Velezrádný Klaus.

Podle názoru některých "politiků" ČSSD se prezident Václav Klaus otálením s podpisem Lisabonské smlouvy dopouští velezrady. Místopředsedkyně senátu Alena Gajdůšková (ČSSD) prohlásila, že na prezidenta podá v této věci žalobu. Také se objevily z téže strany politického tábora názory, že podpis prezidenta má následovat zcela automaticky poté, co mezinárodní smlouvu "ratifikovaly" obě komory parlamentu.
Naše ústava ale hovoří zcela jasně: je to prezident, který ratifikuje mezinárodní smlouvy a nikoliv parlament. Ten mu k ratifikaci jen dává souhlas. Čili je to přesně naopak, než jak si to ve svých makovicích zamotali naši milí politici z levé strany. Dovolím si pro přehlednost poněkud uspořádat jednotlivé články ústavy v logickém pořadí:

Článek 63
(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,

Je to tedy prezident, který svým podpisem provádí ratifikaci a nikoliv parlament, který nic neratifikuje ale jen dává souhlas k tomu, aby prezident mezinárodní smlouvu ratifikoval:

Článek 49
K ratifikaci mezinárodních smluv
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.

Velice důležité jsou i další články Ústavy, které jsou věnovány dopadu uzavřených mezinárodních smluv do našeho právního řádu:

Článek 10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

Článek 10a
(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.

Ústava také dává Ústavnímu soudu pravomoc zkoumat a rozhodovat o tom, zda mezinárodní smlouva nějakým způsobem nenarušuje náš ústavní pořádek:

Článek 87
(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.

A jak je to tedy s tou velezradou prezidenta? Pokud by snad byl prezident shledán velezrádným, nešel by v žádném případě do vězení. Ústava nestanoví taxativně zločiny, které by spadaly mezi velezrádné, pouze definuje mechanismus:

Článek 65:
(1) Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
(2) Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.
(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno.

"Přítelkyně" Gajdůšková (ČSSD) by tedy musela nejprve přesvědčit senát, aby Václava Klause z oné velezrady obžaloval, protože na podání žaloby k ústavnímu soudu nestačí jedna senátorka. A musela by za pomoci právníků ČSSD definovat, jakého velezrádného zločinu se vlastně prezident odkládáním ratifikace Lisabonské smlouvy dopouští. Gajdůšková by musela prokázat, že Klausova protilisabonská politika směřuje "proti celistvosti republiky" nebo "proti jejímu demokratickému řádu". Říká se to jasně v Zákonu o ústavním soudu:

§ 96 Velezrada
Velezradou pro účely tohoto zákona rozumí se jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.
§ 97 Ústavní žaloba
(1) Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy na základě žaloby Senátu rozhoduje, zda se prezident republiky dopustil velezrady. Řízení je zahájeno doručením žaloby Ústavnímu soudu.
(2) Ústavní žaloba proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy (dále jen "ústavní žaloba") musí obsahovat přesné vylíčení jednání, kterým se měl prezident republiky dopustit velezrady, spolu s uvedením důkazů, o které se ústavní žaloba opírá.
(3) Ústavní žalobu projedná Ústavní soud přednostně před ostatními návrhy.

Ad absurdum by mohl být prezident obžalován senátem spíše právě tehdy, kdyby Lisabonskou smlouvu ratifikoval. Protože některé její články podle některých kritiků skutečně "směřují proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu".

Kdo si chcete v klidu přečíst celou Ústavu, najdete ji nejlépe zde. Možná, že většina z vás zjistí, že jí v životě nečetli. Podobně jako onu "všem známou" Lisabonskou smlouvu. Přeji vám krásný, opět slunečný den a úspěchy ve vašem konání.
13.5.2009 10:45 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.