Klausovi v Lisabonské smlouvě něco chybí.
Nejen evropské politiky zaskočilo prohlášení prezidenta Klause, které pronesl poté, co na něj začali tlačit evropští politici, zejména pak předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek a švédský premiér Reinfeldt, aby bez prodlení podepsal Lisabonskou smlouvu. Je jisté, že prezidentovi jde o majetek po odsunutých Němcích, o nebezpečí prolomení Benešových dekretů.
Prohlášení prezidenta republiky ze dne 9. října 2009 k ratifikaci Lisabonské smlouvy.
Úvodem mi dovolte říci, že jsem s tiskovou konferencí na toto téma počítal o něco později, určitě ne už dnes odpoledne. Po včerejším telefonátu se švédským premiérem Reinfeldtem, resp. po jeho určité indiskreci o obsahu našeho rozhovoru, o kterém jsme se dohodli, že bude důvěrný, vznikla řada spekulací, které chci tímto zastavit.
I dnešní jednání s předsedou Evropského parlamentu J. Buzkem mne vede k závěru, že už musím něco konkrétnějšího o svém postoji k tomuto problému veřejně říci.
Nechtěl jsem tyto důležité věci zbytečně urychlovat, protože otázkou komplexního posouzení Lisabonské smlouvy se nyní zabývá náš Ústavní soud. To, co Vám teď chci sdělit, nemá s rozhodováním Ústavního soudu bezprostředně žádnou souvislost.
Aniž si to mnozí uvědomují, Lisabonská smlouva pro Českou republikou znamená zásadní změnu. Tuto smlouvu jsem – jak víte – vždy pokládal za špatný vývoj Evropské unie. Prohloubí dnešní problémy EU, zvýší její demokratický deficit, zhorší postavení naší země a vystavuje ji novým rizikům. Mimo jiné i proto, že povede k ohrožení právní jistoty občanů a stability vlastnických vztahů v naší zemi.
Nedílnou součástí Lisabonské smlouvy je Listina základních práv Evropské unie. Na jejím základě bude lucemburský Soudní dvůr EU posuzovat, zda jsou právní předpisy, zvyklosti a postupy používané v členských zemích v souladu s touto Listinou. To umožní obcházet české soudy a uplatňovat např. majetkové požadavky osob vysídlených po II. světové válce přímo u Soudního dvora EU. Listina dokonce umožňuje přezkoumávat již platná rozhodnutí českých soudů.
Minulá česká vláda této – pro Českou republiku životně důležité – otázce nevěnovala dostatečnou pozornost a nevyjednala pro Českou republiku z této Listiny takovou výjimku, jakou si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Pro práva stanovená v Listině budou v těchto dvou zemích nadále platit jejich vlastní zákony a budou o nich např. v Polsku i nadále rozhodovat polské soudy.
Před ratifikací si Česká republika musí alespoň dodatečně vyjednat obdobnou výjimku. Tím nám bude dána garance, že Lisabonská smlouva nemůže vést k prolomení tzv. Benešových dekretů.
Myslím, že se tato výjimka dá rychle vyřešit.
Václav Klaus, Pražský hrad, 9. října 2009
Převzato v plném znění ze stránek www.klaus.cz.
K tomu si dovolím připojit několik citací z doby minulé:
...Za velmi významné považuji položení otázky po skutečném budoucím stautu tzv. Listiny práv EU. Především tedy ve smyslu, jestli se skutečně jedná o "mezinárodní smlouvu" (což vůbec není jasné, neboť Listina vůbec není nedílnou součástí LS a je v ní pouze zprávoplatňovaná na stejnou úroveň právní síly jako má tzv. primární právo EU a schválena byla Evropským parlamentem, nikoli mezistátní konferencí, či obvyklým ratifikačním procesem). Považuji to za tak významné, protože Listina by mohla mít skutečně velmi vážné konsekvence pro ČR ve vztahu k možnému otevření cesty k restitucím sudetoněmeckého majetku - a být tak velmi pravděpodobně nástrojem ne zrušení, ale pomocí možných judikátů Evropského soudního dvora o diskriminaci prostředkem masivního obejití Benešových dekretů, které tyto majetky účinně zabavily ve prospěch ČSR. Připomínám, že se podle některých odhadů může jednat až o 19% území ČR..., píše ve svém článku "Lisabonská smlouva hrozí masivním obejitím Benešových dekretů" z 9.6.2008 Jan Zeman.
Poslanecká sněmovna ČR o problému Benešových dekretů při schvalování LS jednala a zmohla se jen na nemastné neslané prohlášení, aniž prosadila nějaký dodatek k LS podle vzoru Polska:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, berouc v úvahu právní status přiznaný Listině základních práv Evropské unie Lisabonskou smlouvou,
odmítá snahy o extenzivní výklad rozsahu uplatnění Listiny základních práv Evropské unie a s tím spojené pokusy o otevírání otázek souvisejících s koncem a výsledky druhé světové války;
za další - vyzdvihuje pozitivní význam Česko-německé deklarace a v ní vyjádřenou vůli nezatěžovat budoucnost politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti;" - více viz stenogram z jednání Parlamentu ČR ze 17 února 2009.
Zato Anglie a Polsko si vymínily dodatek k LS, ve kterém se uvádí:
"Spojené království a Polsko si vymínily výjimku z používání Listiny, a to formou protokolu, který má být připojen ke Smlouvě o Evropské unii, ke Smlouvě o fungování Evropské unie a případně ke Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
Jde o "Protokol o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království" (Úřední věstník EU C 306, svazek 50), podle kterého v Polsku ani Spojeném království:
- Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora EU ani jakéhokoliv vnitrostátního soudu shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy dané země nejsou v souladu s principy, které Listina potvrzuje;
- zejména nic v hlavě IV Listiny ("Solidarita") nezakládá soudně vymahatelná práva, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu."
Podle právního rozboru poradců tehdejší evropské poslankyně Jany Bobošíkové "...Polsko uvádí, je možnost, že by Listina otevřela dveře Němcům, kteří by se mohli začít dovolávat svých vlastnických práv na půdu, která po druhé světové válce připadla Polsku...
Jediné, co je možné dnes Klausovi vytýkat, je malý důraz v jeho tlaku na vládu, které předal svoje pravomoce pro vyjednání obsahu mezinárodní tzv. Lisabonské smlouvy. Nepřichází se svými obavami poprvé, stejnou otázku a své pochybnosti zmínil v minulosti například zde nebo zde v závěru rozhovoru.
10.10.2009 11:45 [Trvalá adresa tohoto článku.]
Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.