Alternativní policejní zbraň?
Do výzbroje nizozemských policejních sil se brzy dostane nová "alternativní" zbraň, která by měla rozšířit zatím dostupné možnosti používané proti zločincům. Zatímco dnes je obvyklý donucovací prostředek obušek či chvaty, případně i střelná zbraň, podle mluvčí ministerstva vnitra Annette Dijkstrová, zítra to bude i paprikový sprej. K případnému zařazení této zbraně do policejní výzbroje ale budou muset říct své slovo i další příslušná místa, například vláda. Paprikový sprej je tvořen směsí velmi pálivého extraktu ze španělské papriky a vody. Pokud zasáhne oči, může způsobit dočasnou slepotu a jiné neblahé projevy zasaženého organizmu, jako je kýchání a celková dezorientace.

Nizozemská Nadace pro zdraví a ochranu přírody ústy své představitelky dala najevo, že proti zavedení spreje do policejní výzbroje nebude. Je to lepší, než někoho zastřelit, protože sprej se dá z očí vymýt vodou, dodala. Sprej bude určen pouze policii, do veřejného prodeje se v Nizozemsku nedostane. Proč? Aby se nedostal do nepovolaných rukou například bankovních lupičů a jiné chásky.

Použití podobného prostředku sebeobrany u nás nevidím jako nemožné. Postačí, když si ji vyrobíte z odloženého ručního spreje s pumpičkou. Jako náplň poslouží například Tabasco či jiná žíravina určená původně k jídlu pro osoby s plechovým potrubím. Při použití pozor na jednu věc: neobraťte si ústí spreje proti sobě. Doporučuji si označit tu nebezpečnou stranu na tlačítku světélkovací signální barvou. Použijte ovšem jen tehdy, jste-li si jisti, že jste byli napadeni. Co když vám právě někdo chce právě jenom podat upadlou peněženku... Pro muže ale doporučuji raději pěkný kus elektrického zemního kabelu do náprsní kapsy s poutkem, aby při zdařilém zásahu do zločince náhodou nevypadl z ruky a neobrátil se vzápětí proti vám.

Církvi československé husitské a mě se nelíbí , že závěry setkání katolického primase Miloslava Vlka s premiérem Milošem Zemanem jsou prezentovány jako závazné pro všechny církve. Mluvčí mojí církve Jiří Vaníček v této souvislosti připomněl, že na večeři v rezidenci předsedy vlády nebyl pozván předseda české Ekumenické rady církví Pavel Smetana.

Vaníček nazval kompromisní řešení se dvěma poradními komisemi pro vztahy státu a církve, na kterém se Vlk se Zemanem shodli, za "šalamounské"; vyjádřil ale znepokojení nad "oddalováním" ostatních církví od takovýchto jednání. "Jsou ostatní církve považovány za méněcenné?" dotázal se ve stanovisku pro ČTK. "Je jistě vynikající, že proběhlo výchozí jednání a došlo k vykročení k dalšímu koncepčnímu řešení vztahů mezi státem a církví. Absurdní však je, že přesto, že se schůzky nezúčastnil představitel neřímskokatolických církví, jsou závěry setkání kardinála Vlka s premiérem Zemanem prezentovány - alespoň tiskem - jako závazné pro všechny církve", upozornil mluvčí husitů (tedy i můj mluvčí).

My husiti (tedy já, Ahasweb a ostatní husité) očekáváme, že Zeman pozve zástupce Ekumenické rady církví k podobnému jednání o vztahu státu a církví. Zeman však řekl, že setkání se zástupci jiných církví neplánuje. I když jsou české křesťanské církve v názorech na jednání o budoucí podobě vztahů státu a církví v základních bodech zajedno, kardinál Vlk si přál Smetanovu přítomnost v premiérově rezidenci. Synodní senior však nebyl pozván.

To na Slovensku se k podobným problémům staví ještě razantněji. Katolická církev je v této krajině nedaleko středu Evropy považována za zvláštní církev, která má plné právo být zvýhodňována před ostatními církvemi při různých vyjednáváních (zejména o majetku, protože o ten jde vždycky až na prvním místě). Je to proto, že jako jedinná církev na celém světě má vlastní stát, tedy Vatikán a každé takové vyjednávání se musí odehrávat na vládní úrovni. I když se přiznám, nemám sebemenší tušení, jaké zřízení posledních dva tisíce let ve Vatikánu existuje. Určitě tam nemají žádného ministerského předsedu, ani vládu či prezidenta. Papež je nejspíše něco jako král či kníže a kardinálové něco jako jeho rádci. A tak se nedivte, že i naši milí bratři v Kristu, čeští katolíci a katoličky by nejraději vyjednávali na stejném "vládním" principu.

Škoda, že se nazachoval ve střední Evropě husitský stát se vším všudy, mohli bychom dnes postupovat při jednáních s vládou stejně jako se o to pokoušejí milí katolíci.

Kupte si na Internetu svoji medicínu!
Poslední zkušenosti s prodejem na Internetu stále více dokazují, že lidé jsou ochotni kliknutím myši nakupovat knihy, hudbu a videofilmy. Nyní se ve virtuálním světě chystá další novinka - internetové lékárny chtějí vstoupit na více než stomiliardový americký trh léků na předpis. Sportovní mediciny už dnes najdete docela běžně. Ale začne prodej i skutečných léků na předpis.

Tři finančně silné on-line lékárny hodlají otevřít své virtuální dveře. Věří přitom, že zákazníci dají přednost pohodlí - i když ne vždy nižším cenám - a budou předkládat své recepty a požadavky na další lékárnické zboží přes Internet namísto únavné cesty do obchodu. To může být výhodné zejména v těch místech, kde žádná lekárna není a je nutné za ní cestovat.

Pozorovatelé soudí, že internetové lékárny budou mít počáteční výhodu v tom, že vnesou do obchodu nové perspektivy a pochopení, jak nejlépe v maloobchodě využít moderní technologie. E-mailem je možné zákazníkovi připomenout, že je čas obnovit recept, uložené osobní údaje se přiblíží znalostem magistry v rodinné lékárně a lékařské informace se zapojí do prodeje lékárnických produktů - to vše může obchodům na síti poskytnout výhodu. Na druhé straně citlivá povaha lékařských informací a zavedené vztahy mezi pacienty a "jejich" lékárnami by mohly být brzdícím faktorem.

Nově příchozí v oboru obchodování na síti zjišťují, že přesvědčit lidi, aby využili Internetu k nákupu zboží sloužícího k vnitřnímu použití, vyžaduje mnohem složitější marketing než prodej knih, ale rychlý rozvoj fenoménu síťového prodeje jim dává naději na úspěch. "Lidé byli nejdříve přesvědčeni, že nikoho ani nenapadne nakupovat on-line. Pak věřili, že nikdo nebude ochoten napsat číslo své kreditní karty a teď nechtějí věřit, že by někdo na síti nakupoval zboží, které se dává do úst," říká Stephanie Schearová, spoluzakladatelka společnosti PlanetRx Inc. v San Francisku. "Nyní dochází ke skutečné vlně změn. Lidé se tolik nebojí." Tak na příklad se račte podívat na Bubba's Medicine Shop ve městě Opelika, Alabama. Nebo na Ken's Pharmacy v Lake Worth, stát Florida. Ta poslední je kamenná firma s třicetiletou tradicí, která, jak jina prodáva na Internetu 24 hodin denně. Výhodou je skutečnost, že se ve Spojených státech "chytili do sítě" i starší lidé, kteří tvoří značnou část příjemců léků na předpis. Více než 13 miliónů lidí starších padesáti let v USA využívá Internet, což představuje každého šestého člověka na síti, tvrdí průzkum společnosti SeniorNet, sanfranciské organizace, která pomáhá dospělým zvládnout úskalí počítačů.

Ačkoli jen málo lidí si před rozvojem internetového obchodování nechávalo posílat poštou knihy, zvyk zasílání léků je zavedený. V loňském roce zákazníci dostali poštou medikamenty na předpis v hodnotě 13,8 miliónu dolarů určené především k léčbě trvalých chorob, jako je cukrovka či vysoký tlak, kde musí být léky užívány pravidelně po celé roky.

Farmaceutické zboží sdílí mnoho stejných charakteristik s výrobky, které již v internetovém obchodování úspěšně prorazily. Například jedna pilulka aspirinu je stejná jako druhá, takže je lidé mohou snadno nakupovat, aniž by je museli vidět. Je snadné je skladovat a expedovat. Léky většinou mají také přitažlivý poměr mezi cenou a váhou. Prodej léků na předpis se navíc rozvíjí rychleji než knižní, hudební či videoprůmysl - od roku 1993 se jeho objem téměř zdvojnásobil. Pro prodej léků na předpis prostřednictvím Internetu budou muset platit stejná pravidla, jako pro zasílání těchto medikamentů poštou. Například společnost Soma Corp. se sídlem v Seattlu svým zákazníkům také rozesílá léky poštou. Každý nový klient musí faxem či poštou poslat předpis od svého lékaře. Lékárník společnosti Soma poté telefonicky ověří předpis u lékaře, který ho vystavil. Stejně jako "poštovní lékárny" i internetové lékárny budou muset mít licenci ve všech amerických státech, do nichž budou léky posílat.

A co naši lékárnící? Mají stejnou šanci jako ti ze Států a navíc, mohlo by to vnést trochu konkurence do prodeje léků a možná, že by na Internetu mohly být léky levnější, než na krámě. Takže do toho, páni magistři a lékárníci!