Pustí konečně Putin plyn?

Ruský car v křesle předsedy vlády se svým poslušným "nástupcem", prezidentem Medvěděvem, si s rozkoší pohrávají jako malí kluci s kohoutkem ovládajícím tok plynu do východní, střední i západní Evropy. Vychutnávají si bezmoc evropských politiků a těší se na to, že dostanou konečně Ukrajinu do naprosto podřízeného postavení. Premiérka Ukrajiny Timošenková si spolu s prezidentem Jevtušenkem usmysleli neztratit tvář a přidali do protokolu o zavedení třístranné kontroly toku plynu na rusko-ukrajinských hranicích jakýsi dodatek, ve kterém popírali, že by snad kradli ruský plyn určený pro evropské státy. Medvěděv prohlásil vzápětí dohodu za neplatnou a kohoutek neotevřel. Topolánkův "úspěch" z jednání v Moskvě se rázem změnil v neúspěch a ruská strana odmítla s ním dále jednat. Poté, co Ukrajina dnes ráno podepsala znovu dohodu o monitorování dodávek plynu pro Evropu bez sporného dodatku, šéf Gazpromu Alexej Miller a ruský vicepremiér Dmitrij Sečin odletěli přímo do Bruselu, kde budou o obnovení dodávek plynu jednat s předsedou Evropské komise Josém Barrosem. Topolánka tak vyřadili ze hry a dali tím jasně najevo, že s nějakým bezvýznamným politikem ze státu, který ještě nedávno patřil mezi sovětské satelity a který nepochybně sympatizuje s Ukrajinou, nemají náladu nadále jednat.

V pozadí celého kolotoče kolem plynu je ale něco mnohem důležitějšího: ve skutečnosti se vede boj o Ukrajinu, obilnici Evropy. Sice jí dnes není, ale nedozírná pole ukrajinské černozemě jsou pro průmyslem zničenou krajinu Evropy a pro neúrodné Rusko a Sibiř prakticky jedinou nadějí pro produkci potravin do budoucna. Připojit Ukrajinu k EU není ničím jiným, než "mírovou" realizací cíle, který se pokusil uskutečnit šílený Hitler pomocí vojenské síly ve snaze nakrmit hladové Německo. Využít ukrajinskou otrockou práci na polích pro zabezpečení obživy Evropy, která se díky totální industrializaci dostala do situace, kdy není schopná si vypěstovat potraviny na vlastním území, to je velice perspektivní "podnikatelský" záměr. Ukrajinské otroky využíváme u nás v Česku už dnes na stavbách. Je to spolu s Mongoly ta nejlevnější pracovní síla a další otroci čekají na Ukrajině na dobu, kdy budou pomocí západních strojů a umělých hnojiv vyrábět potraviny pro EU a těžit z obrovských zásob uhlí pro vývoz na západ.

To, že se směřování Ukrajiny do náruče EU ruské vládě ani ruské oligarchii nelíbí, je nasnadě. Rádi by tamější vládu vyměnili jakýmikoliv prostředky a nezastaví se ani před vyvoláním občanské války či politickými atentáty. Pokus o zavraždění Jevtušenka byl toho jasným důkazem. Tahanicím o plynový kohoutek není tedy konec a tak není vyloučeno, že se EU nepodaří získat bank: ukrajinské levné obilí, uhlí i volnou cestu pro ruský plyn. Je jasné, že Rusko, dokud bude mít plynu dostatek, se bude jej snažit prodávat na západ za výhodné ceny a to i cestami mimo území Ukrajiny (viz rusko-německý baltický plynovod). S připojením Ukrajiny k EU se Kreml ale nesmíří. A na to, aby se v Rusku změnila vláda ochotná posluhovat plánům bruselských politiků, na to EU nemá dostatek agentů, kolaborantů ani peněz. Právě probíhající pokus prosadit v ukrajinském parlamentu zákon o volném prodeji půdy zemědělským velkopodnikatelům a cizincům je jen chabým pokusem si ukrajinskou černozem koupit. Bez prozápadní vlády do takového nejistého obchodu a podnikání nikdo nepůjde.
12.1.2009 11:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.