Švýcaři nechtějí minarety.

Švýcarské úřady oficiálně oznámily, že se pro zákaz stavby dalších minaretů v zemi vyslovilo v referendu 57,5 procenta voličů, volit přišlo 54 procent Švýcarů. Občané pro zákaz hlasovali ve 22 ze 26 kantonů. Vláda uvedla, že rozhodnutí občanů bude respektovat a budování nových minaretů nebude nadále možné. "Muslimové ve Švýcarsku mohou praktikovat své náboženství, ať už o samotě nebo ve skupině, a žít podle své víry jako doposud," uvádí se v prohlášení. Výstavbu mešit či modliteben bez minaretů dnešní rozhodnutí ale nenaruší.

Zdá se, že se nepřehlédnutelná část švýcarských občanů přiklonila k názoru, že muslimů je již ve Švýcarsku více než dost (kolem 400.000 z celkového 7,4 milionu obyvatel) a že si ti "nemuslimové" zakládají na tradičním vzhledu švýcarské krajiny s křesťanskými věžemi kostelů. O tom něco vypovídá i fakt, že ze dvou set mešit (!) ve Švýcarsku mají minarety jen čtyři z nich a svolávat k modlitbám se z nich v této alpské zemi nesmí. Výsledek hlasování však nijak nezmění, že bude příliv muslimů do této poklidné evropské země pokračovat. Proč se muslimům nelíbí v jejich domovských státech, není známo. Někteří jízlivci a xenofobové však poznamenávají, že v nich panuje nesvoboda, drastické zákony a tresty a ekonomický chaos. I když se zdá, že je to právě důsledek striktně prosazovaných zásad popsaných v Koránu, imigranti se ve Švýcarsku nehodlají svého vyznání vzdávat.

Jiní extémisté pak varují, že migrace muslimského obyvatelstva do Evropy je součástí jakéhosi velkého plánu pro ovládnutí zemí západní civilizace. Faktem zůstává, že jedním z hlavních úkolů, které Korán ukládá každému muslimovi, je šířit toto učení všemi prostředky po celém světě. Zákazem stavby minaretů se ani Švýcaři dalšímu rozšiřování vlivu muslimů ve své zemi neubrání. Jen bude vše probíhat méně nápadněji. Možná se dopustili velké chyby, protože to, že jsou mešity v přesile nad křesťanskými chrámy, se dozvědí, až když bude pozdě. Minaret by měl být raději na každé mešitě povinný.

Problematice multikulturalismu a prolínání kultur a náboženství se věnoval i mulikulturalisty proklínaný Václav Klaus ve své knize "Kde začíná zítřek" v kapitole "Multikulturní koktejl povede k frustracím a konfliktům":

Šestým okruhem mých obav z budoucnosti je multikulturalismus. Aby nebylo mýlky: vzájemné působení a obohacování jednotlivých kultur je jevem přirozeným, pradávným a ve své podstatě plodným. Probíhalo odedávna více či méně spontánně. Nemusíme chodit daleko. I často problematická koexistence českého a německého prvku v našem středoevropském prostoru neznamenala pouze nevraživost a strádání, ale mimo veškerou pochybnost přinesla mnoho užitečných vlivů a vzájemných inspirací, které, bez ohledu na to, jak je hodnotíme dnes, ve svých důsledcích v proběhu času ovlivnily dějiny Evropy a světa. Například Jan Hus či husitství obecně se stali jedním z inspiračních zdrojů, jež o století později přiměly Martina Luthera přibít na kostelní vrata onen slavný manifest, který změnil svět.

Něco úplně jiného však je současná ideologie multikulturalismu, která si implicitně klade za cíl setřít přirozené, staletým vývojem vzniklé rozdíly a odlišnosti mezi národy, státy, etniky, celými kontinenty a kulturními a civilizačními okruhy. (zvýraznění V.K.). To vše ve jménu jednoho „globálního“ univerzálního lidstva, řízeného jedinou "planetární" vládou, která nahradí demokratický kapitalistický systém. Je to v novém, modernizovaném a módním – tzn. politicky korektním – převleku obdobná myšlenka, obdobná ideologie, jakou se řídili otcové radikálního bolševismu při konstrukci sovětského imperia, či která vedla Mao Ce-tunga k vyhlášení jeho zničující "kulturní revoluce".

Na konci této ideologie má být člověk, obec či stát pouhou šedivou nerozeznatelnou částečkou jednoho obřího, z jednoho místa ovládaného a manipulovaného celku. V něm se všechny přirozené kulturní odlišnosti a staletými zkušenostmi vzniklé tradice rozpustí, "rozmixují" a vznikne koktejl všeobecného "dobra". Tradice a kulturní odlišnosti se pak už jen formálně zachovají ve skanzenech či v souborech lidových písní a tanců, jak jsme to zažívali dlouhá desetiletí v době totality(zvýraznění V.K.).

Koktejl, o nějž multikulturalisté usilují, bude nestravitelný a povede k novým hlubokým frustracím a k narůstání napětí mezi odlišnými kulturními a civilizačními okruhy. První náznaky takové budoucnosti vidím v Evropě v podobě současného "stěhování národů". Konflikty, které v některých zemích toto umělé prolínání kultur již dnes vyvolává, jsou pouze náznakem budoucího střetu, k němuž – pokud bude vše takto pokračovat – neodvratně musí dojít.

Tolik náš milý stařík z Hradu. U nás v Česku se zatím žádné celostátní referendum o minaretech nekonalo a hned tak konat nebude. O tom, zda bude mít muslimská modlitebna minaret, rozhoduje stavební úřad v příslušném řízení o povolení stavby. V roce 1996 a znovu v roce 2004 se muslimové pokoušeli neúspěšně postavit mešitu v Teplicích, v Brně by měla stát druhá mešita s minaretem v centru města, nevypadá to ale nadějně. Ta první byla otevřena v roce 1998, má ale nedostatečnou kapacitu. Zdá se, že boj o mešity v Česku teprve začíná. Důležité až zásadní ovšem bude, jak se k "mešitovému" problému postaví vedení Evropské unie. Žádná jednotná politika zatím stanovena není. Jedno je jisté: pokud jsou muslimové zaregistrováni jako církev či náboženské společenství, nelze jim klást při stavbě mešit žádná omezení z náboženského hlediska, protože svoboda náboženského vyznání je jednou ze základních občanských svobod. Takže se nepochybně dočkáme v blízké době nových mešit i s minarety v řadě míst naší republiky.

Pro úplnost cituji z Lisabonské smlouvy:
Článek 10
Při vymezování a provádění svých politik a činností se Unie zaměřuje na boj proti jakékoliv diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.
Článek 17
1. Unie uznává postavení, které podle vnitrostátního práva mají církve a náboženská sdružení či společenství v členských státech, a nedotýká se jej.
Článek 19
1. Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Smluv a v rámci pravomocí svěřených Unii Smlouvami, může Rada zvláštním legislativním postupem a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Omlouvám se za rozsáhlost dnešního článku, poněkud jsem se nechal unést složitostí této problematiky. Pilného čtenáře toužícího po informacích jsem ale jistě neodradil. Buďte dobří, přátelé.
30.11.2009 11:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.