Jak se cestovalo za starých časů.

Tak především většina lidí "seděla doma na zadku", tvrdě pracovali a na nějaké cestování neměli ani pomyšlení. Cestovalo se jen za obchodem a samozřejmě cestovali ti, kteří se rozhodli si najít nějakou lepší zemi zaslíbenou, jako na příklad praotec Čech se svojí tlupou indoevropanů.

"Za starých dob byly hranice země chráněny hlubokým lesem, jímž procházely pouze úzké stezky bez pevného základu. V bažinatém terénu mohly být někdy zpevněny spletenými houžvemi, takzvanými haťovými rohožemi. Tím ale obvykle veškerá údržba končila. Nejstarší stezky sahají až hluboko do prehistorických dob, dokonce před vznik jakýchkoli státních útvarů. Odpradávna se totiž obchodovalo s některými vzácnými komoditami, jako byla sůl nebo pobaltský jantar. Vysoce ceněným artiklem byli také otroci a otrokyně. Obchodníci měli své ustálené trasy, které křižovaly Evropu od severu na jih a od východu na západ. Odborníci se dodnes přou, jestli významná sídelní centra vznikla právě při starodávných stezkách, nebo zda se stezky zaměřily tak, aby sídly (kde pochopitelně byla možnost doplnit zásoby a prodat či nakoupit zboží) pohodlně prošly," píše ve své pozoruhodném článku nazvaném Doprava za starých časů pan Miroslav Volák.

A odpovídá na otázku: "Kdo všechno po tehdejších cestách jezdil? Kromě urozených pánů a jejich družin se na delší cesty vydávali poslové pěší i jízdní, ať už ve službách panovníka, místní vrchnosti, úřadu, měst či cechů. Světem se putovali obchodníci všeho druhu, tovaryši vyráželi na zkušenou, jak jim velela povinnost, a kromě toho od města k městu táhli komedianti, kejklíři, potulní studenti, žebraví kazatelé i poutníci na svatá místa. Dálkový obchod byl doménou těžkých vozů s volským nebo koňským potahem, místní přepravu zboží v malém zajišťovali "kárníci, trakařníci a kolečníci", tedy dopravci, kteří se do vozíku zapřáhli sami. Sůl do království po dlouhou dobu dováželi na soumarech, tedy přímo na hřbetě zvířat, protože cesta přes hory, kterou bylo nutno vykonat, byla pro vozy příliš strmá."

Přečtěte si jeho článek celý, stojí to za to. O turistech potulujících se letadly po celém světě můžeme hovořit nejdříve v dobách po druhé světové válce. Zvykli jsme si na to, že se za dvě hodiny dostaneme kamkoliv po Evropě, zatímco vlakem by nám cesta do Londýna trvala nejméně 14 hodin, autobusem 18 a autem rovněž něco kolem 13-15 hodin. Teprve dnes zjišťují "uvíznutí" turisté, že z Prahy do Londýna žádný "euro" rychlovlak nejede a že se musí nejméně dvakrát přesedat. A to nemluvím o ceně, jakou za to musíte zaplatit. Jízdenku si u ČD na internetu nekoupíte, leda tak pro cestu z Německa v Německu u DB BAHN. O různých cenách za jízdné u stejných spojů čtěte v článku "European Rail Tickets: Deutsche Bahn fares better than rail agents". Píše se v něm, že "agentury specializující se na evropské železniční jízdenky si vždy účtují nejméně dvakrát tolik jako Deutsche Bahn na přesně stejné trase."

Od půlnoci byl vzdušný prostor ČR otevřen ve výšce nad 7450 metrů pro přelety letounů na dálkových linkách. Dnes to oznámil mluvčí Řízení letového provozu Richard Klíma. Přistání a odlety z českých letišť ale dál nejsou možné kvůli sopečnému prachu z islandského vulkánu. Platí to prozatím do dnešního poledne. Tak vezměte místo cestování po světě kolo a jeďte se projet někam do lesa. Pokud ovšem nemusíte zařezávat někde v nějaké firmě nebo ve státním ouřadě.
19.4.2010 10:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.