Ať už budou Benešovy dekrety zrušeny nebo ne...

Kdysi jsem sedával vedle Berndta Posselta v lavici jako pozorovatel v EP. Jeho postoj je docela sofistikovaný. Ať už budou Benešovy dekrety zrušeny (a v tom má podporu všech rakouských a většiny německých politických stran) nebo ne, jsou jeho právníci po přijetí LS, tehdy tedy ještě EU ústavy, připraveni vést řadu individuálních i kolektivních žalob u Evropského soudu pro diskriminaci, která je v rozporu se všemi základními dokumenty EU a zejména s evropskou listinou práv. Tyto žaloby budou vedeny pro trvající zabraňování přístupu k majetku, který byl odebrán sice na základě zákona (Benešových dekretů, často i předtím), ale bez řádného soudního rozhodnutí, a velmi často i bez řádného správního rozhodnutí. Zejména bylo porušeno právo postižených se k tomuto řízení vyjádřit a ještě navíc neměli možnost se proti výsledku odvolat. Často, velmi často nebylo vyvlastnění majetku vyvlastněným dáno na vědomí jinak, než tím, že byli fyzicky z majetku vyhnáni. Takže často z hlediska tehdejšího i dnešního práva jim nebyl majetek vlastně vůbec vyvlastněn. Žaloby budou založeny na tom, že ač Česká republika vrátila milionům lidí majetek vyvlastněný způsobem právnějším, těmto lidem a jejich potomkům nic vráceno nebylo, jejich žádosti nejsou projednávány a nebo jsou šmahem bez bližšího projednání zamítány.

A tito potomci nemají určitě nic společného s nacismem, už několik generací žádnými nacisty nejsou a ani být nemohou a není jisté a v žádném řízení nebylo prokázáno, že jejich předci nacisty byli, už proto, že většinou žádné řízení o vyvlastnění neproběhlo. A protože Česká republika vrátila několika milionům majetek jejich nebo jejich předků, protože jim byl odebrán neprávně, tak to, že nevrací majetek několika milionům lidí, kterým byl odebrán také neprávně, je nesporně diskriminací a to ne žádnou retroaktivní diskriminací, ale diskriminací trvající a založené na tom, že nejsou státními příslušníky a že jsou potomky lidí, kteří byli nějací. A to je diskriminace na základě původu a na základě státní příslušnosti, která je v EU mezi příslušníky členských států nepřípustná.

Ti, kteří si nárokují majetek, nechtějí působit jakékoli neštěstí těm, co drží jejich bývalý majetek a nechtějí působit škodu ani sobě, tím, že by se třeba měli přestěhovat, aby se ujali svého majetku. Takové požadavky nemají, ale naštěstí existuje institut náhrady finanční, který se běžně užívá tam, kde škodu nejde napravit uvedením do původního stavu. A této náhrady se budou domáhat.