PCWORLD má ve své papírové podobě novou podobu. Je to ale opět stejný informační chaos jako dříve. Největší tragedií těchto ambiciozních tiskovin je to, že chtějí za každou cenu sloužit více pánům v oblasti informačních technologií. Reklama na cokoliv je hlavní důvod, proč tyto časopisy velmi luxusně vybavené vycházejí. Kdekdo nabízí k prodeji kdeco. Pokud není použita forma inzerátu, použije se zdánlivě objektivní test, porovnávání výrobků navzájem. Nikde není žádná záruka, že testy jsou objektivní, protože periodikum, které žije z reklamy nikdy objektivní být nemůže.
Zeptáte se, jak tedy postupuji pří výběru HW, SW nebo nějaké služby? Jaká je moje praxe při nákupu čehokoliv?

• Nejdříve se obrátím na firmy, které pro nás již dříve něco v minulosti dodávaly a byli jsme spokojeni. Počkám si na jejich nabídky.
• Začnu hledat na internetu. Většinou objevím další podobné firmy, které si prověřím v obchodním rejstříku a vybrané požádám rovněž o nabídku.
• Zásadně vyžaduji zasílání nabídek ve formě .DOC nebo .XLS e-mailem. Mohu s nimi pracovat, navrhovat změny, předávat to nahoru ke schválení opět e-mailem. Faxy rovnou zahazuji, nabídky došlé papírovou poštou odkládám na hromadu "co kdyby jiné nepřišly". Pokud ale nejméně tři další přijdou e-mailem, ty papírové vůbec nezpracovávám.

Asi vás právě napadlo, co dělám s nevyžádanými nabídkami došlými rovněž jako e-mail. Pokud jsou delší než dva řádky, ihned je mažu. Pokud je v těch dvouřádkových přímý funkční odkaz do internetu a jedná se snad o něco, čím se právě zabývám, je naděje, že se na ty stránky podívám. Pokud mne ale zavedou na hlavní stránku nějaké firmy, okamžitě končím. Míří-li na stránku s konkrétními informacemi bez zbytečných výplodů reklamních géniů a je to přesně to téma, na kterém právě pracuji, někdy si dokonce danou stránku vytisknu a založím do desek, kde je všechno, co se řešeného problému týká.
Nevzpomínám si, že bych se kdykoliv při podobné příležitosti obrátil k hromadě časopisů tyčící se na odkládacím stolku. Vždyť se v nich nedá vůbec nic najít! Kdysi dávno jsem se pokoušel do nich při čtení vlepovat záložky s heslem všude tam, kde jsem se domníval, že bych dané články mohl v budoucnosti využít. Nepomohlo to, změnilo se to jen z únavného listování do prohrabávání se v záložkách. Chtělo by to totiž časopisy rozpárat a jednotlivé články zakládat do šanonů. Jenomže to většinou není možné, protože řada článků je roztahaná po celém čísle, rozdělená nejméně na dvě části. Takže hledat něco ve starých číslech je ztráta času a navíc, jedná se většinou o staré informace, které již nejsou aktuální. Popisované produkty se nevyrábějí, ceny neplatí a často i daná firma neexistuje.
Jistou šanci mají periodika, které vycházejí paralelně na internetu. Jenže je v tom velký háček. Většina renomovaných časopisů vychází na internetu jen ve formě jakéhosi neúplného reklamního torza. A navíc často se zpožděním o jedno číslo zpět. Opět je to plné reklam obsahujících bombastická hesla a téměř žádná fakta.
Takže co vlastně praktického v papírových časopisech nacházím? Především odkazy na informace umístěné na internetu. Při čtení si ihned uveřejněné odkazy, které mě zaujmou, ověřuji a případně zahrnuji do oblíbených stránek.
Někdo možná namítne, a co ta krásná cédéčka, která se tak často objevují jako příloha zdarma. Nemusím snad dodávat, že jsou naprosto k ničemu. Buď nejsou vůbec spustit, pokud ano, jsou plné reklamy a SW šrotu. Hodí se výborně jako podložky pod hrnek, to ano. A tuhle jsem viděl v jednom akčním filmu ještě jedno výborné použití: jako břitva pro podříznutí hrdla zlého padoucha.

Pochybnosti o smysluplnosti hradní sešlosti nazvané Forum 2000 trvají. Pro koho bylo Forum dobré? Správnou odpověď vynašel pan Martin C. Putna: "Bylo dobré pro jeho účastníky." Jistě se na jednom z nejhezčích a největších panovnických hradů cítili dobře. Pozvedli své sebevědomí, zejména hostitel se jistě cítil povznesený takovou koncentrací světové intelektuální elity. Občas se i pohádali, či spíše nedohodli na tom, kam má vlastně svět směřovat.
Problém je v tom, že svět nikdy nesměřoval tam, kam ukazovala intelektuální elita. Je v tom všem totiž jeden malý zádrhel: není tak těžké definovat cíle, mnohem složitější je jejich praktická realizace, přesvědčit ba nadchnout pro tyto ideály miliony lidí nejrůznějších vyznání, nejrůznějších civilizačních úrovní. Nejtěžší ze všeho je získat důvěru těchto milionů, být zvolen nebo uchopit moc, řídit stát, získat čas pro změny. Získat dostatek věrných pomocníků, takových, kteří nepodrazí, kteří budou věrně sloužit ideálům.
Problém je v tom, aby vás tito věrní neopustili při prvním neúspěchu, problém je v tom, aby vaše skvělé ideály byly vůbec realizovatelné, tedy dnes, nejpozději zítra. Dav nečeká, dav chce výsledky co nejdříve, nejlépe okamžitě. A nikdo nechce dát žádné oběti na oltář vlasti, jak se tomu vznešeně říká. Čím větší civilizace, tím menší ochota k obětem. Čím více majetku, tím menší ideály.
Jedno je jisté: idealistů ráže pana prezidenta Havla či tibetského dalajlámy se najde dost. Zrovna tak se najde dost dravých manažerů a ekonomů. Ale je trvalý nedostatek skutečných politiků, kteří by v sobě spojovali humanistické ideály lidstva a schopnost směrovat ekonomiku státu tak, aby byla s těmito ideály v souladu.
Když jsme u té ekonomiky. Panu prezidentovi chybí v hradním rozpočtu na příští rok něco kolem 40 milionů korun. Řešení je prosté: pro uspořádání fóra 2001 (?) bude muset hledat nějakého sponzora. Škoda, že se Chemapol hroutí... Nebo by se mohlo zavést vstupné na hrad hned u první brány, bratru tak za stovku, důchodci za polovic. Nebo by se mohl schodek rozpočtu na příští rok zvýšit o těch trapných 40 milionů. Ostatně něco takového vlastně prezident měl na mysli, když v parlamentu prohlásil: "Nejsem odpůrce schodkového rozpočtu, domnívám se, že schodek může být daleko vyšší, než vláda navrhuje." Vzápětí tomu dal pořádnou ránu: "Absolutně se necítím být kompetentní k tomu, abych ten rozpočet, který nám vláda nabízí k debatě, tak či onak anlyzoval." K tomu se nedá nic dodat. Ochraňuj nás Duch svatý a pomáhej nám najít ty správné do čela, amen.