Seriál MIRÓ bude pokračovat až ve čtvrtek, hrabu stále listí na chatě. Je příšerný vítr, spíše vichřice, až se chata třese.

Metálgate je v plném proudu. Bývalý vídeňský starosta Helmut Zilk, bývalý novinář v Praze, možná i bývalý agent StB je rozčílený z toho, že se Havel rozhodl mu neudělit metál k 28.říjnu na základě tvrzení Bendy otce, že byl nájemným agentem StB. Trapné na této patálii je fakt, že v dobách totality Zilk Havlovi pomáhal, zejména jako rakouský ministr kultury zařídil, že známý Burgtheater ve Vídni uvedl Havlovy hry.
Kde je prapůvodní příčina metálového skandálu? Je to nepochybně výsledek Havlovy nezřízené, téměř dětské zálibě v uniformách a metálech. Ač programově jinak nonkonformní, podlehl stejně tak jako kdysi Masaryk nepsanému odvěkému zákonu, že vládce odměňuje své poddané a oblíbence věcnými dary pocházejícími z válečné kořisti, dále otroky a otrokyněmi, metály a nemovitostmi. Moderní doba si ponechala jen ty metály, které tak rád uděluje i prezident Havel.
Bylo jen otázkou času, kdy se dostane do maléru končícího výkřikem "Nedajli mi medaili!!!" Stal se tak hercem komedie, která se pranic neliší od známé komedie Burianovy. Není to poprvé, kdy někdo slzí, že nedostal slíbený či domněle zasloužený metál. Vzpomeňte na Havlem opomenuté válečné hrdiny ze západní fronty. Je naprosto jisté, že při udělování vyznamenání na někoho zapomenete. Každý jen trochu významnější veřejně působící jedinec se začne domnívat, že je to právě on, který by měl nějaké to vyznamenání obdržet. A když nějaké dostane, je přesvědčen, že měl dostat nějaké vyšší.
Sám Havel je sběratelem nejrůznějších ocenění na běžícím páse, i když to nejcenější - Nobelova cena jej stále míjí, a tak si sám musel letos opět pro sebe řící:"Nedajli mi medaili..." Co zbývá dodat? Už nic víc než "Liguéére!!!"
U příležitosti vzpomínky na založení neexistujícího Československa, které právě oslavujeme (na Hradě se právě teď střílí) si připomeňme názor, který k snaze tehdejšího Masarykova Hradu zavést původně odmítané metálování vyslovil "Pražský Večerník" dne 16.3.1922 :"K obstarávání převelmi rozsáhlé a svízelné agendy řádové bude zřízen zvláštní sekretariát s drem Guthem (Jarkovským) v čele ... Děti si chtějí hrát"

Guth pak sám ve svých vzpomínkách udělování řádů komentuje takto: "Řád je cetka, která jakožto komandérský kříž prý překáží při jídle. Cetka taková, pro stát lacinější a tudíž užitečnější nežli tisícové (!) remunerace, jimž odměňují se všeliké služby, je analogon neškodného a bezvýznamného léku. Cukrový prášek, o němž nemocný se domnívá, že jest uspávacím prostředkem, zahání nespavost a přivodí ulehčení bolestí. Cetka na prsou může zahnati trpkosti pensionovaného ouřady, pohlížejícího s melancholií na čtyřicet let své úřední práce, poctivé i záslužné.
... S řádem má se věc zhusta jako s automobilem: pokud auta nemáš, láteříš na ně, na jeho zběsilou rychlost, na prach, který se za ním zvedá (tenkrát nebyly všechny silnice alfaltovány) a na vodu, kterou rozstřikuje z louží; ale jakmile v něm sedíš, libuješ si a už tě z něho nikdo tak snadno nedostane."

Otázky:
Nejsou Foglarovy Ryché Šípy vlastně předobrazem dnešních gangů městské mládeže? (k vydání komiksových příběhů příběhů Rychlých Šípů).
Proč se Karlovy Vary bojí Rusů? Nebude přece nic zvláštního, že se některá města nebo sídliště stanou etnickými enklávami.
Co se stane, když vezmete medvědovi borůvky? Pokud budete na Slovensku a neutečete, sežere vás.
Máte rádi krámek s knihami někde poblíž na rohu ulice nebo megakrám na Václaváku? (k otevření Kanzelsbergerova domu knihy).
Co uděláte, když se vás bude neznámé auto snažit zastavit na dálnici? Pokud zastavíte, budete okradeni, případně i zabiti. Pokud pojedete dál, přinejlepším budete havarovat, nebo se zabijete. Máte-li mobil, můžete zkusit zavolat policii, která se ale nedostaví včas. Asi nejlepší by bylo vozit v autě bez povolení modrý policejní maják, zapnout ho, postavit za přední sklo, začít troubit a přidat plyn. Možná se vám nic nestane a lupiči vás nechají být.

Jon Postel , zakladatel internetu zemřel.. V poslední době pracoval jako počítačový vědec na University of Southern California's Information Sciences Institute. Zemřel po komplikované srdeční operaci ve věku pouhých 55 let v St. John's Hospital v Santa Monice. Pracoval především na vytváření a zavádění standardů používaných v internetu. Vyhýbal se publicitě i komerčním aktivitám, zastával se zájmů idividuálních uživatelů internetu. Pracoval na návrhu vytvoření neziskové organizace se sídlem v Kalifornii, která by zastupovala zájmy všech oblastí, pro které je internet využíván: obchod, komunikace, akademické instituce, mezinárodní kontakty. Jeho smrtí končí jedna epocha. Do internetu přicházejí peníze, které možná budou brzy dělat další peníze.