrt, odůvodňuje omilostnění muže prezidentská kancelář na svých internetových stránkách. Kamerunec se snažil před třemi lety vyvézt z České republiky mezinárodním rychlíkem zásilku s 278 gramy heroinu. Jistě ani netušil, že v jeho zemi je za to trest smrti. Tento muž s iniciály U. A. si už odpykal celý tříletý nepodmíněný trest a o prominutí jeho vyhoštění z ČR prezidenta požádali duchovní Bratrské jednoty Baptistů.

V agitačním letáku baptistickém rozdávaném bezplatně do schránek obyvatelstva se dočteme:

"Jeden mladík mi řekl: "Až uvidím důkaz Boží existence, uvěřím. " Jistěže rozumný předpoklad, že důkaz Boží existence lze spatřit v tom případě, pokud Bůh je opravdu Stvořitelem tohoto světa. Bible říká, že Boží existenci a Jeho moc lze vyvodit z pozorování materiálního světa. "Nebo neviditelné věcí jeho, hned od stvoření světa, po věcech učiněných rozumem pochopeny bývají; totiž ta jeho věčná moc a Božství; tak aby oni byli bez výmluvy" (Epištola k Římanům 1,20)
Proč je tento závěr zřejmý? Především vyplývá ze zákona příčiny a důsledku. Vesmír není schopen začít existovat sám o sobě, proto tu musí být postačující předchozí příčina. Jinými slovy, příčina existence vesmíru musí předcházet vzniku vesmíru a musí dostatečně vysvětlovat jeho velikost a vzhled. Takové zdůvodnění není výsledkem fantastických představ, ale zcela přesná a racionální dedukce, založená na principu, s nímž by souhlasil každý vědec, totiž na principu příčiny a důsledku.
Lze samozřejmě předpokládat, že vesmír sám o sobě existuje věčně. Omezení takového přístupu k věci však spočívá v tom, že se protiví druhému zákonu termodynamiky: Podle tohoto zákona směřuji spontánní změny v izolovaném systému k maximálnímu chaosu."
Slunce, které kvůli nukleárním reakcím ztrácí 4 miliony tun své hmoty za vteřinu, je výborným příkladem platnosti tohoto zákona. Tento sestupný trend nutně implikuje prvotní počátek s vysokým stupněm energie a řádu (stav nízké entropie), a to nejen Slunce, ale celého vesmíru. "Z druhého zákona termodynamiky vyplývá, že vesmír musel mít začátek ". Pokud tedy nechceme tento zákon vyvracet, nezbývá nám než přijmout fakt, že vesmír je důsledek, a musel tudíž mít i svou příčinu." (z letáku firmy Baptistická literatura s.r.o.)

Je mi tedy jasné, že zmíněný Kamerunec toto zdůvodnění plně pochopil (doufám, že i vy. Pokud ne, přečtěte si to znovu a pořádně) a tak v existenci Boha uvěřil. Švejk ve vězeňské kapli také zaslzel nad kázáním kuráta Katze. Jde-li člověku o krk, i stébla se chytá. Dělalo by to ale větší dojem, když by se drogoví dealeři hromadně obraceli na správnou víru pod vlivem podobné misijní činnosti ještě před tím, než by svoje obchody začali pořádně a ve velkém relizovat. Co se dá dělat : pozdě, ale přece je lepší než nikdy.

Když jsem to dočetl celé, také jsem prodělal změnu mysli, jako onen Kamerunec. Z letáku jsem dále pochopil, že Svědci Jehovovi nejsou ti správní, protože nevěří, že Ježíš je Bůh. Také Mormoni jsou špatní, když tvrdí, že Kniha Mormon je Božím zjevením. Tím je přece pouze a jen Bible. A že Spojené státy americké se zrodily takové, jaké jsou právě jen díky baptistům a jejich zakladateli Johnu Clarkovi. Trápí mě v rámci mé změněné mysli ovšem fakt, že jsem nebyl pokřtěn úplným ponořením do vody, ale jen trapně pobryndán. Dá se to ovšem napravit, nikdy není pozdě.

Baptisté mě zejména dostali pomocí dvou stručných citátů, kdy zvláště ten druhý zabrnkal na tu správnou strunu:
  "Já jsem ta cesta, i pravda, i život." Ježíš Kristus
  "Oheň nemůže zničit pravdu," Jan Hus.
Ptáte se proč? Inu pozorný čtenář Ahasweba přece ví, že jsem zapřísáhlý husita. Jako člen Církve československé husitské se ale nemohu stát současně i členem Církve baptistické, neboli církve ponorné (baptizo = řecky ponořit do vody). S tím husitstvím ale budu mít nepochybně velké problémy při vstupu naší republiky do Evropské unie. Ozývají se totiž hlasy o tom, že husitství je vlastně ideologie špatná, zavání až nacionalizmem dříve podporovaným i komunisty. Také Němcům to nevoní pod nosem, Žižku mají za sprostého vraha a husity za bandu loupežníků. Inu, asi budu součástí něčeho protievropského, až protistátního. Co se dá dělat, někdy není marné být také proti něčemu, je to dokonce pohodlné, zejména když z vás toho nebezpečného protivníka udělá někdo jiný. Bože, kam jsem se to jen dobral v dnešním hovoru od úvahy, proč se nestal Václav Havel vzorem občana... Na závěr několik baptistických linků pro krajně zvídavé:
www.hyperlink.cz/bjbpraha3/
www.mujweb.cz/www/internetradio/
members.xoom.com/_XMCM/odml/index1.htm

Zajímavá studie o sektách je na members.xoom.com/_XMCM/odml/SEKTY.htm Na members.xoom.com/doutner/ naleznete opravdovou lahůdku: server baptistické mládeže nazvaný Doutnák. A na titulní straně dopis jedné modlitebnice, která kromě jiného má zprávy z první ruky přímo shůry.

Velikonoce se blíží. Pro ty, co netuší oč jde, více na www.vira.cz/glosar/velikonoce/symboly.htm

Nebo také Home