Předvolební lucidní sen.
Víte, co to jsou lucidní sny? Docela výstižnou definici najdete například na stránkách "Životní energie": "Lucidní sny jsou zvláštním typem snů, během nichž si daná osoba jasně uvědomuje, že sní. Tato skutečnost je pro tyto stavy zcela charakteristická a je tedy právě tím, čím se lucidní sny odlišují od běžných snů. Zjištění, že se naše vědomí nachází ve stavu snění, zatímco tělo spí, je totiž doslova odrazovým můstkem jak k vědomému prožívání mnoha neobvyklých zážitků dle naší vlastní fantazie, tak pro nejrůznější způsoby zkoumání jevu samotného přes poznání jeho základních charakteristik až po řadu mnoha praktických využití." Další informaci najdete v článku Jak lucidně snít - praktický návod od Stephena LaBerge.
A právě včera jsem takový sen skutečně měl. Zdálo se mi, že hledám v blíže neurčeném městě záhadnou firmu Flame International. Chtěl jsem se totiž dozvědět něco více o fenoménu zvaném "studený oheň". Někde jsem - ve snu - tento pojem zachytil a snažil se zjistit o "studeném ohni" něco více, nejspíše abych o tom mohl napsat článek. Dostal jsem se po jistém neurčitém a zmateném pátrání do jakéhosi domu postaveném zřejmě počátkem dvacátého století a po krátkém bloudění chodbami a schodišti jsem skutečně objevil jedny nenápadné dveře s nápisem F.I.Limited. V hlavě mě zvonilo jen "studený oheň" a míhaly se mi v mozku zastřené obrazy paprsků studeného ohně.
Otevřel jsem ony dveře. Uvnitř byla jen zcela bíle vymalovaná, prakticky prázdná místnost. U rovněž bílého stolu seděl elegantně vyhlížející muž, který vstal a podával mě s úsměvem ruku. Pak si už nic nepapamatuji a probudil jsem se podivně ztuhlý - ve snu pochopitelně - na bílé posteli, oblečený a nade mnou stála jakási přísně vyhlížející žena středního věku, oděná v zeleném kostýmku těsně obepínajícím její poněkud neforemnou postavu nějaké sportovkyně, nejspíše zápasnice. "Už bude všechno dobré", uklidňovala mě s neurčitým křivým úsměvem, "jen jste trochu omdlel a brzy budete moci odejít," pronesla bez dalších viditelných emocí v obličeji a pomohla mě si sednout. Pak odešla a já se pokusil váhavě a ještě ne zcela ovládajíc svoje údy, odejít pootevřenými dveřmi.
Nikde nikdo nebyl v dohledu a tak jsem se snažil s pocitem neurčitého strachu a obav z toho, co bude následovat, uprchnout z tohoto podivného domu. Došlo mi, že jsem byl buď zhypnotizován nebo mě podali nějakou drogu. Podařilo se mě dostat se z onoho domu a za rohem prázdné ulice jsem vstoupil do banky plné klientů a personálu. Obrátil jsem se na jednoho z mužů se žádostí, aby přivolali policii, že jsem pronásledován a že se mě pokoušejí neznámí lidé unést. Dívali se na mě nejistě a s podezřením a nikdo se nechystal cokoliv pro mě udělat. Vtom ale vstoupila ona dozorkyně, které jsem upláchl, prokázala se kolemstojícím jakousi legitimací a pokoušela se mě odvést z banky pod záminkou, že jsem nebezpečná osoba. Děs před tím, co by mohlo v mém lucidním snu následovat - uvědomoval jsem si po celou dobu, že se jedná o můj sen - mě přinutil se násilím probudit v okamžiku, kdy se za námi zabouchly dveře banky.
Byl jsem ve své posteli a na podlaze po pádu se stolu ležela otevřená bible fašizmu dávno hanebně chcíplého Ády. Otevřela se na straně 273 a můj ještě neostrý zrak padl na tato slova:
Je třeba se zamyslet nad tím, z jakých ubohých hledisek jsou sflikovány takzvané "stranické programy", které bývají čas od času oprašovány a předělávány. Musíme detailně prozkoumat pohnutky těchto měšťanských "programových komisí", abychom pochopili tyto choromyslné výplody. Neboť je to vždy stejná starost, která vede k vytvoření nového programu, nebo k upravení toho stávajícího: obava o příští volební výsledek.
- - -
Politici tedy sahají po osvědčeném receptu, založí "komisi", chodí a naslouchají lidu, čmuchají v tisku, a tak pomalu vyčenichají, co by milý národ měl nejraději, co nenávidí a v co doufá. Každá profesní skupina, každá zaměstnanecká třída je co nejpodrobněji studována a jsou zkoumána její nejtajnější přání. I "zlá a špatná hesla" nebezpečné opozice bývají přehodnocována a objevují se k velikému úžasu jejich původních autorů a šiřitelů jako by nic v duchovní výzbroji starých stran.
Komise se dají dohromady, "revidují" starý program a vytvářejí nový (panstvo přitom mění své přesvědčení jako voják v poli košili ve chvíli, kdy stará je zavšivená!), v němž si každý přijde na své. Sedlákovi se dostane ochrany pro jeho statek, průmyslníkovi ochrany pro jeho zboží, konzument bude chráněn při nákupu, učitelům budou zvýšeny platy, úředníkům se vylepší penze, vdovy a sirotci mají být dostatečnou měrou zabezpečováni státem, doprava bude podporována, tarify mají být sníženy a dokonce daně mají být - když ne úplně, tak téměř - zrušeny. Občas se stane, že se na někoho zapomělo, nebo že některý z požadavků lidu byl přeslechnut. V tom případě se na poslední chvíli flikují prázdná místa tak dlouho, až lze s klidným svědomím doufat, že se dav normálních šosáků i s jejich ženskými zklidní a nejvyšší měrou uspokojí.
- - -
Když skončí volby a poslanci mají za sebou poslední lidové shromáždění a úspěšně unikli na dalších pět let drezůře plebsu, mohou se zcela věnovat plnění vyšších a příjemnějších úkolů, programová komise se rozpustí a boj o nové utváření věcí veřejných dostává opět podobu zápasu o denní chléb. U poslanců se tomu však říká diety.
Každé ráno se zástupce lidu vydává do budovy parlamentu, když ne přímo do zasedací síně, tak alespoň do předmístnosti, kde leží prezenční listiny. Ve jménu služby lidu tam zanese své jméno a přijímá svůj vysoce zasloužený plat jako odškodnění za toto nepřetržité a namáhavé úsilí.
Po čtyřech letech, nebo i v jiných kritických týdnech, kdy hrozí nebo se blíží rozpuštění parlamentních korporací, posedne pány v parlamentu nezkrotná činorodost. Tak jako ponrava neumí nic jiného než se změnit v chrousta, tak opouštějí tyto parlamntní housenky velkou společnou kuklu a obdařeni křídly vylétají ven za milým lidem. Znovu hovoří ke svým voličům, vyprávějí o své enormní práci a zlovolné zatvrzelosti těch ostatních, avšak nesouhlasně se tvářící masa po nich místo vděku a chvály vrhá syrové a nenávistné výrazy. Když nevděk lidu dosáhne určitého stupně, může pomoci jediný prostředek: Pověst strany se musí znovu nažehlit, program je zralý na vylepšení, komise znovu ožije - celý podvod začíná od začátku. Samozřejmě, že úspěšně, čemuž se při zatvrzelé hlouposti lidstva nelze divit. Hlasující dobytek, "měštanský" stejně jako "proletářský", ovlivněn tiskem a oslepen lákavým programem, se znovu vrací do společné stáje a volí si své staré podvodníky.
Uznáte, že tohle není nijak povzbuzující čtení, zvláště v době ústavní krize s předčasnými volbami plné roztomilých i odporných tanečků našich předních politiků. Ten Áda byl gauner, politický dobrodruh, diktátor, šílenec a vrah milionů lidí. Jeho Můj boj jako celek je zavrženíhodný zejména pro zavilý rasizmus a vybízení ke genocidě, kteroužto výzvu svého vůdce německý národ uposlechl a zle na to doplatil.
Áda měl ale světlé chvilky při pohledu na to politické hemžení, které jak se zdá, se od roku 1926 nijak zásadně nezměnilo. To, co je na systému zastupitelské demokracie nejhorší, je právě ten neustálý boj o moc mezi politickými stranami, či spíše mocenskými klany označovanými často jako mafie, který neponechává času k tomu, aby se vratká státní lodička ubírala dopředu bez zbytečného kličkování. Otázka ovšem je, kam je to dopředu, jaký cíl vlastně máme. S tím si prakticky nikdo z politiků neláme hlavu, protože na těch pár let, kdy budou v té či oné právě vládnoucí koalici u moci to za to nestojí. A lid obecný voličský má jediný cíl: abysme se měli dobře, pořádně se mohli nacpat, koupit si každý dva roky novej bourák - ti bohatší soukromé letadlo či alespoň bourák za pár milionů, každej rok jet dvakrát na dovolenou do luxusního hotelu někde u moře, postavit si vilu s bazénem u lesa a pokud možno nic nedělat. Nejlepší je si nakrást a dožít jako rentiér.
Takže proč vlastně chcete od politiků, aby se chovali jinak? Mají přece na tomto světě s ohledem na krátkost lidského života stejné cíle. Hlavně, aby nebyla válka, říkávala moje babička, které zažila obě dvě světové. (s použitím článku "10.7.2001 - Můj sen a předvolební boj." Nic se totiž za těch devět let nezměnilo.)
7.9.2009 10:15 [Trvalá adresa tohoto článku.]
Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.