26.9.- Vláda při hlasování o nedůvěře nepropadla.

Dnes v 10:10 hod skončilo hlasování o nedůvěře k vládě, vyvolané poslaneckým klubem ODS. Hlasování bylo veřejné a dramatické: pro návrh odvolat vládu bylo 98 poslanců ODS a KSČM, proti návrhu hlasovalo 100 poslanců vládní koalice. Poslanec Hojdar se postaral o své další zviditelnění, protože se jako jediný zdržel hlasování. Na straně opozice chyběl poslanec Mandík (KSČM), který je vážně nemocen a je hospitalizován v nemocnici.
Špidla tedy se svým křečovitým úsměvem slaví těsné vítězství, které lze přirovnat k tomu, jako když po vás někdo vystřelí a kulka se vám jen lehce otře o skráň. Hlasování tak předznamenalo další projednávání zákonů spadajících do vládního návrhu reformy veřejných financí. Boj bude pokračovat a dá se předpokládat, že jednota vládní koalice nebude tak pevná, jako při hlasování o udržení se u koryta.

26.9.- Vážná politická krize na Slovensku?

Britský spravodajský magazin Jane‘s Intellingence Digest (JID) napsal včera v článku nazvaném NATO reacts to Slovak 'purge' , že generální tajemník NATO George Robertson doporučil těm členským krajinám aliancie, které ješte neratifikovaly vstup Slovenska do aliance, aby tento proces zastavili až do odvolání. Oficiální představitelé NATO tuto informáciu ale popřeli. To není pravda. Generální tajemník to neudělal, řekl mluvčí aliancie Robert Pszczel. Tento článek není pravdivý.
NATO je podle magazinu JID natolik znepokojené posledním vývojem na Slovensku, že prý všem svým zaměstnancům nařídilo omezit soukromné i profesionální kontakty se slovenskými zástupci. Slovenští představitelé při NATO jsou tak izolovaní až do odvolání.
Co se vlastně na Slovensku děje? Předseda vlády odvolal ministra obrany a současně i šéfa slovenského Národného bezpečnostného úradu (NBÚ). Vysoké představitele NATO podle JID znepokojilo odvolání ministra obrany Ivana Šimka, kterého pokládali za velmi prozápadního a proreformního. A ani premiérova kandidáta na post šéfa NBÚ Milana Ježovicu by Brusel prý nepřijal s velkou radostí. Ježovica je totiž absolventom moskevského Státního institutu pro mezinárodní vztahy, který byl v minulosti známým místem náboru sovětských tajných agentů.
Lze se s úspěchem domnívat, že se ruské tajné služby nevzdaly naděje, že se jim podaří na poslední chvíli zmařit vstup Slovenska do NATO. Kam až sahá na Slovensku jejich vliv, to vědí jen ruští rezidenti a jejich kontakty na Slovensku.
Premiér Mikuláš Dzurinda, který je na mezinárodní konferenci v Zürichu, nebude komentovat články uveřejněné v britském magazinu Jane´s Intelligence Digest. Podle premiérova mluvčího Mikuláš Dzurinda považuje tento časopis za nedůvěryhodný.

25.9.- Nemáme rádi naše vykořisťovatele.

Jefim Fištejn ve svém článku Okamžik pro Maggie v revue Politika píše: Každý politický diskurs ve Francii je bezpodmínečně založen na premise, že námezdní práce je formou kapitalistického vykořisťování, která odcizuje dělníka jeho pravé humanitě. Tento marxistický koncept, který stále ovládá nejen francouzské, ale celoevropské politické a ekonomické myšlení, pojímá zaměstnanecký poměr jako bytostně nepřátelský vztah mezi kapitálem a námezdní prací a vnucuje společnosti takový pohled na tržní hospodářství, který ho nechápe jako vzájemně výhodný podnik, ze kterého těží všichni, nýbrž jako třídní bojiště. Tento přístup je v příkrém protikladu s náhledem na práci, který tradičně dominuje v anglosaském světě. Propastný rozdíl potvrzují statistiky. Poslední celosvětový průzkum, známý pod názvem Pew Global Attitudes, zjistil, že 41 % Britů a 44 % Američanů je "velmi spokojeno" se svým zaměstnáním, zatímco mezi Francouzi je spokojeno jen 24 %. Není divu, že lidí obecně spokojených se svým životem a optimisticky se dívajících do budoucna je mezi Brity a Američany dvojnásob více než mezi Francouzi. Negativní vztah k práci podmiňuje nejen ekonomické, ale také psychologické problémy. Čím kratší je pracovní doba, tím tvrději musí Evropané makat, aby udrželi produktivitu práce a tím i konkurenceschopnost svých výrobků. Čím tvrději makají, tím je jim zaměstnání odpornější a dožadují se dalšího zkracování pracovní doby. Další bludný kruh, který nemá východisko - obyvatelstvo evropských zemí stárne, penzijní systémy se hroutí, leč odbory bojují za předčasné odchody do důchodu. Naproti tomu v Americe a Británii starší lidé bojují za své právo nebýt diskriminováni kvůli věku a pracovat, dokud se cítí práceschopní. Vtip je v tom, že zde nejde o snahu přilepšit si vydělaným grošíkem. Američané a Britové nahlíží práci nejen jako zdroj příjmu, ale jako jednu z potenciálních životních radostí a potěšení.
A jak je to u nás v Česku? Nepochybně patříme do té evropské zóny: podnikatel-kapitalista je pro nás jen vykořisťovatel, kterého nevnímáme jako někoho, kdo nám zajistil práci a tím výdělek. Být v roli zaměstnance nám připadá jako něco potupného. Komunistický stát jako zaměstnavatel byl jen vystřídán jakýmsi podvodníkem nebo nečitelnou skupinou akcionářů. A tak stejně jako dřív můžete vidět, jak si zaměstnanci zařizují soukromé věci v pracovní době, jak se snaží ulít kde se dá, hospody jsou plné "pracujících", kteří stále ještě chodí na melouchy s nakradeným materiálem a nářadím nafasovaným u zaměstnavatele. O nějaké solidaritě se zaměstnavatelem není vidu ani slechu. Tvrdě pracují jen ti, kteří se postavili na vlastní nohy. V okamžiku, kdy ale svoji "firmu" jednoho člověka potřebují rozšířit o několik zaměstnanců, dostanou se sami do nezáviděníhodné pozice onoho vykořisťovatele, z jehož firmy nedávno odešli. Existuje tedy pro nás nějaká "britská" cesta? Obávám se, že na nějakou zásadní změnu postoje zaměstnanců k zaměstnavatelům si budeme muset počkat. Díky usilovné "práci" zdejších odborových vůdců možná i několik desítek let.

23.9.- Den bez aut je pitomost.

Evropského dne bez aut, kterým v pondělí vyvrcholil Evropský týden mobility, se zúčastnilo více než 600 měst ve 20 evropských zemích. Městská centra byla většinou zcela uzavřena automobilům. Evropský den bez aut se letos podruhé konal i v České republice.
V řadě měst došlo k dopravním kolapsům a výsledek této agitky byl nulový. Mnohem účelnější je řešit v každém městě nebo vesnici místní problémy s automobilovou dopravou zásadním způsobem technickými i ekonomickými opatřeními. Není to jízda na jeden den, ale usilovná práce zejména členů místního zastupitelstva často i proti názorům obyvatel a zejména některých podnikatelů. Spoléhat na dobrovolné chování majitelů automobilů je nesmysl. Jednou z cest je zpoplatnění vjezdu do vnitřního města, což ale preferuje bohaté proti chudým. Nejrozumější je absolutní zákaz soukromé dopravy v centrech obcí všude tam, kde lze dopravu vést mimo. Zásobování obchodů a firem řešit výhradně v noci. Na vhodných místech otevřít parkoviště pro dojíždějící s tím, že parkování od 5.00 do 24.00 hodin bude zdarma pro majitele předplatních jízdenek na veřejnou dopravu. Pokud na odstavných parkovištích bude někdo chtít vydělávat, jako je to dosud například v Praze, je to předem odsouzeno k neúspěchu. Že se i v Praze dá významně omezit provoz automobilů ukázala loňská povodeň.

23.9.- Virus Win32/Swen.A (Win32/Gibe.E)

Pokud Vám dorazil email tvářící se jako oficiální zpráva od fy Microsoft obsahující v příloze EXE nebo ZIP soubor se záplatou pro MS Internet Explorer, MS Outlook a MS Outlook Express, pak vězte, že NEJDE o skutečnou záplatu Windows (Microsoft nikdy neposílal a nikdy posílat nebude záplaty e-mailem !), ale o virus Win32/Swen.A (Win32/Gibe.E).
Virus se šíří nejen elektronickou poštou, ale i přes nevhodně nasdílené disky v rámci lokální sítě. Mezi další metody šíření patří IRC kanály nebo Kazaa.
Nahrává mu i skutečnost, že likviduje celou řadu antivirových rezidentních štítů. Podrobnosti najdete v angličtině zde, česky zde.

22.9.- ČSSD je rudozeleně biofilní.

Politickou budoucnost má podle předsedy vlády a ČSSD Vladimíra Špidly rudozelená koalice německého typu. "Sociální demokracie je biofilní stranou, která se zaměřuje na kvalitu života, trvale udržitelný rozvoj a na rovnováhu mezi člověkem a přírodou," řekl Špidla na nedávné tiskové konferenci v Lidovém domě. Novináři, kteří přišli do Lidového domu s dotazy především k reformě veřejných financí a rozpočtu, naslouchali překvapeně předním sociálnědemokratickým politikům, kteří hovořili o ekologii a budoucím spojenectví se Stranou zelených. Byl to rafinovaný krok: mluvit o voze, když hlavním tématem měla být řeč o koze. Nechápete, co to slovo biofilní znamená? Prostě socani v čele se Špidlou milují nezřízeně vše živé, tedy i své voliče, stromy, trávu, vzduch. Zřejmě nemají rádi továrny, silnice, elektrárny, úřady, automobily - prostě všechno neživé. Hlavním smyslem nečekaného prohlášení o biofilii (nejedná se o žádnou duševní úchylku, jako je například zoofilie) bylo sdělit národu, že socani objevili nového nadějného spojence do příštích voleb a sice Stranu zelených.
Stranu zelených Špidla označil za osvědčeného spojence sociálních demokratů všude v Evropě. Pokud tato partaj založená po převratu bývalými členy KSČ a příslušníky StB je údajně dnes již očištěna od podezřelých elementů včetně tunelářů stranického majetku (zmizelo 6 milionů ze stranické pokladny) a pokud překročí pětiprocentní hranici, bude partnerem sociální demokracii i v Česku. Strana zelených má v současné době něco kolem 700 členů. Je to jistě nepřehlédnutelná síla... Špidla si asi neuvědomil ještě jednu maličkost: předseda zelených na dotaz o postoji k válce v Iráku v Radiožurnálu 14.04.2003 prohlásil : "My jsme proti, v této konkrétní situaci, válečnému řešení, protože z hlediska cílů je kontraproduktivní a dokonce bychom požadovali to, aby česká vláda jasně řekla, že tady není členem válečné koalice George Bushe a aby stáhla vojenský kontingent z té oblasti. ". Tohle by se asi Špidlovu věrnému příteli Bushovi nelíbilo.

22.9.- Potomek Marvanové hlasování o reformě neovlivní.

Hana Marvanová udělala poslední krok jako poslankyně - doma před notářkou podepsala rezignační dopis. "Můj mandát skončí, jakmile ho převezme předseda sněmovny. Šéf klubu US-DEU ho předá panu Zaorálkovi patrně v úterý," prohlásila. Do jejího křesla usedne šéf pražské organizace US-DEU Tomáš Vrbík, který je jejím přítelem. Je ženatý a nic nenasvědčuje tomu, že by mohl být otcem jejího syna. Jedná se zřejmě o přátelství politické, ze kterého se děti nerodí.

19.9.- Jaká je budoucnost mobilních telefonů?

Úvodem upozorňuji, že se moje úvaha nijak netýká technických otázek, protože v tom se necítím ani trochu odborníkem. Sám jsem používal mobil jen asi půl roku a to pouze pro služební účely, kdy jsem jej zapínal v 9.00 a vypínal v 17.00 hodin. Pokusím se pouze prorokovat, jak se bude mobilmánie podílet na změně společnosti tvorů, nazývajících se hrdě Homo sapiens.
Kam to až zašlo už nyní? Dochází k naprosté ztrátě soukromí nejen tím, že majitel mobilního telefonu je prakticky kdykoliv online, neboli jak říkáme hezky česky po staru na drátě, ale je nejmodernějšími prostředky policejního i soukromého dohledu snadno identifikována i jeho poloha. Pokud ovšem nenosíte mobil v olověné krabici. Namítnete, že uživatel mobilu sice může přístroj vypnout, jenže to většinou neudělá v obavě, že se včas nedozví důležitou informaci, že mu unikne něco z jeho virtuálního života sestávajícího ze čtení SMS nebo hledění na MMS zprávy. S vypnutým mobilem si totiž takový Homo mobilis připadá, jakoby jeho samotného právě někdo vypnul, jakoby přestal existovat. Většina hovorů vedených přes mobily jsou ale naprosto nedůležité, ba triviální debaty o ničem. Častým případem je scénka, kterou jsem zrovna včera zaregistroval v samobsluze: muž s mobilem u ucha konzultoval pravděpodobně s manželkou, jaký druh párků má koupit. Odrecitoval jí, co je k dispozici a podle rozhodnutí manželky nakoupil. Pravděpodobně se choval naprosto modelově podle právě probíhající reklamy s jedinou změnou, že v ní snad šlo o sýry. Pravda, neměl poslední model umožňující párky vyfotit, poslat to manželce k posouzení barvy a velikosti. Také nemohl ve frontě u pultu lahůdek sledovat poslední televizní zprávy. Příští model mobilu mu to ale jistě umožní. Obraz bude sice malé až nepatrné velikosti, ale jako hračka a lákadlo to poslouží dokonale. Výrobci mobilů si totiž počínají naprosto stejně, jako výrobci aut nebo počítačů: aby udrželi stávající ceny, prodej, stálý zisk a tedy i chod svých továren, musí do každého dalšího modelu přidat za prakticky tutéž cenu nějaké vylepšení, novou funkci. Sice jí většina uživatelů použije jen jednou za život nebo nikdy, ale zabrání to poklesu obratu zboží. Mobily budou tedy disponovat funkcí měření krevního tlaku, předpovídání místního počasí, měření síly slunečního svitu a určování příslušného opalovacího krému, zobrazí vám jídelní lístky nejbližších restaurací ve vašem okolí a vyvedou vás z neznámého lesa poté, co jste právě zabloudili.
Je to všechno určitě nesmírně užitečné a pohodlné. Je to také nesmírně návykové. V okamžiku, kdy dojde k výpadku sítě daného operátore jsou uživatelé zmatení, bezradně se rozhlížejí kolem o pomoc, která ale nepřichází, protože zmateni jsou všichni. Nejhorší noční můrou každého majitele mobilu je jeho porucha, zničení baterie. Ztrácí v tom okamžiku část své existence, všechna telefonní čísla, je bez kontaktu, sám. Podobá se to situaci, kdy se vám zhroutí operační systém vašeho počítače a nemaje zálohu své elektronické pošty, propadáte naprostému zoufalství. V některých případech můžete tak dospět až ke krachu vlastní firmy. Proto zkušení mobilmanisti vlastní ne jeden, ale několik mobilů, kterými si jistí svoji virtuální existenci.
Jak tak o tom uvažuji, připadám si bez mobilu jako virtuální poustevník, ve společnosti jsem člověk nižší kategorie. Ten, kdo není dosažitelný mobilem jakoby neexistoval. Ještě když jsem žádán o číslo svého mobilu mohu při nejhorším uvést některý ze svých mnoha emailů. Tím jej ovšem dávám do nekontrolavatelného oběhu a tak, abych se ubránil proti spamu, cyklicky zahazuji každého půl roku starou adresu a opatřuji si nějakou úplně novou stejně tak, jako to dělají zkušení mobilmanisti se svými přístroji a telefonními čísly. Doufám, že příslušní správci poštovních serverů po jisté době moji schránku plnou mailů, které jsem nikdy nečetl, zruší. S tím se ztratí z virtuálního světa část mé existence, kterou jsem nikdy neprožil. Zaplaťbůh.

18.9.- Potomek Marvanové ovlivní výsledek hlasování.

Hana Marvanová v úterý šťastně porodila a tak je možné, že se stačí vrátit do parlamentu včas, aby mohla dát hlas vládní koalici. Tím by snad mohla eliminovat Hojdarovu vzpouru a umožnit vládě prosazení reformních zákonů. Původně měla Marvanová podle odhadu lékařů porodit až koncem měsíce.
Je zjištěno, že ještě nenarozené dítě aktivně vnímá nejen duševní stav matky, ale i zvuky a hlasy kolem ní a že je to především dítě, které si samo "řídí" porod. Lze se tedy s úspěchem domnívat, že potomek poslankyně poté, co vyslechl řadu politických jednání, se rozhodl přijít na svět o něco dříve, aby tak podpořil vládu, která se na poslední chvíli rozhodla ponechat matkám výhodu dřívějšího odchodu do důchodu. Zdali bude následovat matku ve výběru povolání se teprve ukáže.
V každém případě mě obchází mráz z toho, že termín narození jednoho dítěte může zásadně ovlivnit osudy mnoha lidí a další směřování celého státu včetně možného pádu vlády. Je něco shnilého v našem systému řízení státu, když takové nuly jako Hojdar nebo Marvanová mají tak velký vliv.

17.9.- Půjde ODS po pádu vlády ČSSD do přechodné vlády?

Předseda ODS Mirek Topolánek prohlásil, že jeho strana je v případě "jasně definovaného termínu mimořádných voleb a dohody na proceduře" ochotna podílet se na sestavení přechodné vlády. Pro tento postup ale nemá plnou podporu všech předních funkcionářů ODS. Místopředseda ODS Jan Zahradil je toho názoru, že prezident by měl po případném pádu kabinetu svolat jednání představitelů politických stran a pokusit se zjistit, jak chtějí situaci řešit. Účast občanských demokratů v dočasné vládě jmenované prezidentem ale odmítá.
Jasně se ukazuje, že se ČSSD v čele se Špidlou dopustila velké chyby tím, že při sestavování vlády po posledních volbách nevytvořila vládní koalici s ODS. Reforma veřejných financí by se společné vládě snadněji prosazovala a nehrozil by její dnes hrozící pád. Zeman by jako předseda takové vlády nemusel trapně neúspěšně kandidovat na prezidenta a ODS by dnes nebyla na prvním místě ve volebních preferencích. Co bude dál? Pokusím se věštit budoucnost. Ať už vláda padne hned nebo to doklepe do konce volebního období, Špidla v každém případě skončí svou politickou dráhu a v ČSSD převládnou zemanovci. Předsedou příští koaliční vlády ODS a ČSSD se stane Topolánek. ODS díky následujícím nepopulárním opatřením přijde o první místo v průzkumech volebních preferencí a v dalších volbách to zase vyhrají socani. A tak to půjde dál až do skonání světa, protože o tom to je.

16.9.- Soukromá databáze o spoluobčanech je užitečná věc.

Pro vytváření nelegální databáze je trestně stíhán nejmenovaný vysoký funkcionář inspekce ministra vnitra. Shromažďoval údajně pro vlastní potřebu informace o vybraných osobách a čerpal přitom ze všech civilních databází, do kterých má přístup jen policie. Nezákonnou činnost důstojníka odhalila prý sama inspekce, nejspíše na základě udání jiného pracovníka této instituce, která je jakousi policií v policii a má za úkol odhalovat a vyšetřovat zločiny páchané pracovníky ministerstva vnitra, tedy i příslušníky policie.
Šéf inspekce Mikuláš Tomin obviněného okamžitě zprostil služby. Při tom prohlásil, že páchání trestné činnosti mezi pracovníky ministerstva vnitra je do značné míry ovlivněno faktem, že na počátku devadesatých let byli přijímáni pracovníci bez řádného prověřování. O tom, proč si alespoň svoje podřízené řádně při převzetí funkce neprověřil, skromně pomlčel.
Jedno je jisté. Shromažďování choulostivých informací zejména na politiky má tisíciletou tradici a vždycky to byla přirozená součást politického boje. Touto bohulibou činností se v našem "novém" státě po převratu zabýval už tehdejší federální lidovecký ministr vnitra Richard Sacher, který v té době tvrdil, že má trezor obsahující tajné spisy StB na přední "nové" politiky. Kam se tyto svazky poděly, když spoluzakládal firmu GROUP 4, se dodnes neví. Asi se někde ztratily... Zejména pak za ministrování bývalého pastevce pana Rumla nalezli do řad pracovníků ministerstva vnitra spousty bývalých komunistů a agentů StB a dalších lidí bez morálních zábran, kteří se místo dřívějšího nahánění disidentů do kriminálu dnes zabývají sbíráním choulostivých informací především o politicích a podnikatelích. Takové informace se dají kdykoliv dobře zpeněžit a použít jak v politickém, tak i konkurenčním boji. Slovo boj je to správné, je to boj o místo na výsluní, boj o miliardy státních peněz. Ne náhodou nazval svůj u nás zakázaný spisek Adolf Hitler Můj boj. Není nad to, když můžete v takovém boji jako politik vydírat svého stranického "kolegu" a přinutit ho, aby vám uhnul z vaší bojové cesty. Pomocí choulostivých informací o vaší minulosti vás může naopak váš konkurent nebo "společník" přinutit k prodeji vašeho podílu ve firmě za "výhodnou" cenu, případně může vypuštěním takových informací způsobit i pád akcií vaší firmy.
Můžeme být ale v klidu, protože náš ministr vnitra už se všemi takovými nepřáteli demokracie tvrdě zatočí. Těm, kteří by se snad chtěli o něj otírat, vzkazuji: na našeho Standu nám nesahejte, ten ví nejlíp, jak se ministerstvo vnitra řídí a jací lidé v něm mají pracovat. Jen si sáhněte do vlastního svědomí, zda máte svoje nejbližší a případné zaměstnance prověřené tak důkladně, že byste za ně dali ruku i do ohně. Pokud ne, tak si rychle nějakou soukromou databázi založte. Bez toho se nedá pracovat v politice ani podnikat. Nepřítel může číhat kdekoliv, nakonec by se z něj mohl vyklubat i terorista. A s těmi zatočíme nemilosrdně! Chtělo by to ještě více pravomocí pro policii, zejména v odposlouchávání telefonických hovorů a prohlídek podezřelých objektů bez zdlouhavého udělování souhlasu soudu. Stačí se inspirovat zákony platnými ve Spojených státech.

15.9.- Ještě vás nevykradli, ještě vás neoloupili?

Pak se považujte za oblíbence bohyně štěstěny, protože průměrně se odhaduje, že za posledních deset let byla nějakým způsobem napadena každá rodina v této civilizované zemi. Buď šlo o vykradení bytu či chaty, nebo o útok kapsářů, vykradení nebo dokonce ukradení auta a v poslední době loupežné přepadení někde na ulici třeba i za bílého dne. Ti, co měli smůlu největší, byli obětí znásilnění, případně byli zavražděni.
Pokud vyloučíme, že co Čech, to zloděj, násilník nebo vrah, pak se nepochybně jedná o činy chronických recidivistů podporovaných mafií překupníků, vlastníků bazarů a zastaváren často podporovaných záměrně či z nedbalosti příslušníky policie. Pokud jsou někteří dopadeni, značné procento z nich není ani obviněno pro nedostatek důkazů, za ty, kteří stanou před soudem, bojují s velkou vehemencí často ti nejlepší advokáti vědomě placení z nakradených peněz. Jestliže se snad ctihodný soud zmýlí a pošle dopadeného a usvědčeného gaunera do vězení, ve většině případů je tento propuštěn po odpykání jen části trestu pro dobré chování na základě dobrozdání řady odborníků, kteří z tohoto skvělého byznysu rovněž profitují.

Jejich oběti se nikdy nedočkají žádné finanční náhrady, protože propuštěný recidivista se stává jako oficiálně nezaměstnaný klientem úřadu práce a sociálního odboru příslušného úřadu. Pokud se snad jejich oběť účastnila aktivně v průběhu policejního vyšetřování a soudního přelíčení jako svědek, stává se s naprostou jistotou po jeho propuštění předmětem pomsty pachatele trestného činu a může očekávat například podpálení domu, další vykradení bytu či přepadení spojené s fyzickým napadením. Tato pomsta může následovat po svědectví v neprospěch vyšetřovaného a souzeného vzápětí, protože každý pachatel má přes svého advokáta nebo nejnověji pomocí mobilního telefonu doručeného podplaceným dozorcem možnost příslušnou pomstu zařídit ještě před svým propuštěním z výkonu trestu. Nemluvě o násilném ovlivňování svědků, kteří raději odvolají svoje neuvážené výpovědi dříve, než by riskovali újmu na majetku či zdraví.

Policie v žádném případě neochrání váš majetek a nepomůže vám ani najatá ochranka, jak dosvědčují případy střežených a okradených celebrit včetně pana prezidenta Klause za dob jeho premiérování. Police tu přece není proto, aby chránila váš majetek, to si konečně uvědomte. Také tu není pro to, aby vám zaručila osobní bezpečnost na ulici, v metru či ve vlaku. Máte přece možnost se ozbrojit a střílet v případě přepadení do vzduchu. Nedovedu si ale představit svoji známou, kterou fyzicky napadl a oloupil neznámý pachatel v 9 hodin večer uprostřed civilizované čtvrti Praha 6, která je rezidentním místem řady zahraničních velvyslanectví, jak kolem sebe střílí ve snaze ochránit svůj ubohý důchod. Stejně tak se nemůže bránit třeba vaše dítě, oloupené za bílého dne o svůj mobil. A když vy, občan plný sil a odhodlání vytáhnete na útočníka nebo lupiče procházejícího se po vašem bytě zbraň, můžete počítat s tím, že jí vytáhne i on a budete to spíše vy, kdo zůstane ležet v krvi na zemi.

Mám i známého, který po matce zdědil rekreační chatku kdesi v rekreační oblasti kousek od Prahy. Za posledních 10 let byl celkem 21 krát vykraden, ačkoliv v té chatě neměl a stále nemá vůbec žádný movitý majetek. Každá "loupež" byla ovšem spojená s rozbitím oken, vypáčením dveří či dokonce probouráním dřevěné stěny. Čím více se snažil o ochranu svého majetku podle skvělých návodů policie a pojišťoven, tím větší byla následná škoda. Nakonec skončil u zabezpečovacího zařízení napojeného na mobil a dodnes žije v neustálém napětí, kdy se mu na něm objeví zpráva o tom, že byl právě vykraden po dvaadvacátě. Mezitím mu ale vyloupili v Praze byt v řadovém domku v době, kdy si odskočil na oběd do nedaleké restaurace. Takže investoval dalších dvacet tisíc za zabezpečení bytu, leč má jedinou jistotu: že se včas dozví, že byl vykraden. K dopadení nebo usvědčení pachatele to nepřispěje. Na to by musel investovat mnohem více včetně nemalého měsíčního poplatku za připojení na pult centralizované ochrany.
Všechna tato technická opatření mají především význam odstrašující, ale současně k sobě poutají pozornost skutečných mistrů loupeže, pro které nejsou žádnou překážkou, ale naopak jim dodávají jistotu v tom, že na místě činu najdou cennosti, které budou stát za to. Máte na svém domě od alarmu vyvedenou bezdrátovou sirénu? Profesionál si s ní poradí: srazí jí palicí do připraveného kbelíku s vodou nebo jí nahustí montážní pěnou.

Vykradli vám po pátě auto před vaším domem? Pak máte jedinou možnost: parkovat na parkovišti hlídaném kamerami, ozbrojeným hlídačem a psem. Vězte, že se vám to vyplatí. Ale auto mám přece na to, abych vyšla z domu a nasedla do něj a ne abych někam pochodovala, namítla na mou radu moje známá. K tomu poznamenávám, že zdravotní procházka ještě nikomu neublížila. Za ten klid v duši, že vašemu miláčkovi nikdo neublíží, to určitě stojí. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti.

Ale abychom neskončili tak pesimisticky. Působení našich spoluobčanů v oblasti zločinu má také řadu pozitivních stránek. Především to, že kradou a loupí, přináší spoustě dalších občanů tolik vzácné zaměstnání a živobytí. Jsou to zaměstnanci firem prodávajících různé alarmy a instalujících celé zabezpečovací supersystémy včetně kamer a počítačů. Patří mezi ně především naši milí policisté, kteří tu jsou přece především proto, aby s vámi sepsali po dokonaném zločinu řádný protokol. Dále z páchání zločinů profitují pojišťovny a jejich zaměstnanci, advokáti, soudci a všichni další zaměstnanci soudů, majitelé a zaměstnanci bazarů, autobazarů a zastaváren. V neposlední řadě majitelé a zaměstnanci soukromých bezpečnostních služeb, kteří vás sice před ničím neochrání, ale třeba zvýši prestiž vaší firmy. I v oblasti informačních technologií se můžete na pachatelích počítačových loupeží přiživit: můžete se stát specialistou na odhalování těchto hi-tech lumpů. Zločin přináší práci i odborníkům v reklamě, protože všechna ta skvělá zařízení na ochranu majetku se musí prodávat a ochranné služby nabízet. Takže se svého podílu dočkají i vydavatelé novin, dokonce i naše veřejnoprávní televize. V konečném důsledku ale vydělávají i všichni ostatní, protože zločinci přece nakradené peníze investují do staveb, projí a propijí v restauracích a putykách, procestují s cestovními kancelářeni a nakoupí nevídané zboží osobní potřeby. Když si promítnete koloběh těch peněz až do konce, pak z nich profitují i námi volení zákonodárci, placení z daní.

Doufám, že jsem vás přesvědčil o tom, že zločin, zejména pak páchaný na majetku, je blahodárnou součástí naší společnosti. Bez něj by se jenom zvýšil počet nezaměstnaných bezpracně žijících ze společných peněz. Jediné, co se dá zločincům vytýkat, že ze své činnosti neplatí daně, zdravotní a sociální pojištění. Na to ale lze namítnout, že nepobírají nemocenskou a důchod budou mít nepochybně ten minimální. Pomyslete na to, až budete příště přepadeni a bez odporu s úsměvem odevzdejte svoje peníze, které by vás přivedly jen k morální zkáze. Dveře svého domu nechte nezamčené, ušetříte za jejich opravu. Všechny peníze a drahocennosti přichystejte s milým dopisem hned za dveře, ušetříte pachateli čas, snad vám pak nerozřeže ve vzteku gauč a peřiny, neprokopne televizi a neutrhá dvířka od skříní. A nesnažte se za každou cenu zbohatnout. Staré české přísloví přece praví: "Blaze tomu, kdo nic nemá".

12.9.- Druhý filmový kanál HBO2 spuštěn.

Společnost UPC Česká republika, a.s., největší domácí provozovatel kabelové a digitální satelitní televize a internetu po kabelu (dále jen UPC) postupně zavádí do svého kabelového vysílání televizní filmový kanál HBO2. Automaticky ho získají všichni dosavadní předplatitelé HBO a všichni, kdo si HBO v budoucnu předplatí. V satelitní digitální televizi UPC Direct se HBO2 objeví během příštího týdne.
„Dva filmové kanály za cenu jednoho – to je potěšitelná zpráva pro naše současné i příští zákazníky. Věřím, že přístup UPC ocení. Mimochodem, kvůli HBO2 nevyřadíme z naší nabídky žádný jiný televizní kanál“, říká Václav Bartoň, generální ředitel společnosti. Podle dohod s vedením HBO bude totiž TV kanál HBO2 poskytován předplatitelům HBO v kabelových televizích a satelitní službě UPC Direct zdarma. Další podrobnosti zde.