Hybášková objevila slabé místo EU.

Poté, co si přečetla, že Írán vyzkoušel svoji novou raketu s doletem 2000 km, ji svitlo v její chytré hlavičce, jak přesvědčit české eurovoliče, aby jí prodloužili pobyt v evropském parlamentu na dalších pět let. Objevila něco úžasného, na co zatím nepřišli žádní velcí evropští politici včetně geniálního Sarkozyho: Lisabonskou smlouvu je třeba urychleně ratifikovat především proto, aby mohla konečně vzniknout armáda EU, která by nás svými antiraketami ochránila před zešílevšími íránskými politiky a náboženskými vůdci. Je to objev hodný politického génia. Rád se k paní Hybáškové přidávám, protože doufám, že jako znovuzvolená europoslankyně tak prosadí i moji myšlenku na vytvoření jednotné, silné a neporazitelné armády EU. Není to nic, co by mě napadlo právě teď. Již loni jsem v článku Vlastní Evropská unie jaderné zbraně? mimo jiné kriticky napsal:

Pokud jde o existenci či neexistenci společné armády EU, panuje v tom mírný zmatek. Tak například v dokumentu, který definuje evropskou bezpečnostní a obrannou politiku se dočítáme, že cílem Evropské unie je vytvoření vlastních kapacit (vojenských a civilních), prostřednictvím nichž bude sama EU schopna zvládat krize, v nichž nebude NATO angažováno. Avšak na dalším místě téhož dokumentu čteme, že deklarovaným cílem Evropské bezpečnostní a obranné politiky není ustavení evropské armády, ale vytvoření takových vojenských a civilních kapacit a nutného institucionálního zázemí, které Evropské unii umožní rychle reagovat na krizové situace.

Je vidět, že kdybych já sám kandidoval na europoslance, měl bych také co svým voličům nabídnout. Zejména moje představy o zavedení angličtiny jako jednotného úředního jazyka EU, vybudování federální policie, tajné služby a samozřejmě armády by mě jistě dopomohly k získání místa v evropském parlamentu. Jen moje nechuť k cestování (ty neustálé přesuny mezi Bruselem a Štrasburkem!!!) mě brání v tom si také založit politickou eurostranu a pustit se do mezinárodní politiky. Jsem prostě obyčejný přízemní člověk, který na sklonku svého života nejraději zalévá okurky, které už nikdo v rodině nemůže ani vidět, pěstuje ekologicky čisté brambory, jahody a jablka se skutečnými červy, které v obchodě nekoupíte. Sice by mě lákalo, když bych si mohl za peníze získané v Bruselu jako příspěvek na bydlení nechat posekat zahradu místním Ukrajincem, ale sám bych si toho trávníku nemohl užívat podle libosti, protože bych trčel v parlamentu.

Proto jsem vděčný takovým obětavým lidem, jako je například Jana Hybášková, které přeji, aby se jí podařilo konečně armádu EU založit. Jen se obávám, že její kolega z Evropské demokratické strany exministr obrany ČR a náměstek šéfa NATO Jiří Šedivý by jí mohl vyfouknout místo ministra obrany EU. Objevné a zásadní euromyšlenky europoslankyně Hybáškové si přečtěte v jejím článku nazvaném expresivně Írán má raketu, Evropa nic.
22.5.2009 11:15 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.