Čtyřicátý šestý den - 16.6.98

Kanadský velvyslanec si zkontroloval, jak v Ústí nad Labem pečujeme o naše romské spoluobčany. Šlo mu nepochybně o to, vidět na vlastní oči tu hrůznou věc, jak ústecký starosta buduje po vzoru německých fašistů ohrazené gheto pro Romy hlídané městskou policií. Nic takového se nekonalo: pouze mu ukázali prostranství kolem obecních domů uklizené na náklady města. Bylo z tohoto místa odvezeno asi 150 tun odpadu. Podle oka to musela stát daňové poplatníky asi 80 000,-Kč, když uvážíme náklady za naložení, odvoz a uložení na skládku. Odpad byl pozůstatek po podnikatelské činnosti Romů, kteří dovážejí z nedalekých německých měst odpad, který zde pak "zpracují". Často se jedná o vysloužilé ledničky, pračky, televize, nábytek. Menší část se jim podaří prodat hloupým gádžům nebo odvézt do sběru, větší část zůstává ležet na obecním veřejném pozemku, případně si udělají táborák z toho, co se dá spálit. Nepochybně na tuto činnost nemají řádnou koncesi a tak by je za to mohl stíhat i berňák.
Pro uklidnění mezinárodní společnosti po nich ale uklízí město a podnik České přístavy. Chtělo by to založit firmu, která by využila tento podnikatelský záměr Romů a zaměstnala je. Má to jednu vadu: podle našich zákonů je dovoz zejména městského odpadu do naši republiky zcela správně zakázán. Občané Německé spolkové republiky jsou na hranicích kontrolováni a vraceni zpět, pokud se u nich naleznou pytle s odpady v kufrech jejich automobilů. Takže tudy cesta nevede. A tak obyvatelé okolních domků v Ústí nadále trvají na tom, aby mezi nimi a obecními domy obsazenými nepřizpůsobivými Romy byla vystavěna na obecní náklady zeď, která by alespoň trochu vylepšila jejich životní prostředí,  zbavila je pohledu na ten bordel, zmírnila randál a křik šířící se daleko dlouho do noci.
Okolo bydlící hloupí gádžové mají samozřejmě ještě jednu možnost: emigrovat někam jinam, třeba do Kanady, Anglie nebo Spojených států. Kupodivu tahle alternativa je ještě nanapadla a tak by to stálo za pokus, zda by jim město nemohlo zaplatit alespoň dopravu. Nepřizpůsobiví by pak mohli obsadit i jejich domky a byl by konečně klid a mír.
Celé neštěstí je totiž v tom, že Romové mají odlišnou barvu pleti, trochu i jinak vypadají a někdy i používají jiný jazyk. Konflikty s takovou skupinou obyvatel se pak z mezinárodního hlediska posuzuje docela jinak, než kdyby šlo o příslušníky většinového národa řvoucí na ulici, rozbíjející v opilosti veřejný majetek, obtěžující sousedy hromaděním odpadků. Takoví občané přece v každé civilizované zemi mohou očekávat jen pendrek policisty, řízení o náhradě škody a v případě páchání trestných činů jen a jen basu.
A tak protože si Američané při zrodu své civilizace zadělali na malér dovážením otroků z Afriky a vystřílením původního obyvatelstva a teď s tím mají nekonečný problém, který se nedá jednoduše řešit, jejich novináři rádi poukazují na to, že nejenom u nich jsou rasové problémy. Opakuji, že o žádné rasové problémy u nás nejde. My jsme si Romy nedovezli, aby za nás pracovali. Přišli a přicházejí k nám dobrovolně, protože se jim tu u nás nepochybně líbí. To, že se jim nechce pracovat a že by chtěli více našich peněz není problém rasový ale finanční. Jako otroky na práci si dovážíme jiné národy, jako jsou například Ukrajinci. Je jen otázkou času, za jak dlouho na tom budeme podobně jako Američané. Pak si s nimi o tom budeme moci popovídat jako rovný s rovným. Máme ale kde sbírat zkušenosti, naši němečtí přátelé nám jistě sdělí své zkušenosti s Turky a budeme vědět, jak na to. Bylo by možná vhodné již založit v předstihu nějakou společnou komisi nebo výzkumný tým.
Je to všechno o penězích. Českému člověku se nechce zalézt do výkopu a kopat a házet lopatou, zametat ulice či dělat nějakou jinou, společensky i finančně nezajímavou práci. Dokonce i zlaté české ručičky nemají náladu klást cihly na zeď, omítat a dělat jiné zajímavé stavební práce. Řada našich spoluobčanů má dokonce "svého Ukrajince", který jim pracuje například na zahradě a kterého nikomu cizímu nepůjčují. Mají ho totiž prověřeného, že nekrade a poctivě dělá. Protože by ho ale dostatečně nevyužili, mají ho třeba na půl s nějakým stavebním podnikatelem. Ukrajinec je šťastný, že si vydělá víc než doma, náš občan je šťastný, že nemusí platit mnohem víc našincovi a podnikatel je také šťastný, protože jeho zisk je rovněž nemalý. Tomu se říká mezinárodní ekonomická spolupráce navíc bez dohledu berňáku, bez nemocenského a důchodového pojištění.