Role naší armády je jasná.

Jedná se o jednotky určené k případným zásahům proti obyvatelstvu, ochraně hranic v případě nekontrolovatelné invaze imigrantů a pro zahraniční "mise", "operace" a jiné druhy mezinárodní "mírové" agrese v rámci našeho zapojení v NATO. Nadzvukové letouny slouží k ochraně vzdušného prostoru při návštěvách amerických prezidentů a k hlídkování na pobaltských hranicích EU, kde se obáváme útoku Ruska na pobaltské státy. Naše vláda, vědoma si těchto důležitých cílů v pondělí schválila střednědobou koncepci působení českých vojáků v zahraničních "operacích" do roku 2013. Česko se podle tohoto dokumentu v příštích letech soustředí i nadále na Afghánistán, kde hodlá pomáhat při rekonstrukci země, vybudování afgánské armády a policie a v boji speciálních jednotek s bojovníky Tálibánu.

Čeští vojáci postupně odejdou z Kosova. Podle představ ministerstva obrany by měl parlament napříště schvalovat mise na dva roky s vyhlídkou na rok třetí. První konkrétní takto zpracovaný materiál hodlá ministr obrany Barták sněmovně předložit příští rok v květnu těsně před volbami. Delší periodicita schvalování zahraničních operací české armády podle podle ministra obrany neměla bránit rychlému posouzení naší účasti v případné další "operaci", která bude vynucena okolnostmi. Zdá se, že pan Barták má na mysli invazi do Íránu, kam by se přesunuly jednotky spojenců, které mají zatím práci v Afghánistánu v rámci operace "Trvalá svoboda", původně pojmenovaná jako "Nekonečná spravedlnost". Je jisté, že po Obamou slíbeném odchodu amerických vojáků z této země bude nutné pro ně najít nějakou vhodnou misi.

Dovolím si v této souvislosti upřesnit smysl a cíle vojenské přítomnosti spojeneckých sil v Afghanistánu: zdálo by se, že hlavním smyslem pobytu spojeneckých vojsk je hon na Usámu bin Ládina a snaha o likvidaci Al-Káídy v rámci války s teroristy zahájené po 11.září 2001. Vše začalo 7.října 2001 bombardováním pozic Tálibánu poté, co vůdci Tálibánu odmítli vydat Ládina. Ve skutečnosti jde o to, že Aghánistán tvoří strategický územní koridor pro přepravu plynu. Pro tento účel se plánuje výstavba Transafghánského plynovodu (The Trans-Afghanistan Pipeline, TAP, TAPI) ze Střední Asie, z oblasti kolem Kaspického moře (Uzbekistán a Turkmenistán), přes Afghánistán a Pákistán do Indie. Vedlejším politickým cílem je zabránit prodej tohoto plynu do Ruska nebo do Číny.

Podle současných plánů má tento 1680 km dlouhý produktovod začínat v turkmenském Dauletabadském ložisku zemního plynu a a dále bude veden do afghánského Herátu, od kterého bude pokračovat do Kándaháru a po překročení afghánsko-pákistánské hranice dál přes města Kvéta a Multán. Místem určení bude indické město Fazilka nedaleko indicko-pákistánské hranice. V roce 2006 měla podle plánu začít stavba produktovodu na území Turkmenistánu, ale celková schůdnost projektu je zpochybnitelná vzhledem k tomu, že v náročném převážně hornatém terénu jižního Afghánistánu Američané stále nemají nad územím kontrolu a toto území je de facto pod vládou Tálibánu. Poslední termín pro zahájení výstavby plynovodu je rok 2010, dokončení pak v roce 2014. Podle některých odborníků na místní poměry nakonec nezbude nic jiného, než vrátit moc nad zemí zpět Tálibánu a uzavřít s jeho představiteli a kmenovými náčelníky smlouvu o zabezpečení plynovodu s jejich pochopitelnou finanční spoluúčastí ze zisků plynoucích z poplatků za přepravu plynu.

Jiným řešením by snad mohlo být vojenské obsazení a trvalé držení celé trasy produktovodu. Koneckonců dnešní americké vojenské základny v Afghánistánu se staví na trase budoucího potrubí. Nasazení armády by ale natolik prodražilo přepravu plynu, že by se to mohlo vyplatit snad jen v závěrečných katastrofických fázích celosvětového konce současné ekonomiky založené na fosilních zdrojích. Pak by ale musely "spojenecké síly" obsadit i Uzbekistán a Turkmenistán s jejich ložisky plynu. V takovém případě by jistě účast větší části naší armády v podobné mírové misi měla smysl a hodily by se dnes tak zavrhované tanky. Pokud by se ovšem tento plyn mohl z Indie nějak dostat do našich kotlů a sporáků. Možná po moři stlačený v zásobnících na palubách vojenských křižníků. Měli bychom proto začít budovat i námořní vojenské loďstvo.
3.12.2009 11:20 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.