Mezinárodní komedie pokračují.

Kabaret číslo jedna se koná opět kolem Lisabonské smlouvy. Její ratifikace znamenala, že se uvedením smlouvy do provozu rozšiřuje počet eurovyžírků zvaných europoslanci o 18 tak, aby celkový počet těchto nadlidí byl 754, což je jistě nějaké ďáblovo číslo. Protože při posledních volbách do europarlamentu ještě Lisabon neplatil, nemohli být zvoleni. Nebudou ale zvoleni ani teď, mají být jenom tak vybráni, nejspíš za odměnu. Bude jich tedy jen osmnáct, ale zemí EU je dvacet sedm. Klíč, podle kterého některé státy přidají další poslance zatím nebyl zveřejněn. To by ještě nebyl až tak nezvládnutelný problém, horší prý je ale fakt, že bude nutné tyto nováčky schválit buď dodatečným protokolem připojeným například k přístupové smlouvě s Chorvatskem, jejíž osud je ale zatím v nedohlednu, nebo bude muset proběhnout další ratifikace ve všech zemích EU. Zvláštní na této patálii je to, že při jmenování mnohem významnějších komisařů nikdo nic neratifikuje. Je patrné, že Evropskou unii řídí buď diletanti, nebo to někdo sabotuje. Spíše je ale chyba v návrhu celého tohoto "demokratického" systému vládnutí, který je něco mezi konstituční monarchií a anarchií. Za to, že volba oněch osmnácti elitních politiků neproběhla včas, může zcela jasně jediný člověk: eurosabotér Václav Klaus.

Tragikomická veselohra číslo dvě se odehrává již několik dní v Kodani na "klimatické" superkonferenci, která má dnes skončit uzavřením jakési dohody o tom, kdo dá komu značné balíky peněz, které by měly nějakým zatím nespecifikovaným způsobem ochladit naši planetu. Prý nejlepší bude jímat uhlík z ovzduší a ten ukládat zpátky pod zem, odkud přišel. Jinak hrozí, že se zčásti zadusíme emisními plyny, zčásti utopíme, případně lidstvo vyhyne pro nedostatek pitné vody, potravin a zdrojů energie. Pravděpodobně nám Evropanům a dalším obyvatelům žijících mimo rovník také hrozí po vyčerpání zdrojů paliv a elektrické energie, že zmrzneme, pokud se nepřestěhujeme někam do Afriky nebo jižní Ameriky.

"Bohaté" státy zmítající se právě teď ve finanční či spíše hospodářské krizi v podstatě těm "chudým" znečišťovatelům planety žádné peníze dát nechtějí. Jedině snad za předpokladu, že tyto "darované" peníze obdarované státy použijí pro nákup zboží všeho druhu ze zemí původu těchto peněz podle modelu, který už dávno funguje při různých formách dřívějších "darů". Oblíbeným artiklem jsou zbraně a potraviny, což jsou produkty naší rozvinuté civilizace, kterých máme nadbytek. Že při výrobě této "pomoci" vyprodukujeme další emisní plyny je jisté.

Ze zkušeností také víme, že když jen tak obdarujeme například nějakého "chudého" afrického vládce aby jeho poddaní přestali znečišťovat planetu, skončí většina peněz na jeho kontě ve Švýcarsku. Poněkud s humorem se na hrozbu oteplování Země dívají Rusové v čele s Putinem: prý by naopak nějaké to oteplování přivítali, zvláště na Sibiři se v zimě nedá rozumně existovat. Něco na tom je, vysvětlujte to ale obyvatelům ostrovů, které jsou pár metrů nad mořem a hrozí jim, že je zatopí moře. I když by možná bylo pro ně jednodušší se přestěhovat někam do Evropy, třeba do Krkonoš nebo na Šumavu, protože tahle místa budou zatopena světovým oceánem o něco později než jejich ostrovy. Jistě je u nás rádi přivítáme, tedy pokud se nenastěhují zrovna vedle našeho baráku.

Třetí minikomedie se odehrává v Bruselu, kde od pondělka s přestávkami stávkují či stávkou vyhrožují euroúředníci proto, že jim některé nepřejícné státy včetně Česka nechtějí zvýšit platy s chabou výmluvou na finanční a jinou krizi. Cílem protestů je dosáhnout navýšení platů o 3,7 procenta, tak jak jim to zaručuje nějaký unijní zákon. Základní plat euroúředníků bez nejrůznějších příplatků či náhrad se pohybuje přibližně od 2560 do 17.700 eur měsíčně podle zastávané pozice (66 tisíc až 456 tisíc korun) a zvýšení platů je při jejich nákladném životě v Bruselu má uchránit před smrtí hladem. Já se jim ale vůbec nedivím a doporučuji jim, aby pokud nedostanou svoje prachy, zažalovali celou Evropskou unii (už má právní subjektivitu!) pro nedodržení kolektivní smlouvy u nějakého mezinárodního soudu. Jak jsem se totiž doslechl, lampárnu na pražském hlavním nádraží již zrušili. Škoda, bylo to zaručené místo, kam si mohl každý občan jít stěžovat a to dokonce i za komunistů.
18.12.2009 10:45 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.