Pátek třináctého, nešťastný to den ! Ale nikoliv můj, protože jsem 13. narozen, i když ne právě v pátek a ne v listopadu. Důležitá je ta třináctka, v mém případě evidentně šťastná. Navíc se přiznám, že jsem pověrčivý výhradně jen pokud jde o černé kočky, když se motají někde kolem silnice a já jedu autem. To jsem schopen i zastavit a při přeběhnutí černé kočky přes cestu jet raději jinudy.
Nevěřím na horoskopy, tedy ty zhovadilé novinové či televizní. Věřím ovšem na vliv planet a různých těch zákrytů nebeských těles. Zdali ovšem mají pozitivní či negativní vliv na mé  já  jsem zatím nezkoumal, to by chtělo více znalostí o astronomii a lékařských vědách. Protože to mám z chaty do Ondřejova coby kamenem dohodil, chystám se více věnovat hvězdám, až se odeberu na zasloužený důchod.

Tip na Ahaswebovy noviny ponechávám pln hrdosti ještě do pondělí zde, pak bude odložen do archivu. Objevil jsem jej až při druhém čtení papírového vydání listopadového měsíčníku PC WORLD. Nejprve jsem text považoval za vtip a nikoliv za tip. Po desátém přečtení jsem uvěřil, že pan Jan Lipšanský to myslí vážně. Dovolil si hodně: nikdy bych se nepokusil porovnávat Ahasweba s Neviditelným psem. Nepopírám, že jsem jeho názorem velmi potěšen. Je to ale natolik zavazující, že jsem současně tou tíhou odpovědnosti zcela zdrcen. Smíšené pocity, to je to co mě zachvátilo. Doufám, že hlavním dopadem bude zvýšení počtu pravidelných čtenářů. Nejedná se ovšem o výsledek nějakého soutěžního hodnocení, je to jen a jen soukromý tip pana Lipšanského, kterému tímto děkuji z celého internetového srdce za tento posilující lék. Slibuji mu, že Ahaswebovy noviny nebudu komercionalizovat. Zatím roční náklady nepřesáhnou podle odhadu čtyřmístné číslo. Z toho bude 200,-Kč za místo na Atlasu a zbytek té hydře nenáviděné, Telecomu. Začal jsem už dávat do prasátka, abych i v důchodu mohl pokračovat (pamatujte, že nejsem žádný PC zajíc). Třeba do té doby bude Internet zadarmo...

Výchova Američanů v Čechách se jako mediální aféra zdárně rozvíjí: Kdo nestihl včera nahlédnou na stránku Morava Academy, má možnost. Nejsem specialista na výchovu dětí, i když doufám, že ty dvě moje jsem nevychoval nejhůře. Alkohol pijí jen velmi příležitostně, drogy neberou naprosto žádné ani lehké, nekradou, netunelují, poctivě se živí a přispívají k větší slávě české hudby a to i v zahraničí. Přesto, pokud si vzpomínám, přistupoval jsem k jejich výchově s obavami a řídil se spíše intuicí a zkušenostmi z průběhu výchovy, které se mi dostalo od mých rodičů. Prostě čirý amatérizmus, který je ostatně výchově prováděné rodiči naprosto vlastní a to po celém světě.
V souvislosti s kolotočem kolem soukromé polepšovny na Moravě jsem se tedy obrátil k odborníkům. Slyšte několik názorů z Besedy u kulatého stolu, konané pod záštitou redakce časopisu České vězeňství (i takový se najde na internetu):

K. Večerka:
"Vedle skupiny jedinců, kteří mají potíže s udržením (nebo nalezením nějakého) zaměstnání, žije v ČR skupina lidí, kterým se otevřely nebývalé možnosti profesní kariéry, možnosti dalšího vzdělávání, ale i možnosti vykonávat současně několik zaměstnání. Větší pracovní angažovanost a pracovní zatížení má pro rodinu i takový důsledek, že rodiče se méně zabývají dětmi, často si je kupují dárky a nebo delegují výchovné úkoly na prarodiče. Časová tíseň nastoluje požadavek řešit vzniklé problémy věcně, rychle, často bez náležité trpělivosti.
Uspěchaní rodiče se soustřeďují pouze na řešení a nápravu vzniklého problému, ale je opomíjejí hledání příčin. Dětem v rodině není často čitelný způsob překonávání obtíží samotnými rodiči, cesty hledání a nabývání rovnováhy, cesty pozitivního vyvažování nepohody, způsoby získávání vhledu do nepříjemných pocitů neúspěchu, porážky nebo zklamání.
V rodinách ubývá možností individualizovaných projevů emocí, schopnosti je sdílet, zkomunikovávat, ale také ochoty a potřeby je sdílet s druhými. S tím je spojen problém identifikace s hodnotou, která se odehrává v oblasti niterné emocionality. Není-li v rodině dostatek příležitostí k niterné emocionalitě, nejsou-li děti prožitky k niterné emocionalitě podněcovány (přiměřeně jejich vývojové úrovni), důsledkem je pak chudost hodnotového systému nebo jeho nekonzistentnost. Bez existence hodnot nelze pochopit specificky lidské citové stavy jako je stud..., ale také povinnost, čest, pýcha, hrdost, úcta k hodnotě, k člověku.
Z rodin se vytrácí schopnost otevřené komunikace, vzájemné naslouchání, společné sdílení informací, zážitků, hodnotových obsahů pozitivních i negativních, zdarů i nezdarů, hledání východisek a vzájemná podpora při jejich hledání. Emoční deficit ovlivňuje sounáležitost rodiny, její formativní vliv na členy rodiny, promítající se do jejich osobního vyzrávání.
Uspěchaný, netrpělivý způsob rodinného života neposkytuje dostatečný prostor emocionálního bezpečí, podpory pro identifikaci sama sebe v realitě, tj. akceptaci sama sebe v pozitivním i negativním smyslu bez přetvářky a v intencích požadovaného nebo očekávaného.
Nedostatek emociální podpory dítěte a nedostatečná emocionální akceptace dítěte rodiči takového, jaké je, vyvolává citovou deprivaci. Náležitě rozvinutá emocionalita podmiňuje, aktivizuje úroveň adaptace v prostředí a má svůj nepopiratelný význam v podněcování tvořivosti. Bez plnokrevně fungující emocionality není etické, estetické tvorby a platí to i pro jiné oblasti tvůrčího postoje k životu.
...

Přivykáním na silné podněty dochází ke zvyšování prahu vnímavosti podnětů a rozšiřuje se neschopnost vnímat jemné podněty. Nenasytná touha člověka po silnějších podnětech, projevujících se jako neustálé hledání něčeho nového, jiného, burcujícího, šokujícího... je vítána výrobci, komercionalizovanou kulturní tvorbou a institucionalizovanou, neméně komercionalizovanou zábavou, kde dochází k nabídce nehodnot místo hodnot (např. akční filmy americké produkce, románky typu Harlekýn). Honbě za senzacechtivostí značně podléhají masmédia.
Touha po burcujících zážitcích nepřirozené dramatičnosti a citová chudost má určitou vztažnost k vnímání zpětných vazeb (varovných signálů nebezpečí) a ke způsobu páchání trestné činnosti mladistvými."
(lehce kráceno Ahaswebem)

B. Lányová:
Jsem přesvědčena, že rodina má zásadní vliv a podíl na příčinách delikvence dětí. Rodina má pro vývoj jedince zcela jedinečnou funkci. Při etiologii potíží (při výkladu příčin a vývoje potíží) nakonec u rodiny vždycky skončíme. Celospolečensky je jistě třeba přiznat rodině její důležitost a nezastupitelnost. Je též nezbytné podporovat její funkčnost. Je například otázkou, jaký bude osud dětí, které se narodily rodičům těsně kolem revoluce (míní se 1989, nikoliv 1948...), a jejichž rodiče se po revoluci masivně vrhli na podnikání, do společenského života, či se začali jinak hekticky realizovat mimo rodinu.
Řadě dětí zůstali jejich nejbližší z rodiny hodně dlužni, což může mít své důsledky zejména počátkem nového tisíciletí. Pokud má rodina vůči dítěti výchovný dluh, pak horší následky má časnější dluh než pozdější, nejhorší dluh vzniká do 6 let věku dítěte.
Myslím, že moderní rodina selhává v tom nejdůležitějším pro dítě, totiž v naplněnosti citových vztahů. Mám zkušenost, že u mnohých rodičů s problémovými dětmi nebyly tyto děti středem jejich opravdového a dlouhodobého zájmu, že si spolu tyto rodiče a děti nehrají, nemluví spolu dostatečně často, nemají společné zájmy nebo činnosti. V rodinách s problémovým dítětem bývá více napětí, méně radostná atmosféra, často méně srozumitelná pravidla ve smyslu jednoznačnosti společenských i specifických rodinných norem.
...

Je zákonité, že k významnějším výchovným potížím začíná docházet v pubertě. Puberta je příběh o emancipaci, o konfliktu teenagera se světem dospělých, autoritami, o cestě, jak by mohl teenager do světa dospělých sám patřit.
Podle mých zkušeností je populace teenagerů, umístěných v našem dětském diagnostickém ústavu, nejvíce ohrožena: nejednoznačnými socializačními modely rodičů našich dětí (v rodinách s problémovými dětmi chybí například funkční model milující matky a důsledného i přísnějšího otce, model dobře srozumitelný svou jednoznačností a schopný sytit základní potřeby identifikace a seberealizace); masivní nabídkou drog, hracích automatů, akčních agresivních filmů; společensky akceptovaným ideálem člověka, kterému se chtějí podobat - což je stále pragmatický model bezohledného podnikatele; společností preferovanou motivací, kterou je jednoznačně výkonová motivace, což prakticky znamená, že pokud neuspějí výkonem v plusu, pak mají velkou potřebu prosadit se alespoň v minusu (hodně dětí s problémy v chování má za sebou školní neúspěšnost, u nás je tento fakt vystižen rozdílem mezi ročníkem a rokem školní docházky - např. 6. třída, 9. rok školní docházky - to je významný rizikový faktor pro poruchy chování); osobní zkušeností z rodiny, blízkého okolí, či veřejně známých afér, že: "bez práce jsou koláče." Často uznávaný životní styl je model "výkon - spotřeba", přičemž výkon může být jak v sociálně žádoucím smyslu, tak i sociálně nežádoucím smyslu. " (také lehce kráceno Ahaswebem)

Konec citace. Co k tomu dodat? Že jsem se snad ve včerejším komentáři příliš nemýlil, odborníci potvrdili můj dohad, že rodina je základ všeho. Znovu ale opakuji: všichni rodiče jsou naprostí amatéři, a čím dříve mají děti, tím je to horší, protože jsou ještě sami dětmi. Problematická je také komunistická tradice, kdy oba rodiče bývají stejného věku, muž je ještě dítě a žena v něm nenachází oporu, jistotu ve svém těžkém kroku do mateřství. Tohle se snad již začíná měnit, věkový rozdíl alespoň pěti let by nebyl k zahození.
Možná jsem vás touto tématikou příliš nepobavil, ale každý den nemůže být sranda. Kdo se ptá, kde že je seriál Miró, pak vězte, že bude líp. V pondělí bude pokračování, mám totiž problémy se získáním barevných obrázků pana Miró. Pokud někdo nějaké máte, pošlete je.

Prasata mohou závěr dnešních událostí a komentářů trochu rozveselit. Naši zemědělci nakonec ta prasata, co chtěli hnát z Brna do Prahy na protest proti dovozu laciného vepřového, nehnali. Oficiální zprávy praví:
"Slibované vypuštění prasat na dálnici D1 organizátor akce Karel Zelníček pět minut po dvanácté odvolal, chystá však další protest. Prasata měla na dálnici vyběhnout přibližně v 8:00, Zelníček však několik minut po osmé hodině oznámil, že proti policii postupovat nebudou a akci tudíž ruší. Zelníček se však nevzdává a doprava tak zatím nemá vyhráno. V pátek 20. listopadu totiž zemědělci chtějí pomocí veškeré zemědělské techniky ochromit dopravu v Praze. Premiér Miloš Zeman je nyní majitelem deseti zhruba šedesátikilových čuníků. Přivezli mu je dnes ráno až před Úřad vlády chovatelé prasat a složili je do provizorní ohrádky. Zeman, který v budově nebyl, pověřil šéfa Úřadu vlády Karla Březinu, aby prasata převzal a vyřešil, co dále s nimi. Chovatelé svou akcí chtěli donutit vládu, aby je chránila před dovozem dotovaných potravin ze zahraničí."
A protože se pan premiér Zeman nechal slyšet, že když mu nadeženou nějaké to prase, že ho spořádá, majíc v oblibě bůček, ovar, tlačenku a jelita, tak se bude ve Strakově akademii konat zabíjačka. Nevím, zdali je dnes k zabíjačce potřeba povolení jako to bylo za Hitlera i komunisty. Jisté je, že by si měli pozvat zvěrolékaře, protože co kdyby náhodou chytli červenku. I když jak tak sleduji jejich konání, červenku už dávno mají. Takže pozor pane premiére na cholesterol a z toho pramenící infarkt. K prasatům se ještě po neděli vrátím, nevím jak vy, ale já se také příliš při pohledu na vepřové neovládám...