Euroamerická lidskoprávní demokracie.

Zaznamenal jsem pozoruhodný terminus technikus z pera Štěpána Kotrby: "euroamerická lidskoprávní demokracie", který použil v neméně pozoruhodném článku "Popravit pašeráka či obchodníka s heroinem není zločin, ale výstraha pro přeživší", ve kterém schvaluje čínské popravy zločinců. Cituji: "Divím se, že se Britové diví. Pardon, nedivím se, že se diví. Koloniální velmoc 19. století se těžko smiřuje s porážkou na mezinárodním diplomatickém poli. Ale pokud akceptujeme, že vlády mohou vydávat na svém území zákony a stíhat jejich nedodržování, tak to musíme uznat i v případě Číny, nejen v případě Británie nebo USA. Kdo se s tím nehodlá smířit, neměl by do té které země jezdit. Kdo hodlá pašovat 4 kg heroinu, měl by počítat s následky. Kdekoliv dle místních poměrů. Za některé zločiny je smrt adekvátním, výstražným trestem. Kolik pašeráků drog zařvalo na mexické hranici s USA? Bez rozsudku, "zastřeleni na útěku" v hraničním pásmu? Kolik jich bylo zastřeleno při bojích s kolumbijskými kartely rukou žoldáků DEA? Tak co všichni kvíkají v případě rozsudku smrti nad jedním pašerákem v Číně? Má snad život pašeráka drog větší cenu, než život obětí jedu, který šíří? ", vyjadřuje Kotrba tvrdými slovy nesmlouvavě svůj názor.

Má pravdu v jedné věci: pokud nejsou "odvetná" opatření vlád taková, aby odradila většinu zločinců nejrůznějšího druhu včetně výrobců, pašeráků a distributorů drog, jsou veškeré pokusy policie a soudů o snížení kriminality jen marným snažením bez zřetelného úspěchu. Nejde jen o možné znovuzavádění trestu smrti v naší "euroamerické lidskoprávní demokracii". Možná by stačilo učinit pobyt ve vězení natolik nesnesitelným, že by to značnou část "závadových osob" odradilo od páchání trestných činů nebo v případě těch zahraničních "osob" alespoň od pobytu na území našeho státu.

Jako zcela nepochopitelné se jeví nejnovější zařazení řízení vozidla bez řidičského oprávnění mezi pouhé přestupky řešené pokutou stejně jako absolutní neschopnost státního aparátu zastavit volný prodej léků využívaných "vařiči" pro výrobu pervitinu. Skoro to vyvolává dojem, že má někdo či "oni" zájem na tom, aby se naše společnost propadala dál do propasti, ve které není život občana ani soukromý majetek občanů nijak chráněn a kde se na každém rohu prodávají dětem drogy. Kdykoliv a kdekoliv v minulosti vždy platilo, že nárůst zločinosti se podařilo snížit na únosnou míru jen tvrdými opatřeními. Nemusí to znamenat, že bychom měli hned zavést tresty uřezávání uší či nosů nebo usekávání rukou či veřejné bičování. Možná by pro podvodníky stačil veřejný pranýř, pro šizunky potápění v koši do řeky, pro dlužníky vězení, ve kterém by si museli pobyt a stravu platit sami nebo být o hladu. Velmi praktickým prostředkem nikoliv pro nápravu, ale pro vytržení vězňů z nudy byla vždy práce v kamenolomu nebo v dolech. Je nejvyšší čas změnit naše rekereační střediska zvaná věznice na pracovní tábory. Protože i v demokratické společnosti může práce osvobozovat. Problém je ale v tom, že někteří "ochránci lidských práv" mezi lidi počítají také zločince. Vždyť se jim v návalu revolučního nadšení podařilo i prosadit, že vězeň ve výkonu trestu má volební právo volit do parlamentu.
5.1.2010 10:40 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.